Ruština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ruština (русский язык)
Mapa rozšíření jazyka
Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření: Rusko Rusko

SNS SNS
Gruzie Gruzie
Lotyšsko Lotyšsko
Estonsko Estonsko
Izrael Izrael
Finsko Finsko
ČLR ČLR
USA USA
Kanada Kanada
Turkmenistán Turkmenistán
Uzbekistán Uzbekistán
Mongolsko Mongolsko
Tádžikistán Tádžikistán
Kazachstán Kazachstán
Bělorusko Bělorusko
Ukrajina Ukrajina
Abcházie Abcházie

Počet mluvčích:

278 milionů

Klasifikace:

Písmo: Cyrilice (tzv. Azbuka)
Postavení
Regulátor: Ruská akademie věd (Росси́йская Акаде́мия Нау́к)
Úřední jazyk: * Rusko, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Krym (Ukrajina), Abcházie a Jižní Osetie (Gruzie), Podněstří a Gagauzie (Moldávie)
  • uznávána jako jazyk menšiny v Číně
  • jeden ze 6 jazyků OSN
Kódy
ISO 639-1: ru
---
rus (B) rus (T)
SIL: RUS
Wikipedie
ru.wikipedia.org

Ruština (Rusky: zvuk русский язык [ˈruskʲɪj jɪˈzɨk]) je nejužívanější slovanský jazyk.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Mapa míry znalosti ruštiny v Evropské unii

Jako úřední i dorozumívací jazyk carského Ruska se ruština rozšířila po obrovské rozloze východní Evropy a severní Asie. Významné rusky mluvící menšiny žijí doposud i v mnoha jinak většinově jinojazyčných zemích, které po rozpadu Sovětského svazu získaly nezávislost.

V době velmocenského postavení Sovětského svazu po druhé světové válce se ruština stala hlavním dorozumívacím jazykem zemí Varšavské smlouvy a RVHP. V řadě z nich se ruština povinně vyučovala na školách, např. v Československu do roku 1990. V mnoha zemích světa včetně USA a Západní Evropy volí zájemci o slovanské jazyky nejčastěji ruštinu jako první z těchto řečí pro své sebevzdělávání.

Ruština je oficiálním jazykem v Rusku, Bělorusku, Kazachstánu a Kyrgyzstánu dále též v moldavském Podněstří a Gagauzsku, ukrajinském Krymu a gruzínské Abcházii a Jižní Osetii. Významné ruské menšiny žijí na Ukrajině, v Kazachstánu, Bělorusku, Lotyšsku, Litvě, Estonsku, Uzbekistánu a Izraeli.

Kvůli svému politickému významu se ruština stala i jedním ze šesti úředních jazyků Organizace spojených národů. Sovětský svaz byl a jeho nástupnický stát Ruská federace je totiž stálým členem Rady bezpečnosti OSN s právem veta.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Staroruština.

Od 10. století se na ruském území spolu s křesťanstvím šířila církevní slovanština a stávala se úředním a spisovným jazykem. Ruština jako lidový jazyk se objevovala paralelně s ní v kronikách, právních a správních dokumentech.

Vliv církevní slovanštiny slábl od 17. století, kdy stoupal význam Moskvy a prosazoval se jazyk z jejího okolí. Na začátku 18. století došlo k reformě spisovné ruštiny, včetně úpravy cyrilice na tzv. graždanku. V 19. století došlo k největšímu rozkvětu klasické ruské literatury.

V roce 1917 došlo k pravopisné reformě, která mj. opět zjednodušila písmo.

Abeceda a výslovnost[editovat | editovat zdroj]

Ruština se píše cyrilicí. Ruská abeceda se též nazývá azbuka a obsahuje písmena v následujícím pořadí:

velké: А Б В Г Д Е Ё Ж З И Й К Л М Н О П Р С Т У Ф Х Ц Ч Ш Щ Ъ Ы Ь Э Ю Я
malé а б в г д е ё ж з и й к л м н о п р с т у ф х ц ч ш щ ъ ы ь э ю я
přepis a b v g d e ë ž z i j k l m n o p r s t u f h c č š šč " y ' è ju ja
výslovnost a b v g d je jo ž z i j k l m n o p r s t u f ch c č š šč tvrdý znak y měkký znak e ju ja
Abeceda
  • Na rozdíl od češtiny Rusové rozlišují výslovnost měkkého a tvrdého I/Y – zatímco И se čte podobně jako české I (o něco měkčeji), Ы je výrazně tvrdší (artikuluje se více vzadu)
  • Měkký znak a Е, Ё, И, Ю, Я změkčují předcházející souhlásku, např. дети se čte [ďeťi], мать se čte [mať]. V takových případech se počáteční [j] z výslovnosti trochu ztrácí, „vyčerpá“ se na změkčení.
  • Tvrdý znak se používá výjimečně pro vyznačení švu mezi předponou a kmenem, kde naopak ke změkčování docházet nemá: въезд čti [vjezd].
  • Silový přízvuk je na různých slabikách, v písmu se však nerozlišuje s výjimkou jazykových učebnic, slovníků apod., kde se vyznačuje čárkou nad samohláskou. Ruština má pohyblivý přízvuk, to znamená, že může být na jakékoliv slabice, např.: мама [máma], хочу [chačú], барабан [barabán]. Ruský přízvuk je silnější a dynamičtější než český, kromě toho má významotvornou funkci, např.
    • замок [zámъk] – hrad, замок [zamók] – zámek,
    • стоит [stóit] – stojí (o penězích), стоит [staít] – něco stojí někde, nachází se,
    • плачу [pláču] – pláču, плачу [plačú] – platím.
  • Silný dynamický přízvuk má pak i důsledky kvalitativní, v přízvučných slabikách je plný vokál, v nepřízvučných dochází k redukci, např. молоко se čte jako [mъlakó]. Nepřízvučné О se čte skoro jako [a], např. свобода čti [svabóda].
  • Ё (čteno [JO]) je původem přízvučné Е a Rusové ho v písmu zřídka odlišují - pokud nevznikne nejednoznačnost ve významu slova napíší místo něj Е.
  • Na rozdíl od sousední běloruštiny a ukrajinštiny (a ovšem češtiny a slovenštiny) se v ruštině praslovanské [g] nezměnilo na [h] (stejně, jako v polštině a jihoslovanských jazycích).

Gramatika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ruská gramatika.

Nejvýraznější rozdíly oproti české gramatice:

Skloňování
  • Ruština má 6 pádů (oproti češtině chybí vokativ (5. pád), jehož funkci přebírá tvar nominativu).
Časování
  • Slovesa se časují podobně jako v češtině. Existují dva druhy časování (= základní rozdělení sloves podle časování). V prvním časování převládají koncovky s hláskou (písmenem) „е“ (делает [dělajet], играем [igrajem] ...) a v druhém časování převládají koncovky s hláskou (písmenem) „i“ (варит [varit], увидим [uvidim]). Dále kromě tohoto rozdělení existují další typy časování, které se od sebe liší způsobem časování.
Stavba věty
  • Ve spisovném projevu se nevypouští podmět, musí být vyjádřen alespoň osobním zájmenem.
  • V minulém čase se nepoužívá pomocné sloveso být: я написал = ja napisal = napsal jsem.
  • V přítomném čase chybí spona (významové sloveso být ), např.: он дурак = on durak = (on) je hlupák.

Slovní zásoba[editovat | editovat zdroj]

Ve starší slovní zásobě jsou výpůjčky z turkických jazyků: лошадь = lošaď = kůň (také конь); кабан = kaban = kanec). V novější zásobě se objevují slova přejatá z němčiny, francouzštiny a angličtiny.

Vzorový text[editovat | editovat zdroj]

Všeobecná deklarace lidských práv

rusky

Все люди рождаются свободными и равными в своём достоинстве и правах. Они наделены разумом и совестью и должны поступать в отношении друг друга в духе братства.

přepis

Vse ľudi roždajutsa svobodnymi i ravnymi v svojom dostoinstvě i pravach. Oni naděľeny razumom i sověsťju i dolžny postupať v otnošenii drug druga v duche bratstva.

přepis na IPA

fsʲe ˈlʲʉdʲɪ r̠ɐʐˈd̪ajut͡sə svɐˈbod̪nɨmʲɪ ɪ‿ˈr̠avnɨmʲɪ f‿svɐˈjom d̪ɐˈst̪oi̯nst̪vʲə ɪ‿pr̠ɐˈvax ‖ ɐˈnʲɪ nədʲəlʲɪˈnɨ ˈr̠azuməm ɪ‿ˈsovʲɪsʲtʲju ɪ‿d̪ɐɫʐˈnɨ pəst̪uˈpatʲ v‿ət̪nɐˈʂɛnʲɪɪ d̪r̠ug ˈd̪r̠ugə v‿ˈd̪uxʲə ˈbr̠at͡st̪vɐ

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KUPRINA, Tamara Vladimirovna; ŽURAVLJOVA, Julia. Rusky nebo anglicky: Neologizace v polyfunkční stylistické kultuře. Auspicia. 2007, čís. 1, s. 10-13. Dostupné online [cit. 2014-07-01].  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Wikipedia
Ruská edice Wikipedie, svobodné encyklopedie