Umberto Eco
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Umberto Eco [éko] (* 5. ledna 1932 Alessandria) je italský sémiolog, estetik, filosof a spisovatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů postmoderny a avantgardy 60. let 20. století. Od roku 1971 profesor na katedře sémiotiky na univerzitě v Bologni. Prezident Univerzity San Marino, kde založil International Center for Semiotic and Cognitive Studies.
Obsah |
[editovat] Život
Po maturitě začal studovat práva v Turíně, studia práv ale brzy zanechal a začal studovat středověkou filozofii a literaturu. Doktorát v této oblasti získal roku 1954 na základě disertační práce o estetice Tomáše Akvinského.
Po ukončení studia se stal nakladatelským redaktorem. Od roku 1956 se podílel na organizování avantgardy, a tím i na vzniku volného uskupení avantgardních umělců, toto uskupení tvořilo základ pozdější skupiny 63. V roce 1959 začal psát pro Verri, kde vedl část věnovanou avantgardě a v tu dobu se rozvíjejícím lingvistickým experimentům.
V roce 1962 se oženil s profesorkou umění, Renatou Ramge.
Roku 1964 se stal lektorem na universitě v Miláně, ale již o rok později začal působit ve Florencii jako profesor vizuální komunikace. Byl také lektorem naučných knih v nakladatelství Bompiani v Miláně, lektorem estetiky, lektorem na fakultě architektury a profesorem sémiotiky na milánské Polytechnice. Roku 1971 se stal profesorem sémiotiky v Bologni. Dnes učí na své mateřské univerzitě v Bologni, je prezidentem Univerzity San Marino a přednáší často na univerzitách v Miláně, Paříži a New Yorku. Žije převážně u San Marina, kde obývá budovy zrušeného opatství. Z politického hlediska měl dlouho blízký vztah k levici a k italské komunistické straně, což se odráží i v jeho názorech na katolickou církev a papežství. Postupem času se jeho politické směřování blíží stále více k politickému středu.
[editovat] Dílo
Umberto Eco se zabývá studiem středověké estetiky a kultury, zabýval se také tzv. recepční estetikou, která se zabývá „vnímatelem“ uměleckého díla, nikoli uměleckým dílem samým. Ve schematu literární komunikace „autor ⇒ text ⇒ čtenář“ prosazuje centrální úlohu textu, čímž navazuje na dědictví literárněvědného strukturalismu.
[editovat] Romány
- Jméno růže (Il nome della rosa) - 1980, česky 1985
- Foucaultovo kyvadlo (Il pendolo di Foucault) - 1988, česky 1991
- Ostrov včerejšího dne (L'isola del giorno prima) - 1994, česky 1995
- Baudolino - 2000, česky 2001
- Tajemný plamen královny Loany (La misteriosa fiamma della regina Loana) - 2004, česky 2005
[editovat] Vědecká díla, eseje
- Otevřené dílo (Opera aperta) - 1962
- Skeptikové a těšitelé (Apocalittici e integrati) - 1964, česky 2006 - eseje o „masové kultuře“
- Případ Bond - 1965
- Traktát o obecné semiologii - 1975
- Teorie sémiotiky : A Theory of Semiotics - 1976, česky 2004
- Semiotika a filozofie jazyka - Semiotics and the Philosophy of Language
- Poznámky ke Jménu růže - 1983
- Šest procházek literárními lesy (Sei passeggiate nei boschi narrativi), česky 1997
- Umění a krása ve středověké estetice (Arte e bellezza nell' estetica medievale), česky 1998
- Jak napsat diplomovou práci (Come si fa una tesi di laurea) - příručka pro studenty, česky 1997
- Hledání dokonalého jazyka v evropské kultuře (La ricerca della lingua perfetta nella cultura europea), česky 2001
- Meze interpretace (The limits of interpretation), česky 2004
- O literatuře (Sulla letteratura), česky 2004
- Dějiny krásy (Storia della Bellezza), česky 2005
- Dějiny ošklivosti (Storia della Bruttezza), česky 2007
- Poznámky na krabičkách od sirek (La Bustina di Minerva), česky 2008
[editovat] Ocenění prof. Eca
[editovat] Čestné doktoráty
1985 - Doctor Honoris Causa, Katholieke Universiteit Leuven, Belgium.
1986 - Doctor Honoris Causa, Odense University, Denmark.
1987 - Doctor Honoris Causa, Loyola University, Chicago.
1987 - Doctor Honoris Causa, State University of New York.
1987 - Doctor Honoris Causa, Royal College of Arts, London.
1988 - Doctor Honoris Causa, Brown University.
1989 - Doctor Honoris Causa, Université de Paris, Sorbonne Nouvelle.
1989 - Doctor Honoris Causa, Université de Liège.
1990 - Doctor Honoris Causa, Sofia University, Sofia, Bulgaria.
1990 - Doctor Honoris Causa, University of Glasgow.
1990 - Doctor Honoris Causa, Unversidad Complutense de Madrid.
1992 - Doctor Honoris Causa, University of Kent at Canterbury.
1993 - Doctor Honoris Causa, Indiana University.
1994 - Doctor Honoris Causa, University of Tel Aviv.
1994 - Doctor Honoris Causa, University of Buenos Aires.
1995 - Doctor Honoris Causa, University of Athens.
1995 - Doctor Honoris Causa, Laurentian University at Sudbury, Ontario.
1996 - Doctor Honoris Causa, Academy of Fine Arts, Warsaw.
1996 - Doctor Honoris Causa, University of Tartu, Estonia.
1997 - Doctor Honoris Causa, Institut d'études politiques de Grenoble.
1997 - Doctor Honoris Causa, Universidad de Castilla-La Mancha.
1998 - Doctor Honoris Causa, Lomonosov University of Moscow.
1998 - Doctor Honoris Causa, Freie Universität, Berlin
2000 - Doctor Honoris Causa, Université du Québec à Montréal, Quebec.
2002 - Doctor Honoris Causa, Hebrew University, Jerusalem.
2002 - Doctor Honoris Causa, University of Siena, Siena.
2007 - Doctor Honoris Causa, University of Ljubljana, Ljubljana, Slovenia.
2008 - Doctor Honoris Causa, Uppsala University, Uppsala, Sweden.
[editovat] Státní vyznamenání
Rytíř Řádu velkého kříže za zásluhy pro Italskou republiku (Cavaliere di Gran Croce Ordine al merito della Repubblica Italiana)
Cavaliere di Gran Croce Ordine al Merito della Repubblica Italiana Eco Prof. Umberto
Zlatá medaile za zásluhy v oblasti kultury a umění (Medaglia d'oro ai benemeriti della cultura e dell'arte)
Medaglia d'oro ai benemeriti della cultura e dell'arte Eco Umberto
