Gemäldegalerie Berlin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gemäldegalerie, Staatliche Museen zu Berlin – Preussischer Kulturbesitz
Vstup do galerie
Vstup do galerie
Stát NěmeckoNěmecko Německo
Město Berlín
Adresa Matthäikirchplatz, 10785 Berlin
Založeno 1998
Zaměření Evropské malířství 13. - 18. století
Původní účel budovy Galerie
Vyhledávané exponáty Bosch: Sv. Jan na Patmu
Raffael: Madona Terranuova
Caravaggio: Vítězný Amor
Návštěvníci 478 000 (2005)
Vstupné 8,- EUR základní, 4,- EUR zlevněné

Souřadnice
Oficiální webové stránky

Gemäldegalerie Berlin (Obrazová galerie v Berlíně) je německá státní galerie, specializovaná na evropské malířství 13. – 18. století. Spolu s dalšími kulturními institucemi je umístěna v bývalém západním Berlíně na náměstí zvaném Kulturforum poblíž Braniborské brány.

Budova[editovat | editovat zdroj]

V roce 1986 byla vypsána soutěž na architektonické řešení nové budovy pro galerii, ve které zvítězil ateliér Hilmer und Sattler.[1] Budova je postavena na přibližně pravoúhlém půdorysu.

Hala

Fasádu tvoří terakotové desky. Centrálním prostorem galerie je hala, rozdělená dvěma řadami sloupů. Je koncipována jako místo kontemplace, odpočinku a setkávání návštěvníků. Osvětlena je kruhovými okny ve stropě. Výstavní prostory (18 sálů a 41 kabinetů) jsou ve dvou půdorysových vrstvách rozprostřeny kolem dokola haly. Umožňují prezentaci 900 obrazů. Dalších 400 obrazů je umístěno ve studijní galerii, která byla vyprojektována až v roce 1991 po sjednocení Německa.

Dějiny galerie[editovat | editovat zdroj]

Základy obrazárny položil pruský král Fridrich Vilém III., který v roce 1815 získal v Paříži z Giustinianiho sbírky soubor 157 obrazů, zastupujících zejména italské rané baroko.[2] Týž panovník obohatil sbírku nákupem 3000 obrazů z majetku anglického obchodníka žijícího v Berlíně Edwarda Sollyho.

Instalace obrazů v galerii

Rovněž tento sběratel se orientoval na italské umění. První ředitel galerie Friedrich Waagen (18231868) a zejména pak Wilhelm von Bode (18901920) počet obrazů zredukovali ve prospěch jejich kvality a orientovali ústav na nákup kvalitních uměleckých děl, dokumentujících vývoj evropského malířství. Zejména v době ředitelství Bodeho se sbírka vyprofilovala přibližně do dnešní podoby. Do tohoto období spadají hlavní akvizice obrazů, mj. kolekce děl Rubensových a Rembrandtových. V roce 1904 se galerie nastěhovala do nově postavené budovy Muzea císaře Friedricha, dnešního (od roku 1956) Bodeho muzea. Tuto novoklasicistní budovu na severním cípu Muzejního ostrova projektoval Ernst Eberhard von Ihne. V té době bylo ve sbírkách galerie kolem 3600 obrazů. Během druhé světové války byla sbírka evakuována a rozptýlena, přesto utrpěla značné ztráty. Asi 230 obrazů bylo odvezeno jako válečná kořist do SSSR, část obrazů byla jako majetek spolkového státu Prusko od roku 1956 vystavena v nově postavené budově ve čtvrti západního Berlína Dahlem. Po znovusjednocení Německa, v roce 1992, byly opět všechny tři části sbírky spojeny. Galerie dnes vlastní přibližně 3000 obrazů, z nichž je asi 1500 vystaveno ve stálé expozici.[3]

Hans Baldung, Oplakávání Krista (detail), kolem 1516, 141,3 x 96 cm

Sbírkový fond[editovat | editovat zdroj]

Obrazy jsou rozděleny do šesti základních celků:





Výběr z významných obrazů vystavených v galerii[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Oficiální stránky galerie
  2. Kelch, Jan - Grosshans, Rainald, Gemäldegalerie Berlin. 50 Meisterwerke, Berlin 2001, s. 7, ISBN 3-8030-4022-1
  3. Gemäldegalerie, Staatliche Museen zu Berlin, Berlin 2011, s. 3