Grafika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Albrecht Dürer (1471–1521), Adam a Eva, mědiryt 1504

Grafika ve smyslu umělecké grafiky je jedním z druhů výtvarného umění. Vymezení pojmu je poměrně složité. Obecně můžeme říci, že grafikou nazýváme umělecké dílo, kdy umělec použije jednu z grafických technik a dílo rozmnoží ručním řemeslným postupem na předem stanovený počet exemplářů. Počet exemplářů tvoří náklad, za který umělec odpovídá, a proto jej také podepisuje. Každý z exemplářů je považován za originál, nikoliv za kopii.

Historie grafiky[editovat | editovat zdroj]

První grafické tisky se objevily v Číně6. století. Používanou technikou byl dřevořez, pomocí něhož se tiskly náboženské amulety. První dochovanou knihou, která se tiskla pomocí dřevořezu je z roku 868. Ve 13. století se dřevěné štočky používaly k tisku na plátno. Postupem času již technika dřevořezu či později dřevorytu přestala vyhovovat a umělci hledali techniku a materiál, který by byl schopen přenést jemnější práci. Odkud pramení vynález tisku z hloubky – kdy umělec vyryje námět do ocelové či měděné destičky.atd

Co není grafika?[editovat | editovat zdroj]

Do originální umělecké (volné) grafiky nepatří plakáty, pohlednice, knižní ilustrace ap. V některých případech je velmi těžké rozpoznat rozdíl mezi původní grafikou a reprodukcí. Ve většině případů pomůže důkladné prozkoumání pomocí lupy, kdy po zvětšení objevíme na reprodukci rastr (=síťovou mřížku). Dalším vodítkem může být porovnání díla s listy v depozitáři galerií.

Rozdělení grafiky[editovat | editovat zdroj]

Grafiku můžeme řadit dle mnoha hledisek. Vymezení jednotlivých kategorií je vždy sporné a mnohé skupiny se velmi často překrývají. Za základní rozdělení je možno považovat dělené dle oborů a to na grafiku volnou, užitou, reprodukční a dekorativní.

Volná grafika[editovat | editovat zdroj]

Volná grafika (též grafika umělecká) je grafikou, která je zcela duševním majetkem svého tvůrce. Umělec tvoří dílo dle vlastní volné představy, jeho je námět, myšlenka i provedení. Díla mají nejblíže k obrazům. Do volné grafiky patří nejhodnotnější díla, jelikož vznikají bez vnějších vlivů.

Užitá grafika[editovat | editovat zdroj]

Jde o grafiku k praktickým účelům. Patří sem novoročenky, ex libris, pozvánky, svatební oznámení, ale i plakáty, knižní obaly ap. Jelikož všechny tyto obory existují nejen jako původní grafika, je zde třeba rozlišovat mezi díly, která vznikla grafickými technikami a obyčejnými tisky z tiskárny.

Reprodukční grafika[editovat | editovat zdroj]

Je grafikou dle cizí předlohy. Ve starší literatuře je možné zaznamenat názor, že tato skupina grafiky je méně hodnotná a v principu není hodna pozornosti. Tento názor již není zastáván a neodpovídá obrovskému významu, který měla reprodukční grafika v dobách před vynalezením fotografie pro vývoj a hlavně popularizaci umění. Nejlepší malíři si vždy vážili oněch „řemeslníků“, kterým svěřovali svá díla k rozšíření v grafickém přepisu.

Dekorativní grafika[editovat | editovat zdroj]

Tento vžitý název je vlastně nesprávný. Dnes bychom tuto skupinu grafik mohli pojmenovat ilustrace. Jedná se o díla, která byla původní součástí nějakého knižního díla a doprovázela text. Patří sem např. grafika květin, ptáků, pohledy na města (jimž se říká veduty), výjevy z venkovského života a mnohé jiné.

Grafické techniky[editovat | editovat zdroj]

Grafické techniky se řadí do tří skupin: tisk z výšky (např. dřevoryt), tisk z hloubky (např. lept, suchá jehla) a tisk z plochy (litografie). Dále existují techniky mimo tyto skupiny jako sítotisk (serigrafie), monotyp, papírotisk ap. U soudobé grafiky dochází často ke kombinaci několika technik, nebo k soutiskům z několika desek. Dochází také k celé řadě experimentů (např. tisk z igelitu, tisk z koláže ap.).

Více o rozboru jednotlivých technik a postupů viz grafické techniky. Základní grafické techniky jsou čtyři. Tou čtvrtou je průtisk. V grafické podobě – serigrafie, v průmyslové – sítotisk.

Grafické sounáležitosti[editovat | editovat zdroj]

Papír[editovat | editovat zdroj]

Drtivá většina grafických listů je tištěna na papír. Existuje jen několik málo výjimek (tisk na hedvábí, plátno, sklo ap.) které se dají považovat spíše za kuriozity. Nejstarším papírem je papír ruční. Strojový papír vznikl až na začátku 19. století a od poloviny tohoto století je používán i na tisk grafik. Přesto je i dnes většina kvalitních grafických listů tištěna na papír ruční a to zejména pro vhodnější vlastnosti při tisku.

Tisk[editovat | editovat zdroj]

V počátcích grafiky byl umělec autorem námětu, rytcem i tiskařem. Dnes je poměrně časté, že si umělci nechávají své grafiky tisknout v tiskařských dílnách. Zejména to platí pro litografii, kde je k tisku třeba speciálního vybavení. Většina grafiků, pokud si listy netiskne sama, používá jen jednoho tiskaře, jelikož používané techniky bývají často velmi odlišné a způsob tisku vyžaduje značnou dávku zkušeností.

Stavy[editovat | editovat zdroj]

Někdy se můžeme v literatuře, či u označení listu setkat s popisem „2. stav“. Jedná se o situaci, kdy grafik vyryje destičku a natiskne z ní náklad. Pak se mu může zdát, že něco na grafice přebývá nebo naopak schází. Vrátí se znovu k destičce a vyryje nebo zaretušuje některé součásti a znovu tiskne. Tak vznikají různé stavy. Ve výjimečných případech měla grafika i několik stavů. U současné grafiky se stavy vyskytují jen zřídka.

Autorské tisky[editovat | editovat zdroj]

Autorským tiskem (též tisk zkusmý) se rozumí výtisk mimo náklad. Tento výtisk je podepsán autorem a označen E.A., A.T., aut. tisk ap. Počet autorských tisků by nikdy neměl přesáhnout 5–10 % číslovaného nákladu. Jedná se o tisky, při nichž autor zkouší různé barevné tóny či stav desky. Často si také autor pořídí několik málo autorských tisků pro svůj archiv v případě, že byl celý náklad objednán sběratelem či institucí. U některých důležitějších děl je číslován i náklad autorských tisků. Na rozdíl od běžného číslovaní, kde se používají arabské číslice, se autorské tisky číslují římsky. Označení E.A. VIII/XX pak znamená tisk č. 8 z nákladu 20 autorských tisků.

Tiskařská značka[editovat | editovat zdroj]

Je důkazem, že grafiku tiskl sám autor. Většinou bývá umístěna vlevo hned pod okraj tiskové plochy. Tiskařské značky se vyskytují výhradně na moderní grafice. Je jich poměrně málo – jestliže list nemá tiskařskou značku, tak to neznamená, že jej autor netiskl sám. Někdy autoři do vedle podpisu či na zadní stranu připisují „vytiskl autor“ ap. Jestliže byl list vytištěn některým ze známých tiskařů, může mít i pečeť, slepotisk či tiskařskou značku tiskaře nebo tiskařské dílny a nikoliv autora grafiky.

Podpis[editovat | editovat zdroj]

Celou rozlehlou oblast grafiky by bylo možno dělit jinak, a to na listy umělcem podepsané a nepodepsané. Podpis má být jakousi zárukou pravosti. Zvyk podepisovat grafiky se ujal až v druhé polovině 19. století. Listy se podepisují zásadně tužkou. U moderní grafiky můžeme říci, že listy jsou až na výjimky signovány.

Monogramisté[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší grafika byla anonymní. Kolem 16. století se ujal zvyk opatřovat grafiky autorským monogramem. Nemusí to být monogramy v dnešním slova smyslu (tj. počáteční písmena umělcova jména). Někdy to býval heraldický znak, jindy obrazový symbol jména ap. Monogramů jsou tisíce a jejich rozboru je věnováno mnoho knih. S monogramem se můžeme setkat i u současné grafiky. Obyčejně se jedná o zkratku autorova jména v obrazové části. Většina listů je poté ještě signována tužkou. Pokud má současná grafika monogram a není signována, tak se list označuje jako „signováno v tisku“, „signováno na kameni“ nebo „signováno v desce“.

Náklad[editovat | editovat zdroj]

Nákladem se rozumí celkový počet listů vytištěných z jedné desky. U staré grafiky je velmi těžké náklad stanovit. U starých listů záleželo spíše na poptávce než na technických možnostech. Jinak je tomu u moderní grafiky. Zde je většina děl nejen signováno, ale i číslována. Ve většině případů nepřesahuje náklad 100 tisků. Při tisku dochází k postupnému opotřebování desky a některé techniky (např. suchá jehla, mezzotinta) poskytnou jen zhruba 40–50 kvalitních tisků.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Rambousek Jan: Slovník a receptář malíře-grafika, 1954
  • Šimon Tavík František: Příručka umělce-grafika, 1921
  • Marco Jindřich: O grafice, Mladá fronta, 1981

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Popis jednotlivých grafických technik najdete na Historie grafiky