Státní sekretariát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Státní sekretariát je odbor římské kurie, který je k dispozici papeži při řízení katolické církve. V jeho čele stojí Kardinál státní sekretář. Poslání státního sekretariátu definuje konstituce Pastor Bonus z roku 1988 v článcích 39 až 47.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky státního sekretariátu sahají k Tajné komoře (Camera secreta) z doby papeže Martina V. a k Apoštolskému sekretariátu (Secretaria Apostolica) Inocence VIII. (1487), který ho zřídil pro úřední korespondenci v latinském jazyku. Jeho členy bylo 24 sekretářů, jeden z nich měl titul Secretarius domesticus a předsedal ostatním. Papež Lev X. pověřil sekretariát některými politickými úkoly, mj. řízením papežského státu. Vytvořil také úřad Secretarius intimus, který měl pomáhat kardinálovi sekretáři při řízení papežského státu a vést korespondenci v jiných jazycích než v latině a také korespondenci s nunciaturami. Význam sekretariátu vzrostl zejména po tridentském koncilu, kdy začal přebírat prvořadou pozici v římské kurii od Apoštolské kanceláře. Inocenc X. byl prvním papežem, který dal státnímu sekretariátu současný charakter úřadu. Po zánku papežského státu v roce 1870 byl státní sekretariát změněn apoštolskou konstitucí Sapienti Consilio papeže Pia X. z 29. června 1908. Další reforma sekretariátu se uskutečnila po Druhém vatikánském koncilu apoštolskou konstitucí Regimini Ecclesiae Universae z 15. srpna 1967. Papež Pavel VI. v motu proprio Quo aptius z 27. února 1973 ukončil činnost Apoštolské kanceláře a zrušil úřad kardinála-kancléře. Současnou strukturu státního sekretariátu ustanovil Jan Pavel II. apoštolskou konstitucí Pastor Bonus z 28. června 1988.

Struktura úřadu[editovat | editovat zdroj]

V čele státního sekretariátu stojí Kardinál státní sekretář. Ten je hlavním spolupracovníkem papeže při řízení katolické církve, nejvyšším představitele Apoštolského stolce na mezinárodní scéně a ve výjimečných případech reprezentuje osobu samotného papeže.

Státní sekretariát se dělí na dvě sekce:

Sekce pro obecné záležitosti[editovat | editovat zdroj]

Tato sekce se stará o vyřizování každodenní papežovy agendy. Zkoumá záležitosti, které je třeba řešit mimo řádnou kompetenci dalších odborů římské kurie. Podporuje vztahy se zmíněnými odbory a koordinuje jejich práci. Usměrňuje funkci papežských zástupců a jejich činnost, zvláště pokud jde o jednotlivé církve. Plní všechny povinnosti spojené se zastoupením jednotlivých států u Apoštolského stolce. Po dohodě s ostatními odpovědnými odbory se zabývá zastoupením a činnosti Apoštolského stolce u mezinárodních katolických i nekatolických organizací. Kromě toho sepisuje a vydává apoštolské konstituce, vyhlášky, apoštolské listy a další dokumenty, které mu papež svěří. Vyřizuje veškeré záležitosti týkající se jmenování do římské kurie a do dalších orgánů Apoštolského stolce, jejichž provedení a schválení přísluší papeži. Střeží olověnou pečeť a rybářský prsten. Stará se o vydávání bulletinu - Acta Apostolicae Sedis, šíří prostřednictvím Tiskové kanceláře zprávy o činnosti papeže a o aktivitách církve. Ve spolupráci s druhou sekcí dohlíží na L'Osservatore Romano, vatikánský rozhlas a vatikánské televizní studio. Přes statistickou kancelář sbírá a zveřejňuje údaje vztahující se k životu celé církve. Pečuje o vydávání Papežské ročenky.

Sekce pro vztahy se státy[editovat | editovat zdroj]

Sekce má za úkol starat se o vztahy s vládami států. Do činnosti tohoto oddělení spadá:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠTÁTNY SEKRETARIÁT [online]. kbs.sk, [cit. 2013-12-10]. Dostupné online.