Typografie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vzorník písem (William Caslon, Cyclopaedia, 1728)

Typografie je umělecko-technický obor, který se zabývá tiskovým písmem. Dělí se na mikrotypografii a makrotypografii. Mikrotypografie se zabývá uměleckou tvorbou písma. Makrotypografie se zabývá umístěním písma na stránku, proporcemi titulů, textů a ilustrací, v češtině se tradičně nazývá grafická úprava.

Dějiny typografie[editovat | editovat zdroj]

Dějiny typografie ve vlastním slova smyslu začínají na přelomu středověku a novověku kolem poloviny 15.století. Nejčastěji se za vynálezce označuje Johannes Gutenberg, který v Mohuči v roce 1448 uvedl do provozu knihtisk z dřevěných matric. V tomto období experimentovali s tiskem také další umělci, například v Avignon, Benátkách nebo v Toskánsku. Během velmi krátkého období nástupu novověku na konci 15.století a v prvních dvou desetiletích století šestnáctého došlo ke vzniku dvou základních forem latinského písma, a to písma humanistického a novogotického. V českých zemích se etablovaly knihtiskárny velmi časně, nejprve roku 1468 tiskem Trojánské kroniky v Plzni a v dalším desetiletí v Praze.

Novogotické písmo bylo odvozeno ze středověkého gotického písma. Od 16. století se v německých písemnostech konstituovaly tři základní druhy novogotického písma: kreslené novogotické písmo neboli fraktura (Frakturschrift; resp. ranější kurzíva fraktury švabach), zběžnější novogotické polokurzívní písmo neboli kanzlei (Kanzleischrift) a novogotické kurzívní písmo neboli kurent (Kurrentschrift), který vyhovoval potřebě rychlého psaní a čitelnosti a stal se druhem základním. V českých písemnostech používání novogotického písma přetrvalo přibližně do poloviny 19. století, v německy psaných až do roku 1941, kdy bylo úředně zavedeno humanistické písmo.

V době zrodu humanistického písma považovali humanisté psaní antických děl novogotickým písmem za barbarství. V roce 1465 Konrad Sweynheim a Arnold Pannartz vydali Ciceronův spis De oratore antikvou (Antiqua, anglicky Roman). Tím začíná v typografii renesance (anglicky Old style), která vydržela až do počátku 18. století.

Antikva nebyla původně používána pro církevní a právnická díla, ale rozšířila se všude, kromě Německa. Od roku 1501 Aldus Manutius produkoval masové a laciné edice knih v kurzívě. Jeho produkce byla 4× větší než bylo obvyklé, čímž skončilo období prvotisků. Kolem roku 1540 ustalo období experimentů s písmy a kolem roku 1550 přestala být kurzíva standardním písmem a začala mít pouze vyznačovací funkci.

Novým obdobím zásadního rozvoje typografie bylo baroko (anglicky Transitional, 17221763), de facto tedy rokoko. Vyznačuje se v písmu větším kontrastem mezi širokými dříky písmen a úzkými liniemi a důsledným oddělováním titulků, odstavců a sloupců textu od marginálií s využitím grafických odrážek a ornamentálních dekorací. Po baroku následoval klasicismem (anglicky Modern types, 17881820), který pod vlivem objemných tisků encyklopedií ještě zvýšil technický charakter písma a kontrast mezi tenkými a tlustými liniemi. Písmo je užší a sklon přímější. Pak započal úpadek (18201888), zapříčiněný překotným vývojem průmyslové výroby a novinové produkce.

Obnova estetické kvality typografie započala na přelomu 80. a 90. let 19. století v Anglii soukromými tisky bibliofilií a v celé Evropě byla dokonána, když bylo nově vyryto písmo Caslon pro časopis The Imprint. 20. století je eklektické; těží z renesance, baroka i klasicismu. Přelomovým obdobím bylo pro typografii nejprve zrušení ruční sazby a jejím nahrazením fototiskem.

Druhý a zásadní zlom v dějinách typografie nastal zavedením digitálního tisku na přelomu 20. a 21.století. Dosavadní typy krásného písma se zprvu drasticky redukovaly podle omezených požadavků techniky. S dalším technickým pokrokem se v posledních letech postupně vrací estetické normy typografie, ovšem nemají již masové měřítko tisku na papíře, nýbrž pronikají více do elektronických médií..

Proslulí světoví typografové[editovat | editovat zdroj]

Významní čeští typografové[editovat | editovat zdroj]

Zakladatelé v období humanismu[editovat | editovat zdroj]

Národní obrozenci[editovat | editovat zdroj]

Česká moderna[editovat | editovat zdroj]

  • František Kobliha
  • Vojtěch Preissig (18731944) se proslavil zejména písmem Preissigova antikva, z dalších realizací stojí za zmínku plakátové písmo použité na plakátové kampani za svobodu Československa a také písmo Butterick.
  • Josef Váchal – navrhl, vyřezal, vysázel a vytiskl písmo a ilustrace svých knih, nejvýznamnější je Šumava umírající a romantická
  • Oldřich Menhart (18971962) je autorem řady písem, u nichž se projevuje jeho zájem o kaligrafii: Menhartova antikva, Menhartova romana, Figural, Victory, Manuscript, Česká unciála, Monument, Parlament, Standard, Triga aj.

Typografové 1.poloviny 20.století[editovat | editovat zdroj]

Z nich se zejména profilovala generace zakladatelů tisků z období po vyhlášení samostatnosti Československa:

Typografové od roku 1950[editovat | editovat zdroj]

současní typografové[editovat | editovat zdroj]

  • František Štorm (* 1966) je první český písmař digitální éry. Ve své písmolijně vydává transkripce písem českých i světových typografů a také vlastní abecedy, mj. Baskerville, Walbaum, Anselm, Serapion, Sebastian, Andulka, Teuton, Metron, Týfa atd.
  • Tomáš Brousil (* 1975) je typograf nové generace, autor písem Botanika, Dederon, Gloriola, Bistro Script aj. Mimo jiné je také autorem korporátních písem Novatica, Seznam Text, Seznam Script a mnoha dalších.
  • Radana Lencová (* ?) - autorka písma Comenia Script.

Písmolijny[editovat | editovat zdroj]

  • American Type Foundry (ATF)
  • Bitstream Inc.
  • Grafotechna n. p.[1]
  • Hoefler & Frere-Jones
  • International Typeface Corporation (ITC)
  • Linotype Company – na Linotype měla patent z roku 1884.
  • Monotype Corporation – na Monotype měla patent z roku 1887.
  • Storm Type Foundry
  • Suitcase Type Foundry
  • Type Together
  • Typejockeys
  • URW++ Design & Development

Písmomalířství[editovat | editovat zdroj]

Písmomalířství je řemeslo, které se zabývá malbou nápisů různým písmem na různé materiály. Písmomalíři jsou tedy řemeslníci, kteří velmi často ve své praxi realizují poznatky získané nejen z malířství a natěračství, ale také z oboru typografie. Písmomalířství je patrně na ústupu, neboť mnoho nápisů se v současnosti vytváří jiným způsobem (např. lepí se ve formě samolepicích prvků vytvářených počítačem apod.).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nebyl jeden n. p. jako druhý; Grafotechna uměla…, strategie.cz 7. 2. 2007

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]