Dante Alighieri

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dante Alighieri
Giotto di Bondone, Dante Alighieri (kolem 1320?)
Giotto di Bondone, Dante Alighieri (kolem 1320?)
Narození květen 1265
Florencie
Úmrtí 13./14. září1321
Ravenna
Stát Itálie
Období 1291 - 1320
Významná díla Božská komedie
Nový život
Manželka Gemma Donati
Vliv na Jan Amos Komenský
John Milton
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Gutenberg.jpg Plné texty děl na Projektu Gutenberg
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Sandro Botticelli: Dante Alighieri

Dante Alighieri (patrně 2. polovina května (ve znamení blíženců) 1265 Florencie13./14. září 1321 Ravenna) byl jeden z nejvýznamnějších italských básníků, významně však přispěl také k vývoji jazykovědy a italského jazyka a k vývoji politické filozofie. Jeho největším dílem je Božská komedie (původním názvem Commedia -přídavek "Božská" přidal později Boccacio), pro dějiny politické filozofie má velký význam latinský spis De monarchia. Dante je rovněž považován za tvůrce spisovné italštiny (il padre della lingua italiana), kterou svými díly prosadil. Svůj přístup teoreticky zdůvodnil v díle De vulgari eloquentia (O řeči lidové).

Je považován za předchůdce renesance a jednoho z nevýznamnějších představitelů světové literatury.

Život a politika vyhnance[editovat | editovat zdroj]

Mládí a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Mladý Dante navštěvoval nejdříve pravděpodobně jednu z řádových škol ve Florencii (dominikánskou u Santa Maria Novella nebo františkánskou u Santa Croce). V letech 12851287 pobýval na tehdy nejslavnější a nejstarobylejší evropské univerzitě v Bologni. Neskládal zde však žádné zkoušky, nezískal žádný univerzitní gradus a zdá se, že ani příliš nenavštěvoval univerzitní přednášky. Na tehdejší dobu důkladné filozofické vzdělání získal později až jako čtyřicetiletý, kdy již jako vyhnanec pobýval na univerzitě v Paříži (jeho studium v Paříži je však nejisté) a možná i v Padově.

Dosáhl značného vzdělání, zabýval se studiem antického i soudobého italského a provensálského básnictví, především antická poezie byla jeho vzorem.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Později se oženil s Gemmou z významného ghibellinského rodu Donati, se kterou byl zasnouben již ve věku jedenácti let. Gemma mu porodila minimálně čtyři děti.

Dante v politice[editovat | editovat zdroj]

Dante se nejpozději roku 1295 aktivně zapojil do politického života ve Florencii, formálně byl členem cechu lékařů a lékárníků (politiky se ve Florencii mohli účastnit pouze členové cechů). Podle některých narážek v jeho dílech[pozn 1] se soudí, že se v roce 1289 zúčastnil bitvy u Campaldina, ve které byli poraženi ghibellinové (příslušníci šlechtické strany). Stál na straně cerchiovců, později označovaných jako "bílí" nebo "bílí guelfové„. Bílí byli protivními strany Donatiů - “černých guelfů".

Rozhodující konflikt[editovat | editovat zdroj]

Roku 1300 se stal priorem městského státu Florencie. Přestože se tato funkce vykonávala pouze dva měsíce, zastával ji Dante v době, kdy se rozhodovalo o dalším osudu města. V probíhajícím sporu s papežem Bonifácem VIII., který chtěl získat Toskánsko pro své příbuzné, zaujal protipapežské stanovisko, podle pozdějších zpráv měl být postaven před těžké rozhodnutí, zda odjet z Florencie a zúčastnit se vyjednávání s papežem Bonifácem VIII. nebo raději zůstat ve městě. Při té příležitosti údajně řekl legendární výrok „Půjdu-li, kdo zůstane, zůstanu-li, kdo půjde?“.

Vyhnanství[editovat | editovat zdroj]

Dante se rozhodl zúčastnit se poselstva, během jeho nepřítomnosti však koncem roku 1301 černí získali navrch. Dante byl počátkem následujícího roku odsouzen v nepřítomnosti k přehnaně vysoké pokutě (její nezaplacení znamenalo smrt na hranici) a vyhoštěn na dva roky z Florencie. Přestože doufal ve zvrat poměrů ve Florencii, zvlášť po brzké smrti papeže Bonifáce VIII., a pokoušel se organizovat vnější odpor, změny poměrů se nedočkal a musel zbytek svého života strávit ve vyhnanství na různých místech Itálie.

Poslední léta života a smrt[editovat | editovat zdroj]

Poslední léta svého života, kdy dokončoval Božskou komedii, strávil v Ravenně. Tady s ním žili oba synové, kteří se již mezitím usadili ve Veroně a vybudovali si tu existenci, a dcera. Ti ho také ošetřovali v posledních dnech života, kdy se zřejmě nakazil malárií. V Ravenně byl také pohřben.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Dante a Vergilius v Pekle,
výjev z Božské komedie,
ilustrace od Gustava Doré

Jeho tvorbu ovlivnila platonická a idealizovaná láska k Beatrici Portinari a její předčasná smrt. Hledal ideál lidské a božské dokonalosti.

Ranější díla[editovat | editovat zdroj]

  • Nový život (La vita nuova) – 1293, sborník milostné poezie o jeho lásce k Beatrici, jednotlivé sonety a kanzony jsou spojeny komentářem
  • De vulgari eloquentia česky přeloženo jako O rodném jazyce, dřív i O řeči lidové1304, nedokončený traktát psaný latinsky; [1]
  • Hostina (Il convivio) – 1307, nedokončeno, pokusil se zapsat všechno vědění tehdejší doby
  • De monarchia1310 (česky překládáno jako O jediné vládě někdy i jako O světovládě či jinak)

Božská komedie a pozdější díla[editovat | editovat zdroj]

  • Božská komedie (Commedia, později La divina commedia) – cca 13061320, části Očistec (Purgatorio), Peklo (Inferno) a Ráj (Paradiso)
    Hlavní dílo, jeden z největších eposů lidské historie. Toto rozsáhlé dílo psal Dante pravděpodobně kolem 20 let. Je alegorickým zobrazením lidstva a vesmíru, je plná symbolismu, filozofických a historických narážek. Je básnickým vyjádřením obrazu křesťanského středověku, který vytvořili nejvýznamnější scholastičtí myslitelé Albert Veliký a Tomáš Akvinský. Byla napsána italským (tehdy „lidovým“) jazykem a výrazně přispěla k jeho spisovnému ustálení.
  • Eclogues1319
  • Quaestio de situ aque et terre1320

V češtině[editovat | editovat zdroj]

Letopočet v závorce udává první vydání překladu.

  • Básně lyrické, přel. Jaroslav Vrchlický. Praha: J. Otto 1891
  • Božská komedie, přel. V. Mikeš. Praha: Academia 2009
    • Přel. Jaroslav Vrchlický (1879–1882). Brno: Tribun EU 2009
    • Přel. Karel Vrátný (1929)
    • Přel. O. F. Babler (1952). Praha: Odeon 1989
  • De vulgari eloquentia = O rodném jazyce. Praha: Oikúmené 2004
  • Nový život. Přel. Jan Vladislav. Praha: ČS 1969
    • Přel. Jaroslav Vrchlický (1890)
  • O jedné vládě. Praha: Melantrich 1942

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. např. „Já jezdce vídal už, jak polem hnali, chystali útok, řadili se v šiky, však někdy také na útěk se dali.“ (Božská komedie, překlad Otto František Babler)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Indro Montanelli, Dante a jeho doba, Praha, Odeon 1980

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]