František Xaver Šalda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek obsahuje informace, které nejsou ověřené. Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámen, opravte, prosíme, nepřesnosti a doplňte prameny (literaturu apod.), které dokládají uvedená tvrzení.

František Xaver Šalda (22. prosince 1867 – 4. dubna 1937) byl český literární kritik, novinář a spisovatel.

Narodil se v Liberci. Studoval práva, ale studium nedokončil. V roce 1918 vystudoval filozofii. Působil jako profesor cizích jazyků na Univerzitě Karlově v Praze.

Někdy bývá považován za vůdčí osobnost literární generace 90. let. Byl spoluautorem Manifestu České moderny. V letech 1894 – 1908 psal pro redakci Ottova Slovníku naučného hesla z české, německé, francouzské a anglické literatury a ze světového malířství. Psal do mnoha časopisů (Volné směry, Novina, Česká kultura, Literární listy), kde se věnoval otázkám a problémům výtvarného umění, literatury, kultury i politiky. Od roku 1925 vydával časopis Tvorba (časopis pro kritiku a umění, zajímavostí je, že po jeho smrti tento časopis převzal Julius Fučík). V letech 1928 – 1937 vydával Šaldův zápisník, ve kterém uveřejňoval své umělecké kritiky a eseje.

Obsah 1 Dílo 1.1 Drama 1.2 Literární věda (eseje, úvahy) 2 Odkazy 3 Externí odkazy

[editovat] Dílo

Jeho dílo ovlivnil pozitivismus. Největšího významu dosáhl ve svých pracích o literatuře, především v kritikách. Je považován za zakladatele české moderní kritiky. Byl pravděpodobně nejvýraznějším, nejoriginálnějším a nejlepším českým kritikem v meziválečném období.

Jeho kritiky pomohly prosadit se mladým umělcům (velmi rychle dovedl rozpoznat talent). Kriticky posuzoval i nepodařené sbírky básníků, jejichž jiných děl si vážil.

Požadoval, aby umění vycházelo ze života, bylo vnitřně pravdivé a neomezené žádnými ideologickými požadavky. Byl představitelem tzv. duchovědného směru: vycházel ze subjektivního osobního prožitku a zaujetí dílem, současně vysvětloval objektivní záležitosti literárních jevů.

• Strom bolesti – básnická sbírka

• Analysa – povídka
• Život ironický a jiné povídky – soubor povídek
• Dřevoryty staré a nové

• Loutky i dělníci boží – román

[editovat] Drama

• Zástupové
• Dítě
• Tažení proti smrti

[editovat] Literární věda (eseje, úvahy)

• Boje o zítřek – v tomto díle shrnul své názory na literární kritiku. Ta má být literární tvorbě inspirací, proto musí být založena na pochybnosti a zároveň na hledání i kladných stránek díla.
  1. Žádal novou tvarovou řeč.
  2. Kritik musí mít osobní a prožitý poměr k umění.
  3. Musí být vnímavý, citlivý a senzitivní (prožívá pocity).
  4. Kritiku považoval za druh umění.
  5. Kritik musí být schopen přebásnit dílo a přenést ho ve vyšší duchovnější typ.
  6. Musí mít nejen soucit, ale i odvahu a chuť nalézat pravdu.
• Vědecká kritika – překlad díla stěžejního Emila Hennequina (francouzský pozitivista), překlad vydán v r. 1896
• Duše a dílo – problematika romantismu v poezii, hledá duchovní podstatu básníkovy tvorby. Ocenil zde Rousseaua, Máchu a Němcovou.
• O nejmladší poezii české
• Básnická osobnost Dantova
• Antonín Sova
• Mácha snivec a buřič
• Básnický typ Jiřího Wolkra
• O poetismu
• Dva představitelé poetismu
• Nová proletářská poezie
• Jean Arthur Rimbaud, božský rošťák – 1930, obsáhlá studie
• Antonín Sova – 1924
• O tzv. nesmrtelnosti díla básnického – 1928
• O nejmladší poezii české – 1928
• Krásná literatura česká v prvém desetiletí republiky – 1930
• Kritické glosy k nové poezii české – posmrtně 1939
• Syntetism v novém umění – první kritická stať; literatura má být živoucí, díla mají zachycovat vše v pohybu

[editovat] Odkazy

• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura v letech 1900–1945
• Pozitivismus

[editovat] Externí odkazy

Kompletní dílo F. X. Šaldy