Görlitz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zhořelec
Görlitz
Altstadtbrücke und Peterskirche in Görlitz.jpg
Zhořelec – znak
znak
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 199 m n. m.
stát: Německo Německo
Spolková země: Sasko Sasko
okres: Zhořelec
Zhořelec na mapě
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 67,22 km²
počet obyvatel: 56 724[1] (2007-12-31)
hustota zalidnění: 844 obyv. / km²
správa
starosta: Siegfried Deinege
oficiální web: http://www.goerlitz.de
telefonní předvolba: 03581
PSČ: 02826–02828
označení vozidel: GR

Görlitz, česky Zhořelec, lužickosrbsky Zhorjelc[2], polsky Zgorzelec či zastarale Zgorzelice je okresní město v Sasku v Horní Lužici, je nejvýchodnějším městem Německa na státní hranici s Polskem. V období do 31. července 2008 město tvořilo samostatný městský okres. V roce 2005 mělo 58 tisíc obyvatel. Německý Görlitz tvoří historická část Zhořelce; někdejší východní předměstí, které odděluje řeka Lužická Nisa, představuje dnes samostatné polské město Zgorzelec. Město je zakládajícím členem Euroregionu Nisa.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Město leží na německo-polské hranici na Lužické Nise. Městem prochází základní poledník středoevropského času. Střed města leží 201 m n. m., nejvyšším bodem jeho území je Zemská koruna (420 m n. m.) a nejnižším řeka Nisa (185 m n. m.). Město má plochu přibližně 44 km².

Historie[editovat | editovat zdroj]

Obrázek Zhořelce z roku 1575

Osada Görlitz vznikla na důležité křižovatce dvou důležitých obchodních cest: jedné vedoucí z Čech do severních hanzovních měst a královské cesty z Vratislavi do Durynska. První zmínka o osadě „villa Göerlitz“ se objevila roku 1071 v listině sestavené na popud německého císaře Jindřicha IV. v Goslaru. O pět let později (roku 1076) se osada stala českým územím, roku 1253 však byla českým králem postoupena markraběti Ottovi III. z Brandenburgu jako věno jeho manželky Boženy, dcery Václava I.

Někdy před rokem 1220 začala mít původní osada městský charakter a díky výhodné poloze a rozvíjejícímu se obchodu narůstal prudce také počet obyvatel. Roku 1329 byl Görlitz opět přičleněn ke Království českému a za vlády Karla IV. se těšil jeho přízni. V letech 1346–1396 byl Görlitz samostatným vévodstvím, sdruženým společně s městy Žitava, Löbau, Budyšín, Kamenz a Lubań v Lužické Šestiměstí. Poté se stal součástí české korunní země Horní Lužice až do třicetileté války.

Město bylo za třicetileté války obleženo a vydrancováno, po jejím skončení připadlo Pražským mírem v roce 1635 Sasku. V letech 1691, 1717 a 1724 bylo město zpustošeno požáry. Po napoleonské válce bylo roku 1815 město přičleněno k Prusku a stalo se částí provincie Slezsko. Během války město ztratilo své obchodní kontakty a význam, obojí získalo až za starosty Gottloba Ludvíka Demiania v letech 1833–1846. V této době prošlo město značnými změnami: byly zbořeny 600 let staré hradby a začala výstavba předměstí. Görlitz také získal spojení na saskou železnici, v letech 1845 až 1847 bylo postaveno Zhořelecké nádraží a jeden z prvních železničních viaduktů Německa – 375 metrů dlouhý most s 32 oblouky postavený místním zednickým mistrem Gustavem Kiesslerem.

Roku 1848 měl Görlitz 18 354 obyvatel. Jeho poloha, rozsáhlé sady a mírná daňová politika tehdy přivedla do města mnoho rentiérů. Roku 1851 bylo postaveno městské divadlo, 1882 začala pracovat první linka pouliční dráhy. Do roku 1938 se počet obyvatel zvýšil až na 93 697 osob. Druhou světovou válkou město prošlo téměř nepoškozené a patrně proto se v něm usadilo mnoho Němců, uprchlých z východních území ztracených Postupimskou dohodou. Tato dohoda určila Lužickou Nisu za novou německo-polskou státní hranici, čímž rozdělila město na část německou a polskou. Německá část si ponechala název Görlitz, z jedné pětiny původního města pak vzniklo polské město Zgorzelec.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Město získalo připojení na saskou železniční síť roku 1847. Dnes má spojení jak s jižním a západním (přes Budyšín a Drážďany), tak i severním (přes Chotěbuz) Německem. Vede přes něj tranzitní trať směrem na Vratislav. Regionální trať vede také do Žitavy (tzv. Niská dráha).

Městem prochází tři spolkové silnice: směrem na Drážďany (B6), Chotěbuz (B15) a Žitavu (B99), ta vede až do Liberce. Město se nachází na mezinárodní silnici E 40 a na spolkové dálnici A4.

Ve městě je provozována autobusová a tramvajová doprava.

Fotografické podniky[editovat | editovat zdroj]

Město bylo jedním z center světové vývoje a výroby fotoaparátů.

Sídlily zde firmy/výrobci:

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (německy) www.statistik.sachsen.de
  2. (hornolužickosrbsky) Słownik městnych mjenow

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Města a obce zemského okresu Zhořelec

Bad Muskau (Mužakow) | Beiersdorf | Bernstadt a. d. Eigen | Berthelsdorf | Bertsdorf-Hörnitz | Boxberg/O.L. (Hamor) | Dürrhennersdorf | Ebersbach-Neugersdorf | Eibau | Gablenz (Jabłońc) | Görlitz | Groß Düben (Dźěwin) | Großschönau | Großschweidnitz | Hähnichen | Hainewalde | Herrnhut | Hohendubrau (Wysoka Dubrawa) | Horka | Jonsdorf | Kodersdorf | Königshain | Krauschwitz (Krušwica) | Kreba-Neudorf (Chrjebja-Nowa Wjes) | Lawalde | Leutersdorf | Löbau | Markersdorf | Mittelherwigsdorf | Mücka (Mikow) | Neißeaue | Neusalza-Spremberg | Niedercunnersdorf | Niesky | Obercunnersdorf | Oderwitz | Olbersdorf | Oppach | Ostritz | Oybin | Quitzdorf am See | Reichenbach/O.L. | Rietschen (Rěčicy) | Rosenbach | Rothenburg/O.L. | Schleife (Slepo) | Schönau-Berzdorf auf dem Eigen | Schönbach | Schöpstal | Seifhennersdorf | Sohland a. Rotstein | Trebendorf (Trjebin) | Vierkirchen | Waldhufen | Weißkeißel (Wuskidź) | Weißwasser/Oberlausitz (Běła Woda) | Zittau