Švýcarsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Švýcarská konfederace
Schweizerische Eidgenossenschaft
Confédération suisse
Confederazione Svizzera
Confederaziun svizra
Confoederatio Helvetica
Vlajka Švýcarska
vlajka
Znak Švýcarska
znak
Hymna: Schweizerpsalm
Geografie

Poloha Švýcarska

Hlavní město: Žádné (de iure),Bern (de facto)
Rozloha: 41 285 km² (132. na světě)
z toho 4,1 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Dufourspitze (4634 m n. m.)
Časové pásmo: +1
Poloha: 46° 47′ 55″ s. š., 8° 13′ 55″ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 8,039 milionu

[1] (96. na světě, 2012)

Hustota zalidnění: 188 ob. / km²
HDI: 0,913[2] (velmi vysoký) (9. na světě, 2013)
Jazyk: němčina 63,7 %
francouzština 20,4 %
italština 6,7 %
rétorománština 0,5 %
Náboženství katolíci 41%
protestanti 40 %
Státní útvar
Státní zřízení Federativní republika
(oficiálně konfederace)
Vznik 1. srpna 1291 (podle legendy z 19. století)
Spolková rada Eveline Widmer Schlumpf
Ueli Maurer (prezident pro rok 2013)
Simonetta Sommaruga
Didier Burkhalter (viceprezident; prezident pro rok 2014)
Alain Berset
Johann N. Schneider-Ammann
Doris Leuthard
Corina Casanova

kancléřka [3]

rozhodování a reprezentace předsedu vlády Švýcarsko nezná, vláda rozhoduje v konsensu nebo hlasováním, její rozhodnutí jsou ale podřízena lidu a parlamentu; reprezentační funkci spolkového prezidenta vykonává, vedle svých dalších funkcí, každý rok jiný spolkový rada
Měna Švýcarský frank (CHF)
HDP/obyv. (PPP) 53 367 [4] USD (5. na světě, 2012)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1 756 CHE CH
MPZ CH
Telefonní předvolba +41
Národní TLD .ch

Švýcarská konfederace či Švýcarské spříseženství, krátce Švýcarsko (zastarale Švýcary) – německy Schweizerische Eidgenossenschaft, Schweiz, francouzsky Confédération suisse, La Suisse, italsky Confederazione Svizzera, Svizzera, rétorománsky Confederaziun svizra, Svizra, latinsky Confoederatio Helvetica, Helvetia – je vnitrozemní stát ve střední Evropě. Švýcarsko leží mezi Bodamským jezerem na severovýchodě, Ženevským jezerem na západě, Horním a Alpským Rýnem na východě a Rýnem na severu, Jurou na severu a jižními Alpami. Švýcarsko sousedí s následujícími státy, se kterými má suchozemské hranice: s Itálií je 734,2 km, s Francií 571,8 km, s Německem 345,7 km, s Rakouskem 165,1 km (přerušena Lichtenštejnskem) a s Lichtenštejnskem 41,1 km; celkem 1857,9 km.

Tato federace 26 kantonů má 8,039 milionů obyvatel, z toho je více jak 1/5 cizinců. Švýcarsko je členem Rady Evropy, OSN, EFTA, OECD a WTO a součástí schengenského prostoru. Jednání o vstupu do EU občané v referendu odmítli a tak, krom Lichtenštejnska, je to jediná země mimo EU v prostoru Střední Evropy.

Švýcarsko[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Švýcarska.

Moderní Švýcarsko vzniklo v první polovině 19. století. Tehdejší elity do přelomu 18. a 19. století spolu soupeřících států, (kantonů), z nichž některé již byly členy starého spolku, se po posledním ozbrojeném konfliktu, 27 denní válce Sonderbundkrieg v roce 1847, odhodlaly ukončit tuto staletou tradici válčení. Podle vzoru několika předcházejících menších svazků se dohodly o vytvoření „národa vzešlého z vůle“ – německy „Willensnation“. V roce 1848 tyto snahy vyvrcholily změnou státního zřízení z konfederace na federaci, jejímž základem je spolková ústava (revidována 1874) zejména v oblasti rozšíření politických práv. K tomuto kroku vedly vedle ekonomických důvodů i důvody politické a obranné, neboť na území konfederace do té doby válčily nejen kantony a města mezi sebou, ale i mnohé tehdejší mocnosti Evropy. Menší správní celky totiž samy o sobě nemohly jednotlivě obstát jak ekonomicky, tak ani vojensky. Mimo spojenectví zvolily i směr zahraniční politiky, která ustanovovala Švýcarsko jako přísně neutrální, tedy neúčastnící se ve vojenských blocích. Zároveň konfederace začala budovat silnou spolkovou armádu určenou pro případnou vlastní obranu – jak komentuje anglické „neutral but heavily armed“.

Uvědomění národa[editovat | editovat zdroj]

Důležité bylo pro Švýcary poznání, že války nevedou k prosperitě a spokojenosti lidu. Poznání na svou dobu revoluční, které se v ostatních státech Evropy prosadilo teprve až o století později, po ukončení 2. světové války. Ve Švýcarsku (kde „občan je nejvyšším suverénem“) a některých státech USA byl běžný vliv lidu na politiku státu již od posledních desetiletí 19. století. Ostatní evropské státy dospěly k tomuto taktéž, ale až o století později, kdy se v ostatní Evropě začíná diskutovat o participaci občanů na politice.

Banky a finančnictví[editovat | editovat zdroj]

Ve finančních službách (banky, pojišťovny, zakládané s rozvojem průmyslu a železnice) se Švýcarsko stalo mezinárodním pojmem. Započínající ekonomický rozmach země, sice zpomalený 2. světovou válkou, umožnil po jejím ukončení rychlý rozvoj a prosperitu.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Švýcarské bankovky

Ještě v 19. století bylo Švýcarsko jen v některých oblastech hospodářsky vyspělým státem, vynikalo však v řemeslech a průmyslu (zpočátku hodinářství, které vzniklo jako zimní zaměstnání zemědělců). Malé a jemné přístroje, které nevyžadovaly velkou dopravu materiálů a suroviny, daly základ přesnému strojírenství a později i těžkému. Současně s tímto se rozvíjí obory chemie a farmacie. I zemědělství se s rozvojem průmyslu rozvíjí, stoupá produkce a zpracování potravin (např. proslavené sýry, čokolády).

Pro udržení ekonomiky hovoří i integrovaná specializovaná ekonomika, špičkový průmysl, produkční a distribuční systémy a finančnictví na trzích Evropy a celého světa.

Státní zřízení[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Švýcarska.

Občan[editovat | editovat zdroj]

Politickou, zákonodárnou – ale i výkonnou – moc na úrovni obcí, kantonů a konfederace představují občané, jimž jsou podřízeny i jejich parlamenty (spolkový, kantonální, městské), někde nazývané radou (kantonální, městská, obecní) – „občan je nejvyšším suverénem“.

Suverénem na úrovni obcí/měst, kantonů a na úrovni spolkové je lid, tedy občané, jimž podléhají s konečnou platností všechna rozhodování, což je zakotveno ve spolkové ústavě a ústavách kantonů:

  • o zákonech a ústavách,
  • o věcných záležitostech.

V praxi je zvykem, některá práva – podle oblasti a zájmů – propůjčit reprezentantům. Jedná se ale vždy o propůjčení dočasné a záleží na spokojenosti občanů, jestli si tu či onu pravomoc nevrátí do svých výlučných kompetencí.

Politická práva občana[editovat | editovat zdroj]

K politickým právům občanů – na úrovni obcí/měst, kantonů a úrovni spolkové patří:

  • referendum, (právo veta) jehož rozhodnutí jsou pro reprezentanty závazná:
    • povinné, při změnách ústavy,
    • fakultativní, při změnách zákona, (pokud se pro referendum během 100 dní vysloví nejméně 50 000 voličů, nebo 8 kantonů, uskuteční se celostátní hlasování o tomto zákoně),
  • iniciativa, (návrh zákona) pro reprezentanty závazná, tedy pokud během 18 měsíců iniciátoři „iniciativy“ získají podpisy 100 000 voličů, uskuteční se celostátní hlasování o navrhovaném zákoně,
  • petice, která je pozůstatkem z ještě nevyvinuté demokracie počátku 19. století.

volební právo:

Poměrný systém[editovat | editovat zdroj]

Původní starší většinový systém v reprezentativní části politiky během 19. a 20. století nahradil systém poměrný. Tato – ve vyspělých demokraciích běžná – forma zaručuje účast i těch, kteří jsou mnohde jinde stále ještě z reprezentativní politiky vyloučeni. Jedním ze základů jeho fungování je kolegialita a konkordance, tedy nutnost, ne-li samozřejmost („společenská objednávka“), najít věcná řešení a to přes často rozdílná stanoviska, názory a zkušenosti.

Rovnoprávnost žen[editovat | editovat zdroj]

Zajímavostí je, že na spolkové úrovni bylo volební a hlasovací právo pro švýcarské ženy ustaveno až v únoru roku 1971. Předtím volili a hlasovali pouze muži starší 20 let, v 19. století ale jenom pokud byli schopni vojenské služby.

Na kantonální úrovni to trvalo zrovnoprávnění žen ještě déle. V roce 1990 bylo hlasovací právo pro ženy zavedeno i v Appenzellu Innerrhodenu a to i přes odpor voličů (mužů) rozhodnutím nejvyššího soudu.

Kantony[editovat | editovat zdroj]

Švýcarsko je federací 26 autonomních kantonů. Formálně je plnými kantony jen 20 z nich, zatímco zbývajících 6 je polokantony. Postavení kantonů a polokantonů se v míře autonomie nijak neliší, rozdíl je jen v počtu zástupců ve stavovské radě. Každý z těchto celků má vlastní parlament, zákony, vládu, rozpočet i ústavu, podobně jako je tomu ve spolkových zemích Německa nebo státech USA.

Spolkový parlament[editovat | editovat zdroj]

Spolkový parlament
Stavovská rada
Národní rada

Spolkový parlament je dvoukomorový a tvoří jej Stavovská a Národní rada. Pro vstup do parlamentu neexistuje žádná procentuální hranice. Tyto komory volí nejvyšší spolkový výkonný orgán, sedmičlennou spolkovou radu. Spolková rada je volena na základě principu Konkordance tj. začlenění pokud možno největšího podílu stran do vlády. Momentálně mají strany podílející se na vládě (zastoupené ve Spolkové radě) 217 z 246 křesel v parlamentě. Členové parlamentu i Spolkové rady jsou voleni na 4 roky.

Stavovská rada[editovat | editovat zdroj]

Stavovská rada (Ständerat) má 46 členů (2 reprezentanti za každý kanton, 1 za půlkanton). Způsob volby do Stavovské rady je v kantonální kompetenci, reprezentanti se tedy volí v každém kantonu jiným způsobem.

Národní rada[editovat | editovat zdroj]

Národní rada (Nationalrat) má 200 členů (členové jsou voleni proporčním systémem v každém kantonu zvlášť na dobu 4 let). Schází se po dobu 3 týdnů 4x do roka

Prezident[editovat | editovat zdroj]

Prezident konfederace je volen Sjednoceným spolkovým parlamentem (obě komory se při těchto příležitostech sloučí) ze členů Spolkové rady na jeden rok. Švýcarský prezident stojí v čele Spolkové rady, která ve Švýcarském politickém systému plní funkci federální vlády. Ústava definuje pozici prezidenta v celém systému jako "prvního mezi rovnými." V praxi to znamená, že nemá pravomoc rozpustit parlament a už vůbec nemůže určovat směr vládní politiky. Prezidentský úřad slouží ke snadnější reprezentaci vrcholných orgánů Švýcarska v zahraničí, ale i uvnitř země.

Federace[editovat | editovat zdroj]

Pamětní listina revize federální ústavy Švýcarska (1874)

Švýcarsko je federace (románské úřední jazyky v názvu státu stále užívají historické označení konfederace). Federací tvoří 26 spolkových států.

Jazykové oblasti ve Švýcarsku
šedá - německá
modrá - francouzská
oranžová - italská
zelená - rétorománská

Jazykové oblasti[editovat | editovat zdroj]

Švýcarsko již ve své ústavě přijaté v 19. století deklarovalo rovnoprávnost jazyků původně žijících obyvatel. Zákonem zaručené je právo na komunikaci se spolkovými úřady ve všech úředních jazycích. Švýcarsko má tedy čtyři úřední jazyky. Dobrovolně, podle svých možností, se přidávají i některé další úřady na úrovni kantonů a obcí. S pokračující integrací cizinců a imigrantů úřady umožňují komunikaci i v jiných jazycích. Hojně rozšířeným jazykem je také angličtina.

Všeobecně rozšířeným omylem je názor, že všichni Švýcaři hovoří všemi čtyřmi úředními jazyky své země. Např. Švýcaři, jejichž mateřštinou je němčina, se ve škole sice většinou učí jako první cizí jazyk francouzštinu a jako další angličtinu (v některých kantonech je tomu naopak), ale italsky již mluví jen málokterý z nich.

Němčina[editovat | editovat zdroj]

Němčinou hovoří 63,7 % obyvatel. Němčina je hlavním úředním jazykem na severu, ve středu a na východě Švýcarska (celkem ve 13 kantonech a 6 polokantonech včetně kantonu Graubünden) a dále druhým úředním jazykem v kantonech Fribourg a Wallis. V německy mluvících částech se v běžném styku používá švýcarská němčina, jeden z alemánských dialektů.

Francouzština[editovat | editovat zdroj]

Francouzštinou hovoří 20,4 % obyvatel. Francouzština je hlavním úředním jazykem v 6 kantonech (Fribourg, Jura, Neuchâtel, Vaud, Wallis, Ženeva) a druhým úředním jazykem kantonu Bern.

Italština[editovat | editovat zdroj]

Italštinou hovoří 6,7 % obyvatel. Italština je hlavním úředním jazykem v kantonu Ticino a druhým úředním jazykem kantonu Graubünden.

Rétorománština[editovat | editovat zdroj]

Rétorománštinou hovoří 0,5 % obyvatel. Rétorománština je třetím úředním jazykem kantonu Graubünden. O rétorománštině se někdy hovoří jako o poloúředním (polooficiálním) jazyce. Právo na komunikaci se spolkovými úřady v tomto jazyce mají pouze lidé, pro něž je rétorománština jazykem mateřským. Toto právo získali navíc rétorománsky hovořící Švýcaři až po referendu v roce 1996, teprve tehdy dostala rétorománština status úředního jazyka (do té doby byla od roku 1938 pouze národním jazykem Švýcarska. Do této doby mohli Švýcaři komunikovat s úřady rétorománsky pouze na kantonální úrovni v kantonu Graubünden).

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Síla a základ švýcarské ekonomiky je v malých a středních firmách, které vytvářejí přes 90 % jejího HDP.

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Švýcarsko v průběhu rozvoje změnilo z převážně zemědělsky orientovaného státu (kantonů) ve stát s rozvinutým průmyslem různého charakteru: hodinářství, přesné a jemné strojírenství, přístrojová technika, chemický průmysl, potravinářský průmysl, farmaceutický průmysl, lékařské přístroje a vybavení aj.

Věda a výzkum[editovat | editovat zdroj]

Ve Švýcarsku má sídlo mnoho renomovaných vědeckých a výzkumných společností, které se zabývají činností v různých oblastech vědy, např. CERN pro jaderný výzkum, HFSJG (High Altitude Research Stations Jungfraujoch and Gornergrat) pro výzkum kosmického záření a jiných výzkumů ve velkých nadmořských výškách, dále pak veřejné vzdělávací instituce (univerzity, polytechnika), instituty velkých společností, aplikace výzkumu v praxi atd.

Služby[editovat | editovat zdroj]

Patrně nejznámější oblastí služeb ve Švýcarku je bankovnictví, známé bankovním tajemstvím udržované i přes tlaky konkurence (USA, nověji Londýna ale i Německa) je oslabit. Významnou bankou je UBS (největší švýcarská a jedna z největších na světě), Credit Suisse (druhá největší) a mnoho dalších. Zajímavostí jsou soukromé bankovní domy, kde jejich majitelé ručí celým svým jměním. Do této oblasti patří i pojišťovny jako jsou Winterthur, Zürich, Baloise aj.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Turistika v Alpách je po rozvoji dopravy, a tím i dostupnosti do hor, k jezerům atd., významnou oblastí hospodářství Švýcarska, neboť na sebe váže množství činností, které s ní souvisejí: hotely, penziony, privátní ubytování, restaurace, sport, kultura.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Doprava je spojujícím odvětvím pro celé hospodářství, propojující infrastrukturu Švýcarska.

  • hustá sít silnic a dálnic, silnice přes průsmyky (pass), tunely, poštovní autobusy (Postauto),
  • městská a aglomerační doprava, autobusy, příměstské rychlodráhy (S-Bahn), systémy dopravních sítí,
  • železnice, lanovky: SBB-CFF-FFS a další, horské dráhy, horské lanovky,
  • přeložení ze silnice na železnici, zejména tranzitní dopravy,
  • letecké společnosti, Swiss (Swiss International Air Lines), nově vzniklé nízkonákladové společnosti („Swissair without air“), letiště.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Turistika přispěla v 19. a 20. století k rozvoji těch nejchudších částí Švýcarska, Alp. Zpočátku záležitost patřící bohaté aristokracii se v druhé polovině 20. století stala záležitostí dostupnou pro širokou oblast obyvatel planety.

K nejnavštěvovanějším místům patří:

Švýcarské speciality, zajímavosti: Glacier Express, SBB-CNF-FFS, …
Nejznámější tradiční švýcarská jídla: fondue ze sýra, Raclette, Rösti, …

Topografie, satelitní pohled[editovat | editovat zdroj]

Topografie Švýcarska, satelitní pohled

Mapa[editovat | editovat zdroj]

Mapa Švýcarska s kantony, jejich hlavními městy, většími jezery a řekami

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Population size and population composition [online]. Neuchâtel: Federal Statistical Office, [cit. 2013-10-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Human Development Report 2013 [online]. United Nations, 2013, [cit. 2013-03-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Admin.ch [online]. [cit. 2012-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. [1]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu