Plzeň

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
statutární město Plzeň
Pohled na město s katedrálou sv. Bartoloměje

Pohled na město s katedrálou sv. Bartoloměje

NUTS 5: CZ0323 554791
kraj (NUTS 3): Plzeňský (CZ032)
okres (NUTS 4): Plzeň-město (CZ0323)
historická země: Čechy
katastrální výměra: 137,65 km²
počet obyvatel: 168 034 (bydlících dle ČSÚ)
169 536 (evidovaných dle MV)  (1. 1. 2014[1][2])
rozpočtové výdaje: 6 312,04[3] mil. Kč  (2015)
nadmořská výška: 293–452 m
PSČ: 301 00
zákl. sídelní jednotky: 104
části obce: 31
městské části / obvody: 10
katastrální území: 23
adresa magistrátu: Magistrát města Plzně
nám. Republiky 1
306 32 Plzeň
posta@plzen.eu
primátor(ka): Martin Zrzavecký (ČSSD)
www.plzen.eu
Plzeň
Red pog.png
Plzeň
Plzeň, Česko

Plzeň (v němčině a dalších jazycích Pilsen) je statutární město na západě Čech a metropole Plzeňského kraje. Leží na soutoku řek Mže, Radbuza, Úhlava a Úslava, z nichž vzniká řeka Berounka. Žije zde zhruba 170 tisíc obyvatel a je tak čtvrtým největším městem v republice a druhým největším v Čechách.

Plzeň je známá jako průmyslové a pivovarnické město. V rozsáhlých továrních halách bývalé Škodovky se vyrábějí dopravní prostředky a průmyslové stroje, na druhé straně krajské metropole se pak vaří známá piva Prazdroj a Gambrinus. Spodně kvašený světlý ležák se označuje jako pivo plzeňského typu, celosvětově pak jako Pilsner nebo Pils, podle německého jména města Pilsen. Plzeň má i podstatný kulturní význam. Nacházejí se tu početné kulturní domy a divadla. Ve městě sídlí také biskupství plzeňské diecéze. Vysoké školství zastupují Západočeská univerzita a Lékařská fakulta Univerzity Karlovy.

Současné historické jádro města má pravidelnou síť ulic s obdélníkovým náměstím Republiky uprostřed (139 × 193 m), jemuž vévodí katedrála sv. Bartoloměje, budovaná od roku 1290.

V roce 2015 je Plzeň (společně s belgickým MonsemEvropské hlavní město kultury.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Středověk[editovat | editovat zdroj]

První zmínky o Plzni (dnešním Starém Plzenci) pocházejí z roku 976, kdy u tohoto přemyslovského hradiště kníže Boleslav II. porazil vojsko německého krále Oty II. V podhradí postupně vyrostlo městské sídlo s řadou kostelů a živým obchodním ruchem. Do nynější polohy (v jižním sousedství tehdejší vsi Malice) přenesl město pod názvem Nová Plzeň král Václav II. roku 1295 jako důležitou obchodní křižovatku západních Čech na cestě z Prahy do Bavorska. Vyřešila se tím dodávka vody, neboť místo leželo na soutoku řek Mže a Radbuzy.

Plzeň roku 1602

Díky své výhodné poloze na křižovatce obchodních cest a hlavně na trase z německých zemí do Prahy se brzy Plzeň stala třetím největším a nejdůležitějším městem po Praze a Kutné Hoře. V této době byly také vystavěny kostely sv. Bartoloměje ve středu náměstí, františkánský klášter na jihovýchodě při hradbách, nedochovaný dominikánský klášter na severozápadě, špitální kostel sv. Maří Magdalény z roku 1320.

Na samém počátku husitských válek měli Husité díky radikálnímu knězi Václavu Korandovi ve městě velký vliv. Roku 1420 ale musel Koranda s Janem Žižkou odejít do Tábora a Plzeň se stala baštou katolické strany. Třikrát byla neúspěšně obléhána, nejprve Janem Žižkou a poté dvakrát Prokopem Holým, a podílela se na odporu proti Jiřímu z Poděbrad. Od roku 1467 sídlila v Plzni pražská kapitula, která byla v letech 1431–1561 nejvyšším orgánem římsko-katolické církve v Čechách.

První česká tištěná kniha – Kronika Trojánská – byla roku 1468 vytištěna na rohu dnešních ulic Smetanova a Bezručova. Na tomto místě fungovala do roku 1533 jediná česká tiskárna.

Raný novověk[editovat | editovat zdroj]

Dobytí Plzně roku 1618

Počátkem 16. století bylo město výrazně poškozeno požáry, zejména roku 1507, kdy shořely dvě třetiny města. Bavůrek ze Švamberka byl popraven na plzeňském náměstí, což vzbudilo řadu protestů.

Na devět měsíců se stala Plzeň hlavním městem Svaté říše římské, když sem císař Rudolf II. uprchl před morovou epidemií na přelomu let 1599 a 1600 (od září až do června). Sídlil v tzv. Císařském domě vedle dnešní budovy plzeňské radnice.

Roku 1618 byla Plzeň poprvé dobyta vojskem českých stavů pod velením Petra Arnošta II. Mansfelda. Během třicetileté války hospodářství i kultura upadaly. Švédská obléhání v letech 1637 i 1648 bylo neúspěšné.

Kasárna 35. pěšího pluku

8. ledna 1683 byl v Plzni byl založen 35. pěší pluk.

Průmyslový rozvoj[editovat | editovat zdroj]

Pohled z jihovýchodu, 1816

V 19. století nechal purkmistr Martin Kopecký (1828–1850) zbourat hradby a na jejich místě vybudovat kolem starého města sady, dnes známé jako Sady Pětatřicátníků, Smetanovy, Kopeckého, Šafaříkovy, Křižíkovy a 5. května. V roce 1832 pak vzniklo první kamenné divadlo. Roku 1839 bylo rozhodnuto o založení Měšťanského pivovaru (Bürgerliches Brauhaus), později Prazdroj a 5. října 1842 v něm bavorský sládek Josef Groll uvařil první várku piva. V roce 1859 Emil Škoda převzal budoucí Škodovy závody a František Křižík zavedl svůj vynález obloukové lampy jako veřejné pouliční osvětlení. V roce 1869 byl založen První plzeňský akciový pivovar v Plzni (Gambrinus). Na konci 19. století se Plzeň stala kolébkou české secese.

Už od poloviny 19. století byla Plzeň druhým největším městem v Čechách a třetím v rámci všech českých zemí, ke konci 20. století už ale byla čtvrtým v Česku, když byla předstižena Ostravou. Jako západočeská metropole nicméně prosperovala díky rozvoji strojírenských a dalších průmyslových závodů. Během meziválečného období došlo k rozšiřování města, roku 1924 byly připojeny obce Doubravka, Doudlevce, Lobzy a Skvrňany a vznikla tak „Velká Plzeň“, jejíž počet obyvatel překročil stotisícovou hranici. Starostou města byl v letech 1919–1938 Luděk Pik. Na náměstí T. G. Masaryka byl vybudován památník Národního osvobození s dominující bronzovou sochou T. G. Masaryka, který byl slavnostně odhalen 28. října 1928, jako dík prezidentovi za založení a desetileté fungování Republiky.

V roce 1938 došlo k odstoupení pohraničních území Československé republiky Německu. Plzeň sice zůstala na území republiky, stala se však městem na samotné hranici. Obce severozápadním a jihozápadním směrem již patřily k Říši, stejně jako dnešní městské části Plzeň-Litice a Plzeň-Lhota. 1. května 1942 byla Plzeň podle vládního nařízení č. 142/1942 Sb. rozšířena o obce Bolevec, Božkov, Bukovec, Černice, Hradiště, Koterov, Radobyčice, Újezd a o územní zbytky obce Litic (obec začleněna do Říše) a stala se statutárním městem. Škodovy závody byly v této době významnou zbrojovkou zásobující německou armádu. I přesto Plzeň delší dobu unikala bombardování, k prvnímu velkému náletu došlo až 20. prosince 1944, při něm byl ovšem nejvíce zdemolován pivovarský komplex, zejména Prazdroj (18 mrtvých). Škodovy závody byly bombardováním významně poškozeny teprve na samém sklonku války, náletem 25. dubna 1945. Celkem bylo za celou dobu války náletů jedenáct, vyžádaly si 926 obětí.

Poválečná éra[editovat | editovat zdroj]

Pomník osvobození americkou armádou

Plzeň a západní Čechy byly osvobozeny americkými jednotkami vedenými generálem Pattonem 6. května 1945. Podle americko-sovětské dohody Patton už nesměl pokračovat dále. Slavný je jeho výrok, že když už, tak to Američané mají vzít až do Moskvy. Dnes na osvobození Plzně upomíná Patton Memorial PilsenPamátník americké armády 1945 provedený jako stálé muzeum. Po únoru 1948 při oslavách výročí konce války nepadalo o Američanech v Plzni ani slovo.

1. června 1953 došlo v Plzni k prvnímu protikomunistickým masovým nepokojům v souvislosti s tehdy probíhající měnovou reformou se střelbou do demonstrujících. Odveta komunistického režimu kromě represí proti demonstrantům, převážně dělníkům Škodovky, zbouralo komunistické vedení Plzeňského kraje Masarykův pomník, jako symbol nežádoucí demokracie. Jednalo se o první lidový protest v celém sovětském bloku.

Na konci 50. let se začalo s masivním rozvojem bytové výstavby v podobě budování sídlišť. První rozsáhlý areál vznikl na Slovanech, následovala v roce 1961 Doubravka a roku 1968 pak Bory. Dne 20. ledna 1969 se náměstí T. G. Masaryka upálil na protest proti sovětské okupaci mladý pivovarský dělník Josef Hlavatý. Výstavba se v 70. a 80. letech přesunula na sever, budovala se rozsáhlá sídliště v oblasti Bolevce a Lochotína, těsně před Sametovou revolucí se výstavba přesouvala postupně směrem na západ k oblasti Vinice. Díky tomuto rychlému rozvoji překročilo město roku 1972 hranici 150 tisíc obyvatel. O čtyři roky později pak byly připojeny i obce Černice, Radobyčice, Koterov, Červený Hrádek, Křimice a Radčice a Plzeň získala hranice, jaké měla do roku 2002.

V 90. letech byla k Plzni postavena i dálnice D5, která spojila Prahu s bývalým Západním Německem. Dokončení této důležité dopravní tepny, která částečně vyřešila tehdy katastrofální dopravní situaci v Plzni, se však kvůli komplikacím protáhlo až do prvního desetiletí 21. století.

Evropské hlavní město kultury 2015[editovat | editovat zdroj]

V září 2010 vyhlásili zástupci mezinárodní poroty v Praze město Plzeň za vítěze soutěže o titul Evropské hlavní město kultury roku 2015. Ve finále dostala Plzeň přednost před Ostravou. V rámci projektu bylo vybudováno Nové divadlo a ve Štruncových sadech v okolí fotbalového stadiónu vzniklo sportovně-relaxační centrum. Na Světovaru měl v areálu bývalého pivovaru vzniknout komplex budov s ateliéry a byty pro umělce, tento projekt byl ale koncem roku 2014 zrušen.

Koncem dubna 2014 získal projekt Cenu Meliny Mercouri,[4] kterou doporučuje monitorovací a poradní výbor pro Evropská hlavní města kultury. Podmínkou bylo naplnění předem daných kritérií připravenosti. Plzeň 2015 tak pro svůj projekt získala dotaci 1,5 milionu eur.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání 1921 zde žilo v 3 284 domech 88 416 obyvatel, z nichž bylo 43 057 žen. 79 166 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 6 757 k německé a 701 k židovské. Žilo zde 52 514 římských katolíků, 5 763 evangelíků, 4 427 příslušníků Církve československé husitské a 3 094 židů.[5] Podle sčítání 1930 zde žilo v 6 451 domech 114 704 obyvatel. 105 731 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 6 782 k německé. Žilo zde 61 344 římských katolíků, 10 891 evangelíků, 6 803 příslušníků Církve československé husitské a 2 773 židů.[6]

Vývoj počtu obyvatel[7]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
23 681 38 883 50 221 68 079 80 445 88 416 114 704 124 339 132 799 148 021 170 701 173 008 166 118 169 688

Územní členění[editovat | editovat zdroj]

Městské obvody a katastrální území Plzně

Současnou rozlohu má Plzeň od 1. ledna 2003, kdy se k ní připojily do té doby samostatné obce Lhota a Malesice, které se zároveň staly novými městskými obvody. Od té doby město Plzeň sestává z deseti městských obvodů,[8] největší z nich jsou obvody 1 až 4, které se skládají z několika původních městských částí.

  1. Plzeň 1: katastrální území Bolevec a část katastrálního území Plzeň
  2. Plzeň 2-Slovany: katastrální území Božkov, Bručná, Hradiště u Plzně, Koterov a část katastrálního území Plzeň
  3. Plzeň 3: katastrální území Doudlevce, Radobyčice, Skvrňany, Valcha a část katastrálního území Plzeň
  4. Plzeň 4: katastrální území Bukovec, Červený Hrádek u Plzně, Doubravka, Lobzy, Plzeň 4 a Újezd
  5. Plzeň 5-Křimice: část katastrálního území Křimice a část katastrálního území Radčice u Plzně
  6. Plzeň 6-Litice: katastrální území Litice u Plzně
  7. Plzeň 7-Radčice: část katastrálního území Radčice u Plzně a část katastrálního území Křimice
  8. Plzeň 8-Černice: katastrální území Černice
  9. Plzeň 9-Malesice: katastrální území Malesice a Dolní Vlkýš
  10. Plzeň 10-Lhota: katastrální území Lhota u Dobřan

Devět městských obvodů tvoří při volbách do Senátu volební obvod č. 9, jen obvod Plzeň 2-Slovany spolu s dalšími obcemi spadá do volebního obvodu č. 7.

Soudní obvod Okresního soudu Plzeň-město zahrnuje pouze Plzeň, ačkoli okres Plzeň-město zahrnuje i další obce.

Kulturní památky[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Plzni.

Historické jádro města a okolní ulice jsou dnes chráněny jako městská památková rezervace. Na území města je ještě několik vesnických památkových rezervací a také městských a vesnických památkových zón.

Dominantou města je gotická Katedrála svatého Bartoloměje, budovaná od roku 1292. 102 metrů vysoká věž je nejvyšší kostelní věží v Česku. Na její vyhlídku ve výšce 62 metrů vede 301 schodů. Původní farní kostel je katedrálou od roku 1993, kdy bylo v Plzni zřízeno biskupství. Další významné církevní památky jsou bývalý františkánský klášter s kostelem Nanebevzetí P. Marie a barokní budova kláštera dominikánek s kostelem sv. Anny z let 1711–1714, přestavěná 1805–1807 na školu, kde je dnes umístěna Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje. K nejstarším kostelům v Čechách patří kostel sv. Jiří na soutoku Úslavy a Berounky v Plzni-Doubravce.

Před 2. světovou válkou v Plzni žila početná židovská komunita. Nepřehlédnutelná je Velká synagoga, která je druhou největší synagogou v Evropě. Mezi další památky židovské kultury patří Stará synagoga nebo Nový židovský hřbitov s památníkem obětem holocaustu.

V Plzni se dochoval cenný soubor měšťanských domů. Ozdobou centrálního náměstí Republiky je renesanční plzeňská radnice ze 16. století. Mezi významné památky dále patří Měšťanská beseda, budova Velkého divadla, nebo plzeňské historické podzemí. Nachází se zde také řada domů zdobených freskami a sgrafity Mikoláše Alše. Známé jsou též interiéry Adolfa Loose.

Technické památky[editovat | editovat zdroj]

Mezi významné technické památky na území Plzně patří například Tyršův most – první zcela svařovaný obloukový most v Česku, Vodárenská věž v Pražské ulici se zbytky původního zařízení nebo zbytky opevnění po obvodu historického jádra. Unikátní technickou památkou je též Kolomazná pec v lese v katastrálním území Bolevec. Jedná se o jednu z nejzachovalejších pecí tohoto druhu ve střední Evropě.

Přírodní památky[editovat | editovat zdroj]

V Plzni se nachází několik památných stromů a menších chráněných území: duby u Velkého rybníka, Koterovská lípa, Körnerův dub, lípy u Mže, smrk – Troják v Lánech a alej Kilometrovka. Významnou památkou je pozdně středověká Bolevecká rybniční soustava na severním okraji města.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Divadla[editovat | editovat zdroj]

Budova Velkého divadla
Nové divadlo

Zprávy o prvních divadelních představeních v Plzni, v němčině, pocházejí z přelomu 18. a 19. století. První představení v češtině je doloženo roku 1818. První divadlo zahájilo provoz roku 1832.

Největším a nejvýznamnějším divadlem v Plzni je městské Divadlo Josefa Kajetána Tyla. Divadlo je tvořeno pěti uměleckými soubory - opera, činohra, muzikál, balet a orchestr. Má dvě stálé scény: Velké divadlo v reprezentativní novorenesanční budově z let 1897–1902 a Nové divadlo v moderní budově dostavěné roku 2014.

V Plzni má velkou tradici loutkové divadlo, působili zde známí loutkáři Gustav Nosek, Josef Skupa a Jiří Trnka. Právě zde vznikly loutky Spejbla a Hurvínka. Na tuto tradici dnes v Plzni navazuje Divadlo Alfa.

K menším divadlům a alternativě plzeňské divadelní kultury patří Divadlo Dialog s dvanácti soubory. Komorní scénou je Divadélko JoNáš v Měšťanské besedě.

Kina[editovat | editovat zdroj]

V dobách komunismu měla téměř každá plzeňská část svoje kino, další kina pak působila v centru – například kino Hvězda v Pražské ulici, kino Moskva (později Elektra) na Americké třídě, kino Eden v Rejskově ulici za hlavním vlakovým nádražím, kino Mír na Lochotíně či kino Leningrad v Doubravce. Všechna tato kina ale po sametové revoluci roku 1989 dříve či později zanikla.

V současnosti mají filmoví diváci v Plzni k dispozici dvě multikina, Cinema City v obchodním centru Plaza v prostorách bývalého výstaviště, a Cinestar v obchodním centru Olympia u výpadovky na Nepomuk. Pravidelná představení se také konají v Kině Beseda působícím v historické budově Měšťanské besedy. V letních měsících jsou pořádána představení v lochotínském amfiteátru.

Rozhlas[editovat | editovat zdroj]

V Plzni sídlí jedno z regionálních studií Českého rozhlasu, a to v památkové chráněné budově na náměstí Míru, která byla speciálně pro potřeby rozhlasového vysílání postavena v 50. letech 20. století.

Muzea[editovat | editovat zdroj]

V Kopeckého sadech sídlí Západočeské muzeum v Plzni. V hlavní budově v novorenesančním stylu z let 1896-1899 lze navštívit zejména expozici městské zbrojnice, míšeňského porcelánu a výstavy přibližující historii regionu. Pobočkami jsou Národopisné muzeum Plzeňska, Muzeum církevního umění plzeňské diecéze ve františkánském klášteře a Muzeum loutek. Plzeňský Prazdroj provozuje vlastní Pivovarské muzeum, ze kterého je možné vstoupit i do prohlídkového okruhu plzeňského historického podzemí. Osvobození Plzně americkou armádou v roce 1945 je věnováno muzeum Patton Memorial Pilsen. Tématické expozice věnované vědě a technice nabízí Techmania Science Center v areálu bývalé Škodovky.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Ve městě sídlí Západočeská galerie v Plzni, Galerie města Plzně a univerzitní Galerie Ladislava Sutnara.

Knihovny[editovat | editovat zdroj]

V roce 1876 byla založena Knihovna města Plzně, která má dnes 12 poboček. V Plzni sídlí Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje. Mezi další knihovny patří Univerzitní knihovna Západočeské univerzity a knihovna Západočeského muzea v Plzni.

Významné kulturní akce[editovat | editovat zdroj]

  • Smetanovské dny – festival klasické hudby spojený s pořádáním koncertů, divadelních představení, výstav a sympózií; obvyklým termínem konání je březen
  • Finále Plzeň – filmový festival českých filmů, koná se obvykle koncem dubna
  • Plzeňský Majáles – studentské oslavy, tradičně pořádané koncem dubna
  • Metalfest Open Air - mezinárodní metalový festival konající se v Lochotínském amfiteátru každoročně na přelomu května a června
  • Slavnosti svobody – slavnosti osvobození Plzně americkou armádou (v roce 1945), konané začátkem května; tradiční součástí slavností je konvoj historických vozidel (Convoy of Liberty) s účastí amerických veteránů
  • Skupova Plzeň – festival loutkového divadla, koná se v červnu
  • Mezinárodní festival Divadlo – mezinárodní divadelní festival, koná se v září
  • Pilsner Fest – slavnosti plzeňského piva a pivovarnictví, konají se v říjnu
  • Jazz bez hranic – mezinárodní festival jazzu, koná se v listopadu

Školství[editovat | editovat zdroj]

Fakulta právnická Západočeské univerzity v sadech Pětatřicátníků

Plzeň je krajské město s více než 170 000 obyvateli, čemuž odpovídá i množství středních škol, vyšších a vysokých škol, za nimiž se sem sjíždějí studenti z celého kraje i dalších míst České republiky.

Střední školství[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam středních škol v Plzni.

V Plzni se nachází řada středních odborných škol a učilišť, jakož i 6 gymnázií:

(seznam naposledy aktualizován 16. 3. 2015, zdroj – www.stredniskoly.cz)
  • Veřejné školy
  • Církevní škola
  • Soukromé školy
    • Gymnázium Františka Křižíka (web)
    • Soukromá střední uměleckoprůmyslová škola Zámeček (web)
    • Plzeňská obchodní akademie (web)
    • Hotelová škola Plzeň – Akademie hotelnictví a cestovního ruchu (web)
    • Bezpečnostně právní akademie Plzeň (web)
    • Sportovní a podnikatelská střední škola (web)

Vyšší odborné školství[editovat | editovat zdroj]

  • VOŠ a SPŠ elektrotechnická (web)
  • Střední zdravotnická škola a VOŠ zdravotnická (web)
  • Vyšší odborná škola zdravotnická, managementu a veřejnosprávních studií, s.r.o (web)

Vysoké školství[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

V Plzni začaly tramvaje jezdit už v roce 1899
Související informace naleznete také v článku Doprava v Plzni.

Plzeň je důležitou dopravní křižovatkou. Hlavní význam má dnes dálnice D5 mezi Prahou a Norimberkem s dálničním obchvatem Plzně, další důležité silnice vedou do Strakonic, do Karlových Varů a Stříbra. Železniční tratě vedou na Rokycany - Prahu, Mladotice - Žatec, Mariánské Lázně - Cheb - Schirnding a Nürnberg, Nýřany - Domažlice - Cham a Regensburg, na Klatovy a na Nepomuk - Strakonice - České Budějovice.

Samozřejmostí je i hustá síť městské hromadné dopravy s tramvajemi, trolejbusy a autobusy. Tramvajovou dopravu zajišťují tři linky. Linka č. 1 spojuje Bolevec a Slovany, linka č. 2 Světovar a Skvrňany a nejvytíženější linka č. 4 Košutku a Bory. Trolejbusová doprava v Plzni doplňuje síť tramvají. V provozu je celkem 9 trolejbusových linek. Městské autobusy zajišťují hlavně spojení velmi vzdálených částí města a jako příměstské spoje zajíždí i do některých obcí za městem.

Veřejné vnitrostátní a neveřejné mezinárodní letiště se nachází 11 km jihozápadně od Plzně, v nedaleké obci Líně.

Další významné instituce[editovat | editovat zdroj]

V Plzni se nachází Zoologická a botanická zahrada města Plzně a Arboretum Sofronka.

Ve městě sídlí biskup Plzeňské diecéze Církve československé husitské, známé jsou též kulturní dům Peklo nebo Památník obětem zla a meditační zahrada v Plzni-Doudlevcích.

Plzeň se také proslavila věznicí označovanou jako Věznice Bory. Soudnictví zde zastupují hned tři okresní soudy, Plzeň-město, Plzeň-jih a Plzeň-sever, jejichž odvolacím soudem je Krajský soud v Plzni.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Historie Plzně - dokument, 1. část
Historie Plzně - dokument, 2. část

Studenti[editovat | editovat zdroj]

Ostatní významní občané Plzně[editovat | editovat zdroj]

Na plzeňském Ústředním hřbitově jsou pochováni například Jiří Trnka, Josef Skupa, Karel Klostermann či Augustin Němejc. V dřívějších dobách se však plzeňská elita nechávala pohřbívat také na Mikulášském hřbitově, kam byli pohřbeni Emil Škoda, Josef Kajetán Tyl nebo purkmistr Martin Kopecký.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Plzeň má následující partnerská města:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2014 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2014-04-30, [cit. 2014-05-01]. Dostupné online.  
  2. Počty občanů ČR a cizinců s platným povolením k pobytu k 1. 1. 2014 [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, [cit. 2014-05-01]. Dostupné online.  
  3. Rozpočet města Plzně na rok 2015 [online]. Město Plzeň, 2014-12-30, [cit. 2015-03-24]. Dostupné online.  
  4. Hlavní město kultury: Plzeň vyřešila problémy, Brusel ji chválí. Tyden.cz [online]. 2014-04-26 [cit. 2015-03-24]. Dostupné online.  
  5. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha : Orbis, 1924. 598 s. S. 294.  
  6. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha : Orbis, 1934. 613 s. S. 261.  
  7. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek I.. [s.l.] : Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 51–54.  
  8. Statut města Plzně (čl. 3 a příloha č. 8) [online]. Město Plzeň, 2015-01-06, [cit. 2015-03-24]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]