Erb

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Erb

Heraldické části erbu

Erb (z něm. der Erbe – dědic, případně das Erbe – dědictví) je barevné grafické znamení, které označuje konkrétní osobu, resp. rod, a to zejména znakem umístěným na štítě. Štít se znakem je jediná povinná součást erbu. Vlastností erbu je jeho dědičnost a stálost.[1]

Věda, která se zabývá studiem erbů, se nazývá heraldika. Heraldika také popisuje způsob vytváření, význam a užití znaků.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Erb má svůj původ zejména u středověkých rytířů, kteří si označovali své brnění a přilbu. Se stále dokonalejší výzbrojí, která pokrývala celé tělo, bylo stále obtížnější rychle rozeznat spojence od nepřítele. Proto byly zavedeny barevné symboly, které se umisťovaly na brnění, štíty a vlajky. Používaly se jednoznačné a kontrastní barvy a tvary, které byly dobře rozlišitelné i na velkou vzdálenost a umožňovaly rychlou orientaci v bitvě a pomáhaly rychle rozlišit spojence a nepřítele.

Erby se takto objevily ve 12. století v době křižáckých výprav, přestože určité dědičné rozlišování pomocí štítů známe již ze starověkých Atén.

Struktura erbu[editovat | editovat zdroj]

Jednotlivé části jsou standardizované a mají také vlastní terminologii. Slovní popis erbu sestavený podle heraldických pravidel se nazývá blason. Často existuje pro daný erb i nějaký příběh, který vysvětluje význam jednotlivých barev, proč jsou na erbu použita zvířata a symboly. Tyto legendy byly obvykle přidány až dodatečně. Často se dá erb „přečíst“, to znamená, že barvy a symboly napoví jméno jeho nositele. Takový erb se nazývá mluvící erb. Erb se skládá z těchto částí

Základní části erbu[editovat | editovat zdroj]

Štít[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Štít (heraldika).

Štít je nejdůležitější součástí erbu. Jedná se o jedinou povinnou součást. Bývá kreslen buď kolmo, nebo mírně šikmo. Což je většinou považováno za správnější, neboť to více odpovídá nošení štítů rytíři.

Tvar štítu se v blasonu nepopisuje, jeho provedení je tedy do určité míry závislé na kreslíři. Ten však musí respektovat určitá pravidla, především respektovat umělecký sloh a v některých případech též provenienci. V některých západních zemích byly pro ženské erby vyhrazeny odlišné tvary štítů, aby se zdůraznila skutečnost, že se neúčastnily bojů. Jednalo se o štít routový a oválný (Belgie a severní Francie). V našich zemích nebylo takovéto odlišování používáno.

Přilba[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Přilba (heraldika).

Přikryvadla[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Přikryvadla.

Křížové výpravy do Svaté země přinesly doplněk, který se též stal součástí erbu. Jsou to přikryvadla (též staročesky fafrnochy), která kryla zadní část přilby, aby se nepřehřívala od slunce. Přikrývadla byla v hlavních barvách erbu a jejich kraje byly v pozdějších dobách ozdobně rozstříhány do cípů (četné nepřítelovy rány a údery). Přikrývadla pochází pravděpodobně od Saracénů.

Točenice a helmovní koruna[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Točenice.
Související informace naleznete také v článku Koruna (heraldika).

Točenice a helmovní koruny slouží k zakrytí upevnění klenotu k přilbě (helmě). Koruna byla původně používána jen na královských erbech, až později i na šlechtických. V průběhu 17. století se přestává používat točenice a erby jsou udělovány již výhradně s korunou. Na rozdíl od hodnostní koruny tedy nevyjadřují žádnou hodnost.

Klenot[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Klenot (heraldika).

Klenot je ozdoba na přilbě, často opakuje některou z figur štítu, ale není to podmínkou.

Honosné kusy[editovat | editovat zdroj]

Vedlejší části erbu, které nebyly v boji funkční a byly přidány později. Vyjadřují hodnost a privilegia.

Erbovní plášť nebo stan[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Erbovní plášť a stan.

Plášť vychází z hodnostní koruny a celý zbytek erbu se nachází na plášti. V rozích byl převázán šňůrkami, jejichž počet symbolizoval postavení držitele erbu (nejvíce, 2 a půl náleželo císaři). Na stranách pláště byly obvykle záhyby, které také symbolizovaly hodnost majitele (tři náležely císaři/ králi). Plášť obvykle používala vyšší šlechta.

Stan byl v mnohém podobný plášti. Erb převyšuje svou ozdobnou kopulí, na kterou se usazovala hodnostní nebo panovníkova korunka. Obvykle ho používaly jenom svrchovaní panovníci.

Štítonoši[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Štítonoš.

Jedná se o figury nesoucí štít. Zpravidla bývají dvě, jedna na každé straně štítu. Někdy bývá jedna po jedné straně.

Korouhve[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Korouhve.

Heslo, bojový pokřik, půda[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Motto.

Heslo (motto, devíza) je slovní spojení na stuze umisťované pod štítem. Vyjadřují rodovou tradici nebo vztah k panovníku či Bohu.

Bojový pokřik je slovní spojení na stuze umisťované na vrcholu erbu.

Půda je obvykle porostlá zeleným pažitem. Pochází z pozdějšího období a je umisťována pod štítem.

Trofeje[editovat | editovat zdroj]

Trofeje jsou nahromaděné válečné předměty naznačující válečné úspěchy erbovníka. Jde o děla, hmoždíře, hromady kulí, bubny, trubky a různé zbraně a prapory.

Řádové dekorace[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Řádové dekorace.

Řetězy řádů, které majitel erbu za svého života získal, mohl nechat obtáčet se kolem erbu, přičemž nejdůležitější řád se nacházel nejblíže štítu. Vzhledem k neděditelnosti většiny řádů, tyto úpravy erbu/znaku byly také neděditelné.

Hodnostní odznaky[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Hodnostní odznaky.

Hodnostní odznaky neboli odznaky úřadu používá výhradně ten, kdo daný úřad zastává. Nejsou tedy dědičné.

Hodnostní koruny, čepice a klobouky[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Hodnostní koruny a klobouky.

Klobouky umístěné nad štít používali církevní hodnostáři. Hodnost majitele určuje barva klobouku a počet střapců po stranách štítu. Kardinál měl červený klobouk a patnáct střapců na každé straně štítu, arcibiskup měl klobouk zelený a deset střapců.

Hodnostní koruny se kladou bezprostředně na horní hranu štítu (pod nebo až nahoru na plášť či stan.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha : Libri, 2003. 505 s. ISBN 80-7277-135-3. Kapitola úvod a hesla Erb, s. 14–18, 130.  

2.HRDINOVÁ, Martina. Erby ctihodné šlechty slavného Království českého. [s.l.] : Academia, 2013. 696 s. ISBN 978-80-200-2196-0. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Kategorie Coats of arms ve Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo erb ve Wikislovníku
  • www.ngw.nl – Mezinárodní archiv městských znaků (anglicky).