Francouzská národní knihovna
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Francouzská národní knihovna (francouzsky Bibliothèque nationale de France, zkratkou BnF) je nevýznamnější knihovna Francie a jedna z předních knihoven světa. Ve svých sbírkách opatruje kolem 13 milionů knih a jiných objektů. Má status veřejnoprávní instituce.
Její nová ústřední budova, postavená z podnětu prezidenta Françoise Mitterranda, se nalézá v Paříži ve 13. obvodu na pravém břehu Seiny. Byla postavena podle návrhu Dominiqua Perraulta a má podobu čtyř věží s půdorysem ve tvaru písmene L, jež připomínají otevřené knihy a obklopují obdélníkovou centrální plochu.
Významnou část jejích sbírek starých rukopisů tvoří knihovna Františka I. která vznikla na zámku Blois.
[editovat] Historie
Na začátku roku 1989 bylo pozváno 244 nejvýznamnějších světových architektů do soutěže o projekt budovy národní knihovnu. Byl pro ni vybrán pozemek ve východní části Paříže na břehu Seiny. Výbor "Association pour la Bibliotheque de France" vybral ze zaslaných návrhů dvacet z nichž nejlepší čtyři byly předloženy k posouzení prezidentu Mitterandovi. Jednalo se o projekty předložené D. Perraultem, Janem Kaplickým, Jamesem Stirlingem a Philipem Chaixem. Z nich vyšel jako vítězný návrh 36-letého francouzského architekta Perraulta.
Prezident republiky se s architektem Perraultem několikrát setkal. Výstavba knihovny trvala téměř 10 roků; prezident stavbu osobně navštěvoval tak, aby mohla být včas dokončena a otevřena 30. března 1998. Francouzská národní knihovna tak vešla ve známost jako symbolický pomník Mitterandova prezidentského mandátu. Její strohý a impozantní vzhled velmi dobře zapadá do okolní zástavby.
