Arturo Toscanini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Arturo Toscanini
Arturo Toscanini 1908.

Arturo Toscanini (25. března 1867, Parma - 16. ledna 1957, New York) byl italský dirigent, jeden z nejznámějších hudebníků konce 19. a 20. století.

Život[editovat | editovat zdroj]

Toscanini studoval na konzervatořích v Parmě a v Miláně hru na violoncello. Kariéru započal v Brazílii jako cellista v orchestru putovní opery. Jako dirigent debutoval 26. července 1886 v Rio de Janeiru, když soubor odmítl hrát pod vedením dosavadního dirigenta; mladý Toscanini tehdy provedl zpaměti operu Aida, což se setkalo s nadšeným ohlasem publika.

V roce 1887 se vrátil do Itálie, ovšem jako cellista, když hrál v milánské La Scale na světové premiéře Verdiho Othella. V roce 1896 vedl symfonický orchestr v Turínu. 26. prosince 1898 vystoupil poprvé v La Scale jako dirigent a vedl zde pak orchestr řadu let: 1898-1907 a 1920-1929. Jeho největšími úspěchy byla představení oper Falstaff Giuseppe Verdiho a premiéra Turandot Giacoma Pucciniho (při premiéře 25. dubna 1926 tuto operu přerušil v místě, kde skončil původní rukopis; celé představení opery, kterou dokončil Pucciniho žák Franco Alfano, odehrál až při druhé repríze).

Po prvním angažmá v La Scale přesídlil do Metropolitní opery v New Yorku a poté se pohyboval mezi těmito dvěma slavnými operními domy; vedle toho samozřejmě působil i v řadě jiných míst.

V roce 1936 založil NBC Symphony Orchestra (Symfonický orchestr newyorského rozhlasu) a učinil z něj jeden z nejslavnějších orchestrů světa.

Toscanini byl propagátorem soudobé hudby, mnoho později slavných děl bylo v Itálii pod jeho taktovkou provedeno poprvé, např. Moře Clauda Debussyho nebo balet Petruška Igora Stravinského.

V roce 1928 na koncertě v Bologni Toscanini odmítl dirigovat fašistickou hymnu a krátce po tom opustil svou vlast. Následně rezignoval i na vystupování v Bayreuthu a Salzburgu. V době 2. světové války pobýval v USA, kde uspořádal řadu koncertů pro vojáky. Do Milána přijel na několik měsíců až v roce 1946, aby za pomoci svých vystoupení získal prostředky na odstranění škod, které válka napáchala na La Scale.

V posledním období svého života všechny koncerty pro svůj slabý zrak dirigoval zpaměti. V roce 1954, v 87 letech ho při koncertě zradila paměť; tehdy se stáhl z aktivního koncertního života.

Sláva Toscaniniho byla výjimečná. Byl prvním neněmeckým dirigentem pozvaným do Bayreuthu na festival wagnerovských oper (1930 a 1931). Pozvedl rovněž význam hudebních festivalů v Salzburgu a Luzernu. Vedle oper i symfonické hudby, které v jeho repertopáru zaujímaly nejvíce místa, často hrál Johanessa Brahmse; prováděl také současná díla, včetně raných děl Stravinského. Oproti tomu ve svém repertopáru pomíjel hudbu Bachovu i Händelovu.

Toscaniniho umění se vyznačuje především neobyčejnou pietou k intencím skladatele. Nepodléhal jakýmkoli osobním interpretačním koncepcím. Jeho provedení se vyznačovaly precizností posunutou k nejvyšší hranici.

V ranějším období své kariéry umělec odmítal nahrávání desek, teprve později se k tomu s nechutí nechal pohnout; přesto se uchoval reprezentativní soubor jeho nahrávek.

Poslední roky života strávil v New Yorku, kde zemřel 16. ledna 1957

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arturo Toscanini na polské Wikipedii.