Robert Schumann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o hudebním skladateli. O francouzském a evropském politikovi pojednává článek Robert Schuman.
Robert Schumann
Robert Schumann v roce 1839
Robert Schumann v roce 1839
Narození 8. června 1810
Cvikov
Saské královstvíSaské království Saské království
Úmrtí 29. července 1856 (46 let)
Endenich
PruskoPrusko Prusko
Národnost německá
Povolání hudební skladatel
Manželka Clara Schumannová
Příbuzní otec August Schumann
Hnutí romantismus
Významná díla
  • 4 symfonie
  • Karneval
  • Motýlek
  • Dětské scény
  • Eusebius
  • Davidův spolek
  • Dichterliebe
  • Liederkreis
  • Frauenliebe und Leben
Podpis Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Robert Schumann

Robert Schumann (8. června 1810, Cvikov - 29. července 1856, Endenich) byl jeden z nejuznávanějších hudebních skladatelů 19. století.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Byl nejmladším synem Augusta Schumanna, plodného spisovatele, překladatele romantické literatury a „ctihodného občana a knihkupce“ ze saského městečka Cvikov (něm. Zwickau). Zde si Robert oblíbil psaní nejenom knih ale také skladeb. Jeho matka, která mu pomohla získat první znalosti o hudbě, žila v nadpřirozeném světě romantiky a sentimentality a tak často trpěla těžkými záchvaty, které se jí staly osudné.

Rodný dům Roberta Schumanna ve Cvikově

V roce 1815 přišla na svět jeho mladší sestra Zuzana Schumannová, která o šest let později zemřela. Tato událost otřásla celou rodinou, avšak nejhůře ztrátu dcery nesla matka, která se neúspěšně pokusila o sebevraždu. Zanedlouho poté však zemřel otec na srdeční infarkt.[zdroj?] Tyto události z ovlivnily mladého Roberta, který byl po celý svůj život pronásledován strachem z šílenství.

Dospělost[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv jeho otec jeho hudební talent podporoval, matka ho poslala studovat práva do Lipska. Když se však ukázalo, že ke studiu práv nemá vlohy a že je šťasten jen tehdy, když skládá hudbu, matka souhlasila, aby se stal koncertním klavíristou. V roce 1828 se stal žákem Friedricha Wiecka v Lipsku spolu s jeho dcerou, devítiletou Clarou, která již byla vynikající klavíristkou. Chronické zranění pravé ruky (zda výsledek nošení dřevěné dlahy ke zlepšení prstokladu nebo důsledek léčení syfilidy, není dodnes známo) učinilo konec jeho interpretačním ambicím, ale on sám byl v té době rozhodnul věnovat se plně komponování. Skladbou Karneval v sobě objevil jednoho z největších skladatelů pro klavír.

Soukromý život a první úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Robert si chtěl Claru vzít, ovšem její otec svazku nepřál. Ke sňatku jim pomohlo až soudní povolení v roce 1840. Robert žil s Clarou až do smrti, respektive, do doby, kdy byl přemístěn do sanatoria.

Z jejich manželství vzešlo sedm dětí, které následovaly dráhu svého otce a byli skvělými hudebníky. Syn Felix Schumann (1854-1879) byl velmi nadaný básník, který však zemřel ve věku 25 let. [1]S Clarou byl šťastný až do doby, kdy navázal vážnější vztah s modelkou Harriet Robertsonovou. To však nebyl jeho jediný vztah, o kterém Clara věděla, ale nikdy na ně nijak zvlášť neupozorňovala. Po jeho pozdějším odchodu do sanatoria v Endenichu se jeho dětí ujal Johannes Brahms.[2]

Své skladby napsané do té doby nezveřejnil, avšak když prodal jednu ze svých skladeb, měla ohromný úspěch. Byl to pro rodinu vítaný příspěvek, který navíc umožnil Robertovi poznávat svět, což inspirovalo jeho díla. Svůj první zahraniční koncert měl v Paříži se skladbou Dichterliebe (Láska básníkova), s níž měl takový úspěch, že od se věnoval výhradně skládání. Vznikaly nové a nové skladby, které rodinu vytáhly z nouze. V roce 1850 již byla finanční situace rodiny natolik dobrá, že mohl Robert skládat hudbu.

V roce 1851 jim však zabavili majetek a peníze a když se chtěl znovu uplatnit skládáním, všude už ho odmítali – doba jeho úspěchu byla pryč. Později jim však majetek byl vrácen a Schumann začal znovu skládat jinou technikou. Poté také vystupoval jako hudební kritik, který vydával časopis „Neue Zeitchrift für Musik“, v němž obhajoval romantické skladatele.

Schumann a Čechy[editovat | editovat zdroj]

V devíti letech byl se svoji matkou v Karlových Varech na koncertu pražského virtuóza Ignáce Moschelese. V roce 1842 se léčil v Mariánských Lázních a Karlových Varech. Na svém první turné po Čechách koncertoval v Brně a v Praze v roce 1846 a v roce 1847 měl společný koncert s manželkou v Praze, kde se seznámil s Bedřichem Smetanou.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Pomník Roberta Schumanna ve Cvikově

Robert Schumann zemřel 29. července 1856 v Erdenichu ve věku 46 let.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho dílo je velice rozsáhlé. Složil přinejmenším 183 písní, 4 symfonie, mnohé nástrojové koncerty, řadu písňových cyklů, kantáty, oratoria, sbory a řadu vynikajících komorních děl... Jeho pozdní tvorba byla v souvislosti s jeho duševní chorobou považována za méněcennou, což bylo v posledních desetiletích muzikology opakovaně vyvráceno.[3]

  • 4 symfonie
  • Karneval
  • Motýlek
  • Dětské scény
  • Eusebius
  • Davidův spolek
  • Dichterliebe
  • Liederkreis
  • Frauenliebe und Leben

Vztah tvorby k dědičnému zatížení[editovat | editovat zdroj]

Robert Schumann trpěl maniodepresivní psychózou. V následující tabulce jsou uvedeny roky aktivní tvorby a za nimi vždy opusová čísla skladeb, které byly v příslušném roce napsány.
Z tabulky vyplývá, že Schumann komponoval nejvíce ve stavu hypománie a nejméně v těžké depresi, která byla provázená dvěma pokusy o sebevraždu.

Dvě řady vynikají intenzivní tvorbou v době mánie. První z nich je datována rokem 1840, kdy si Schumann přes krajní odpor Ferdinanda Wiecka, svého učitele a zároveň otce své snoubenky Kláry, vybojoval sňatek soudní cestou. Tento rok byl věnován především písni. Druhý rok vysoké aktivity 1849 odráží Schumannovo přestěhování z Drážďan do Düsseldorfu, tedy de facto pokusu začít nový život. Z tvorby tohoto roku je znám například klavírní cyklus Lesní scény.

Oba jeho rodiče trpěli depresemi, otec spáchal sebevraždu v Robertových 16 letech. I jeden ze skladatelových synů strávil přes třicet let v ústavu pro duševně nemocné.[4]

     Rok    Opusová čísla skladeb [5]

  • 1829 - 007
  • 1830 - 001
  • 1831 - 008 Allegro Op. 8
  • 1832 - 002 003 004 124
  • 1833 - Pokus o sebevraždu - 005 010
  • 1834 - 099
  • 1835 - 009 011 022
  • 1836 - 013 014 017
  • 1837 - 006 012
  • 1838 - 015 016 018 021 032
  • 1839 - 019 020 023 028
  • 1840 - Hypománie - 024 025 026 027 029 030 031 033 034 035 036 039 040 042 043 045 048 049 051 053 057 077 127 142
  • 1841 - 037 038 052 054 064 120
  • 1842 - 041 044 047
  • 1843 - 046 050
  • 1844 - Těžká deprese
  • 1845 - 055 056 058 060 072
  • 1846 - 059 061
  • 1847 - 062 063 065 080 084
  • 1848 - 066 068 071 081 115
  • 1849 - Hypománie - 067 069 070 073 074 075 076 078 079 082 085 086 091 092 093 094 095 098 101 102 106 108 137 138 141 145 146
  • 1850 - 083 087 088 089 090 096 097 125 129 130 144
  • 1851 - 100 103 104 105 107 109 110 111 112 113 117 119 121 128 136
  • 1852 - 122 135 139 140 147 148
  • 1853 - 114 118 123 126 131 132 133 134 143
  • 1854 - Pokus o sebevraždu.
  • 1855
  • 1856 - Zemřel v psychiatrické léčebně.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dějiny hudby. Vyd. 1. Editor Naďa Hrčková. Překlad Vít Roubíček. Praha: Euromedia Group - Ikar, 2011, 463 s. ISBN 978-802-4917-009.
  2. Dějiny hudby. Vyd. 1. Editor Naďa Hrčková. Překlad Vít Roubíček. Praha: Euromedia Group - Ikar, 2011, 463 s. ISBN 978-802-4917-009.
  3. Dlask, Vojtěch, Schumann, Diotima a rozdělení sfér, Opus musicum 2008/1.
  4. Scientific American, February 1995, s. 50
  5. Vesmír 76, 1997/3, s.128

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]