Kontext (lingvistika)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Kontext je v lingvistice různě velké jazykové okolí sledované jednotky textu (věta, odstavec, verš apod.), které je relevantní pro její skladbu nebo význam. V širším smyslu se sem řadí i situační kontext, tedy nejen pozice jednotky v textu, ale i mimojazykové souvislosti. Celkově tak kontext zahrnuje následující složky:

  • jazykový kontext: to, co už bylo řečeno, to, co bude následovat, jaký dopad měl předchozí text na příjemce,
  • bezprostřední situační kontext: místo a čas realizace textu, počet komunikantů, jejich společné znalosti a vzájemný vztah mezi nimi, presupozice (předpoklady mluvčího),
  • široce společenský situační kontext: obecné vzdělání, zkušenost, životní podmínky.

Kontext zajišťuje koherenci textu (text může zůstat vnitřně soudržný, i když na sebe jednotlivé části přímo nenavazují), nahrazuje to, co je ve vlastní výpovědi vypuštěno, a tvoří rámec, k němuž se vztahují reference (vnitřní odkazy v textu) a aktualizace (odkazy textu k vnějšímu světu).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0154-0. S. 169.  
  • GREPL, Miroslav. Jak dál v syntaxi. Brno : Host, 2011. ISBN 978-80-7294-511-5. S. 78.