Sandro Botticelli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Autoportrét – výřez z obrazu Klanění králů
Galerie Uffizi, Florencie

Alessandro di Mariano Filipepi, známý jako Sandro Botticelli (1. března 1445, Florencie, Itálie17. května 1510, tamtéž) byl italský renesanční malíř, významný představitel florentské školy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl synem koželuha Mariana di Vanni Filipepi, jenž se usadil se svou ženou a šesti dětmi nedaleko kostela d´Ognissanti (Všech svatých) ve Florencii. Přezdívka jednoho z jeho starších bratrů Giovanniho, který našel smysl života ve světě financí, Botticeli (Soudek) se později přenesla na Sandra. Existuje také verze, že jeho přezdívka pochází z italského „battigello“ – tedy zlatotepec. Tu pravděpodobně získal během několika let práce ve zlatotepecké dílně svého již zmíněného bratra.

Jeho umělecká dráha začala patrně ve zlatnické dílně jeho bratra Antonia, později byl rodinou svěřen do péče Filippa Lippiho, uznávaného malíře a zběhlého mnicha.

Jako významný umělec získal přátele a mecenáše v nejvýznamnějších florentských rodinách. Pracoval především na zakázku rodu Medicejských. Roku 1481 byl společně s dalším významným florentským malířem Domenicem Ghirlandaiem povolán do Říma, aby se podílel na výzdobě Sixtinské kaple. Roku 1491 byli oba jmenováni do poroty, která měla rozhodnout o zakázce na výstavbu průčelí florentského dómu.

Na konci svého života pracoval zřejmě pod vlivem Savonarolových plamenných kázání výhradně na obrazech s křesťanskými tématy. Sandro Botticelli zemřel 17. května 1510 a byl pohřben v kostele d´Ognissanti (Všech svatých). Jeho dílo brzy upadlo v zapomnění. Znovuobjeveno bylo až na konci 19. století.

Své příjmení získal díky pobytu u svého bratra, který byl pro svou enormní tloušťku nazýván "botticelli", to znamená bečka. Poté, co se krátce učil u druhého ze svých bratří, zlatotepce, odešel roku 1465 na dva roky do učení k Filippu Lippimu. Krátce nato pracoval nějaký čas v dílně Andrey del Verrocchia. Od roku 1470 měl Botticelli vlastní dílnu, ve které se učil syn někdejšího učitele, Filippino Lippi.

První doložená Botticelliho malba vznikla v roce 1470 pro Sala della Mercanzeria ve Florencii, pravděpodobně podle návrhu Pollaiuola. Představuje Statečnost a dnes se nachází v galerii Uffizi ve Florencii. Ve stejné době vznikla také, Sacra Conversazione, která je dnes rovněž v galerii Uffizi ve Florencii a na níž měli ještě zřetelný vliv Lippi a Verocchio.

Kolem roku 1477 namaloval Botticelli obraz Primavera, který mu přinesl slávu, a spolu se Zrozením Venuše z roku 1482 ho lze počítat k jeho mistrovským dílům. Oba obrazy se nacházejí ve Florencii v galerii Uffizi a jsou pokládány za vrchol evropského malířství.

Zrození Venuše se během posledního sta let stalo jedním z nejslavnějších pláten světa. Plátnem tak běžným, že je obtížné pojímat je neotřelým způsobem.

Nejznámější díla[editovat | editovat zdroj]

Primavera (Botticelli) (kolem 1482, tempera na dřevě, Galerie Uffizi, Florencie)
Obraz by mohl být vyjádřením lásky Giuliana Medici k prosté dívce Simonettě Cataneo Vespucciové, která je tu zobrazená jako královna slavnosti; namalován na zakázku pro bratrance Lorenza I. Nádherného, pro vilu Reale Lorenza Medici v Castellu
Zrození Venuše (kolem 1484, tempera na plátně, Galerie Uffizi, Florencie); namalován na zakázku pro bratrance Lorenza I. Nádherného.
Na obraze Botticelli namaloval nejen svůj autoportrét, ale také nejvýznamnější příslušníky rodu Medicejů: Cosima I. Starého, Lorenza I. Nádherného a jeho bratra Giuliana.
Fresku namaloval na žádost Vespucciů jako protějšek obrazu sv. Jeronýma svého vrstevníka Domenica Ghirlandaia.
Tento obraz je jedním z nejvýznamnějších Botticelliho děl. Jako antičtí bohové jsou na obraze znázorněni Giuliano Medici a jeho milenka Simonetta Cataneo, provdaná do rodiny Vespucciů.

Popis Primavery[editovat | editovat zdroj]

Toto dílo bylo pravděpodobně inspirováno nejen klasickými básněmi od Ovidia a Lucretia, ale také verši Agnola Poliziana – Botticelliho přítele. Dlouho sloužilo pouze jako dekorace v Medicejském paláci a původně se jmenovalo Venuše jako symbol jara zdobena květinami Grácií, jak ho nazval Vasari.

Figury zprava – okřídlené mýtické stvoření v horním rohu je Vítr Zefyr, který unáší nymfu Chloris, aby si ji vzal.Ona však sňatek nechce a tak se s pomocí bohů mění na bohyni květin - Flóru. Vedle ní stojící postava je též ona sama, oslavuje spolu se třemi tančícími nymfami Tři Grácie, svůj zdárný útěk ze spárů Zefyra. Nad ní se vznáší pověstně slepý Kupido – římský bůžek lásky (Amor, Éros atd.) Mladík úplně vlevo je Merkur (řec. Hermés), římský bůh vědění a posel bohů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Sandro Botticelli
  • Pijoan, José, Dějiny umění 5, Praha 1979
  • Přemožitelé času 16, sestavil a zredigoval Milan Codr, Praha 1989