Cyrilice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Cyrilice
Romanian Cyrillic - Lord's Prayer text.svg
Typ Abeceda
Mluvené jazyky

Národní písmo:


BulharskoBulharsko
Bosna a HercegovinaBosna a Hercegovina
BěloruskoBělorusko
MontenegroČerná Hora
KazachstánKazachstán
KyrgyzstánKyrgyzstán
MakedonieMakedonie
MongolskoMongolsko
RuskoRusko
SrbskoSrbsko
TádžikistánTádžikistán
UkrajinaUkrajina
Časové období ~od 940 n.l. — současnost
Předchůdce
Sestry Latinka
Koptské písmo
Arménské písmo
Gruzínské písmo
Hlaholice
Rozsah unicode U+0400–U+04FF
U+0500–U+052F
U+2DE0–U+2DFF
U+A640–U+A69F
ISO 15924 Cyrl
Poznámka: Tato stránka může obsahovat fonetické symboly IPA v kódování Unicode.


Cyrilice (též cyrilika) je písmo původně vytvořené pro zápis staroslověnštiny a posléze používané pro zápis církevní slovanštiny, která na staroslověnštinu navázala. Cyrilici sloužila za vzor řecká alfabeta. V češtině se označení „cyrilice“ často užívá jen pro starou formu tohoto písma, sloužící k zápisu staroslověnštiny a církevní slovanštiny, kdežto národní abecedy, které vývojem cyrilice vznikly, se označují jako azbuka. Slovo azbuka je zkratkou, utvořenou ze začátečních hlásek názvů prvních písmen abecedy: a (az), b (buki); obdobně jsou odvozena i pojmenování jiných písemných soustav, např. „abeceda“, „alfabeta“, „alefbet“, „abugida“ nebo „bopomofo“.

Cyrilice se používá pro zápis 6 slovanských jazyků (bulharština, makedonština, srbština, ukrajinština, běloruština a ruština), jakož i mnoha neslovanských jazyků na území bývalého Sovětského svazu (kazaština, kyrgyzština, tatarština, baškirština, čečenština, čuvaština atd.) a jeho satelitních států (mongolština). Do roku 1860 se cyrilice používala i v Rumunsku, až do roku 1990 také v Moldavsku, kde byla pak nahrazena latinkou. Na latinku také přešly některé další jazyky států vzniklých rozpadem SSSR, např. azerština, turkmenština a uzbečtina.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Přestože podle názvu písma se může zdát, že by tvůrcem cyrilice mohl být svatý Cyril (Konstantin), není tomu tak. Cyril vytvořil složitější a starší písmo hlaholici v 60. letech 9. století, zatímco cyrilice vznikla až koncem 9. století v Bulharsku (Cyrillus et Methudius inventis Bulgarorum litteris) jako výraz jasného příklonu k byzantské kulturní sféře, o nějž usilovali zejména řečtí duchovní na slovanských územích. Cyrilice jim byla díky svému původu v řeckém písmu bližší; je navíc jednodušší a praktičtější než hlaholice. Autorství cyrilice se připisuje Metodějovu žáku Klimentovi, důkazy však chybí. V 11. století se těžiště slovanské vzdělanosti přeneslo z Bulharska do Kyjeva, odkud se cyrilice šířila dále.

Zásadní reforma církevně-slovanské cyrilice byla provedena v Rusku za Petra Velikého v letech 17081711, kdy byla některá písmena upravena a jiná méně používaná písmena vypuštěna. Toto písmo nazývané graždanka („občanské písmo“) odpovídalo už tvary současnému písmu používanému v Rusku. Protože to však představovalo určité přiblížení k latince (latinizace), bylo zpočátku odmítáno zejména v církevní sféře. Později se však prosadilo i u ostatních pravoslavných Slovanů. Poslední úprava písma v Rusku byla provedena v roce 1918, kdy byla čtyři méně používaná písmena z azbuky vypuštěna.

Znaky[editovat | editovat zdroj]

Mapa rozšíření cyrilice v Evropě
Mapa rozšíření cyrilice celosvětově

Původní cyrilice[editovat | editovat zdroj]

Původní cyrilice kolem roku 900 vypadala takto:

Cyrilice kolem roku 900.

Tvary písmen a pořadí abecedy v církevní slovanštině ruské redakce:

Tvary písmen a pořadí abecedy v církevní slovanštině ruské redakce.

Názvy písmen (ke každému písmenu bylo přiřazeno slovo, má se za to, že existovala báseň, kde se tato slova vyskytovala): az - buki - vedi - glagol' - dobro - jest' - živjote - dzelo - zemlja - iže - i - kako - ljudi - myslete - naš - on - pokoj - rcy - slovo - tvjordo - uk - fert - cher - omega - červ' - cy - ša - šta - jer - jery - jer' - jat' - ju - ja - jotované jest' - malý jus - jotovaný malý jus - velký jus - jotovaný velký jus - ksi - psi - fita - ižica.

Moderní cyrilice[editovat | editovat zdroj]

Tvar písmen se během času měnil, některá písmena zanikla úplně, jiná se pro potřeby nových jazyků zavedla. Vzhled a pořadí písmen v abecedě (azbuce) se rovněž liší zdroj od zdroje. Znaky, které se nevyskytují v ruské azbuce, anebo mají jinou výslovnost, jsou doplněné v závorce o informaci o významu (nejdříve český či nejbližší ekvivalent, a pak popis v IPA, je-li ovšem k dispozici).

Běloruská А Б В Г (H) Ґ (G) Д Е Ё Ж З І Й К Л М Н
Bulharská А Б В Г Д Е Ж З И Й К Л М Н
Makedonská А Б В Г Д Ѓ (đ) Е Ж З Ѕ (DZ) И Ј К Л Љ (Ľ) М Н
Ruská А Б В Г Д Е Ё Ж З И Й К Л М Н
Srbská А Б В Г Д Ђ (đ) Е Ж З И Ј К Л Љ (Ľ) М Н
Ukrajinská А Б В Г (H) Ґ (G) Д Е Є (Ě) Ж З И (Y) І Ї (ji) Й К Л М Н
Běloruská О П Р С Т У Ў (Ł) Ф Х Ц Ч Ш Ы Ь Э Ю Я
Bulharská О П Р С Т У Ф Х Ц Ч Ш Щ (Št/ʃt) Ъ (ă/ə) Ь Ю Я
Makedonská Њ (Ň) О П Р С Т Ќ (Ć) У Ф Х Ц Ч Џ (DŽ) Ш
Ruská О П Р С Т У Ф Х Ц Ч Ш Щ Ъ Ы Ь Э Ю Я
Srbská Њ (Ň) О П Р С Т Ћ (Ć) У Ф Х Ц Ч Џ (DŽ) Ш
Ukrajinská О П Р С Т У Ф Х Ц Ч Ш Щ Ь Ю Я

Zde je přehled základní, majuskulní podoby ("velká písmena"):

písmeno název přepis výslovnost výslovnost v ruské církevní slovanštině
А azъ A [a] [a]
Б buky B [b] [b]
В vědě V [v] [v]
Г glagoľь G [g] [γ]
Д dobro D [d] [d]
Е estь E [ɛ] [jɛ] (na začátku slova se psalo písmeno Є)
Ж živěte Ž [ʒ] [ʒ]
Ѕ dzělo DZ [ʣ] [z]
З zemlja Z [z] [z]
И iže I [i] [i] (s variantou Й [j])
І ї Ï [i] [i]
К kako K [k] [k]
Л ljudje L [l] [l]
М myslite M [m] [m]
Н našь N [n] [n]
О onъ O [o] [o] (na začátku slova se psalo písmeno Ѻ)
П pokojь P [p] [p]
Р rьcy R [r] [r]
С slovo S [s] [s]
Т tvrьdo T [t] [t]
Ѹ ukъ U [u] [u] (na začátku slova se psalo písmeno ОУ)
Ф frьtъ F [f] [f]
Х chěrъ CH [x] [x]
Ѡ otъ Ō [o:] [o] (většinou se používala varianta Ѿ [ot])
Ц cy C [ʦ] [ʦ]
Ч červь Č [ʧ] [ʧ]
Ш ša Š [ʃ] [ʃ]
Щ šta ŠČ [ʃt] [ʃʧ]
Ъ jerъ Ъ [ʌ] nevyslovuje se
Ы jery Y [y] [y]
Ь jerь Ь [ɪ] měkčí předcházející souhlásku, nevyslovuje se
Ѣ jatь Ě [ja] [je], na začátku slova [ja]
Ю ju JU [ju] [ju]
Я ja JA [ja] [ja], psalo se jen na začátku slova (jinak se používal malý jus - Ѧ)
Ѥ je JE [je] nepoužívalo se
Ѧ ęsъ (malý jus) Ę [ɛ̃] [ja]
Ѩ jęsъ (jotovaný malý jus) [iɛ̃] nepoužíval se
Ѫ ǫsъ (velký jus) Ǫ [ɔ̃] nepoužíval se
Ѭ jǫsъ (jotovaný velký jus) [iɔ̃] nepoužíval se
Ѯ ksi KS, Ξ [ks] [ks]
Ѱ psi PS, Ψ [ps] [ps]
Ѳ fita TH, Θ [t,θ,f] [f]
Ѵ ižica Ÿ [ɪ,y] [i]

Ižica se vyslovovala V po A a E, jinak I. Jer (tvrdý znak) zřejmě odpovídá dnešní výslovnosti v bulharštině, tj. šlo o podobnou samohlásku jako v anglickém jazyce „a“. Často se psal na konci slov, která by jinak končila souhláskou, např. богъ = bůh.

Co do počtu uživatelů je dnes nejdůležitější ruská cyrilice, tzv. azbuka, která obsahuje následující znaky:

А Б В Г Д Е Ё Ж З И Й
К Л М Н О П Р С Т У Ф
Х Ц Ч Ш Щ Ъ Ы Ь Э Ю Я
  • Ukrajinština používá navíc písmena Є, І, Ї, Ґ; naopak nepoužívá např. Ё, Ъ, Ы, Э. Г se v ní nečte G, ale H.
  • Běloruština používá navíc písmena І, Ў, Ґ; Ў se čte podobně jako polské Ł; nepoužívá např. И, Щ, Ъ. Г se v ní nečte G, ale H.
  • Srbština používá Ј místo Й a nepoužívá písmena Ю, Я. Navíc má Ђ (Đ), Ћ (Ć), Љ (LJ), Њ (NJ), Џ (DŽ) - písmena v závorce jsou jejich ekvivalenty v chorvatské latince.
  • Makedonština má mnoho společného se srbštinou, navíc používá pouze písmeno Ѕ (DZ), místo Ђ má Ѓ a místo Ћ má Ќ.
  • Bulharština čte Щ jako ŠT, ne ŠČ; Ъ v ní reprezentuje stejnou samohlásku jako rumunské Ă.
  • Mongolština má navíc znaky Ө/ө, Ү/ү (někdy se píše jako V/v). Písmena Ж (Ž) a З (Z) se čtou a vyslovují jako Dž a Dz.

Následující tabulka minuskulní azbuky ("malá písmena") ukazuje rozdíly mezi kolmým a kurzívním písmem ruské azbuky. Některé kurzívní znaky jsou značně odlišné.

а б в г д е ё ж з и й к л м н о п р с т у ф х ц ч ш щ ъ ы ь э ю я
а б в г д е ё ж з и й к л м н о п р с т у ф х ц ч ш щ ъ ы ь э ю я

Reference[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]