Karel Kryl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel Kryl
pamětní deska Karla Kryla v Olomouci
pamětní deska Karla Kryla v Olomouci
Základní informace
Přezdívka básník s kytarou
Narození Protektorát Čechy a Morava 12. dubna 1944, Kroměříž
Úmrtí Německo 3. března 1994 (ve věku 49 let), Německo
Žánry folk
Povolání písničkář, básník a grafik
Podpis Karel Kryl - autograph.jpg
Významný nástroj
kytara

Karel Kryl (12. dubna 1944, Kroměříž – 3. března 1994, Mnichov[pozn. 1]) byl český písničkář a básník, hlavní představitel československého protikomunistického protestsongu v letech 1968–1989. Psal si vlastní hudbu i texty, v jeho repertoáru byly jak krátké úderné pamfletické písně, tak delší poetické a melancholické skladby. Někdy se mu přezdívá „básník s kytarou“.[1]

Obsah

Stručný životopis [editovat]

Dětství a počátky kariéry [editovat]

Karel Kryl se narodil v rodině knihtiskařů, která vlastnila tiskárnu v Novém Jičíně, kterou založil roku 1909 jeho dědeček spolu s Ferdinandem Scotti. Tiskárna Kryl & Scotti vydala za téměř 30 let své existence velké množství především bibliofilských tisků. [2] V roce 1936 vyplatil Karel Kryl st. Ferdinanda Scottiho a provoz tiskárny převzal sám. Po záboru Sudet v roce 1938 se rodina musela přestěhovat do Kroměříže, kde jeho otec Karel Kryl st. musel tiskárnu obnovit. Jeho matka Marie, rozená Šebestová, pocházela z Frýdku. Kromě Karla měli další dvě děti, dceru Marii (* 1943) a syna Jana (* 1947). Tiskárna byla v roce 1950 komunisty zlikvidována (tiskařské stroje byly odvezeny do šrotu) a rodina přestěhována do suterénu neudržovaného domku v Pavlovské ulici (později kapitána Jaroše). Karel Kryl chtěl být zpočátku hrnčířem po pradědečkovi (absolvoval Keramickou školu v Bechyni v letech 1958–1962), posléze se ale rozhodl věnovat hudbě a poezii. Jeho první vydanou písní je Nevidomá dívka, kterou v roce 1968 nahrála skupina The Bluesmen a nazpívala Hana Ulrychová.[3]

Srpen ’68 a emigrace [editovat]

Jeho první deska byla vydána půl roku po invazi sovětských tanků, přičemž titulní písnička Bratříčku, zavírej vrátka vznikla údajně naprosto spontánně v noci 22. srpna 1968, jako okamžitá reakce na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Jeho písně se hrály zprvu dokonce i v rádiu (Tak vás tu máme bratři z krve Kainovy). V pořadu Čtrnáct na houpačce moderátora a hudebního kritika Jiřího Černého a jeho ženy Miroslavy bylo nasazeno několik jeho písní, uspěla ale až píseň Bratříčku, zavírej vrátka,[4] která se držela v hitparádě několik kol. Později byla zakázána a s ní byl nakonec zrušen i pořad samotný.[5]

Karel Kryl odjel z Československa 9. září 1969 na písničkářský festival v západoněmeckém hradě Waldecku. Po dvou týdnech se rozhodl podat si žádost o politický azyl a tak v Německu už zůstal. Počátky života v emigraci pro Karla nebyly lehké. Cítil se být osamocený, ztracený v cizí kultuře s cizím jazykem. Naštěstí pro něj se setkal s lidmi, kteří mu poskytli pomoc. V dopise svým rodičům potom napsal: „Žádnej strach, ve světě se neztratím. A hlavně klid, nic se neděje. Chleba je tu stejnej jako doma, lidi jsou dobří i zlí jako doma, snad se mi příliš nebude stýskat.“[6] Ostatní desky (až do roku 1989) vycházely v exilu, v normalizačním Československu se jeho nahrávky pomocí magnetofonů často kopírovaly[zdroj?] a mnohé jeho písničky se dostaly do všeobecného povědomí.[7]

V roce 1973 se oženil se svou první manželkou Evou Sedlářovou, dcerou českých emigrantů. Manželství ale brzy skončilo rozvodem. Kryl k tomu v knize Půlkacíř říká: „To nebyl obyčejný milostný vztah, ale stav duše. Odhodlání a rozhodnutí s někým zestárnout. Proto to pro mě bylo tak bolestné, když to nevyšlo. Na duši mi zůstala jizva jež se nezacelí. Moje žena Eva si našla jiný vztah, rozvedli jsme se.“

Spolupracoval s redakcí Svobodné Evropy, nejprve externě, od roku 1983 pak jako zaměstnanec. Podílel se na sportovních a hudebních pořadech. Psal básně, písně a knihy.

Nepožádal o německé občanství, protože by přišel o československé a toho se nevzdal po celý exil.[zdroj?]

Návrat do vlasti [editovat]

Pamětní deska Karla Kryla v Janáčkových sadech v Novém Jičíně

Do Československa se Karel Kryl vrátil 30. listopadu 1989, aby se zúčastnil pohřbu své matky (zemřela 24. listopadu).[8] Jelikož na rozdíl od mnoha dalších emigrantů měl Kryl stále československé státní občanství,[9] nebylo možné odhadnout, jak se zachovají celníci, až se pokusí překročit hranice. Požádal proto o pomoc svého přítele, opata Anastáze Opaska, který mu přes bavorskou vládu sehnal tzv. humanitární vízum. I přesto, že přijel na pohřeb své matky, mluvil později o týdnu zde stráveném jako o nejhezčím týdnu svého života.

Zklamání z polistopadového vývoje [editovat]

Po krátkém nadšení ze Sametové revoluce Kryl na počátku roku 1990 uveřejňuje kritickou píseň Sametové jaro (album Tekuté písky). Později v kritice polistopadového vývoje pokračuje v albu Monology, písních Demokracie, Kádrují mě (z roku 1988), Strejček Strach a teta Obava (z roku 1981), básni Timur a jeho parta a dalších dílech.

V roce 1993 Karel Kryl poskytuje Miloši Čermákovi velmi rozsáhlý – knižně vydaný – rozhovor Půlkacíř (slovo půlkacíř již dříve Kryl použil v básni Jde jaro do léta). Podle svého vyjádření v Půlkacíři byl hrubě nespokojen se společenskou situací, politickou reprezentací a celkovým směřováním; proto byl rozhodnut v České a Slovenské republice se již nijak neangažovat.[10]

Karel Kryl zemřel náhle a zcela nečekaně na srdeční příhodu dne 3. března 1994 v Mnichově ve věku nedožitých 50 let, když dva dny předtím byl ještě v Praze. Zádušní mši celebroval jeho přítel opat benediktinského Kláštera břevnovského Jan Anastáz Opasek v klášterním kostele sv. Markéty v Praze.[11] Vzhledem k omezenému množství vydaných vstupenek pro příbuzné, přátele, novináře a politiky se mnoho lidí nedostalo dovnitř, přesto se před klášterem sešlo přibližně čtyři tisíce osob. Účast politické reprezentace byla minimální.[zdroj?] Ivan Martin Jirous se k tomu vyjádřil slovy: „Nasralo mě, že mu nebyl Havel ani na pohřbu, když na Hradě přijímá takový kreatury jako Jacksona!“[12] Jediný vyslaný reprezentant Hradu Ivan Medek při projevu prohlásil: „...Karel se mýlil, když se domníval, že ti, které kritizoval, ho nemají rádi,“ načež se z publika ozvalo několik výkřiků: „Lžete!“[13][14][15] [16]

Karel Kryl je pochován na Břevnovském hřbitově.

Ocenění [editovat]

Hrob Karla Kryla na břevnovském hřbitově u sv. Markéty v Praze

Tvorba [editovat]

Pamětní deska v Praze na Letné

Kryl je jedním z nejuznávanějších zástupců protikomunistického protestsongu. Měl velký rozsah tvorby a schopnost tvořit radikálně odlišné skladby, počínaje zpívanými veršovanými pamflety (Tak hle jak se perou, Bakterie, Král a klaun) a konče zpívanými básněmi (Lilie, Rakovina, Plaváček, Divný kníže, Blátivá stráň, Habet, Atlantis, Monology), které pracují s hlubokými alegoriemi a složitými jazykovými a významovými konstrukcemi. Významnou roli hraje i jeho tvorba inspirovaná biblickými texty (Žalm 71, Žalm 120, Zapření Petrovo, Jidáš, Děkuji), která se ovšem obrací i do moderní doby. Mimo zpívanou poezii vydal také několik sbírek poezie i delších básnických skladeb knižně, většinou je doprovodil vlastními grafickými díly. Jeho texty i nezpívaná poezie vynikají hlubokou obrazností a metaforikou a velkou formální dokonalostí.

Bibliografie [editovat]

  • Kníška Karla Kryla, 1972 (Kolín nad Rýnem)
  • (Z pod stolu)Sebrané spisy, 1978 (Toronto)
  • 17 kryptogramů na dívčí jména, 1978 (Mnichov)
  • Slovíčka, 1980 (Toronto)
  • Z mého života, 1986 (Toronto)
  • Zbraně pro Erató, 1987 (Mnichov)
  • Amoresky, 1991
  • Půlkacíř, 1993
  • Nebýt stádem Hamletů, 1994 (kolektiv)
  • Krylogie, 1994
  • Znamení doby, 1996
  • Básně, 1997
  • Texty písní, 1997
  • Karel Kryl s námi, 1999
  • Krylova zpověď, 2004
  • Ostrov pokladů, 2005
  • Pochyby, 2006
  • Karel Kryl – rozhovory, 2006
  • Hraje a zpívá Karel Kryl
  • Sedm básniček na zrcadlo
  • Z mého plíživota
  • Lot
  • Sněhurka v hadřících
  • Země lhostejnost

Diskografie [editovat]

Odkazy [editovat]

logo Wikicitátů
Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma
Nuvola apps bookcase.svg
Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Karel Kryl
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Karel Kryl

Poznámky [editovat]

  1. ↑ Viz např. KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století. Některá média uváděla jako místo smrti Pasov. Podle diskuse na stránkách Klubu Karla Kryla (16. dubna 2004 a 19. dubna 2004) však jde o mylnou informaci.

Reference [editovat]

  1. ↑ http://www.newstin.cz/tag/cz/75114575
  2. ↑ http://infoportaly.cz/novojicinsko/novy-jicin/2039-pred-100-lety-vznikla-tiskarna-kryl-scotti
  3. ↑ KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 86. ISBN 978-80-7262-649-6
  4. ↑ KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 88. ISBN 978-80-7262-649-6
  5. ↑ PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov : O.K. - Soft, 2003.  
  6. ↑ KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 117. ISBN 978-80-7262-649-6
  7. ↑ http://www.kryl.kat.cz/clanky/clanky.htm
  8. ↑ KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 221. ISBN 978-80-7262-649-6
  9. ↑ KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 219. ISBN 978-80-7262-649-6
  10. ↑ KRYL, Karel. Krylogie ; Půlkacíř. 1. soubor. vyd. Praha : Torst, 2000. 560 s., [64] s. obr. příl (Spisy Karla Kryla ; 3) ISBN 80-7215-102-9
  11. ↑ životopis Karla Kryla2004
  12. ↑ Hlinka, Jiří: Nevyjasněná úmrtí.The world Circle Foundation, 1.vydání, Praha 1999. ISBN 80-902731-0-6.str. 127 – 128.
  13. ↑ http://www.cibulka.net/nnoviny/nn1994/nn1494/obsah/14.htm
  14. ↑ http://davidsychra.webnode.cz/products/kryl-a-nohavica/
  15. ↑ http://revolta114.blogspot.com/2011/03/17let-od-smrti-karla-kryla.html
  16. ↑ http://www.youtube.com/watch?v=XqE5cyALKEw
  17. ↑ Jan Rejžek, Kryl dnes, lidovky.cz, 5.3.2009

Tento článek obsahuje text uvolněný pod licencí GFDL ze stránky na webu Kulturák.cz.

Literatura [editovat]

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.  
  • Vojtěch Klimt: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Galén, 2006, ISBN 80-7262-379-6.
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. s. 375.  
  • Půlkacíř: Rozhovor s Karlem Krylem, Academia, Praha 1993

Související články [editovat]

Externí odkazy [editovat]

Karel Kryl
Studiová alba
EP
Ostatní
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Kryl&oldid=10237481“