Literatura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Literatura (z lat. littera = písmeno) nebo též písemnictví v širším slova smyslu je souhrn všech psaných textů, (z lat. textum = tkanina) tj. všech existujících písemně zaznamenaných jazykových projevů lidstva. Tedy literatura umělecká, naučná, technická, časopisecká, memoárová i soukromá korespondence. V užším slova smyslu se literaturou obvykle myslí literatura umělecká, čili krásná literatura, beletrie. Literatura také působí jako inspirace pro ostatní umělce – na motivy literárních děl vznikají obrazy, sochy, písně a v moderní době také filmy.

Dělení literatury podle funkce[editovat | editovat zdroj]

Odborná[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku referát (dokument).

Obsahuje znalosti a fakta. Využívá se pro vzdělávání. Speciálním druhem je populárně-naučná literatura pro širokou veřejnost, která zpřístupňuje odborné informace snadno pochopitelnou formou.

Umělecká[editovat | editovat zdroj]

Také krásná literatura nebo beletrie; "krásná literatura" je však širším termín než beletrie, protože na rozdíl od ní obsahuje i poesii. Krásná (umělecká) literatura může mít písemnou i ústní formu (lidová slovesnost je z větší části součástí umělecké literatury). Základním rozlišovacím znakem umělecké literatury je její funkce: plní funkci estetickou, tj. vytrhuje svého vnímatele z reálného života a zdůrazňuje samotný znak, tj. samu sebe, na úkor svého sdělení (tj. neplní funkci referenční, sdělovací). Funkční vymezení literatury je spjato se jménem Romana Jakobsona a jeho vymezením 6 jazykových funkcí, odvolává se však již na I. Kanta a jeho "nezainteresované zalíbení", tj. schopnost umění líbit se vnímateli, aniž by mu poskytovalo nějaký praktický interes. Krásná literatura je dále vyznačena fikční povahou svého příběhu, performativní povahou (to, o čem píše, zároveň vytváří) a schopností obsahovat příběh. Příběh ovšem může obsahovat i literatura neumělecká (např. historiografická). Nesprávná je definice, že krásná literatura působí na city čtenáře – na city totiž primárně působí jiné druhy literatury, např. reklama atd., tedy texty s funkcí persvazivní.

Jednací písemnictví[editovat | editovat zdroj]

Ustálené komunikační protokoly, úřední žádosti atd.

Dělení literatury podle formy[editovat | editovat zdroj]

Psaná[editovat | editovat zdroj]

Literatura zachycená písemnou formou, tedy závislá na objevení písma; typická pro moderní období, kdy ústní literatura ztrácí dominantní postavení. Např. romány, povídky, básně, novely, literární drama aj.

Ústní[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Lidová slovesnost.

Předává se z generace na generaci (říkadla, pohádky, písně, pověsti…), legenda aj. Do lidové slovesnosti patří i velmi krátké žánry: anekdota, pranostika, pořekadlo aj. Autor je většinou neznámý. Některé látky ovšem migrují z psané literatury (pohádka O Plaváčkovi odkazuje na starozákonní příběh o Mojžíšovi atd.
Sběratelé lidové slovesnosti u nás: Božena Němcová, Karel Jaromír Erben, František Sušil, Beneš Metod Kulda, Augusta Šebestová aj.

Dělení literatury podle doby vzniku[editovat | editovat zdroj]

Např. antická, středověká, baroknímoderní literatura.

Dělení literatury podle země původu[editovat | editovat zdroj]

Genologické dělení literatury[editovat | editovat zdroj]

Základním literárněteoretickým dělením literatury je dělení na literární druhy, tj. epiku, lyriku a drama. Toto trojčlenné dělení se připisuje Aristotelově Poetice, ve skutečnosti je však pozdějšího data. Prosazuje jej až klasicismus, výrazným zastáncem je J. W. Goethe, který toto členění prohlásil za přirozené, základní a neměnné.

Lyrika[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Lyrika.

Vyznačuje se tím, že nemá děj a je atemporální, tj. neplyne zde čas. Vyjadřuje myšlenky, nálady a pocity vypravěče, tzv. lyrického subjektu. Příkladem mohou být lidové písně nebo básně. Většinou je veršovaná.

Přírodní[editovat | editovat zdroj]

Odraz přírody v myšlenkách autora.
Tuto poezii psali např.: František Hrubín, Stanislav Kostka Neumann a Sergej Alexandrovič Jesenin.

Intimní[editovat | editovat zdroj]

V této lyrice jsou vyjádřeny osobní pocity, soukromé záležitosti lyrického subjektu/vypravěče.

Milostná[editovat | editovat zdroj]

Odráží pocity milenců.

Epika[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Epika.

Vypráví příběh. Základem je dějová linie, může jich mít i více. Epika je veršovaná i prozaická.

Drama[editovat | editovat zdroj]

Drama (divadelní hra) vzniklo v antickém Řecku na počest boha Dionýsa. Základem je sehrání příběhu na jevišti. Dělí se na dějství nebo akty. Psáno je na základě dialogu nebo monologu.

Tragédie[editovat | editovat zdroj]

Tragédie je hra se smutným koncem. Řeší mravní nebo společenské problémy.
hlavní hrdina vždy na konci umírá

Příklady děl: Král Lear, Romeo a Julie
Příklady autorů: William Shakespeare

Komedie[editovat | editovat zdroj]

Komedie (veselohra) je hra veselá a ironická. Poukazuje na nedostatky, chyby a zesměšňuje. Speciálním druhem komedie je fraška. Jejím hlavním rysem je nápadně přehnané zesměšňování.

Činohra[editovat | editovat zdroj]

Činohra řeší aktuální problémy formou satiry. Její obsah je vážný. Soustřeďuje se především na postavy.

Vědy o literatuře[editovat | editovat zdroj]

Literaturou se zabývají mnohé vědní obory, např. literární historie, literární teorie (zkoumá teoretické poznatky o literatuře), literární kritika (hodnocení literatury) aj.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]