Delfy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Archeologická lokalita v Delfách
Světové dědictví
Greece Delphi Tholos.jpg
Smluvní stát Řecko Řecko
Souřadnice:
Typ kulturní dědictví
Kritérium i, ii, iii, iv, vi
Odkaz 393 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení 1987 (11. zasedání)

Delfy (řecky Δελφοί) jsou významným antickým městem a archeologickým nalezištěm v Řecku. Od roku 1987 jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První stopy civilizace na území Delf pocházejí z mykénského období. V následujícím období zde vzniká a upevňuje se kult boha Apollóna, který zde podle báje zabil hada Pýthóna, jenž chránil věštírnu bohyně Země (Gaia).

Velká řecká kolonizace a věštění[editovat | editovat zdroj]

Za nejslavnější dobu Delf lze nejspíše považovat období mezi 8.-6. stoletím př.n.l.; tedy čas Velké řecké kolonizace, kdy věštírna postupně nabyla obrovského vlivu a prestiže. Aby totiž založení regulérní nové řecké osady bylo posvěceno božským souhlasem a tak zajištěna božská přízeň, museli se kolonisté dotázat na soud bohů prostřednictvím některé z věštíren. Proč to byly nejčastěji právě Delfy bylo zřejmě dáno jejich jedinečnou polohou ve středu tehdy známého světa.

Kolonisté většinou přicházeli do věštírny již s přesně stanoveným plánem akce, a věštkyně Pýthia pouze vyřkla souhlas či nesouhlas Apollóna. Výjimečně se stávalo, že byl někdo k založení osady dokonce nucen proti své vůli. Například jistý Battos, syn vládce Théry měl údajně od narození slabý hlas a šišlal. Když dospěl, šel se zeptat do Delf, co má proti tomu dělat. Pýthie mu ale nakázala:

Přišel jsi, Batte, zlepšit svou řeč,
leč Apollón Foibos v bohatou Libyi káže ti jít a založit město.

Battos se hájil slovy: „Ó pane, já jsem za tebou přišel pro věštecký výrok o své řeči, ty mi však přikazuješ věci nemožné, když chceš, abych se usadil v Libyi…“ Apollón však na svém příkazu trval. Battos se tedy vrátil domů s nepořízenou, ale zároveň i bez úmyslu věštbu naplnit. Théřany však postihlo v příštích letech trvalé sucho, a když se dotazovali v Delfách, co je toho příčinnou, Pýthia jim znovu přikázala, ať založí pod vedením Batta Kýrénu na africkém pobřeží. Byly tedy vypraveny dvě padesátiveslice a jejich posádky se po jistém váhání a neúspěšném pokusu o návrat na Théru usadily na malém ostrůvku (zvaném Plateá) blízko libyjského pobřeží. Pobyly tu dva roky, ale nijak se jim nedařilo. Zanechaly tu tedy jednoho strážce a všichni ostatní odpluli stěžovat si zpátky do Delf Apollónovi. Ten odpověděl:

Bohatou Libyi tak předobře znáš, ač nebyls’ tam nikdy?
Jsem udiven velice, moudrostí a znalostmi tvými.

Nato se Théřané vrátili a konečně nyní založili osadu přímo na libyjském pobřeží; budoucí velmi bohaté obchodní centrum. Pověst má ještě dodatek: když se Battos jednou procházel v okolí města, potkal lva a lekl se tolik, že se přece jen nakonec své šišlavosti zbavil.

V nejistých případech ovšem Apollón vydával věštby nanejvýše záhadné nebo dvojznačné. Kupříkladu když se lýdský král Kroisos ptal, má-li vytáhnout do války proti Peršanům, Pýthia mu odpověděla: Kroisos, překroče Halys, velkou rozvrátí říši. Kroisos tedy sebevědomě vytáhl do pole. Velká říše, kterou nakonec zničil, však byla jeho vlastní.

Rozsudky[editovat | editovat zdroj]

Zástupy poutníků, kteří sem v této době přicházeli ze všech končin světa, s sebou přinášeli nejen četné a široké informace o dění ve všech čtyřech světových stranách, ale také nezbytné finance. Koncem 7. století př. n. l. jsou postaveny první dva kamenné chrámy, jeden je zasvěcen bohyni Athéně, druhý Apollónovi. V této době se také Delfy stávají členem Amphiktionie, spojení městských států, které měly stejnou politiku a chránily svatyni před útoky dobyvatelů. Nejvyšším příkazem byla ochrana majetku delfského boha; stanovy rovněž zakazovaly napadnout členské město svazu. Prohřešky byli trestány pokutou, vyloučením ze svazu nebo dokonce zničením města, které se prohřešilo. Svaz se ale v první řadě pokoušel řešit vzniklé spory (jak mezi členy svazu, tak i mezi jinými městskými státy) dohodou a v míru. Pokud se soupeři nedokázali sami shodnout, následovala arbitráž; když i ta byla neúčinná (někdo se odmítl podvolit), pak teprve se dostalo ke slovu vojsko. Postup vskutku ne nesrovnatelný s principy OSN…a to vzniklý před skoro 3000 let!

Vždy se ovšem spory mírovou cestou vyřešit nepodařilo a muselo zasáhnout vojsko. Bylo to v tzv. svatých válkách. Nutno podotknout, že za celou historii Amfiktyonie (tedy za dobu delší než 500 let) byly tyto svaté války vedeny pouze čtyři:

  • 600-590 př. n. l.: Amfiktyonie X Kirrha
  • 448-446 př. n. l.: Fókové X Sparťané
  • 356-346 př. n. l.: Amfiktyonie (+ Fillip II Makedonský) X Fókové
  • 339-338 př. n. l.: Amfíssa X Fillip II Makedonský

Veřejný prostor[editovat | editovat zdroj]

V Delfách se nejen věštilo, ale také se vystavovaly dary: Městské státy se předháněly v okázalosti soch, chrámů a jejich zdobení. Dokonce je úmyslně stavěli tak, aby zastínili stavby a sochy svých rivalů. Bořit a přestavovat cizí nešlo, protože již byly v držení Apollóna. Tím se z Delf stala výkladní skříň blahobytu jednotlivých řeckých měst. Na druhou stranu se tak ale porušovalo první ze dvou mott Apollónova chrámu:

Ničeho příliš.

Postupem času se tato sbírka rozrostla do historického záznamu řecké historie poučné i pro Řeky samotné. Tím se naplňovalo druhé motto Apollónova chrámu:

Poznej sám sebe.
BronzovýHadí sloup“ znázorňující tři spletené hady na jejichž hlavách, na vrcholku sloupu, stála zlatá trojnožka, zhotovená z desátků, kterou Řekové poslali do Delf jako dík za vítězství u Platají. Zhotoveno 479 př. n. l., nyní jako trofej prostřední ze tří sloupů v hipodromu v Istanbulu.

Mnohé z pomníků byly postaveny na oslavu a připomínku vítězných bitev, a to i z bojů mezi řeckými městy navzájem. Výjimečný z tohoto pohledu je Hadí sloup, který stále ještě připomíná řecké vítězství nad Peršany u Platají z roku 479 přnl. Všechny dary Apollónovi jsou vždy podepsané, s věnováním darujícího města. Na hadím sloupu jsou však uvedena všechna řecká města, jež se bitvy účastnila, tedy všechna města tehdejšího nově sjednoceného Řecka. Jde o vůbec první zmínku o Řecku jako takovém.

S rostoucím historickým významem začali Řekové Delfy užívat ke zveřejňování i jiných sdělení: Delfy plnily funkci jako veřejný prostor. Byla mj. postavena stěna z tzv. kyklopského zdiva, do ní se zprávy tesaly, odolné vůči vodě, větru i ohni. Tesány sem byly celé smlouvy, některá sdělení měla i stovky slov. Dokonce se tu nacházejí i oznámení o propuštění jednotlivých otroků na svobodu, jako potrvrzení jejich svobody. V tomto smyslu byly Delfy skutečně středem řeckého světa: Jsou tu oznámení i z tak vzdálených končin jako z tehdejší řecké kolonie v dnešní Marseille nebo z Egypta.

Pýthijské hry[editovat | editovat zdroj]

Pýthijské hry se v Delfách slavily na počest draka Apollónova vítězství nad drakem Pythónem a jeho převzetí vlády nad svatyní. Kdysi v dávné minulosti je prý založil sám mladý bůh a byly tedy podle pověsti starší i než hry olympijské. Avšak první zmínky o nich pocházejí až z přelomu 8. a 7. stol. př.n.l., kdy se na nich měl utkat v soutěži Homér s Hesiodem.

Zpočátku je tvořila jen jediná soutěž (zpěv za doprovodu kithary) a opakovaly se v osmiletých intervalech. Vítěze tehdy vybírala porota složená z nejvýznačnějších delfských občanů.

V roce 582 př. n. l. je zreorganizoval sikiónský tyran Kleisthenés (na rozdíl od krále Ífita, který podle pověsti upravil hry olympijské, není u Kleisthena sporu, že byl historickou osobností – vládl přes třicet let, do dějin svého města se zapsal úspěšnými válkami a správními reformami, roku 572 př. n. l. zvítězil na 52. olympijských hrách v závodech čtyřspřeží) a náplní, kterou hrám dal, z nich vytvořil programově nejbohatší hry v Řecku: - umělecké soutěže sestávaly za hry na píšťalu a lyru (resp. na kitharu), zpěvu s doprovodem píšťaly, sborového zpěvu, přednesu básní a dramatických představení. - sportovní soutěže zahrnovaly všechny atletické disciplíny zavedené na olympijských hrách a navíc dvojitý a dlouhý běh dorostenců.

Mystická krajina[editovat | editovat zdroj]

Když Zeus hledal střed světa, vypustil dva stejně rychlé orly z opačných břehů Okeánu a místo, kde se setkali – hledaný střed Země – bylo právě v Delfách. Aby nezapomněl, označil jej kamenem pojmenovaným omfalos - pupek.

Archeologická lokalita se nachází v jedné z nejpozoruhodnějších světových scenérií na několika terasách v nadmořské výšce kolem šesti set metrů ve vzdálenosti přibližně 17 km od moře.

Současný návštěvník nachází pochopitelně poněkud jinou krajinu i jiný svět posvátných Delf, než poutník starověku. Současné správní rozdělení Řecka umisťuje Delfy do poměrně malého regionu Centrálního Řecka – do Fókidy, která přes starý název zabírá asi jen polovinu původní rozlohy, tedy 2122 km2 – z toho však celých 600 km2 pokrývají (v Řecku velmi neobvyklé) lesy Národního parku Parnassoss. Fókida sousedící na západě s Etoloakarnaniou, na severu s Fthiotidou a východě s Boiotií; na jižní hranici ji omývá moře. Podstatnou část území Fókidy vyplňují hory, čas od času přerušované údolími, jimiž někdy protékají drobné, často vysychající říčky; na západě regionu se nachází jezero Lidoriki. V roce 2001 tu trvale žilo 48 526 obyvatel, soustředěných do 12 měst – Amfissa (ant. Salona; hl. město), Itea, Delfy, Desphina, Galaxidi, Parnassus, Kallieis, Gravia, Efpalion, Tolophon, Lidoriki a Vardoussia.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Delphi ve Wikimedia Commons