Národní knihovna České republiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Národní knihovna České republiky
Clementinum library.jpg
Barokní sál Národní knihovny v Klementinu
Země Česko
Založena 1777
Knihovní fond
Velikost fondu 6 919 075 (rok 2013)[1]
Přístupnost pro uživatele
Registrovaní uživatelé 30 349 (rok 2013)[1]
Další informace
Ředitel Tomáš Böhm[1]
Webové stránky www.nkp.cz

Národní knihovna České republiky je centrální knihovna České republiky, vykonává řídící funkce v systému českých státních veřejných knihoven. Její knižní fond je univerzální, uchovává i speciální sbírky a konzervační fond. Zřizovatelem je Ministerstvo kultury. Samostatnou součástí je Slovanská knihovna. Národní knihovna ČR současně slouží jako univerzitní knihovna Karlovy univerzity.

Je největší a zároveň jednou z nejstarších českých veřejných knihoven, její sbírky mají celoevropský význam. Celkem uchovává a zpřístupňuje více než 6 milionů dokumentů s ročním přírůstkem 70 000 titulů.

V současnosti sídlí knihovna v historické jezuitské koleji Klementinu v Praze na Starém Městě, plánovala se výstavba nové budovy na Letné.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Nádvoří Klementina, současného sídla Národní knihovny
Refektář jezuitské koleje v Klementinu. Dnes slouží jako Všeobecná studovna

Knihovny pražské univerzity[editovat | editovat zdroj]

Knihovny jednotlivých kolejí pražské univerzity se utvářely od 14. století zprvu na základě darů významných osobností. Důležité bylo též včlenění dominikánského Studia generale i s knihovnou do struktury vysokého učení. Po sloučení jezuitského učení s Karlovou univerzitou byly knihovní fondy jednotlivých kolejí přeneseny do budovy Klementina, které bylo zároveň sídlem nevýznamnější české tiskárny 17. a 18. století.

Veřejná knihovna[editovat | editovat zdroj]

Razítko c. k. veřejné a univerzitní knihovny

Po zrušení jezuitského řádu byla zásluhou hraběte Františka Josefa Kinského univerzitní knihovna dekretem Marie Terezie z 6. února 1777 prohlášena Veřejnou c. k. univerzitní knihovnou. Zároveň došlo ke sloučení Klementinské knihovny (původní jezuitská knihovna teologické a filosofické fakulty) s již od roku 1726 veřejnou Novou karolinskou knihovnou (knihovna právnické a lékařské fakulty) a třemi knihovnami hrabat Kinských (Malou, Velkou a Vojenskou).

Prvním ředitelem knihovny se stal Karel Rafael Ungar, který založil roku 1781 v rámci univerzitní knihovny tzv. Národní knihovnu (Bibliotheca nationalis), tj. sbírku jazykově české a slovenské literatury. Pro knihovnu vymohl roku 1782 povinný výtisk zprvu od pražských tiskařů, od roku 1807 z celého území Čech. Fondy byly dále rozšiřovány díky darům a nákupům soukromých sbírek, významné byly také výměny duplicitních svazků s jinými knihovnami. Ungar také stanovil základní koncepci rozčlenění knihovních fondů a tím i fungování celé instituce. Pod jeho vedením bylo započato s vytvářením lístkového katalogu. Od roku 1887 vystupovala knihovna pod názvem c. k. Veřejná a univerzitní knihovna. Po rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity v roce 1882 na českou a německou univerzitu zůstala knihovna pro obě nové školy společnou.

Po vzniku Československé republiky se stal součástí knihovny Československý ústav bibliografický (1919), roku 1924 byla založena Slovanská knihovna.

Národní a univerzitní knihovna[editovat | editovat zdroj]

V roce 1935 byla knihovna přejmenována na Národní a univerzitní knihovnu, současně byl vydán zákon o povinném výtisku. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 krátce působila pod názvem Zemská a univerzitní knihovna.

Státní knihovna ČSR[editovat | editovat zdroj]

Státní knihovna vznikla sloučením několika velkých pražských knihoven v roce 1958. Název si instituce uchovala až do roku 1990

Národní knihovna České republiky[editovat | editovat zdroj]

V roce 1990 byl obnoven původní název knihovny. Knihovna vybudovala centrální depozitář v Hostivaři, její skladovací prostory však jsou stále nedostatečné, proto se plánovalo zahájení stavby nové budovy na Letné , kterýžto plán byl ale zrušen. Byl také zpřístupněn elektronický knihovní katalog dostupný dnes i externě v síti internet.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Digitalizace[editovat | editovat zdroj]

V roce 2005 udělilo UNESCO za digitalizaci knih a dokumentů Národní knihovně cenu Jikji v rámci programu „Paměť světa“, anglicky Memory of the World.

Program Evropské unie:

Česká iniciativa:


Národní digitální knihovna:

Ve spolupráci NK a Moravské zemské knihovny probíhá projekt, jehož cílem je zdigitalizovat podstatnou část českého knižního bohatství, zabezpečit ji pomocí dlouhodobě chráněného úložiště a zpřístupnit veřejnosti.

Nové prostory[editovat | editovat zdroj]

Letná[editovat | editovat zdroj]

16. května 2006 byla vyhlášena mezinárodní architektonická soutěž na návrh Národní knihovny na Letenské pláni. 3. března 2007 byly vyhlášeny výsledky soutěže. Porota jako vítěze jednoznačně vybrala návrh Jana Kaplického z architektonického studia Future Systems. Národní knihovna měla být podle tohoto návrhu původně dostavěna v roce 2012. Kvůli sporům o regulérnost arichitektonické soutěže, pozemky pod zamýšlenou stavbou a financování knihovny však nastaly průtahy v realizaci. V červenci 2008 ministr kultury ČR Václav Jehlička konstatoval, že knihovna postavena nebude.[2]

Nová knihovna měla nabídnout prostor pro deset milionů knih a přestěhovat se do ní měly svazky Národní knihovny vytištěné po roce 1801.

Související informace naleznete také v článku Národní knihovna na Letné.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOBOLKA, Zdeněk. Národní a universitní knihovna v Praze, její vznik a vývoj I. Počátky knihovny až do roku 1777. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1959. 169 s.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Výroční zpráva NK ČR 2013
  2. Nová budova Národní knihovny na Letné stát nebude

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]