Giacomo Meyerbeer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Giacomo Meyerbeer, Litografie od Josefa Kriehubera, 1847

Giacomo Meyerbeer, rodným jménem Jacob Liebmann Beer (* 5. září 1791, Berlín – † 2. května 1864, Paříž), byl německý operní skladatel a dirigent žijící převážně ve Francii.

Meyerbeer byl nejvýznamnějším představitelem francouzské tzv. velké opery (grand opéra) své doby. Mezi jeho vrcholné opery patří Robert ďábel, odehrávající se v rytířském prostředí. Dalšími slavnými díly jsou opery Hugenoti, Prorok a Afričanka. Meyerbeerova operní hudba je vynalézavá a efektní a vždy graduje dramatický účinek. Jeho mistrovské árie byly brzy předmětem masové obliby.[zdroj?] V Evropě v 19. století nebylo jediné divadlo, které by na svém repertoáru nemělo alespoň jedno Meyerbeerovo dílo.[zdroj?]

Meyerbeerova hudba však později upadla na několik desítek let do zapomnění. V současné době však opět patří do repertoáru významných operních divadel. Meyerbeerovy opery i dnes poskytují působivou zábavu divákům a oplývají hudební krásou.[zdroj?]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Meyerbeer se narodil v židovské rodině v Tasdorfu, nedaleko Berlína, jako Jacob Liebmann Beer. Jeho otec, Jacob Beer Judaha Herze (1769 - 1825), byl úspěšný židovský bankéř. Jeho matka, kterou Giacomo velice miloval, Amalia Liebmann Mayer Wulffová (1767 - 1854), také pocházela z bohaté rodiny. Mezi jejich další děti patřili budoucí astronom Wilhelm Beer a budoucí básník Michael Beer.

Už v devíti letech koncertoval Meyerbeer v Berlíně.[zdroj?] Od mládí byl odhodlaný stát se hudebníkem, ale musel se rozhodovat mezi dráhou interpreta a skladatele. Jméno Meyer spojil se svým původním příjmením po smrti svého praděda z matčiny strany, kterého obdivoval.

Po studiích v Německu využil zděděného bohatství k cestám po evropských operních domech. Setkával se s nejvýznačnějšími skladateli té doby - s Ludwigem van BeethovenemGioacchinem Rossinim. Slávu si získal v roce 1831, když přesvědčil pařížskou Operu, aby uvedla jeho dílo Robert ďábel (Robert le diable). Další úspěchy následovaly: Hugenoti (1836), Prorok (1849) a Afričanka (1865). Jak poznamenal Felix Mendelssohn-Bartholdy, Meyerbeer uspokojil snad každého milovníka hudby.[zdroj?] Elegantní pařížské obecenstvo bylo nadšeno ohromnými davovými scénami, senzačními melodramaty a nádhernými balety.[zdroj?]

Úpadek obliby Meyerbeerova díla koncem 19. století způsobily pozdější generace kritiků, mezi které patřili např. George Bernard Shaw nebo Richard Wagner.[zdroj?] Naopak někteří uznávaní skladatelé jako Gioacchino Rossini, Georges Bizet a Antonín Dvořák jeho dílo obdivovali.[zdroj?] Za nacistické nadvlády byla Meyerbeerova díla zakázána pro autorův židovský původ.

Významné jsou Meyerbeerovy rozsáhlé deníky a korespondence. Jsou to nedocenitelné zdroje pro historii hudby a divadla v době skladatelova života.

Nejvýznamnější díla[editovat | editovat zdroj]

Hrob Meyerbeera v Berlíně

Opery[editovat | editovat zdroj]

  • Jeftin slib (Jephtas Gelübte); 1812
  • Hostinský a host (Wirt und Gast); 1813
  • Braniborská brána (Das Brandenburger Tor); 1814
  • Romilda e Costanza; 1817
  • Semiramide riconosciuta; 1819
  • Emma di Resburgo; 1819
  • Margherita d'Anjou; 1820
  • L'Almanzore; 18201821
  • L'esule di Granata; 1821
  • Křižák v Egyptě (Il crociato in Egitto); 1824
  • Robert ďábel (Robert le diable); 1831
  • Hugenoti (Les Huguenots); 1836
  • Tábor ve Slezsku (Ein Feldlager in Schlesien); 1844
  • Prorok (Le prophète); 1849
  • Hvězda Severu (L'Étoile du Nord); 1854
  • Dinora aneb Pouť na Ploermel (Dinorah ou Le pardon de Ploërmel); 1859
  • Afričanka (L'Africaine); uvedena posmrtně v roce 1865

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giacomo Meyerbeer na anglické Wikipedii.

Německá literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Heinz Becker: Giacomo Meyerbeer in Selbstzeugnissen und Bilddokumenten. Rowohlt, Reinbek 1980, ISBN 3-499-50288-7.
  • Werner Michael Blumenthal: Die unsichtbare Mauer. Die dreihundertjährige Geschichte einer deutsch-jüdischen Familie. 4. Aufl. Dtv, München 2004, ISBN 3-423-30788-9.
  • Anselm Gerhard: Die Verstädterung der Oper. Paris und das Musiktheater des 19. Jahrhunderts. Metzler, Stuttgart 1992, ISBN 3-476-00850-9.
  • Berndt W. Wessling: Meyerbeer. Wagners Beute - Heines Geisel. Droste, Düsseldorf 1984, ISBN 3-7700-0652-6.
  • Reiner Zimmermann: Giacomo Meyerbeer. Eine Biografie nach Dokumenten. Edition Parthas, Berlin 1991, ISBN 3-932529-23-5.