Karel Kryl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel Kryl
pamětní deska Karla Kryla v Olomouci
pamětní deska Karla Kryla v Olomouci
Základní informace
Přezdívka básník s kytarou
Narození 12. dubna 1944
Protektorát Čechy a MoravaKroměříž
Žánry folk
Povolání písničkář, básník a grafik
Ocenění Medaile Za zásluhy
Podpis Karel Kryl - autograph.jpg
Významný nástroj
kytara
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Kryl (12. dubna 1944, Kroměříž3. března 1994, Mnichov[1], někdy také mylně uváděn Pasov[2]) byl československý písničkář a básník, hlavní představitel československého protikomunistického protestsongu v letech 19631989. Po roce 1989 dále v rozhovorech pro média a ve své tvorbě komentoval dění ve společnosti. Psal si vlastní hudbu i texty, v jeho repertoáru byly jak satirické nebo vážné písně reflektující společnost, tak poetické a melancholické balady. Někdy se mu přezdívá „básník s kytarou“.[3]

Stručný životopis[editovat | editovat zdroj]

Dětství a počátky kariéry[editovat | editovat zdroj]

Karel Kryl se narodil v rodině knihtiskařů, která vlastnila tiskárnu, založenou roku 1909 v Novém Jičíně jeho dědečkem a Ferdinandem Scottim. Tiskárna Kryl & Scotti (od roku 1936 tiskárna Karel Kryl) vydala za téměř 30 let své existence velké množství především bibliofilských tisků.[4] V roce 1936 vyplatil Karel Kryl nejst. Ferdinanda Scottiho a provoz tiskárny převzal sám. Po záboru Sudet v roce 1938 našla rodina útočiště v Kroměříži, kde jeho děd Karel Kryl nejst. tiskárnu obnovil. Jeho matka Marie, rozená Šebestová, pocházela z Frýdku. Kromě Karla měli další dvě děti, dceru Marii (* 1943) a syna Jana (* 1947). Tiskárna byla v roce 1950 komunisty zlikvidována (tiskařské stroje byly před zraky Karla, jeho sourozenců a rodičů rozbity a odvezeny do šrotu) a rodina přestěhována do suterénu neudržovaného domku v Pavlovské ulici (později kapitána Jaroše). Karel Kryl chtěl být zpočátku hrnčířem po pradědečkovi (absolvoval Keramickou školu v Bechyni v letech 1958–1962), posléze se ale rozhodl věnovat hudbě a poezii. Jeho první vydanou písní je Nevidomá dívka, kterou v roce 1968 nahrála skupina The Bluesmen a nazpívala Hana Ulrychová.[5]

Srpen 1968 a exil[editovat | editovat zdroj]

Jeho první deska byla vydána půl roku po invazi armád pěti socialistických států v čele se Sovětským svazem, přičemž titulní písnička Bratříčku, zavírej vrátka vznikla údajně naprosto spontánně v noci 22. srpna 1968, jako okamžitá reakce na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Jeho písně se hrály od roku 1966 v rozhlase (Anděl, Pieta, Salome, Tak vás tu máme bratři z krve Kainovy, Bílá Hora s varhanami a další). V pořadu Čtrnáct na houpačce moderátora a hudebního kritika Jiřího Černého a jeho ženy Miroslavy bylo nasazeno několik Krylových písní, uspěla ale až píseň Bratříčku, zavírej vrátka,[6] (napoprvé byla druhá a další kolo dokonce vyhrála) která se držela v hitparádě několik kol. Později byla zakázána a s ní byl nakonec zrušen i pořad samotný.[7]

Karel Kryl odjel z Československa 9. září 1969 na písničkářský festival v západoněmeckém hradě Waldecku. Po dvou týdnech se rozhodl podat si žádost o politický azyl a v Německu zůstal dalších dvacet let. Počátky života v exilu pro Karla nebyly lehké. Cítil se osamocený, ztracený v cizí kultuře s cizím jazykem. Naštěstí pro něj se setkal s lidmi, kteří mu poskytli pomoc. V dopise svým rodičům potom napsal: „Žádnej strach, ve světě se neztratím. A hlavně klid, nic se neděje. Chleba je tu stejnej jako doma, lidi jsou dobří i zlí jako doma, snad se mi příliš nebude stýskat.“[8] Ostatní desky (až do roku 1989) vycházely v exilu, v normalizačním Československu se jeho nahrávky pomocí magnetofonů často kopírovaly[9] a mnohé jeho písničky se dostaly do všeobecného povědomí.[10]

V roce 1973 se oženil se svou první manželkou Evou Sedlářovou, dcerou MVDr. Dušana Sedláře a PhDr. Vlasty Sedlářové. D. Sedlář byl v letech 1959–1968 ředitelem Zoologické zahrady v Ústí nad Labem, V. Sedlářová byla ve stejné ZOO zaměstnána jako inspektorka chovu. V roce 1968 celá rodina odešla do emigrace.[11] Manželství Karla Kryla a Evy Sedlářové po dvou letech skončilo rozvodem. Kryl k tomu v knize Půlkacíř říká: „To nebyl obyčejný milostný vztah, ale stav duše. Odhodlání a rozhodnutí s někým zestárnout. Proto to pro mě bylo tak bolestné, když to nevyšlo. Na duši mi zůstala jizva jež se nezacelí. Moje žena Eva si našla jiný vztah, rozvedli jsme se.“

Spolupracoval s redakcí Svobodné Evropy, nejprve externě, od roku 1983 pak jako zaměstnanec. Podílel se na sportovních a hudebních pořadech. Psal básně, písně a knihy.

Nepožádal o německé občanství, protože by přišel o československé a toho se nevzdal po celý exil.[12]

Návrat do vlasti[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska Karla Kryla v Janáčkových sadech v Novém Jičíně

Do Československa se Karel Kryl vrátil 30. listopadu 1989, aby se zúčastnil pohřbu své matky (zemřela 24. listopadu).[13] Jelikož na rozdíl od mnoha dalších exulantů a emigrantů měl Kryl stále československé státní občanství,[14] nebylo možné odhadnout, jak se zachovají celníci, až se pokusí překročit hranice. Požádal proto o pomoc svého přítele, opata Anastáze Opaska, který mu přes bavorskou vládu sehnal tzv. humanitární vízum. I přesto, že přijel na pohřeb své matky, mluvil později o týdnu zde stráveném jako o nejhezčím týdnu svého života.

Zklamání z polistopadového vývoje[editovat | editovat zdroj]

Po krátkém nadšení ze Sametové revoluce Kryl na počátku roku 1990 uveřejňuje kritickou píseň Sametové jaro (album Tekuté písky). Písní Od Čadce k Dunaju (1991, album Monology), jako jeden z mála, otevřeně protestuje proti možnému rozpadu Československa. Později v kritice polistopadového vývoje pokračuje například v básni Timur a jeho parta (červen 1990), písni Kádrují mě (z let 1988 a 1990), albu Monology (1992), písni Demokracie (květen 1993) a dalších dílech.

V roce 1993 Karel Kryl poskytl Miloši Čermákovi velmi rozsáhlý – knižně vydaný – rozhovor Půlkacíř (slovo půlkacíř již dříve Kryl použil v básni Jde jaro do léta). Podle svého vyjádření v Půlkacíři byl hrubě nespokojen se společenskou situací, politickou reprezentací a celkovým směřováním; proto byl rozhodnut v České a Slovenské republice se již nijak neangažovat.[15] Toto však již v době vydání knihy nebylo aktuální, Karel Kryl se k situaci v Česku a na Slovensku vyjadřoval i nadále.[16]

Karel Kryl zemřel náhle a zcela nečekaně na srdeční příhodu[17] dne 3. března 1994 v Mnichově[1] ve věku nedožitých 50 let, když dva dny předtím byl ještě v Praze. Dokument České televize Příběhy slavných: Občan Karel Kryl uvedl omylem za místo úmrtí Pasov.[2] Zádušní mši celebroval jeho přítel arciopat benediktinského Kláštera břevnovského Jan Anastáz Opasek v klášterním kostele sv. Markéty v Praze.[18] Mnoho lidí se nedostalo dovnitř, přesto se před klášterem sešlo přibližně čtyři tisíce osob. Účast politické reprezentace byla minimální.[19] Ivan Martin Jirous se k tomu vyjádřil slovy: „Nasralo mě, že mu nebyl Havel ani na pohřbu, když na Hradě přijímá takový kreatury jako Jacksona!“[20] Jediný vyslaný reprezentant Hradu Ivan Medek při projevu prohlásil: „...Karel se mýlil, když se domníval, že ti, které kritizoval, ho pro to nemají rádi,“ načež se z publika ozvalo několik výkřiků: „Lžete!“[21][22][23]

Karel Kryl je pochován na Břevnovském hřbitově sv. Vojtěcha.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Hrob Karla Kryla na břevnovském hřbitově u sv. Markéty v Praze

Umělecká tvorba[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska v Praze na Letné

Karel Kryl je jedním z nejuznávanějších zástupců protikomunistického protestsongu i angažované písně po roce 1989. Měl velký rozsah tvorby a schopnost tvořit radikálně odlišné skladby, počínaje zpívanými veršovanými pamflety (Tak hle jak se perou, Bakterie, Král a klaun) a konče zpívanými básněmi (Lilie, Rakovina, Plaváček, Divný kníže, Blátivá stráň, Dvacet, Ignác, Habet, Atlantis, Monology), které pracují s hlubokými alegoriemi a složitými jazykovými a významovými konstrukcemi. Významnou roli hraje i jeho tvorba inspirovaná biblickými texty (Žalm 71, Žalm 120, Zapření Petrovo, Jidáš, Děkuji), která se ovšem obrací i do moderní doby. Mimo zpívanou poezii vydal také několik sbírek poezie i delších básnických skladeb knižně, většinou je doprovodil vlastními grafickými díly. Jeho texty i nezpívaná poezie vynikají hlubokou obrazností a metaforikou a velkou formální dokonalostí. Krylova tvorba vychází rovněž z jeho znalostí politiky, umění, historie a dalších oblastí.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Hraje a zpívá Karel Kryl, 1969 (Praha) zpěvník
  • Kníška Karla Kryla, 1972 (Kolín nad Rýnem) písňové texty a výběr z poezie 1960-1971
  • Sedm básniček na zrcadlo, 1974 (Mnichov) milostná poezie
  • Pochyby, 1977 (Mnichov) písňový text
  • (Z pod stolu)Sebrané spisy, 1978 (Toronto) písňové texty a výběr z poezie
  • 17 kryptogramů na dívčí jména, 1978 (Mnichov) milostná poezie
  • Slovíčka, 1980 (Toronto) poetický scénář
  • Amoresky, 1982 (Mnichov) milostná poezie
  • Z mého plíživota, 1986 (Toronto) písňové texty a výběr z poezie
  • Zbraně pro Erató, 1987 (Mnichov) báseň
  • Lot, 1990 (Praha) báseň
  • Sněhurka v hadřících, 1993 (Praha) báseň
  • Půlkacíř, 1993 (Praha) rozhovor
  • Nebýt stádem Hamletů, 1994 (kolektiv) esej
  • Krylogie, 1994 (Praha) seriál o písničkách
  • Znamení doby, 1996 (Praha) výběr z písňových textů
  • Básně, 1997 (Praha) souhrnné vydání básnických sbírek
  • Texty písní, 1997 (Praha) souhrnné vydání písňových textů
  • Karel Kryl s námi, 1999 (Praha) vzpomínkový sborník
  • Je jaro desáté, 2004 (Praha) vzpomínkový sborník
  • Ostrov pokladů, 2005 (Praha) výběr z tvorby
  • Karel Kryl – rozhovory, 2006 (Praha) výběr z rozhovorů
  • Pochyby, 2006 (Praha) výběr z tvorby
  • Země lhostejnost, 2012 (Praha) nerýmované politické komentáře
  • Rýmované komentáře, 2013 (Praha) rýmované politické komentáře

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KLIMT, Vojtěch. Akorát že mi zabili tátu. třetí. vyd. [s.l.] : Galén, 2010. ISBN 9788072626496. S. 281.  
  2. a b Příběhy slavných: Občan Karel Kryl, Česká televize, informace v čase 46:20 min (V. Klimt: Martin Štumpf se ve filmu spletl a od té doby je to přejímáno jako fakt. Tzn. informace z filmu je chybná, stejně jako byla první informace ČTK, která vznikla nedorozumněním.)
  3. http://www.newstin.cz/tag/cz/75114575
  4. http://infoportaly.cz/novojicinsko/novy-jicin/2039-pred-100-lety-vznikla-tiskarna-kryl-scotti
  5. KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 86. ISBN 978-80-7262-649-6
  6. KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 88. ISBN 978-80-7262-649-6
  7. PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov : O.K. - Soft, 2003.  
  8. KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 117. ISBN 978-80-7262-649-6
  9. KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 185, 197. ISBN 978-80-7262-649-6
  10. http://www.kryl.kat.cz/clanky/clanky.htm
  11. ZOO od 1946 po současnost [online]. Worldwide ZOO database, 2008, [cit. 2013-12-21]. Dostupné online.  
  12. KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 219, 258. ISBN 978-80-7262-649-6
  13. KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 221. ISBN 978-80-7262-649-6
  14. KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 219. ISBN 978-80-7262-649-6
  15. KRYL, Karel. Krylogie ; Půlkacíř. 1. soubor. vyd. Praha : Torst, 2000. 560 s., [64] s. obr. příl (Spisy Karla Kryla ; 3) ISBN 80-7215-102-9
  16. KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 275. ISBN 978-80-7262-649-6
  17. HENDRICH, Vladimír - KLIMT, Vojtěch: Nepohodlný Karel Kryl. Český rozhlas 2014: Dle svědectví Krylova přítele Stanislava Gilana byla operace srdce úspěšná, ale následkem dlouhodobého nedostatku kyslíku došlo u Karla Kryla k tzv. mozkové smrti.
  18. životopis Karla Kryla 2004
  19. http://kryl.kat.cz/noviny/1994/940412a.htm
  20. Hlinka, Jiří: Nevyjasněná úmrtí.The world Circle Foundation, 1.vydání, Praha 1999. ISBN 80-902731-0-6.str. 127 – 128.
  21. http://davidsychra.webnode.cz/products/kryl-a-nohavica/
  22. http://www.cibulka.net/nnoviny/nn1994/nn1494/obsah/14.htm
  23. http://www.youtube.com/watch?v=XqE5cyALKEw
  24. Jan Rejžek, Kryl dnes, lidovky.cz, 5.3.2009

Tento článek obsahuje text uvolněný pod licencí GFDL ze stránky na webu Kulturák.cz.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]