Karel Gott

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel Gott
Karel Gott
Karel Gott
Základní informace
Jinak zvaný Božský Kája, Mistr
Přezdívka Zlatý hlas z Prahy, The Golden Voice of Prague, Die Goldene Stimme aus Prag, Sinatra Východu, Posel dobrých zpráv
Narození 14. července 1939 (75 let)
Plzeň
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Žánry pop, rock’n’roll, swing, jazz, blues, country, rock, opera, opereta, muzikál, vážná hudba, tradicionál, dechovka
Povolání zpěvák, herec, skladatel, malíř[1][2][3]
Hlasový obor tenor
Aktivní roky 1958 – současnost
Vydavatel Supraphon, Polydor, GoJa, Melodija
Ocenění Národní umělec
Medaile Za zásluhy (28. října 2009)
Manželka Ivana Gottová
Podpis Podpis Karla Gotta
Website www.karelgott.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Gott (* 14. července 1939 Plzeň) je nejvýznamnější český zpěvák populární hudby, známý už pět desetiletí, s přívlastkem „Zlatý hlas z Prahy“.[4]

Příbuzenstvo
otec Karel Gott st.
matka Marie Gottová
manželka Ivana Gottová

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Karel Gott se narodil 14. července 1939Plzni. V mládí se toužil stát malířem a po ukončení školní docházky se v Praze neúspěšně pokoušel o studium výtvarného umění. Když nebyl přijat, odešel do učení (ČKD) v oboru elektromontér. Během učňovských let se věnoval své druhé velké lásce – hudbě a zpěvu. Aby se stal zpěvákem, šel na konzervatoř. V 50. letech příležitostně vystupoval zároveň jako zpěvák – amatér a účastnil se různých pěveckých soutěží. Poprvé na sebe upozornil v roce 1957, tedy v době, kdy v Československu stále ještě doznívala éra swingurock’n’roll bylo možné slyšet jen v klubech (Akord klub, Reduta). U poroty sice zcela propadl, avšak dostal nabídku na angažmá v pražských tanečních kavárnách s orchestry (např. Karel Krautgartner). Vedle svého zaměstnání v ČKD začal poloprofesionálně vystupovat jako zpěvák.

Počátky jeho působení[editovat | editovat zdroj]

V roce 1958 získal první místo v soutěži amatérských zpěváků. Protože měl stále častější večerní vystoupení, začala se tato aktivita dostávat do konfliktu s řádnou prací (únava s negativním vlivem na zpěv i pracovní výkony) a proto se v roce 1960 rozhodl definitivně odejít z ČKD a začít se profesionálně věnovat pouze zpěvu (v dokumentu z roku 1986 na tento krok vzpomínal s tím, že pak míval časté špatné sny o tom, jak zpívá před sálem, kde sedí pouze jeho mistr a jeho otec, který říká: „Proč jen se ten chlapec raději nedržel řemesla...“)[5]. Na pražské státní konzervatoři studoval do roku 1963 prezenčně operní zpěv u prof. Karenina (žáka ruského pěvce Šaljapina) a do roku 1966 pokračoval dálkově. Zpočátku ale u publika budil spíše smíšené a kontroverzní pocity[zdroj?]. Obecenstvo si těžce zvykalo na jeho projev, který se zcela vymykal zažitým trendům v taneční hudbě začátkem 60. let v Československu[zdroj?]. Až éra twistu v letech 196264 přinesla do české pop music výrazné oživení. Tehdy se začala také prosazovat divadla malých forem, v nichž se rodila moderní česká populární hudba.

První úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Již v roce 1957 měl svou nahrávku (písničku věnovanou své matce) a vystupoval po kavárnách. Podle svých vlastních slov se věnoval zpočátku trampské hudbě, jeho vývoj však šel dál. V roce 1958 získal Karel Gott první místo v soutěži amatérských zpěváků.

V roce 1962 dostal Gott nabídku na angažmá do divadla Semafor Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Tento fakt znamenal zásadní přelom v jeho kariéře. Už v tomto roce díky duetu s Vlastou Průchovou „Až nám bude dvakrát tolik“ zvítězil v rozhlasové hitparádě. V roce 1963 se jeho interpretace písně Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého Oči sněhem zaváté stala hitem roku. Karel Gott vyhrál čtenářskou anketu časopisu Mladý svět Zlatý slavík 1963. V roce 1968 se Karel Gott zúčastnil populární a hudebně uznávané soutěže " Eurovision Song Contest s písní Tausend Fenster. Soutěžil za Rakousko a získal 13. místo. I když nevyhrál první cenu, stal se oblíbený v Německu, Rakousku, Švýcarsku a nastartovala se jeho zahraniční kariéra.

Americké angažmá[editovat | editovat zdroj]

V roce 1965 po odchodu ze Semaforu založil se svými novými spolupracovníky, bratry Štaidlovými (textařem a skladatelem), vlastní divadelní scénu Apollo a stal se její hlavní hvězdou až do roku 1967, kdy bylo divadlo rozpuštěno a Karel Gott odešel na 7 měsíců trvající angažmá do Spojených států (Las Vegas).

Bratislavská lyra[editovat | editovat zdroj]

Na festivalu Bratislavská lyra získal v roce 1966 zlatou Bratislavskou lyru za píseň Mám rozprávkový dom (Vieroslav Matušík/Eliška Jelínková) a v roce 1969 bronzovou Bratislavskou lyru za píseň Hej, páni konšelé (Jaromír Klempíř/Jiří Štaidl).

Růst popularity[editovat | editovat zdroj]

Karel Gott v roce 2002

Koncem 60. let byla éra divadel malých forem a jejich písniček již skončena. V pop music vznikal styl zvaný „střední proud“ neboli „mainstream“. V roce 1967, kdy Karel Gott pobýval v USA, byl také rokem, kdy se jeho největšímu „rivalovi“ Waldemarovi Matuškovi podařilo opět zvítězit v anketě Zlatý slavík. Ze Spojených států se Gott vrátil jako sebevědomý profesionál. Po úspěších v USA, Kanadě, východnízápadní Evropě, kde mu vyšlo jeho první (a hned zlaté) album a kdy jeho jméno začal zdobit ozdobný přívlastek „Zlatý hlas z Prahy“, se s plnou vervou pustil do nové práce také na domácí scéně.

V roce 1968 reprezentoval Rakousko ve Velké ceně Eurovize s písní Uda Jürgense Tausend Fenster s výsledným 13. místem. Na domácí scéně zpíval hity jako Lady Carneval, skladby složené jedním z nejčastějších spolupracovníků Karla Gotta – Karlem Svobodou. V tomto období pak jeho popularita dosáhla mezinárodního rozměru. V roce 1977 se zúčastnil natáčení písně Můj bratr Jan (coververze hitu All by Myself) věnované Janu Palachovi.[6] V roce 1977 podepsal Antichartu, jejíž text četl 4. února 1977 v Divadle hudby.

Zlatá éra Karla Gotta[editovat | editovat zdroj]

80. letech vystupoval Gott ve vrcholné formě nejen v Československu, ale také v Sovětském svazu stejně jako jinde v Evropě, zvláště v Německu, v zámoří i v Asii. Svůj repertoár rozšířil od popu přes "lidovky" až po upravené skladby klasické hudby. Objevil se i v několika celovečerních hraných filmech a v krátkých dokumentárních snímcích.

V polovině 80. let popularita Karla Gotta v Československu i v zahraničí dosáhla vrcholu. Na domácí scéně mu však vyrůstala konkurence v podobě mladých zpěváků, která však jen nakrátko přerušila jeho kralování. Koncem 80. let byl Karel Gott opět na vrcholu. V roce 1989, těsně před Sametovou revolucí, oslavil své 50. narozeniny. Bylo to období, kdy měl svá nejlepší léta již za sebou. Neusiloval proto za každou cenu o první příčky v tehdejších hitparádách, naopak dával přednost pečlivějšímu a decentnějšímu výběru repertoáru před líbivostí.

Gottovi byly po roce 1989 někdy vyčítány jeho dobré vztahy s komunistickým režimem.[7][8][9][10][11]

Zamýšlený konec kariéry[editovat | editovat zdroj]

V roce 1990 se Gott rozhodl ukončit svoji kariéru. Uspořádal ale mamutí turné na rozloučenou po sportovních halách v Československu a Německu. Úspěch turné byl tak velký, že Gott své rozhodnutí skončit svou zpěváckou dráhu přehodnotil. Není známky o tom, že by změna politického režimu a skutečnost, že většina „normalizačních“ hvězd upadla v zapomnění, případně se začala věnovat podnikání, měla nějaký vliv na oblibu Karla Gotta. V roce 1992 se jeho album Když muž se ženou snídá stalo nejprodávanější deskou roku (stejný úspěch slavil ještě v letech 1995 a 1997).

Během 90. let se Gott věnoval také stále víc své druhé lásce, tj. malování, a své obrazy úspěšně vystavoval v Česku i v zahraničí. Spolu s Františkem Janečkem založil v lednu 1993 agenturu GOJA.[12] V květnu 1993 oznámil na tiskové konferenci založení Nadace Karla Gotta Interpo.[13] Jejím cílem bylo pomáhat dětem policistů, kteří přišli o život při výkonu služby. Gott nadaci věnoval při jejím založení čtyři miliony korun, jeho partneři (kontroverzní podnikatel František Mrázek a Miroslav Provod) dali každý půl milionu.[14]

V obnovené anketě Český slavík navazující na legendárního československého Zlatého slavíka obsadil Karel Gott v roce 1996 s velkým náskokem opět první místo, které si (kromě roků 1998 a 2012) udržel až do roku 2013. Celou dekádu úspěšných 90. let završil koncertem ve Spojených arabských emirátech a v Číně, dále před 600 miliony diváky Eurovize a v Carnegie HallNew Yorku.

Zlatý a Český slavík[editovat | editovat zdroj]

V průběhu své více než padesátileté zpěvácké kariéry Karel Gott 39krát zvítězil v anketě Zlatý slavík (resp. od roku 1996 Český slavík), a to v letech 1963–1966, 1968–1981, 1983–1984, 1989–1990, 1996–1997, 1999–2011, 2013 a 2014, pětkrát skončil druhý (1967, 1982, 1991, 1998 a 2012) a třikrát třetí (1985, 1986 a 1987). V letech 1992–1995 se ankety Zlatý slavík ani Český slavík nekonaly.

Televizní ceny[editovat | editovat zdroj]

V anketě o nejoblíbenější tváře a pořady televizních obrazovek TýTý, která se koná od roku 1991, vyhrál Karel Gott celkem 29krát (21krát v kategorii Zpěvák v ročnících 1991–2009 a 2012-2013 a 8krát v kategorii Absolutní vítěz v letech 1991, 1992, 1994, 1996, 1999, 2002, 2006, 2009). V ročnících 2010 a 2011 se v kategorii Zpěvák umístil na 3. místě. V roce 2010 získal v anketě ANNO 2009 Zvláštní cenu televize Nova.[15]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Dne 3. května 1977 byl Karlu Gottovi propůjčen titul zasloužilý umělec a 30. dubna 1985 pak titul národní umělec, tj. nejvyšší vyznamenání, které tehdy mohlo být uděleno za zásluhy v oblasti umění. V případě Karla Gotta se jednalo o fenomenální reprezentaci Československa po dobu několika desítek let v cizině (Německo, Rakousko, Švýcarsko, USA, Polsko, SSSR, Venezuela atd.) a vynikající umělecké zásluhy doma. Bylo to vůbec poprvé, co nejvyšší umělecké ocenění získal zpěvák populární hudby.[16]

Dne 28. října 2009 obdržel Gott od prezidenta České republiky Václava Klause Medaili za zásluhy I. stupně.[17] Městská část Praha 5 mu jako významnému občanu udělila 28. října 2009 ve vile Portheimka Záslužnou medaili za přínos městu.[18] 2. listopadu 2009 se stal čestným občanem svého rodného města Plzně a byl hejtmankou Miladou Emmerovou uveden do Dvorany slávy Plzeňského kraje.[19] V dubnu 2011 udělila Asociace českých rusistů Karlu Gottovi pamětní Medaili Josefa Jungmanna za propagaci česko-ruských vztahů.[20] V neděli 12. června 2011 převzal Gott v Moskvě Řád Jurije Gagarina.[21],[22] V anketě Gentleman PRO 2011 se umístil na třetím místě.[23]

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Diskografie Karla Gotta.

Písně[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam písní Karla Gotta.

Filmové písně[editovat | editovat zdroj]

Karel Gott nazpíval kromě jiných titulní písničku do české, německé i slovenské verze populárního animovaného seriálu Včelka Mája (na hudbu skladatele Karla Svobody). Byl také interpretem filmových písní Jdi za štěstím z pohádky Jak se budí princezny, Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš? ze slavné pohádky Tři oříšky pro Popelku a také písně Krev toulavá z TV seriálu Cirkus Humberto.

Karel Gott zpíval i titulní melodii So Far ve filmu Limonádový Joe aneb Koňská opera. Hrál hlavní roli dudáka Švandy v hudebním filmu Hvězda padá vzhůru. Mnohdy hrál ve filmech sám sebe. Dále je znám pro spolupráci s brněnským divadlem (píseň Balada pro banditu).

V roce 2008 Karel Gott nazpíval titulní píseň s názvem Voľnosť do filmu Cinka Panna od režiséra Dušana Rapoše, hudbu k písni složil Václav Patejdl a text napsal Kamil Peteraj.[24][25][26]

Filmy[editovat | editovat zdroj]

Gottland – Muzeum Karla Gotta v Jevanech

Karel Gott účinkoval v následujících filmech:

Světonázory[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 se vyjádřil, že vidí Václava Havla jako mimořádnou a rozporuplnou postavu, která je uctívaná spíše v zahraničí, než u nás.[27]

Ve své knize Jak to vidí Gott[28] dle Českého klubu skeptiků Sisyfos uvádí, že „bral podvědomě lidem energii ale už s ní umí manipulovat, ví leccos o vyzařování biotronu, (ale nepodřekl se, co to vlastně je) [a] zná Nostradamovy předpovědi přeložené do dnešní terminologie“.[29] Gott je přesvědčený, že svět řídí „vysoké nadstátní kruhy, tzv. ilumináti nebo osvícenci, a také svaté řády a lóže až po mysticko-okultní organizace“.[27] Varuje před globalizací, neboť ta může přerůst až v celosvětovou totalitu, například zavedením jednotné měny a kontroly jednotlivců pomocí čipů zabudovaných v těle.[27] V příloze Neděle Lidových novin z 26. října 2002 uvedl, že na naší planetě přibývají lidmi způsobené geofyzikální anomálie: Například že se „vibrace Země spojené s vibracemi živých organismů […] zvýšila ze sedmi kmitů za vteřinu na jedenáct“, nebo ztenčování ozonové vrstvy, či postupné změny úhlu vychýlení zemské osy. Podle Gotta se změnilo se magnetické pole, což způsobilo „výbuchy vulkánů pod ledy a došlo k odtržení části pokrývky Antarktidy o ploše tisíc kilometrů čtverečních“. Planeta je dle něj raněná nejen fyzicky, ale „její energie je oslabená i psychicky“.[29][30]

Za tato vyjádření udělil Gottovi Český klub skeptiků Sisyfos v roce 2002 bronzový Bludný balvan v kategorii jednotlivců za „velmi vážná varování vyjevená se salonní nonšalancí“.[29] Česká televize k tomu dodává, že to bylo za předvídání budoucnosti.[31]

V lednu 2005 Gott pro Lidové noviny uvedl, že za ničivou tsunami v prosinci 2004stály nějaké temné síly, lidé, kterým se katastrofa hodila”.[32]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Karel Gott

Karel Gott se dne 7. ledna 2008Las Vegas oženil[33] s dlouholetou přítelkyní Ivanou Macháčkovou, se kterou má dceru Charlottu Ellu a od 28. května 2008 druhou dceru Nelly Sofii. Z předchozích vztahů má dcery Dominiku a Lucii. Dne 8. května 2010 se stal Karel Gott i dědečkem syna dcery Lucie.

Vztahy v rodině[editovat | editovat zdroj]

Karel Gott

  • Ivana Gottová (roz. Macháčková) (* 20. ledna 1976) – manželka od 7. ledna 2008
    • Charlotte Ella Gottová (* 30. duben 2006)
    • Nelly Sofie Gottová (* 28. květen 2008)
  • Antonie Zacpalová
    • Dominika Gottová (* 25. červen 1973)
  • Iveta Kolářová (* 14. duben 1967)
    • Lucie Kovaříková (roz. Kolářová) (* 1987) – manžel Jan Kovařík od 3. června 2008
      • Vojtěch Kovařík (* 11. květen 2010)
      • Jan Kovařík (* 6. únor 2012)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.bild.de/regional/muenchen/darstellungsform-bilder/zeigt-uns-seine-bilder-austellung-in-galerie-mensing-12405152.bild.html
  2. http://www.novinky.cz/zena/styl/194711-malir-karel-gott-jsem-metafyzicky-absurdokonkretista.html
  3. http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=387740&s_lang=2
  4. http://www.karelgott.net/uvod/?men=cs&lang=cs&id=2&u=1
  5. Karel Gott - dokument o legendě československé populární hudby, Krátký film Praha 1986, vysíláno na stanici DokuCS dne 17. 1. 2013
  6. MALINDA, Jan. Karel Gott: Já a mafie? No tak jsem naletěl…. iDNES.cz [online]. 2008-01-02, rev. 2008-01-03 [cit. 2014-07-29]. Dostupné online.  
  7. MORAVEC, Václav. Karel Gott poprvé v Impulsech Václava Moravce [online]. Rádio Impuls, 2007-06-26, [cit. 2008-01-08]. Dostupné online.  
  8. Exkluzivní rozhovor s Karlem Gottem! [online]. Super.cz, 2007-07-01, [cit. 2008-01-08]. Dostupné online.  
  9. KLIMT, Vojtěch. Karel Gott prezidentem?. Britské listy [online]. 2003-02-07 [cit. 2008-01-08]. Dostupné online. ISSN 1213-1792.  
  10. RUSEK, Michal. Fíkový list – sláva, peníze, moc. Britské listy [online].  [cit. 2008-01-08]. Dostupné online.  
  11. BÁRTOVÁ, Eliška. Exkluzivně: Máme dopis Karla Gotta Gustávu Husákovi. Aktuálně.cz [online]. 2009-07-28 [cit. 2009-07-28]. Dostupné online.  
  12. Obchodní rejstřík na justice.cz, IČ 48112852, v prosinci 2004 se oficiální název změnil na GOJA, agentura Gott – Janeček, spol. s r.o.
  13. Jaroslav Kmenta, Kmotr Mrázek a jeho muži po roce 1989, iDNES.cz, 2007–11–11
  14. Marek Pokorný, Zlatí hoši ze Setuzy, Respekt 06/2005
  15. http://www.regiony24.cz/25–78909-anno-2009--trikrat-zvitezila-ulice--gott-dostal-zvlastni-oceneni Anketu televize Nova Anno 2009 ovládla Ulice
  16. Karel Gott – životopis, Supraphon
  17. http://www.novinky.cz/domaci/182832-prezident-udelil-23-vyznamenani-ocenil-gotta-i-vanu.html Prezident udělil 23 vyznamenání, ocenil Gotta i Váňu
  18. http://www.tvp5.cz/archiv/aktuality/zaslusnou-medaily-ziskal-i-karel-gott/ Záslužnou medaili získal i Karel Gott
  19. http://zpravy.idnes.cz/gott-se-stal-cestnym-obcanem-plzne-zabydlel-se-i-ve-dvorane-slavy-phl-/domaci.asp?c=A091102_194636_domaci_lpo Gott se stal čestným občanem Plzně, zabydlel se i ve Dvoraně slávy
  20. http://www.halonoviny.cz/articles/view/219897 Ocenění našich zpěváků
  21. http://www.lidovky.cz/gott-v-moskve-prevezme-rad-pro-kosmonauty-fjp-/lide.asp?c=A110609_120424_ln_domov_ogo Gott v Moskvě převezme řád pro kosmonauty
  22. http://halonoviny.cz/articles/view/222583 Moskevské ovace »maršálu« Gottovi
  23. http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-cesko/c1-53814470-nejlepsi-ceskou-firmou-se-stala-skoda-auto-oceneni-ale-dostal-i-karel-gott Nejlepší českou firmou se stala Škoda Auto. Ocenění ale dostal i Karel Gott
  24. http://www.karelgott.com/aktualityShow.php/1680
  25. http://www.filmsk.sk/show_article.php?id=5809
  26. http://koktail.pravda.sk/gott-vyfukol-pesnicku-gombitovej-musel-spievat-po-slovensky-pus-/sk_khudba.asp?c=A080805_210813_sk_khudba_p20
  27. a b c MACHALICKÁ, Jana. Karel Gott: „Bojím se o tento svět“. Lidové noviny. 2001-06-08. Vyšlo v Magazínu Lidových novin.  
  28. SARVAŠ, Rostislav; GOTT, Karel. Jak to vidí Gott. [Praha] : Studio pět, 1992. 174 s. ISBN 80-901374-0-7.  
  29. a b c Bludný balvan za rok 2002 – podrobné zdůvodnění [online]. Český klub skeptiků Sisyfos, 2006-08-02, [cit. 2011-07-31]. Dostupné online.  
  30. Lidové noviny. 26. říjen 2012. Vyšlo v magazínu Neděle.  
  31. ČT24; ČTK. Cenu za matení veřejnosti letos získal i Jaroslav Dušek. ČT24 [online]. 2008-03-17 [cit. 2013-11-01]. Dostupné online.  
  32. KYŠA, Leoš. Konspirační teorie [online]. Český klub skeptiků Sisyfos, 2008-09-19, [cit. 2012-02-28]. Dostupné online.  
  33. Pěvecká legenda Karel Gott se v Las Vegas oženil. Aktuálně.cz [online]. 2008-01-08 [cit. 2008-01-08]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha : Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 228.  
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 161.  
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 185.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 372–373.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]