Klášter Zlatá Koruna
| Klášter Zlatá Koruna |
|
|---|---|
 Rajský dvůr Zlaté Koruny |
|
| Místo | Zlatá Koruna |
| Řád | cisterciácký |
| Založení | 1263 |
| Zrušení | 1785 |
| Mateřský klášter | Heiligenkreuz |
Klášter Zlatá Koruna se nachází asi 8 km od Českého Krumlova v katastru obce Zlatá Koruna.
Obsah |
[editovat] Založení kláštera
Cisterciácký klášter byl založen roku 1263 českým králem Přemyslem Otakarem II.[1] Původně se klášter jmenoval Svatá Koruna (lat. Sancta Corona)[2], podle relikvie trnu z Kristovy koruny, kterou Přemysl Otakar II. obdržel nepřímo od francouzského krále Ludvíka IX. Svatého. Zprávu o darování má cisterciácký kronikář Jan z Viktringu.[3] Kristovu Korunu získal Ludvík IX. od konstantinopolského císaře Balduina II. (1239). Postavil pro ní kapli Saint Chapelle (1248). Koruna se stala symbolem jeho vlády i "dárkem" pro významné osoby a instituce.[4] Zůstává otázkou, jak se relikvie dostala k českému králi? V úvahu připadají dvě možnosti: buď přes Richarda Cornwallského - římského krále, který byl švagrem Ludvíka IX. Svatého a od roku 1262 ve spojení s českým králem nebo skrze generální kapitulu cisterciáckého řádu.[5]
Zlatá Koruna byla druhou zeměpanskou fundací cisterciáckého kláštera (první Plasy roku 1144). Už roku 1259 byla odeslána žádost na generální kapitulu cisterciáckého řádu s žádosti o založení řádového domu. Z Baumgartenbergu a Wilheringu byl vyslání opati, aby posoudili situaci a vyjádřili případný souhlas či nesouhlas se záměrem českého krále. Založení proběhlo až roku 1263 zřejmě z důvodu války s Uhry (1260 - bitva u Kressenbrunnu). Vítězství v uherské válce mohlo být jednou z motivací založení kláštera. Dalším důležitým, ne-li nejdůležitějším důvodem, bylo posílení královského vlivu v jižních Čechách a utužení vazeb v rámci česko-rakouské unie. Přemysl Otakar II. chtěl zabránit, aby královský majetek nebyl úplně rozchvácen Vítkovci, a proto předal klášteru Boleticko a Netolicko (pouze část s kastelánií) s 880 km2 lesa. Přemysl Otakar II. se považoval za dědice babenberských práv k rakouským zemím, proto za mateřský klášter nové fundace zvolil klášter v Heiligenkreuzu.
[editovat] Příchod prvních mnichů
Dne 6. dubna 1263 opustili klášter Heiligenkreuz mniši s bývalým (do roku 1259) opatem Jindřichem. Do Zlaté Koruny přišli v polovině dubna. Neví se, jak vypadalo místo při jejich příchodu. Nejstarší dochovanou stavbou je asi dvoupatrová kaple Andělů Strážných (1370). Stejná funkce jako Saint Chapelle (podobně i v Plasech).
[editovat] Filiace kláštera
Filiační řada zlatokorunského kláštera se v dějinách změnila dvakrát. V letech 1263-1276 byla následovná: Citeaux 1098 - klášter Morimond 1115 - klášter Heiligenkreuz 1133 - klášter Zlatá Koruna 1263. Změna filiace kláštera po ztrátě babenberských držav na: klášter Citeaux 1098 - klášter Morimond 1115 - klášter Ebrach 1127 - klášter Langheim 1133 - klášter Plasy 1144 - klášter Zlatá Koruna 1263. Původní filiace se obnovila až roku 1400 za papeže Bonifáce IX.
[editovat] Klášterní statky
Boleticko a část Netolicka, dvě vinice v Rakousku, dům v Praze, osvobození od cel a mýt na Dunaji i suchozemských cestách. K tomu rájovska rychta. Samotný klášter byl umístěn v nejvýchodnějším cípu svých držav. Jeho poloha - na poloostrově, který je vytvořen meandrem Vltavy - odpovídala řádovým pravidlům.
[editovat] Dějiny kláštera
Po roce 1276 byl areál klášterního areálu zničen Vítkovci. Statuta generální kapituly hovoří o zničeném místě (locum destructum). Panovník chtěl přenést ústav do bezpečnější místa, ale jeho smrt mu v tom zabránila. Klášter byl obnoven (1291) až za vlády Václava II., kdy přišli mniši z Plas, aby obnovili duchovní život. Obnovený konvent obdržel darované statky od pánů z Bavorova a z Michalovic. Později klášter začal rozvíjet kolonizační aktivitu (např. 50 nových vsí na Boleticku), které v českém cisterciáckém prostředí nemá obdoby.
Roku 1354 klášter vyhořel. Pracoval zde kameník Michal Parléř. Ve 14. století převládaly spory o hranice klášterního panství s majiteli vitějovického panství (Verner, Racek, Přibík), s vyšebrodským klášterem a zejména s vyšehradskou kapitulou (v l. 1360-1396 o oblast Prachaticka). Většina sporů dopadla ve prospěch zlatokorunských cisterciáků. Na přelomu 14. a 15. století k prudkému zhoršení hospodářské situace. Cenné věci byly odeslány do premonstrátského kláštera v Rakousku (Schlägl, česky Drkolná). Část pokladu s archivem byla tehdy uložena v Českém Krumlově. Roku 1420 byl klášter dvakrát přepaden a vypálen husitskými vojsky (jednou pod vedením Jana Žižky, mezi nimiž byli poddaní kláštera. Později klášterní zboží obsadil Oldřich II. z Rožmberka jako zástavu od krále Zikmunda Lucemburského. Rožmberk se už pak tohoto majetku nevzdal, ale připojil ho ke krumlovskému panství. Řešil to ještě Vladislav II. Jagellonský roku 1493. V r. 1601 prodal Petr Vok z Rožmberka krumlovské statky (spolu se zlatokorunským) císaři Rudolfu II. a r. 1622 Ferdinand II. věnoval zboží Janu Oldřichovi z Eggenberku. Majetky se klášteru nevrátily ani za Schwarzenberků (od r. 1719).
Ve 2. polovině 16. století byl postaven malý konvent s refektářem a opraveno opatství. Roku 1665 byla dokončena barokizace areálu. Klášter byl zrušen Josefem II. roku 1785 za posledního opata Bohumíra Bylanského, za jehož působnosti vznikla bohatá výzdoba nástěnných maleb a oltář byl osazen detaily. Po zrušení byly budovy kláštera využívány pro různé průmyslové provozy (např. slévárna a strojírna). Průmyslové aktivity, které poškodily řadu budov, utichly v roce 1909 a budovy kláštera se začaly rekonstruovat.
V roce 1940 za Protektorátu byl klášter zabaven gestapem a po válce pak zkonfiskován pomocí Lex Schwarzenberg. Od roku 1945 je klášter přístupný veřejnosti. Je zde instalována výstava o životě mnichů a jejich působení v jižních Čechách. Dnešní podoba budovy kláštera je výsledkem přestaveb v několika epochách, a tedy i v různých architektonických stylech.
[editovat] Odkazy
[editovat] Poznámky
- ↑ Codex diplomaticus regni Boemiae et Moraviae (CDB). Tomus V/1, č. 391.
- ↑ Od roku 1315 se v německých pramenech vyskytuje termín Goldenkron (čes. Zlatá Koruna), avšak v latinských pramenech stále Sancta Corona.
- ↑ Viz Johannes Victoriensis und andere Geschichtsquellen Deutschlands im Vierzehnten Jahrhundert, ed. J. F. Boehmer, FRG I, Stuttgart 1843, s. 311: Unam spinam coronae domini rex Franciae magnis praecibus ei contulit, qua ipsam fundationem decoravit, et ab hoc Coronam sanctam apellavit.
- ↑ viz J. Richard, Saint Louis, Paris 1983, s. 150-151; Les tresors des eglises de France. Musee des Arts Decoratifs, Paris 1965; A. Shalem, Islam Christianized - Islamic Portable Objects in the medieval church Treasuries of the Latin West, Frankfurt - Berlin - Bern - New York - Paris - Wien 1996.
- ↑ L. Dimier, Saint Louis et Citeaux, Paris 1954.
[editovat] Související články
[editovat] Prameny
- Das Todtenbuch des Cistercienserstiftes Goldenkron in Böhmen, ed. V. Schmidt, Studien und Mitteilungen aus dem Benediktiner und Cistercienser Orden 6, 1885.
- Nachträge zum Artikel: Das Todtenbuch des Cistercienserstiftes Goldenkron in Böhmen, ed. V. Schmidt, Studien und Mitteilungen aus dem Benediktiner und Cistercienser Orden 7, 1886.
- Nekrologium Zlatokorunské, ed. J. Emler, Věstník královské společnosti nauk 1888.
- Urkundenbuch des Cistercienstiftes Goldenkron in Böhmen, ed. M. Pangerl, Fontes rerum Austriacarum XXVII, Wien 1872.
[editovat] Literatura
- Braniš, J.: Svatá Koruna, bývalý klášter cistercienský, Praha 1907.
- Čechura, J.: Příspěvek k nejstarším dějinám kláštera ve Zlaté Koruně, Jihočeský sborník historický 48, 1979.
- Kadlec, J.: Dějiny kláštera Svaté Koruny, České Budějovice 1949.
- Charvátová, K.: Dějiny Cisterckého řádu v Čechách 1142-1420. 2. sv., Kláštery založené ve 13. a 14. století, (Karolinum) Praha 1998, s. 81-131.
- Kadlec, J.: Zaniklé osady na území bývalého kláštera svatokorunského, Časopis Společnosti přátel starožitností 57, 1949, s. 52-27.
- Klášter Zlatá Koruna : dějiny, památky, lidé / [uspořádal a edičně připravil Martin Gaži]. -- Vyd. 1.. -- České Budějovice : Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2007. 734 s. ISBN 978-80-85033-09-0.
- Kubíček, E.: Správa klášterního velkostatku Zlaté koruny do válek husitských, Praha 1914.
- Kubíková, A.: Jak to bylo doopravdy se zlatokorunskými cennostmi v době husitských válek, Výběr, Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech XXXV/4, 1988.
- Kubíková, A.: Březanova posloupnost opatů korunských, Jihočeský sborník historický 64, 1995, s. 177, 181, 184.
- Kubíková, A.: Pokus o identifikaci tzv. zlatokorunského domu v Českém Krumlově, Výběr, Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech XXXIII, 1996, s. 286-288.
- Líbal, D.: Klášter Zlatá Koruna, Praha 1948.
- Pangerl, M.: Die stiftung von Goldenkron und ihre Bedeutung für die Geschichte der Deutschen in Böhmen, MVGDB XI, 1873, s. 201-223.
- Schmidt, V.: Die Goldekroner Matrikel bis 1624, Cistercienser Chronik 28, 1916.
- Schullbauer, F.: Zlatá Koruna, Zlatá Koruna 1924.
- Stohandl, P. A.: Origo et Eversio Auro-Spineae Coronae, 1663, rukopis v Národním archivu, Praha, fond AZK, 4.u. 2708, fasc. 12.
- Špinar, J.: Knihovna kláštera cisterciáků ve Zlaté Koruně, České Budějovice 1997.
- Šusta, J.: Úroční rejstřík kláštera zlatokorunského z počátku 15. věku, Český časopis historický 3, 1907, s. 312-322.
