Johannes Brahms

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Johannes Brahms

Johannes Brahms (7. května 1833, Hamburg3. dubna 1897, Vídeň) byl německý hudební skladatel, klavírista a dirigent z období romantismu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Brahms se narodil v chudé rodině v Hamburku. Brahmsův hudební talent objevil jeho otec, který sám hrál na kontrabas. Brahms okolo svých 13 let začal vypomáhat s rodinným rozpočtem hraním v různých lokálech a veřejných domech. Johannes Brahms studoval hru na klavír a byl značně ovlivněn hudbou Bacha, Mozarta a Beethovena. Později jej houslista Joseph Joachim seznámil s Lisztem, Robertem Schumannem a jeho ženou Clarou (pozn.: údajně měl za život dvě velké lásky, ale nikdy se neoženil), jejichž tvorba Brahmse také výrazně poznamenala.

Jako syn městského muzikanta musel hrát od mládí po hostincích. Jeho rodiče však přitom dbali na to, aby se mu dostalo vyššího hudebního vzdělání. Měl možnost studovat hru na klavír a též se věnoval studiu kompozice.

V letech 18571859 působil jako dirigent a učitel hudby na dvoře v německém městě Detmoldu. Tento post byl slušně honorován, proto se mohl věnovat studiu kompozice důkladněji. V roce 1862 přesídlil do Vídně, kde pak strávil většinu dalšího života. Stal se věhlasným skladatelem a byl považován za nástupce Beethovena. V roce 1870 se setkal s dirigentem Hansem von Bülow, který později Brahmsovu hudbu široce propagoval. První symfonii složil v roce 1876; von Bülow tuto symfonii nazval „desátou Beethovenovou“ symfonií.

Brahms podnikal časté koncertní cesty. Pohyboval se v úzkém kruhu umělecky založených lidí, s nimiž byl duchovně spřízněn a naladěn na stejnou notu. K jeho nejbližším přátelům lze zařadit především Kláru Schumannovou, Josepha Joachima a Hanse von Bülow. Jeho hudbu spíše tradicionalistického ražení můžeme považovat za jakýsi protipól hudby Richarda Wagnera nebo Ference Liszta.

Brahms byl člověk velkorysý a laskavý. Když u mladého umělce objevil talent, nezištně mu pomáhal. To se týká především Antonína Dvořáka, jemuž pomohl v začátcích: Brahms zasedal v císařském výboru, který uděloval státní stipendia, a zasloužil se o udělení finanční podpory Dvořákovi. Později pak jeho díla doporučil tehdy slavnému hudebnímu nakladateli Simrockovi.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Brahms je často považován za posledního velkého skladatele klasické německé hudební tradice, která sahá přes Bethovena, Mozarta a Haydna až k Bachovi. Brahmsovou tvůrčí doménou byla komorní a symfonická hudba. Z klavírní tvorby se ujaly především Uherské tance (4 svazky, 1852 - 1869) a Valčíky (1865, další pod názvem Písně lásky 1874 i s vokálními party). Vysoce hodnotné jsou jeho 3 houslové a 2 violoncellové sonáty. Stěžejní význam mají jeho 4 symfonie (c moll, 1876, D Dur, 1877, F Dur, 1883 a e moll, 1885). Věhlas si získal i Houslový koncert psaný pro Joachima (D Dur, 1878). Mezi hudební vrcholy jeho tvorby patří též Dvojkoncert pro housle a violoncello z roku 1887. Ve výčtu jeho nejdůležitějších děl nelze opomenout ani Německé rekviem (1868), jeho největší vokální dílo.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]