Delfy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Archeologická lokalita v Delfách
Světové dědictví
Greece Delphi Tholos.jpg
Smluvní stát Řecko Řecko
Souřadnice:
Typ kulturní dědictví
Kritérium i, ii, iii, iv, vi
Odkaz 393 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení 1987 (11. zasedání)

Delfy (řecky Δελφοί) jsou významným antickým městem a archeologickým nalezištěm v Řecku. Od roku 1987 jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První stopy civilizace na území Delf pocházejí z mykénského období. V následujícím období zde vzniká a upevňuje se kult boha Apollóna, který zde podle báje zabil hada Pýthóna, jenž chránil věštírnu bohyně Země (Gaia).

Velká řecká kolonizace Za nejslavnější dobu Delf lze nejspíše považovat období mezi 8.-6. stoletím př.n.l.; tedy čas Velké řecké kolonizace, kdy věštírna postupně nabyla obrovského vlivu a prestiže. Aby totiž založení regulérní nové řecké osady bylo posvěceno božským souhlasem a tak zajištěna božská přízeň, museli se kolonisté dotázat se na soud bohů prostřednictvím některé z věštíren. Proč to byly nejčastěji právě Delfy bylo zřejmě dáno jejich jedinečnou polohou ve středu tehdy známého světa.

Kolonisté většinou přicházeli do věštírny již s přesně stanoveným plánem akce, a věštkyně Pýthia pouze vyřkla souhlas či nesouhlas Apollóna. Výjimečně se stávalo, že byl někdo k založení osady dokonce nucen proti své vůli. Například jistý Battos, syn vládce Théry měl údajně od narození slabý hlas a šišlal. Když dospěl, šel se zeptat do Delf, co má proti tomu dělat. Pýthie mu ale nakázala:
„Přišel jsi Batte, zlepšit svou řeč, leč Apollón Foibos
v bohatou Libyi káže ti jít a založit město.“

Battos se hájil slovy: „Ó pane, já jsem za tebou přišel pro věštecký výrok o své řeči, ty mi však přikazuješ věci nemožné, když chceš, abych se usadil v Libyi…“ Apollón však na svém příkazu trval. Battos se tedy vrátil domů s nepořízenou, ale zároveň i bez úmyslu věštbu naplnit. Théřany však postihlo v příštích letech trvalé sucho, a když se dotazovali v Delfách, co je toho příčinnou, Pýthia jim znovu přikázala, ať založí pod vedením Batta Kýrénu na africkém pobřeží. Byly tedy vypraveny dvě padesátiveslice a jejich posádky se po jistém váhání a neúspěšném pokusu o návrat na Théru usadily na malém ostrůvku (zvaném Plateá) blízko libyjského pobřeží. Pobyly tu dva roky, ale nijak se jim nedařilo. Zanechaly tu tedy jednoho strážce a všichni ostatní odpluli stěžovat si zpátky do Delf Apollónovi. Ten odpověděl:
„Bohatou Libyi tak předobře znáš, ač nebyls’ tam nikdy?
Jsem udiven velice, moudrostí a znalostmi tvými.“

Nato se Théřané vrátili a konečně nyní založili osadu přímo na libyjském pobřeží; budoucí velmi bohaté obchodní centrum. Pověst má ještě dodatek: když se Battos jednou procházel v okolí města, potkal lva a lekl se tolik, že se přece jen nakonec své šišlavosti zbavil.

V nejistých případech ovšem Apollón vydával věštby nanejvýše záhadné nebo dvojznačné. Kupříkladu když se lýdský král Kroisos ptal, má-li vytáhnout do války proti Peršanům, Pýthia mu odpověděla:
„Kroisos, překroče Halys, velkou rozvrátí říši.“

Kroisos tedy sebevědomě vytáhl do pole. Velká říše, kterou nakonec zničil, však byla jeho vlastní.

Zástupy poutníků, kteří sem v této době přicházeli ze všech končin světa, s sebou přinášeli nejen četné a široké informace o dění ve všech čtyřech světových stranách, ale také nezbytné finance. Koncem 7. století př. n. l. jsou postaveny první dva kamenné chrámy, jeden je zasvěcen bohyni Athéně, druhý Apollónovi. V této době se také Delfy stávají členem Amphiktionie, spojení městských států, které měly stejnou politiku a chránily svatyni před útoky dobyvatelů. Nejvyšším příkazem byla ochrana majetku delfského boha; stanovy rovněž zakazovaly napadnout členské město svazu. Prohřešky byli trestány pokutou, vyloučením ze svazu nebo dokonce zničením města, které se prohřešilo. Svaz se ale v první řadě pokoušel řešit vzniklé spory (jak mezi členy svazu, tak i mezi jinými městskými státy) dohodou a v míru. Pokud se soupeři nedokázali sami shodnout, následovala arbitráž; když i ta byla neúčinná (někdo se odmítl podvolit), pak teprve se dostalo ke slovu vojsko. Postup vskutku ne nesrovnatelný s principy OSN…a to vzniklý před skoro 3000 let! Vždy se ovšem spory mírovou cestou vyřešit nepodařilo a muselo zasáhnout vojsko. Bylo to v tzv. svatých válkách. Nutno podotknout, že za celou historii Amfiktyonie (tedy za dobu delší než 500 let) byly tyto svaté války vedeny pouze čtyři:
600-590 př. n. l.: Amfiktyonie X Kirrha
448-446 př. n. l.: Fókové X Sparťané
356-346 př. n. l.: Amfiktyonie (+ Fillip II Makedonský) X Fókové
339-338 př. n. l.: Amfíssa X Fillip II Makedonský

Pýthijské hry[editovat | editovat zdroj]

Pýthijské hry se v Delfách slavily na počest draka Apollónova vítězství nad drakem Pythónem a jeho převzetí vlády nad svatyní. Kdysi v dávné minulosti je prý založil sám mladý bůh a byly tedy podle pověsti starší i než hry olympijské. Avšak první zmínky o nich pocházejí až z přelomu 8. a 7. stol. př.n.l., kdy se na nich měl utkat v soutěži Homér s Hesiodem.

Zpočátku je tvořila jen jediná soutěž (zpěv za doprovodu kithary) a opakovaly se v osmiletých intervalech. Vítěze tehdy vybírala porota složená z nejvýznačnějších delfských občanů.

V roce 582 př. n. l. je zreorganizoval sikiónský tyran Kleisthenés (na rozdíl od krále Ífita, který podle pověsti upravil hry olympijské, není u Kleisthena sporu, že byl historickou osobností – vládl přes třicet let, do dějin svého města se zapsal úspěšnými válkami a správními reformami, roku 572 př. n. l. zvítězil na 52. olympijských hrách v závodech čtyřspřeží) a náplní, kterou hrám dal, z nich vytvořil programově nejbohatší hry v Řecku: - umělecké soutěže sestávaly za hry na píšťalu a lyru (resp. na kitharu), zpěvu s doprovodem píšťaly, sborového zpěvu, přednesu básní a dramatických představení. - sportovní soutěže zahrnovaly všechny atletické disciplíny zavedené na olympijských hrách a navíc dvojitý a dlouhý běh dorostenců.

Mystická krajina[editovat | editovat zdroj]

Když Zeus hledal střed světa, vypustil dva stejně rychlé orly z opačných břehů Okeánu a místo, kde se setkali – hledaný střed Země – bylo právě v Delfách. Aby nezapomněl, označil jej kamenem pojmenovaným omfalos - pupek.

Archeologická lokalita se nachází v jedné z nejpozoruhodnějších světových scenérií na několika terasách v nadmořské výšce kolem šesti set metrů ve vzdálenosti přibližně 17 km od moře.

Současný návštěvník nachází pochopitelně poněkud jinou krajinu i jiný svět posvátných Delf, než poutník starověku. Současné správní rozdělení Řecka umisťuje Delfy do poměrně malého regionu Centrálního Řecka – do Fókidy, která přes starý název zabírá asi jen polovinu původní rozlohy, tedy 2122 km2 – z toho však celých 600 km2 pokrývají (v Řecku velmi neobvyklé) lesy Národního parku Parnassoss. Fókida sousedící na západě s Etoloakarnaniou, na severu s Fthiotidou a východě s Boiotií; na jižní hranici ji omývá moře. Podstatnou část území Fókidy vyplňují hory, čas od času přerušované údolími, jimiž někdy protékají drobné, často vysychající říčky; na západě regionu se nachází jezero Lidoriki. V roce 2001 tu trvale žilo 48 526 obyvatel, soustředěných do 12 měst – Amfissa (ant. Salona; hl. město), Itea, Delfy, Desphina, Galaxidi, Parnassus, Kallieis, Gravia, Efpalion, Tolophon, Lidoriki a Vardoussia.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu