Bohumín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bohumín
Náměstí T. G. Masaryka

Náměstí T. G. Masaryka

znak obce Bohumínvlajka obce Bohumínznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0803 599051
kraj (NUTS 3): Moravskoslezský (CZ080)
okres (NUTS 4): Karviná (CZ0803)
obec s rozšířenou působností: Bohumín
pověřená obec:
historická země: Slezsko
katastrální výměra: 31,02 km²
počet obyvatel: 21 726 (1. 1. 2013[1])
nadmořská výška: 198 m
PSČ: 735 31 až 735 81
zákl. sídelní jednotky: 25
části obce: 7
katastrální území: 7
adresa městského úřadu: Masarykova 158
Nový Bohumín
73581 Bohumín 1
starosta / starostka: Ing. Petr Vícha
Oficiální web: http://www.mesto-bohumin.cz/
E-mail: info@mubo.cz

Bohumín
Red pog.png
Bohumín
Bohumín, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Bohumín (polsky Bogumin, německy Oderberg[2]) je město v okrese Karviná v Moravskoslezském kraji, 9 km severovýchodně od Ostravy. Nachází se v české části historického Těšínska, v Českém Slezsku. Město také leží na soutoku Odry a Olše. Žije zde téměř 22 tisíc obyvatel na rozloze 31 km².

Historie[editovat | editovat zdroj]

Již od svého založení měl Bohumín významnou strategickou polohu. Tento význam si město udrželo do dnešních časů. Ve 12. století ležel Bohumín na křižovatce obchodních cest. Jedna (solná) vedla z Moravy do Krakova a druhá (jantarová) z Uher přes Těšín a dále k Baltu. Rovněž tudy procházela cesta z Prahy do Krakova. Osada tedy vznikla na frekventovaném místě, které bylo vhodné pro přechod přes řeku. O tom svědčí i stavba mostu v 15. století - ten byl však nespočetněkrát strhnut při rozvodnění Odry. Stoupajícím cestovním ruchem přibývalo osadníků, takže osada nesoucí jméno Bogun byla v době krále Přemysla Otakara II. již velkou vesnicí. Držení vesnice bylo finančně (vybírání mýtného od pocestných) a strategicky (poloha na hranicích) výhodné.

První písemná zmínka pochází z formulářové sbírky královny Kunhuty. Originál pravděpodobně nikdy nebyl, protože se nejspíš jednalo o stylistické cvičení. Zeměpisné poměry v textu jsou popsány velmi reálně, a proto můžeme ztotožnit Bohumín s tehdejším Bogunem. Datace chybí. Většinou se uvádí rok 1256 a 1262. Jisté však je, že trvale osídlená osada zde byla již mnohem dříve. Na základě jména můžeme soudit, že šlo o slovanské sídlo.

Roku 1292 se připomíná farní kostel panny Marie, který byl pod patronátem kláštera orlovského. Tehdy Bohumín náležel k Ratibořskému knížectví. Tato listina je zároveň nejstarším dokladem německého názvu pro Bohumín - Oderberg, z toho lze usuzovat, že Bohumín byl obydlován německými osadníky. V roce 1620 byl na místě dřevěného kostela vystavěn zděný kostel v gotickém slohu. Po požáru v roce 1850 byl přestavěn do dnešní podoby.

První známý šlechtický rod, který vlastnil Bohumínsko, byl prastarý rod Baruthů. Za nepříliš dlouhou dobu přechází Bohumínsko do držby rodu Rašiců. Podle listiny z roku 1373 byl Bohumín již poddanským městečkem pod pravomocí pánské vrchnosti. Zmínka je zde i o hradě. Bohumínské panství se stalo roku 1407 předmětem sporu mezi ratibořským knížetem Janem a těšínskými knížaty. Obě dvě strany si nárokovaly vlastnictví Bohumínska. Smlouva z roku 1407 rozhodla ve prospěch Jana Ratibořského. Počátkem 15. století přešlo panství z rukou zemských vévodů do vlastnictví různých šlechtických rodů. V letech 1409 až 1423 drželi panství páni z Tvorkova. Poté byl majetek prodán Janu Bělíkovi z Kornic a jeho potomkům. Kornicové vlastnili panství delší dobu a jejich majetek se nacházel i ve knížectví opolském. Během této doby se majetek rodu Korniců rozšířil o Zabelkow, Odru, Lhotu a Pudlov. Roku 1451 se stává majitelem Bohumínska (Bohunyna) Jan Tovačovský z Cimburka, který je prodává roku 1473 Janovi z Vrbna. V roce 1482 přechází panství do rukou Jana Buřeje z Klvova, který však záhy umírá roku 1485.

Další spory o panství na konci 15. a začátkem 16. století se řešily opět ve prospěch ratibořských knížat. Poslední, z nich byl Valentin Hrbatý, po jeho smrti roku 1521 Bohumínsko připadlo Janu Opolskému. Ten je o dva roky později prodal Jiřímu Braniborsko-Ansbašskému, braniborskému markraběti z rodu Hohenzollernů. Roku 1528 přijal markrabí lutherskou víru a stal se nadšencem pro reformační hnutí (později dostal přídomek Pobožný). Svou nesmlouvavou politikou vůči starousedlé šlechtě se stal jednou z neoblíbených postav ve Slezsku. Bohumín se de facto stal klíčem k nástupu braniborské vlády v Horním Slezsku. Situace se změnila po nástupu Habsburků, kteří roku 1533 zrušili dědičnou smlouvu na Bohumínsko. Jiří se tak stal pouze zástavním pánem. Po jeho smrti se vlády nad državami Hohenzollernů ujal poručník jeho nezletilého syna Jiřího Fridricha Albrecht. Za jeho regentství se výrazně zvětšil majetek rodu a silně vzrostla germanizace. Roku 1557 se ujal svých statků Jiří Fridrich, který je znám především jako mecenáš renesančního umění, horlivý protestant a stoupenec germanizačního procesu.

Roku 1603 Jiří Fridrich zemřel jako bezdětný a majetek se ocitl v rukou Jáchyma Fridricha, braniborského kurfiřta. Ten v roce 1606 předal majetek svému druhorozenému synovi Janu Jiřímu, který byl od roku 1592 štrasburským biskupem. Smlouvu o změně v držení Krnovska, Bytomska a Bohumínska odmítl však císař Rudolf II. potvrdit. Majetko-právní spor trval až do třicetileté války. Jan Jiří, jakožto vůdce povstalců ve Slezsku, byl roku 1622 zbaven majetku a Bohumínsko připadlo bankéři a důlnímu podnikateli z Vídně Lazarovi Henckelovi von Donnersmarck. Po jeho smrti majetek přebral již dědičně jeho syn, který se roku 1636 stal svobodným říšským pánem. V roce 1661 byl povýšen mezi český hraběcí stav a svůj majetek rozdělil mezi své syny. Bohumínsko připadlo Eliášovi a jeho syn Eliáš Ondřej se roku 1691 přestěhoval do Oderbergu. Umírá roku 1700 v Bohumíně. Jeho syn Jan Arnošt zemřel roku 1743 bezdětný a dědictví se ujal Erdman Jindřich Vilém, jehož syn prodal rakouskou část bohumínského panství Karlu knížeti Lichnovskému. Brzy nato umřel a s ním i oderberská mužská linie rodu Henckel-Donnersmarck, za jejichž držitelství bylo roku 1697 bohumínské panství povýšeno císařem Leopoldem na status minor, tedy na nižší stavovské panství. Od roku 1742 bylo Bohumínsko na základě berlínského míru rozděleno na rakouské a pruské.

Rakouská část byla na počátku 19. století v držení rodu Gusnarů. Ti panství posléze prodali hraběti Rudnickému a jeho manželka dále odprodala část panství pro stavbu severní dráhy. Roku 1886 koupil panství hrabě Larisch-Mönnich a tento rod zůstal jeho držitelem až do roku 1945. Okolní obce, především Šunychl a Pudlov, zaznamenaly díky stavbě železnice a železáren obrovský boom a význam dnes již Starého Bohumína začal upadat.

Pohlednice zobrazující náměstí ve Starém Bohumíně

Pudlov a Šunychl byly až do roku 1848 jako poddanské vsi při bohumínském panství. V roce 1850 byl Pudlov spojen s Vrbicí, která měla postavení osady. Vrbice se již roku 1892 stala samostatnou obcí. V roce 1906 došlo ke sloučení Pudlova s Bohumínem a v r. 1924 byl zrušen název obce Šunychl a nahrazen názvem Nový Bohumín. Zároveň byla tato obec povýšena na město. Obec Bohumín byla rozdělena na dvě obce: Bohumín a Pudlov. Roku 1949 byl spojen Bohumín s Novým Bohumínem, Pudlovem, Skřečoní, Vrbicí a Záblatím v jednu obec pod názvem Bohumín. Roku 1952 se oddělila Vrbice a v r. 1954 byl Bohumín rozdělen na 5 městských částí: Bohumín I. - město (později Starý Bohumín), Boh. II. - Nový B., Boh. III. - Pudlov, Boh. IV. - Skřečoň, Boh. V. - Záblatí. V roce 1956 přijalo město Bohumín název Starý Bohumín. Roku 1960 se tyto části opět osamostatnily jako správní obce. Od roku 1973 po spojení s Novým Bohumínem byl zaveden znovu název Bohumín.

V letech 1850 až 1948 byl Bohumín sídlem okresního soudu a v letech 1855 až 1868 i okresního úřadu. V letech 1910-1948 přináležel do politického okresu Fryštát a od r. 1949 do r. 1957 do správního okresu Ostrava, pak Ostrava - venkov a od roku 1960 je Bohumín součástí okresu Karviná. Za nacistické okupace byl součástí okresu Teschen.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Bohumíně.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

  • Dawid Emannuel Bachrach - Bareé (1863 – 1943) - malíř
  • Tereza Bebarová (* 1975) – filmová a divadelní herečka
  • Ondřej Bednarčík (1929 – 1998) – varhaník, sbormistr, hudební skladatel, vysokoškolský pedagog
  • P. PhDr. ThDr. Joseph Blokscha (1892 – 1960) – řím. kat. duchovní a vysokoškolský pedagog
  • František Čečetka (1917 – 1982) – spisovatel, scenárista, redaktor
  • P. Heinrich Dörner (1906 – 1981) – zakladatel česko-německé farnosti na území augsburské diecéze
  • Svatopluk Havelka (1925 – 2009) – hudební skladatel
  • Hermann Hochfelder (1914 – 1991) – filolog a kapitán britské armády.
  • Kateřina Kněžíková (* 1982) – sopranistka
  • Richard Konkolski (* 1943) – nejvýraznější osobnost spojená s rozvojem českého námořního jachtingu, závodník, který získal světovou pověst především v závodech osamělých mořeplavců.
  • Lubomír Man (* 1930) – spisovatel
  • Alena Mrázová – spisovatelka, překladatelka a vysokoškolský pedagog
  • ThDr. Milan Salajka (1928 – 2012) – teolog, duchovní Církve československé husitské, profesor Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy
  • Pavel Srníček (* 1968) – fotbalový brankář (Baník Ostrava, Dukla Praha, Newcastle United FC, Portsmouth FC , West Ham United FC, Newcastle United FC)
  • Milan Šimečka (1930 – 1990) – publicista, filozof a pedagog, signatář Charty 77, člen kolegia prezidenta republiky Václava Havla
  • MUDr. Siegfried Trotnow (1941 - 2004) - gynekolog (specializace na reprodukční medicínu) a spoluzakladatel metody oplodnění in vintro (IVF) v Německu
  • Otokar Weisl – novinář a publicista, spisovatel
  • Tomáš Pospíchal (1936 – 2003) - fotbalista (stříbrná medaile z MS v Chile 1962), fotbalový trenér (Baník Ostrava, Plzeň,Bohemians - titul Mistr ČSSR 1983, Slavia Praha)

Doprava[editovat | editovat zdroj]

ÚZemím města prochází dálnice D1, která zde má dva exity: 365-Vrbice a 370-Bohumín. Městem prochází silnice I/67 z Karviné, která přes Skřečoň, Nový Bohumín, exit 370 a Starý Bohumín pokračuje do Polska. Ve městě se nachzáí i bývalé úseky této silnice, dočasně označené jako I/67H a I/67I. Městem prochází i silnice II/647 v úseku Hrušov - Vrbice - Pudlov - I/67 a silnice II/471 v úseku Rychvald - Záblatí - I/67, druhý úsek této silnice prochází Starým Bohumínem do Polska. Silnice III. třídy na území města jsou:

  • III/46812 Skřečoň - Nerad
  • III/46813 Skřečoň - Nová Ves
  • III/46814 (Šunychleská ulice) - Šunychl - Kopytov
  • III/46815 Šunychl - Starý Bohumín
  • III/46816 Pudlov - Nový Bohumín
  • III/46817 (Lidická ulice)
  • III/46818 mezi Novým Bohumínem a silnicí II/471
  • III/4711 Nový Bohumín - Záblatí
  • III/4712 Záblatí - Dolní Lutyně

Členění města[editovat | editovat zdroj]

Bývalá Elisabethstrasse, dnešní Štefánikova ulice v Novém Bohumíně

Město se člení na 7 katastrálních území, jimiž jsou:

Starostové města Bohumína (dnešního St. Bohumína)[editovat | editovat zdroj]

(neúplný seznam)

  • Johann Kowarz (1491 - ?)
  • Wenzel Warzeszka; Adam Hlawiczka; Tobias Eisener (1620 - ?)
  • Georg Hoffmann; Simon Gromatka (1689 - 1717)
  • Johann Anton Padwowski (1717 - 1739)
  • Elias Czimmerer (1739 - 1740)
  • Franz Jacob Haagen; Mathias Ignatz Piechaczek (1740 - 1759)
  • Anton Franz Czimmerer (1759 - 1762)
  • Franz Jacob Haagen; Georg Schopna (1762 - 1770)
  • Thomas Matz (1770 - 1776)
  • Kašpar Kremsser (1776 - 1779)
  • Johann Jakub Rokitta (1779 - 1786)
  • Johann Kullig (1786 - 1802)
  • Joseph Oppawsky (1802 - 1804)
  • Anton Sedlaczek (1804 - 1840)
  • Joseph Oppawsky; Joseph Furch (1840 - 1846)
  • Johann Stiller (1846 - 1848)
  • Johann Warosch (1848 - 1849)
  • Georg Weczerek (1849 - 1852)
  • Eduard Stiller (1852 - 1857)
  • Michael Przybill (1857 - 1858)
  • Eduard Stiller (1858 - 1864)
  • Robert Wolf (1864 - 1869)
  • Rudolf Klimscha (1869 - 1876)
  • JUDr. Johann Santarius (1876 - 1890)
  • Rudolf Klimscha (1890 - 1902)
  • JUDr. Carl Franz Johann Ott (1902 - 1920)
  • Václav Náhlovský (1920 - 1921) - pouze pověřený vládní komisař
  • Jan Hodný (1921 - 1926) - pouze pověřený vládní komisař
  • JUDr. Carl Franz Johann Ott (1926 - 1927)
  • Julius Warosch (1927 - 1936)
  • JUDr. Karel Říha (1936 - 1938)

Starostové města Šunychlu - Bohumína - nádraží (dnešního N. Bohumína)[editovat | editovat zdroj]

(neúplný seznam)

  • Johann Krakówka
  • ...
  • Karel Solich (1867 - 1870)
  • Ing. Johann Krakówka (ml.) (1870 - 1881)
  • Karel Lukscha (1881 - 1883)
  • Matthias Sud (1883 - 1885)
  • Karel Lukscha (1885 - 1892)
  • Joseph von Portenschlang - Ledermayer (1892 - 1904)
  • Viktor Lustig ( 1904 - 1911)
  • Franz Dworzak (1911 - 1919)
  • Johann Hein (1919 - 1920)
  • Otakar Jedrníček (1920 - 1925) - pouze pověřený vládní komisař
  • Josef Malcher (1925 - 1938)
  • Józef Wilczek (1938 - 1939) - pouze pověřený vládní komisař
  • Franz Freisler (1939 - 1939)
  • Ernst Kolar (1939 - 1939)
  • Friedrich Metzig (Metziy) (1939 - ?)

Starostové města Bohumína[editovat | editovat zdroj]

(neúplný seznam)

  • Jan Ševčík (1970 - 1981) - předseda MNV
  • Josef Petrek (1981 - 1989) - předseda MNV
  • Břetislav Kačmařík (1989 - 1990) - předseda MNV
  • Antonín Štverka (1990 - 1994)
  • Ing. Petr Vícha (1994 - ...)

Muzea[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2013 [online]. Český statistický úřad, 30. 4. 2013. Dostupné online.  
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 928.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]