Romantismus (hudba)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Hudební romantismus je označení hudebního slohu, který vznikl na přelomu 18. a 19. století z hudebního klasicismu v duchu impulsů uměleckého romantismu a v evropské hudbě dominoval až do prvních desetiletí století dvacátého. Romantická hudba je charakteristická zdůrazněnou emocionalitou, rozšířením a postupně i překročením tradiční harmonie, silnějším přijímáním impulsů z evropské lidové hudby a častým spojováním hudby s mimohudebními, obvykle literárními myšlenkami (programní hudba). Orchestr byl během 19. století neustále rozšiřován, aby umožnil jak vyjádřit stále jemnější citové odstíny, tak i vyvolat mohutný dojem při plném nasazení všech nástrojů.

Mezi české skladatele hudebního romantismu patří především Bedřich Smetana, autor mj. cyklu symfonických básní Má vlast, a dále Antonín Dvořák, který složil symfonické básně Polednice, Vodník, Zlatý kolovrat a Holoubek na motivy Erbenových balad. Ze světových skladatelů romantické hudby můžeme zmínit Franze Schuberta, Johanna Strausse, Roberta Schumanna, Richarda Wagnera, Fryderyka Chopina nebo Rusy Petra Iljiče Čajkovského a Nikolaje Rimského-Korsakova. Některá díla Ludwiga van Beethovena se již také řadí mezi díla romantická, zejména od jeho 3. symfonie Eroica.

Jako „romantická“ se někdy obecněji označuje hudba libovolného stylu, pokud je výrazně emocionálně laděná a obsahuje prvky tajemna a fantazie.