Vladimir Vladimirovič Nabokov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tato biografie potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.

Rodný dům Vladimira Nabokova v Petrohradě

Vladimir Vladimirovič Nabokov, rusky: Владимир Владимирович Набоков, se narodil 22. dubna (10. dubna podle juliánského kalendáře) 1899 v Sankt Petěrburgu, a zemřel 2. června 1977 v Lausanne. Nabokov byl ruský a později americký prozaik; svou ranou prózu a poezii psal pod pseudonymem Sirin.

Pocházel z dobře situované rodiny (jeho otcem byl politik Vladimir Dmitrijevič Nabokov), což mu umožnilo získat kvalitní vzdělání. Ve studiu pokračoval i v emigraci, roku 1923 ukončil studium francouzské a ruské literatury na univerzitě v Cambridgi.

Po říjnové revoluci žil v emigraci v Berlíně, poté v Paříži, od roku 1940 v USA.

Po roce 1923 se nejprve živil jako učitel a tenisový trenér, v USA přednášel literaturu na několika universitách.

Roku 1960 se odstěhoval do švýcarského Montreux, kde prožil posledních 17 let života.

[editovat] Dílo

Do roku 1940 psal rusky, anglicky začal psát ještě před emigrací do USA (The Real Life of Sebastian Knight). Jeho lyrická poezie je ovlivněna expresionismem a symbolizmem. Často se zabýval problematikou odcizení a problémemy ruských politických a intelektuálních emigrantů. Ve svých (zejména pozdějších) dílech často využíval parodii a ironii. Jeho literární dílo má i výraznou a kritiky dosud neprávem opomíjenou filozofickou rovinu, přičemž důraz je kladen na prolínání relativní povahy času a prostoru. Nejdelší Nabokovův román ADA or Ardor: A Family Chronicle (McGraw-Hill 1969) se odehrává na úplně jiné planetě.

Mašeňka 1926
Smích ve tmě 1932
Lužinova obrana – 1930
Pozvání na popravu – 1935
Hrdinský čin
Dar – 1938
Lolita – Paříž 1955, USA 1958, česky 1991, 2003, 2007, jeho nejznámější dílo. Příběh dvanáctileté nymfičky (slovo, které Nabokov vymyslel) a jejího o více než třicet let staršího pěstouna a milence v jedné osobě. Toto dílo je považováno za jedno z nejkontroverznějších děl literatury 20. století.
Nezvratný důkaz – 1951
Jiné břehy – 1954
Pnin – 1957 - Příběh ´věčného exulanta´ Timofeje Pavloviče Pnina a jeho hořce komické konfrontace s americkým akademickým prostředím i se západním světem.
Bledý oheň – 1962
Ada or Ardor – 1969
Průzračné věci – 1972
Koukej na harlekýny – 1974