Nový Jičín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nový Jičín
Nový Jičín - Masarykovo náměstí s kašnou a Starou poštou

Nový Jičín - Masarykovo náměstí s kašnou a Starou poštou

znak obce Nový Jičínvlajka obce Nový Jičínznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0804 599191
kraj (NUTS 3): Moravskoslezský (CZ080)
okres (NUTS 4): Nový Jičín (CZ0804)
obec s rozšířenou působností: Nový Jičín
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální výměra: 44,71 km²
počet obyvatel: 23 731 (1. 1. 2013[1])
nadmořská výška: 285 m
PSČ: 741 01
zákl. sídelní jednotky: 24
části obce: 6
katastrální území: 8
adresa městského úřadu: Městský úřad Nový Jičín
Masarykovo náměstí 1
741 01 Nový Jičín
starosta / starostka: PhDr. Jaroslav Dvořák
Oficiální web: http://www.novy-jicin.cz/
E-mail: posta@novyjicin-town.cz

Nový Jičín
Red pog.png
Nový Jičín
Nový Jičín, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Nový Jičín (německy Neutitschein)[2] je okresní město v Moravskoslezském kraji, 34 km jihozápadně od Ostravy na řece Jičínce. Žije zde téměř 24 tisíc obyvatel.

Je známé především pravidelným čtvercovým náměstím s podloubím a historickým renesančním domem Stará pošta, Žerotínským zámkem a bohatou česko-německou historií. Sídlí zde také Muzeum Novojičínska. Historické jádro města je městskou památkovou rezervací. Roku 2001 byl vyhlášen Historickým městem roku. Nový Jičín je sídlem známé firmy Tonak.

Zemřel zde slavný generál Ernst Gideon von Laudon.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny Nového Jičína.
Znak města Nového Jičína s pečetí

Znak města[editovat | editovat zdroj]

Ruka vystupující z oblaku, která drží polovinu zavinuté střely v červeném poli. Stříbrná zavinutá střela v červeném poli byla znakem pánů z Kravař, městský znak Nového Jičína využívá část této figury. Původní podobu znaku máme vyobrazenou na nejstarší zachované pečeti města z roku 1398.

Název města[editovat | editovat zdroj]

O názvu města existuje několik pověstí. Podle jedné z pověstí bylo město pojmenováno podle udatné dcery majitele starojického hradu Jitky, která se kvůli záchraně malého chlapce pustila do boje s medvědem. Před rozzuřeným zraněným zvířetem ji zachránil pastýř, její budoucí manžel. Na místě, kde byla zachráněna, nechala Jitka postavit kapličku. Vedle ní pak její manžel postavil lovecký zámek, věnovaný Jitce, tedy Jitčin, později Jičín.

Podle vědecké teorie je jméno města odvozováno od slovanského slova dik, divoký kanec, který se na tomto území vyskytoval v hojném počtu. Odtud zprvu Dičín, později Jičín. Tuto teorii potvrzuje také jméno nedalekého kopce – Svinec.

Zakládací listina města[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší písemná zpráva o městě pochází z r. 1313, kdy král Jan Lucemburský vydal ve prospěch města listinu, která mu uděluje právo vybírat clo a mýto. Proto váže Nový Jičín svůj vznik s datem udělení tohoto privilegia. Zakládací listina města se nedochovala.

Předchůdcem města byla osada pod hradem Starý Jičín. Výhodná geografická poloha na křižovatce důležitých obchodních cest měla příznivý vliv na jeho rozvoj.

Již při svém vzniku mělo město pravidelný čtvercový tvar a původní půdorys se zachoval dodnes. Pravoúhlý, téměř čtvercový tvar, mělo i městské opevnění, podél něhož procházela obvodová ulice. Opevnění bylo původně jen z hliněného valu s palisádou.

Teprve během 14. století bylo nahrazeno kamennými hradbami. Ty obepínaly i panské sídlo (tvrz), nynější zámek. Městský plán je orientován směrem od severozápadu k jihovýchodu, ve směru obchodní cesty od Fulneku do Valašského Meziříčí. Do města vedly dvě brány. Na ně navazovala po obou stranách předměstí, ale jejich rozvoj spadá až do pozdější doby.

14.–15. století[editovat | editovat zdroj]

Počátkem 14. století získal město Nový Jičín i se starojickým panstvím představitel významného šlechtického rodu Vok I. z Kravař. Tento rod patřil k jedné z větví rozrodu Benešoviců, která ve 13. století vlastnila rozsáhlé pozemky na Moravě, zejména na Opavsku. Vok III. a Jan IV. z Kravař udělili městu v roce 1373 práva odúmrti a výročního trhu a další výsady. Za husitských válek město dobyl husitský hejtman Jan Tovačovský z Cimburka v roce 1427. Tehdy panství a město patřilo Janu Jičínskému z Kravař, jehož smrtí v roce 1434 končí vláda pánů z Kravař nad městem. Z období pánů z Kravař pochází původní gotické přízemí nynějšího Žerotínského zámku, část městského opevnění a základ městského znaku.

16.–17. století[editovat | editovat zdroj]

Důležitým obdobím pro rozvoj města bylo více než padesátileté působení dalšího význačného rodu, rodu Žerotínů v 1. polovině 16. století.

Ti se v letech 15001558 zapsali do historie města zejména přebudováním gotické tvrze pánů z Kravař na pohodlné renesanční sídlo, nynější Žerotínský zámek. Darovali městu v roce 1501 dům na náměstí, který se stal důstojným sídlem městské radnice. Když při požáru r. 1503 lehly popelem dřevěné domy na náměstí, začalo se jejich zásluhou s výstavbou kamenného podloubí a měšťanských domů na náměstí.

Šestnácté století bylo pro město obdobím hospodářského rozkvětu řemesel. Město bohatlo vařením a šenkováním piva, rozvíjelo se především soukenictví. Z celkového počtu 200 řemeslníků celou jednu třetinu tvořili koncem století soukeníci. Po Jihlavě byl Nový Jičín druhým nejvýznamnějším městem soukenické výroby na Moravě.

Vlivem řemesel a obchodu bohatla městská pokladna a město bylo natolik ekonomicky silné, že od Žerotínů r. 1558 odkoupilo jejich panství Nový Jičín. Vykoupilo se z poddanství a stalo se městem komorním, podřízeným jen královské koruně. Na krátkou dobu se zásluhou „zimního krále“ Fridricha Falckého stalo r. 1620 dokonce městem královským.

Zatímco šestnácté století bylo ve znamení prosperity města, první polovina 17. století byla obdobím nestability, náboženských a politických bojů, které ohrožovaly jeho svobodu.

Třicetiletá válka, která zachvátila většinu zemí Evropy, poznamenala i Nový Jičín. Roku 1621 přepadlo a pobilo vojsko markraběte Jana Jiřího Krnovského v Novém Jičíně oddíl Španělů. Na místě jejich hrobů byla později postavena tzv. Španělská kaple. Při bitvě město opět vyhořelo. V letech 1624 a 1680 postihla Nový Jičín morová rána.

Převážně protestantské město bylo za účast na stavovském proticísařském povstání v roce 1624 potrestáno. Ztratilo svou samostatnost a stalo se opět městem poddanským. Bylo darováno olomouckým jezuitům, v jejichž majetku zůstalo až do zrušení jezuitského řádu roku 1773. V roce 1626 obsadili město mansfeldští, císařovi protivníci, a vypudili katolické duchovní. Po třech letech, v roce 1629, po nejistotách a náboženských bojích město rezignovalo a přestoupilo na novou víru. V roce 1635 bylo panství jezuity pokatoličtěno.

Válečné útrapy třicetileté války však ještě neskončily. V roce 1643 napadli město Švédové a znovu ho vyplenili. Od druhé poloviny 17. století utichaly válečné a náboženské rozbroje, byla příhodnější doba pro rozvoj řemesel a obchodu. Opět převažuje soukenictví a to jak ve výrobě, tak i v obchodu.

Žerotínský zámek od severu

18.–19. století[editovat | editovat zdroj]

V roce 1768 zachvátil požár barokní měšťanské domy, které pak byly přestavěny v klasicistním duchu. V roce 1773 došlo ke zrušení jezuitského řádu, který měl až do této doby město Nový Jičín v držení. Roku 1775 pak Marie Terezie prohlásila Nový Jičín za svobodné municipální město.

Význam města vzrostl zavedením státních úřadů v r. 1850, kdy se Nový Jičín stal sídlem okresního hejtmanství, berního úřadu, okresního a krajského soudu. Díky tomu se stalo město přirozeným právním, hospodářským a kulturním centrem. Význam města by se jistě posílil, kdyby jeho občané ve 40. letech 19. století nepodcenili význam železnice. Pro průmyslový rozvoj města to byla neodpustitelná chyba a město na ni doplácí do dnešních dnů. Nejdůležitějším průmyslovým odvětvím ve městě se postupně stala výroba klobouků, v Novém Jičíně založil Johan Hückel v roce 1865 první továrnu na strojní výrobu klobouků v Rakouském císařství. Největší továrnou, která v této době vznikla, byla doutníková a tabáková továrna, kterou na žádost městské rady zřídil v roce 1870 stát. Už tři roky po vzniku zaměstnávala okolo 2 500 dělníků, převážně žen. Roku 1879 začal Josef Rotter vyrábět kočárové svítilny a položil tak základy následné společnosti Autopal.

Od 20. století[editovat | editovat zdroj]

V období před 1. světovou válkou převažovalo ve městě německé obyvatelstvo, začaly se projevovat národnostní rozdíly. Měly silný vliv na život města, zejména po nástupu nacismu v Německu. Nový Jičín se stal baštou Henleinovy strany, zvláště za starostování Dr. Ernsta Schollicha. V roce 1921 měl Nový Jičín 13 226 obyvatel a z toho 3 917 Čechů a v roce 1930 měl 13 997 obyvatel a z toho 4 236 Čechů.

Od října 1938 do května 1945 bylo město součástí Německa. Po roce 1938 poklesl podíl obyvatel české národnosti na 2 000. Válečná léta město poznamenala spíše celkovým úpadkem než vyslovenými ztrátami. Nedošlo zde k žádným bojovým akcím ani k bombardování.

Nový Jičín osvobodila Rudá armáda 6. května 1945. Krátce po osvobození se do města vrátilo menšinové české obyvatelstvo, kteří zde žili před válkou a společně s nimi přicházeli noví osídlenci z různých krajů Čech, Moravy a Volyně a východních státu Evropy.

Po odsunu Němců se poměr národnostního složení obyvatelstva města změnil v majoritní většinu českého obyvatelstva, dosídlením obyvatel z Maďarska, Slovenska, Hané, jižní Moravy. Nedostatek bytů byl řešen masovou výstavbou panelových domů v okrajových částech města, v nichž vyrostla dvě nová sídliště.

Roku 1967 byl Nový Jičín prohlášen městskou památkovou rezervací.

Vývoj území města[editovat | editovat zdroj]

1. ledna 1966 byla k město připojena vesnice Žilina. 1. ledna 1974 byly připojeny obce Bludovice a Kojetín. 1 ledna 1975 byla připojena vesnice Loučka. 1. ledna 1979 byl k Novému Jičínu připojen Straník. V 70. letech byla připojena Libhošť. Roku 1994 se oddělil Šenov u Nového Jičína. K počátku roku 2011 se na základě místního referenda oddělila Libhošť.

Vývoj statusu města[editovat | editovat zdroj]

  • 131320. červenec 1558 - Nový Jičín byl poddanským městem
  • 20. červenec 155823. květen 1624 - Nový Jičín byl svobodným komorním městem
  • 23. května 1624 - 16. září 1775 - Nový Jičín byl opět poddanským městem (kvůli aktivní účasti odboje protestantských stavů proti císaři Ferdinandovi II.)
  • 16. září 1775 - Díky Marii Terezii se Nový Jičín stal svobodným městem municipiálním; od roku 1850 byl okresním městem a sídlem krajského soudu
  • 21. listopadu 1918 - Nový Jičín se stal součástí ČSR
  • 30. září 1938 - Nový Jičín byl připojen ke Třetí říši
  • 6. května 1945 - Nový Jičín byl osvobozen Rudou armádou a stal se opět součástí ČSR jako město okresní

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Novém Jičíně.
  • Čtvercové Masarykovo náměstí s podloubím, řadou historických domů a Mariánským sloupem z roku 1710 uprostřed. Před sloupem stojí drobná kašna s bronzovou plastikou Fr. Barwiga. V nedávné době přibyly fontánky a miskovitá kašna se sochou sv. Mikuláše.
  • Měšťanský dům Stará pošta ( Masarykovo náměstí 20) s dvojitou renesanční lodžií z roku 1563
  • Zbytky hradeb ze 16. století s nárožní Farskou baštou z roku 1613 ve východním cípu hradeb.
  • Renesanční Žerotínský zámek jižně od náměstí vznikl přestavbou staršího panského sídla v letech 1533-1558 a byl romanticky upraven koncem 19. století. Dnes je v něm muzeum.
  • Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie je barokní trojlodní s bočními oratořemi, vystavěné na starších základech v letech 1729-1734. Věž v západním průčelí je z let 1587-1618, jak o tom svědčí latinský nápis nad branou. Na věži je zvon z roku 1488, další zvony jsou moderní. Kostel má velmi cenné barokní zařízení, oltářní obraz od Eliase Herberta z roku 1739, plastiky od O. Zahnera a vyřezávané lavice z téže doby.
  • Kostel Nejsvětější Trojice z doby kolem 1500 je jednolodní obdélná stavba s pětibokým závěrem a věží v ose západního průčelí. Kostel patrně sloužil utrakvistům a Českým bratřím, po roce 1650 byla dokončena věž a do konce 17. století i většina vnitřního vybavení. Do roku 1890 sloužil jako hřbitovní.[3]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 byl Nový Jičín oceněn titulem Historické město roku a stal se nositelem Ceny za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace městských památkových rezervací a zón. Nový Jičín má pravidelné čtvercové Masarykovo náměstí, které je zřejmě jako jediné v ČR po celém obvodu lemováno podloubím pokračujícím i v postranních uličkách. Celé náměstí, včetně podloubí a morového sloupu, prošlo v letech 2008 a 2009 rozsáhlou rekonstrukcí. Na plochu náměstí přibyly nové vodní prvky a je zde i kvalitní a čisté nezpoplatněné veřejné WC v centru města.

Na okraji centra Nového Jičína se nachází dříve světoznámá továrna Tonak a.s. s více než 200 let dlouhou tradicí; vyrábí klobouky a vyváží je i v dnešní době do celého světa.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

V Novém Jičíně najdete Beskydské divadlo a kino Květen. Na náměstí, v budově Staré pošty, se také nachází galerie a v areálu Žerotínského zámku najdete výstavu klobouků a další expozice. Po celé léto se na náměstí a na dalších místech konají různé kulturní akce, které jsou završeny každoročními Slavnostmi města Nového Jičína, které se konají vždy první sobotu v září a jejichž součástí je například slavnostní historický průvod vojáků a představitelů původních obyvatel Nového Jičína. Celé náměstí se přenese do středověku a návštěvníci uvidí, jak se v dřívějších dobách bojovalo, bavilo a podobně. Celý den je většinou zakončen ohňostrojem a večerním vystoupením určitě hudební skupiny. Například v roce 2007 to byla Peha, v roce 2008 Miro Žbirka a Mandrage a v roce 2009 UDG a Čechomor.

V Novém Jičíně též funguje světově uznávaný dětský pěvecký sbor Ondrášek, založený v roce 1967 profesorem Václavem Ptáčkem. Sbor se každoročně účastní domácích i světových pěveckých soutěží v různých kategoriích, a to s četnými úspěchy. Sbor vydal osm samostatných CD a stal se neodmyslitelnou součástí kulturního života města. Uměleckým vedoucím a sbormistrem je Josef Zajíček.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Sportem číslo jedna byl ve městě dlouhou dobu basketbal, tým BC Nový Jičín ale po sezoně 2010 - 2011 ukončil své působení v nejvyšší lize Mattoni NBL. Stalo se tak z důvodů nedostatku financí pro další sezonu. V nejvyšší lize tak odehrál 19 sezón, 859 ligových zápasů, získal jeden titul Mistra ČR, osmkrát se umístil na druhém místě, čtyřikrát na třetím místě a pětkrát vyhrál ČP. Klub proto pokračuje ve druhé lize

Poměrně úspěšní jsou novojičínští sportovci také v ledním hokeji - HC Nový Jičín se pravidelně snaží bojovat o play-off ve druhé lize (třetí nejvyšší soutěž).

Ve fotbale se po spojení a opětovném rozdělení s FC Vítkovice klub propadl až na samé dno, nyní však opět stoupá vzhůru a v sezoně 2012/2013 hraje v Moravskoslezské divizi E, tedy ve čtvrté nejvyšší soutěži.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Rodáci a měšťané[editovat | editovat zdroj]

pamětní deska Karla Kryla
Pamětní deska na domě, kde přespal Josef II.

Slavné návštěvy[editovat | editovat zdroj]

Novojičínský tisk a televize[editovat | editovat zdroj]

V dobách socialismu byl jediným zdrojem určitých informací okresní týdeník OV KSČ Rozkvět. List zanikl koncem devadesátých let a zůstal jen týdeník Region (založen 1992), od roku 2001 patřící vydavatelskému domu Vltava Labe Press. V dnešní době o životě v Novém Jičíně píše jeho následovník Novojičínský deník a měsíčník Novojičínský zpravodaj, vydávaný městským úřadem. O dění v Novém Jičíně se dočtete i v regionální příloze Mladé fronty DNES a dalších celostátních denících.

V Novém Jičíně působí již řadu let i televize Polar, jejíž provoz platí městský úřad. Televize vysílá jak analogově terestricky (vzduchem) z vysílače na ulici Karla Čapka 4 v Novém Jičíně, tak i kabelově. Archiv televizních zpráv je od září 2007 dostupný i na internetu.

Ve městě a jeho okolí (např. v obci Rybí) je dostupná digitální terestrická televize z Ostravy, díky které si obyvatelé mohou dopřát televizi ve velmi dobré kvalitě včetně několika nových veřejnoprávních stanic(ČT24, ČT4 SPORT), které jsou analogově nedostupné.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Přes léto do města míří mnoho turistů z Německa, a dále z Polska, Slovenska, Rakouska a Itálie.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Autobusové nádraží bylo v nedávné době kompletně zbouráno a místo něj bylo postaveno nové. Městskou autobusovou dopravu od 1. září 2006 převzaly a její nový systém zavedly Technické služby města Nového Jičína, od té doby jezdí do všech čtvrtí Nového Jičína (vyjma Straníku) a ne jen po centru města, jak tomu bylo kdysi.

Městská hromadná doprava[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Městská autobusová doprava v Novém Jičíně.

Linky 1–6 provozují Technické služby města Nového Jičína, linku 7 Veolia Transport Morava a. s., která do srpna 2006 provozovala původní linky MHD.

  • Linka 1: Aut.nádr. - Autopal - Hřbitovní - Aut. nádr. - Nemocnice - Loučka - Dlouhá - Aut. nádr.
  • Linka 2: Aut.nádr. - Dlouhá - Loučka - Nemocnice - Aut. nádr. - Máchova - Autopal - Aut. nádr.
  • Linka 3: Aut.nádr. - Palackého - Loučka - nemocnice - Aut.nádr.
  • Linka 4: Aut.nádr. - Smetanovy sady / nemocnice - Skalky - Kojetín a zpět

Vlaky[editovat | editovat zdroj]

Nový Jičín měl do roku 2009 českou raritu: 2 nádraží, která nebyla propojena. Nádraží Nový Jičín-město (trať 278) leží vedle autobusového nádraží a jezdí odsud lokálka do stanice Suchdol nad Odrou (doba jízdy je 15 minut), kudy prochází hlavní trať 270 z Prahy do Bohumína. V Suchdole staví většina rychlíků a některé vlaky IC. Cesta vlakem z Nového Jičína do Ostravy-Svinova trvá i s přestupem cca 45 minut. Na trať do Suchdola byla v roce 2007 nasazena nová souprava Moravskoslezská Regionova, která cestování značně zpříjemnila a také učinila bezbariérovým.

Z Nového Jičína-horního nádraží jezdila od roku 1889 také starší lokálka do stanice Hostašovice (trať 326), kde se napojovala na trať 303 z Ostravy do Valašského Meziříčí. Doba jízdy byla 18 minut. Trať byla vážně poškozena při bleskové povodni 24. června 2009 a provoz byl téhož dne zastaven. Po vleklých diskusích odmítla v dubnu 2010 Správa železniční dopravní cesty financovat obnovu, protože krajský úřad nebyl ochoten poskytnout záruku, že zde bude dlouhodobě objednávat provoz vlaků. Bez záruky by hrozilo, že investice, odhadovaná na 82 - 90 milionů korun, přijde vniveč. Vytíženost spojů ale byla nízká a náhradou vlaků autobusy ušetří kraj asi 4 miliony Kč ročně. O obnovu usilovalo především město Nový Jičín; další obce ležící podél trati preferovaly využití pozemku pro cyklostezku.[5]

Obě nádraží jsou od sebe vzdálena asi 2 km. V historii se objevily plány na jejich propojení, ale vzhledem k husté zástavbě v centru se nikdy neuskutečnilo.

Citáty o Novém Jičíně z knih[editovat | editovat zdroj]

Citáty jsou použity z knihy Nový Jičín, Městský úřad Nový Jičín, vydavatelství Repronis 1996, ISBN-80-902142-1-5

  • Nový Jičín je krásné město, má však jeden nedostatek, je málo známé. Stejně hovoří i návštěvník z blízkých, ale i velmi vzdálených zemí, který v úžasu stane na náměstí, jehož jedinečnou náladu sotva jinde objeví.
  • Říká se, že novojičínské náměstí náleží k nejkrásnějším na sever od Alp.

Následující citát se nachází na portálu z roku 1661 nad vstupem do obřadní místnosti na Radnici v Novém Jičíně(je psán latinsky):

  • Buď bdělý, města milující, buď ve všem spravedlivý. Moudrosti napomáhá, kdokoliv překračuje tento práh

Starostové města[editovat | editovat zdroj]

  • 1382 – Mikuláš Fulneker
  • 1401 – Petr Histrheld
  • 1520–1522 – Jiří Kunc
  • 1567, 1568, 1578, 1581, 1583, 1587, 1588, 1591 a 1595 – Ondřej Řepa z Greiffensdorfu
  • 1609, 1615, 1619–1621 – Eliáš Řepa z Greiffensdorfu
  • 1730–1739 – August Josef Leger
  • 1850–1855 – Josef Tempele
  • 1870–1873 – JUDr.Heinrich Presienhammer
  • 18561867 Adolf Kamprath
  • 18731879 Heinrich Preisenhammer
  • 18791899 Hugo Fux von Volkwarth
  • 18991900 JUDr.Heinrich Preisenhammer
  • 19081912 Jacques Ulrich
  • 1919–1923 – Narcis Kamler
  • 1923–1933 – Dr.Ernst Schollich
  • 1933–1938 – Paul Ziegler
  • 1938–1945 – Dr.Ernst Schollich
  • 1945–1945 – Václav Trnavský
  • 1945–1945 – JUDr.František Štec
  • 1945–1945 – Karel Dobeš
  • 1945–1945 – Jan Opluštil
  • 1945–1946 – Oldřich Kresta
  • 1946–1949 – Klaudius Bechný
  • 1949–1950 – Jaroslav Berka
  • 1950–1953 – Vladimír Horák
  • 1953–1957 – Václav Pavelka
  • 1957–1965 – Vladimír Horák
  • 1970–1971 – Antonín Pavlín
  • 1971–1981 – Václav Pavelka
  • 1981–1990 – Josef Cink
  • 1990–1994 – Ing.Ladislav Gróf (KSČ - OF)
  • 19942002 Pavel Wessely (KDU-ČSL)
  • 20022010 Mgr. Ivan Týle (ODS)
  • 20102012 Ing. Břetislav Gelnar (ČSSD)
  • od 2012 – PhDr. Jaroslav Dvořák, CSc. (ČSSD)

Členění města[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území Nového Jičína

Nový Jičín se v současné době člení na 6 místních částí na 8 katastrálních území:

  • Nový Jičín, k. ú. Nový Jičín-město, Nový Jičín-Dolní Předměstí a Nový Jičín-Horní Předměstí
  • Bludovice - integrovaná vesnice rozkládající se kolem cesty na Valašské Meziříčí, k. ú. Bludovice u Nového Jičína
  • Kojetín - bývalá vesnice malebně umístěná v sedle pod kopcem Svinec, k. ú. Kojetín u Starého Jičína
  • Loučka - dříve vesnická část ve směru na Starý Jičín, dnes také veliké sídliště, k. ú. Loučka u Nového Jičína
  • Straník - vesnická část u obce Hodslavice (směr Valašské Meziříčí), k. ú. Straník
  • Žilina - vesnická část podél silnice na Frenštát pod Radhoštěm, k. ú. Žilina u Nového Jičína

Částí Nového Jičína byly v průběhu dějin i další obce, které jsou v dnešní době již samostatné:

Správní území[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Okres Nový Jičín a Obvod obce s rozšířenou působností Nový Jičín.

Nový Jičín je okresním městem a také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Nový Jičín se skládá z 53 obcí, ORP z 15 obcí.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Město Nový Jičín udržuje kontakty a spolupráci s některými zahraničními městy. Spolupráce se uskutečňuje zejména v oblasti kultury, sportu, mládeže či turismu. Zástupci partnerských měst například vystupují na městských slavnostech.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Nový Jičín ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2013 [online]. Český statistický úřad, 30. 4. 2013. Dostupné online.  
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 683.  
  3. B. Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska 2, str. 702-715.
  4. Lékař, vědec a občan Jan Brod by oslavil stovku. [online]. [cit. 2014-05-08]. Dostupné z: http://www.tribune.cz/clanek/26748-lekar-vedec-a-obcan-jan-brod-by-oslavil-stovku
  5. Trať Nový Jičín – Hostašovice definitivně končí - zpráva ČT24 z 22.04.2010

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BECK, Josef, Geschichte der Stadt Neutitschein (Nowý Jičín) und deren Umgebung, Nový Jičín 1854
  • JUROK, Jiří a kol., Nový Jičín. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2011, ISBN 978-80-7422-078-4
  • Nový Jičín. Městský úrad Nový Jičín, vydavatelství Repronis 1996, ISBN 80-902142-1-5
  • Nový Jičín a jeho výtvarní umělci - kolektiv autorů, vydalo nakladatelství Everwin v roce 2006, ISBN 80-239-7644-3
  • OTTO, Karel (red.), Čtení o Novém Jičíně, květen 1963, provozovna 25 v Opavě
  • SAMEK, Bohumil, Umělecké památky Moravy a Slezska 2. Praha: Academia 1999.
  • SEVERA, Václav. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Okres novojičínský. Brno : Musejní spolek v Brně, 1933. 289 s.  
  • ZIEGLER, Paul, Wirtschaftsgeschichte der Stadt Neutitschein, I. - III., Vídeň 1981, 1983, 1989

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Město Nový Jičín

Bludovice • Kojetín • Loučka • Nový Jičín • Straník • Žilina