Jantarová stezka
Jantarová stezka nebo též jantarová cesta je označení prastaré obchodní trasy spojující sever Evropy (pobřeží Baltu) s civilizačním centrem kolem Středozemního moře.
Pojmenování Jantarové stezky v dalších jazycích: (litevsky Gintaro kelias, polsky Szlak Bursztynowy, německy Bernsteinstraße, maďarsky Borostyánút, rusky Янтарный путь, slovensky Jantárová cesta, italsky Via dell'Ambra.
Jantar, jakožto důležitá komodita, byl podél této trasy dopravován na jih do Itálie, Řecka a dále Egypta) dlouho před naším letopočtem a po něm.
V době Římské říše vedla hlavní větev cesty od Baltského pobřeží v Prusích na jih (přes území keltských kmenů Volků-Tektoságů na území současné Moravy) až k Jadranu.[zdroj?] Za konec Jantarové stezky je považováno město Aquileia.
Označení "Jantarová stezka" se objevuje poprvé v písemných zprávách římských autorů Tacita a Plinia Staršího. Plinius přináší zprávu o urozeném Římanovi, který se za Neronovy vlády vypravil po jantarové cestě k pobřeží Baltského moře s cílem získat zde jantar a dopravit ho do Říma. V době římské, tj. první čtyři století n.l., byla stezka patrně využívána nejintenzivněji.
Vycházela ze severoitalské Aquileie, která byla střediskem obchodu s jantarem, podél východní strany Alp vedla k Dunaji, pokračovala patrně po levém břehu Moravy a dále Moravskou bránou (z tohoto prostoru, z Pustějova, pochází zajímavý nález velkého kusu surového jantaru společně s řeckou mincí) do Slezska a na sever přes Kalisz a Toruň k Baltskému moři.
Jiná větev zřejmě od Dunaje směřovala přes Devín u Bratislavy Povážím, přes Vlárský průsmyk se napojila na výše uvedenou trasu a pokračovala po ní dál přes Polsko až k dolní Visle na baltské pobřeží.
O intenzitě tohoto dálkového obchodu vypovídá nález u Vratislavi, kde byla objevena tři velká skladiště z pozdně laténské fáze przeworské kultury, obsahující přes 2900 kg (!) jantarové suroviny. Ze severu byl dovážen především jantar, ale i jiné suroviny jako med, kožešiny, snad i otroci, a z jihu luxusní výrobky středomořských dílen (především bronzové picí soupravy, skleněné nádoby).
Intenzivní obchod byl nepochybně jedním z důvodů vzniku a rozkvětu především moravských oppid, která tvořila nejdůležitější střediska obchodu v této oblasti. V polovině posledního století před začátkem letopočtu se však v jižním sousedství Moravy, kterou můžeme do té doby považovat za nejvýhodnější tranzitní území, mění politická situace. Dochází ke konfliktu Keltů s norickým královstvím, dácké Burebistovo království expanduje snad až po řeku Moravu, do té doby intenzívní obchod s římským územím je podvázán a posléze se dostává pod kontrolu Římanů; naddunajská keltská oppida tak pozbývají jednu ze svých nejdůležitějších funkcí. Je možné, že vedle dalších vlivů (tlak Germánů a Dáků na sousední území) to byl jeden z důvodů, proč Keltové Moravu opustili.
Jantar byl nalezen až v Egyptě, v pohřební výbavě Egyptského faraona Tutanchamona mohl být dopravován až do svatyně boha Apollóna v Delfách. Od Černého moře cesta pokračovala do Asie. Tato část cesty byla zároveň součástí hedvábné stezky, další významné starověké obchodní cesty.
Související články [editovat]
Externí odkazy [editovat]
- Amber Road (anglicky)
- OWTRAD-scientific description of the amber road in Poland (anglicky)
- Old World Traditional Trade Routes (OWTRAD) Project (anglicky)
- Amber route along the river Elbe (anglicky)
- Joannes Richter - „Spelling Thee, U & I - Introducing into the art of amber trading & Initiation in the great Androgyne Religion“ (soubor pdf, anglicky)
- Joannes Richter - „Die Bernsteinroute bei Backnang“ (soubor pdf, německy)
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amber Road na anglické Wikipedii.
