Laténská kultura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rozšíření halštatské (žl.) a laténské kultury (zel.)

Laténská kultura odvozuje svůj název od archeologického naleziště La Tène na severním břehu Neuchâtelského jezera ve Švýcarsku, kde bylo roku 1857 objeveno množství artefaktů. Tato kultura, jejímiž nositeli byli historičtí Keltové, se rozvíjela během mladší doby železné, tj. asi od poloviny 5. století před n. l. až do přelomu letopočtu, kdy podlehla tlaku římské expanze a útokům germánských kmenů ze severu. Vznikla plynulým přechodem z halštatské kultury starší doby železné; v tomto procesu dominuje vliv středomořských oblastí, zejména Řecka a etruské civilizace. Laténská kulturní centra vzkvétala zejména ve východní Francii, Švýcarsku, Rakousku, jihozápadním Německu, v České republice, na Slovensku a v Maďarsku.

Poznatky o této kulturní oblasti čerpáme ze tří zdrojů: z archeologických nálezů, klasických literárních památek a – poněkud sporně – i z evidence etnografické, která naznačuje, že se stopy keltského umění a kultury dochovaly až dodnes na území západní Evropy. Některé kmeny, které archeologie spojuje s laténskou hmotnou kulturou, byly od pátého století označovány řeckými a římskými autory jako Keltoi (Keltové) a Galli (Galové). Herodotos umístil vlast Keltoi k pramenům Dunaje, tedy do srdce laténské oblasti. Není však jasné, zda tato kultura příslušela etnicky jednotnému obyvatelstvu; archeologové poukazují na to, že se jazyk, hmotná kultura a politické zřízení nutně nemusí překrývat. V pátém století před n. l. nebyly pohřební zvyky keltského světa jednotné; jednotlivé skupiny měly své vlastní náboženské obřady, což se odrazilo i ve vzniku specifických uměleckých forem. V místech, kde se keltská archeologická naleziště kryjí se slovanskými, může být identifikace laténské kultury s keltským obyvatelstvem sporná.

Laténská kulturní oblast[editovat | editovat zdroj]

Skleněný náramek (5. stol. př. n. l., Muzeum v Remeši)

Přestože není jasné, kde přesně laténská kultura vznikla, odborníci se shodují, že její centrum leželo na severozápadní hranici kultury halštatské, tedy severně od Alp, na území mezi údolími Marny a Mosely na západě a dnešním Bavorskem a Rakouskem na východě. V roce 1994 byla u Glaubergu v Hesensku, severovýchodně od Frankfurtu nad Mohanem, objevena skupina elitních hrobů z pátého století typických pro laténské období. Tato oblast se pro laténský kulturní okruh dříve považovala za okrajovou. Ve čtvrtém století se keltské kmeny v průběhu několika migračních vln rozšířily do Španělska, Anglie, Irska, na Balkán a dokonce až do Malé Asie. Galské vojsko vedené Brennem roku 387 př. n. l. dobylo celý Řím kromě Kapitolu. Zhruba o sto let později Galové pronikli do Řecka, kde ohrozili věštírnu v Delfách; v Malé Asii osídlili oblast Galatie.

Laténská kultura[editovat | editovat zdroj]

Keramická lahev (Matzhausen, Bavorsko)

Laténské kovotepectví se vyznačuje svéráznou a typickou výzdobou, kterou nacházíme na propracovaných bronzových nádobách, přilbách, štítech, koňských postrojích a špercích pro privilegované vrstvy. Ve šperkařství vynikají zejména nákrčníky (tzv. torquesy) a zdobené spony. Mezi typické výzdobné prvky patřily stylizované rostlinné a zvířecí motivy; řada z nich zahrnuje prvky podobné těm, které se objevují na skythských vyobrazeních zvířat z oblasti Ukrajiny. Archeologické nálezy na laténských pohřebištích dokládají existenci rozsáhlé obchodní sítě. Ve francouzském Vix byl v hrobě vysoce postavené ženy ze 6. století př. n. l. nalezen obrovský (o váze cca 1,5 q) bronzový kratér vyrobený v Řecku. Z laténské oblasti se do Středomoří vyvážela především sůl, cín, měď, vlna, kůže, kožešiny a zlato, přes území ovládané laténskou kulturou se kromě těchto komodit přepravoval ze severu na jih jantar. Laténské obyvatelstvo původně žilo v otevřených sídlištích, která spravovali náčelníci z pevností na kopcích. V 2. a 1. století př. n. l. dochází k budování opevněných sídlišť městského typu, tzv. oppid (1. sg. oppidum). Mezi nejznámější patří Alésia (oppidum), Bibracte a Avaricum ve Francii a Manching v jižním Německu; největší oppidum na našem území – Závist u Zbraslavi – se rozkládalo na ploše 170 ha. Z doby laténské se dochovala místa, do nichž byly vhazovány rituální dary a dokonce lidské oběti. Archeologické nálezy také svědčí o rozšíření kultu lebek. Na pohřebištích se nalezly zbraně, vozy, luxusní zboží i předměty denní potřeby, což vypovídá o představě posmrtného života.

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu La Tène culture artefacts ve Wikimedia Commons