Pedagogika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pedagogika je společenská věda, která zkoumá podstatu, strukturu a zákonitosti výchovy a vzdělávání jako záměrné, cílevědomé a soustavné činnosti formující osobnost člověka v nejrůznějších sférách života společnosti. Studuje a kriticky hodnotí myšlenkové dědictví minulosti, sleduje vývoj školství, výchovy a vzdělávání v zahraničí a ve spolupráci s dalšími vědními disciplínami formuluje nové vývojové trendy pro různé oblasti výchovy a vzdělávání.[1][2][3]

Probíhá spor, nakolik má být pedagogika normativní vědou, tzn. nakolik se má zaměřovat na definování cílů, obsahu a účelu výchovy a nakolik jí má jít především o neutrální popis a objasňování výchovných jevů a procesů. Např. Průcha definuje pedagogiku jako vědu, která „se zabývá (1) vším tím, co vytváří a determinuje nějaké edukační prostředí, (2) procesy, jež se v těchto prostředích realizují, (3) výsledky a efekty těchto procesů.[4]

V současnosti (2009) neexistuje jednotné pojetí pedagogiky, ani shoda v hlavním účelu pedagogiky. Různá pojetí se liší podle jednotlivých autorů, teoretických směrů i podle kulturní orientace charakteristické pro určitou zemi.[5]

Za zakladatele pedagogiky jako vědy o výchově bývá považován Jan Amos Komenský,[6] za zakladatele moderní pedagogické teorie lze považovat J. F. Herbarta.[7]

Původ a etymologický význam slova[editovat | editovat zdroj]

Slovo pedagogika pochází z antického Řecka. Zde byl slovem paidagógos (řecky: παιδαγωγέω; paidós: dítě, ágein: vést, doprovázet) označován otrok, který pečoval a doprovázel syna (dívky nebyly veřejně vzdělávány) svého pána na cvičení a do školy. Podle dochovaných řeckých a římských spisů, se v antické latině slovo paedagogus, již objevuje ve významu učitele a vychovatele. Ten ač byl otrokem, disponoval zvláštní kvalifikaci pro vykonávání profese pedagoga. Z latiny bylo slovo paedagogus převzato do většiny indoevropských i jiných jazyků. V českém jazyce pedagogika označuje vědu o výchově a vzdělávání člověka.

Pojem pedagogika v zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Pedagogy v angličtině neznamená pedagogika, ale spíše odpovídá českému pojmu obecná didaktika, zatímco českému pedagogika odpovídá svým obsahem anglický termín educational sciences, v překladu edukační vědy. Edukační vědy potom označují velkou skupinu souvisejících disciplín, což je mnohem bližší modernímu pojetí pedagogiky, proto například Jan Průcha preferuje ve svých pracích termín edukační vědy. V nových publikacích se proto také setkáváme s pojmy edukace, edukant, edukátor, edukační realita a dalšími.

Historie pedagogiky[editovat | editovat zdroj]

Pedagogika má své kořeny ve filosofii, ze které se oddělila až v 19. století. Pedagogice se věnovali například Sofisté, z filosofů pak Sókratés, Platón, Aristotelés a další. Mezi nejvýznamnější teoretiky pedagogiky patří Jan Amos Komenský, John Locke, Jean Jacques Rousseau, Friedrich Fröbel, Adolf Diesterweg, Johann Heinrich Pestalozzi, Johann Friedrich Herbart, Gustav Adolf Lindner, Konstantin Dmitrijevič Ušinskij, Lev Nikolajevič Tolstoj, Herbert Spencer a další.[6]

Moderní versus tradiční pedagogika[editovat | editovat zdroj]

[5][4]

Tradiční pedagogika byla pojímána jako především aplikovaná (užitá) věda a zdůrazňovala se její normativní funkce, tzn. její teorie byla zaměřována hlavně na to, aby vytyčovala nebo předpisovala ideální podobu toho, čeho se má výchovou jedinců, skupin, národa dosáhnout.

Moderní pedagogika se naproti tomu zaměřuje na neutrální popis toho, jak fungují edukační mechanismy, klade důraz na vědeckou deskripci (popis), analýzu a explanaci (vysvětlení a pochopení) problémů edukační reality. Významnou |charakteristikou moderní pedagogiky je realizace a rozvoj pedagogického výzkumu.

Základní pojmy pedagogiky[editovat | editovat zdroj]

[4][2]

Edukační prostředí (edukační realita) je jednoduše prostředí, v kterém probíhají edukační procesy. Edukační procesy jsou takové činnosti lidí, při nichž dochází k učení na straně nějakého subjektu (edukant), jemuž je exponován nějakým jiným subjektem (edukátor) přímo nebo zprostředkovaně (např. textem) určitý druh informace.
Pedagogickou vědou jsou nejvíce probádány edukační procesy, které obsahují řízené učení, kterým se rozumí učení, které je zvnějšku nějak regulováno a organizováno tak, aby bylo účinné (typicky se s nimi můžeme setkat např. ve škole). Jako procesy s neřízeným učením se označují procesy, kdy dochází k vědomé autoregulaci učení (např. při samostudiu). Pro oba druhy výše zmíněných procesů je společná intencionalita – subjekt usiluje o to, aby se učil; jedná se o záměrné učení. Bezděčným (náhodným, spontánním) učením se pedagogika nějak hlouběji nezabývá.
Charakter edukačních procesů má úzký vztah k charakteru edukačního prostředí, v kterém se tyto procesy odehrávají. Z hlediska pedagogiky jsou zajímavé především fyzikální parametry prostřed (osvětlení, prostorové dispozice, využití barev), psychosociální parametry prostředí (vztahy mezi edukanty a edukátory) a druh subjektů, kteří jsou v daném prostředí přítomni (např. rodiče, děti, sourozenci, příbuzní v rodinném prostředí versus důstojníci, poddůstojníci, vojáci ve vojenském prostředí).
Dalším významným pojmem pedagogiky jsou edukační konstrukty, což jsou různé teorie, plány, modely, předpisy a jiné teoretické výtvory, které nějakým způsobem určují či ovlivňují reálné edukační procesy (tzn. např. učební plány, didaktické testy, vysvědčení či různé certifikáty, učebnice, výukové filmy, programy, ale i veškeré produkty pedagogické teorie, jako monografie, referáty na konferencích apod.)
Pojem edukace významově zahrnuje pojmy výchova i vzdělávání. Výchova je záměrné působení na osobnost jedince s cílem dosáhnout změn v různých složkách jeho osobnosti, pojem má eticko-normativní nádech, mluví se o výchově mravní, vlastenecké, estetické, citové, výchově k rodičovství a manželství, výchově k míru, apod. Vzdělávání je proces záměrného a organizovaného osvojování poznatků, dovedností, postojů aj., realizovaný prostřednictvím edukačního procesu. Výsledek tohoto procesu by mohl být označen výrazem "naučenost".
Výchova i vzdělávání jsou součástí socializace.

Struktura pedagogiky[editovat | editovat zdroj]

Pedagogika zahrnuje jak teorii, tak výzkum. Jedná se o základní i aplikovanou, multiparadigmatickou a často interdisciplinární vědu (čerpá především z psychologie, sociologie, filosofie a dalších věd).

Disciplíny pedagogiky[editovat | editovat zdroj]

Strukturování pedagogiky se liší autor od autora. Průcha uvádí následující disciplíny (obory) pedagogiky:

  • Dějiny pedagogiky a dějiny školství
  • Obecná pedagogika – základní pedagogická disciplína, která usiluje o systematizaci a interpretaci základních pedagogických jevů a zákonitostí, řeší též metodologické otázky a základní terminologii pedagogiky.
  • Srovnávací pedagogika (komparativní pedagogika) – popisuje a porovnává pedagogické teorie, výchovně-vzdělávací systémy a školské soustavy v různých zemích či regionech a to v kontextu historickém, sociálním, ekonomickém, politickém, kulturním, apod.
  • Filozofie výchovy – zabývá se smyslem a účelovostí edukace (výchovy a vzdělávání), hodnotami v edukaci, otázkou řízení a kontroly edukace, etickými otázkami výchovy, možnostmi a mezemi lidského poznání a jeho předávání z generaci na generaci, člověkem a jeho vychovatelností atd.
  • Teorie výchovy
  • Sociologie výchovy – zabývá se sociálními aspekty edukace, místem a funkcí edukace ve společnosti, v dané kultuře, vztahy mezi edukací a sociální strukturou a sociální mobilitou, podmínkami a sociálními důsledky činnosti výchovných a vzdělávacích institucí. Mezi hlavní témata sociologie výchovy patří např. rovnost vzdělávacích příležitostí, jazyková a sociální podmíněnost vzdělavatelnosti, postoje ke vzdělávání, vztahy rodina-škola-komunita aj.
  • Pedagogická antropologie – snaží se objasňovat edukaci a její vývoj v celistvém pohledu na člověka na základě biologických a sociálních poznatků o lidském rodu, např. ve vztahu k různým omezením i možnostem člověka daným rozdíly v myšlení a komunikaci, způsobech chování, ve zvycích, v tradicích, rituálech, náboženském přesvědčení, sdíleném právu, hodnotách atd. mezi jednotlivými sociálními, etnickými, rasovými a jinými skupinami populace (zkoumá např. i genderové rozdíly).
  • Ekonomie vzdělávání - zkoumá vzájemnou souvislost mezi ekonomickými a edukačními procesy (např. rozvoj vzdělanostní struktury populace a tvorba HDP). Typické otázky oboru se týkají kvality výstupů edukačního systému ve vztahu k vloženým nákladům, financování školství, vztahů mezi vzděláním, kvalifikací lidí a jejich uplatnění na trhu práce, otázek marketingu škol apod.
  • Pedagogická psychologie - zabývá se využitím psychologických poznatků v pedagogice. Psychologicky analyzuje předpoklady, průběh a výsledky edukace, zkoumá např. psychický vývoj dítěte v souvislosti s jeho schopností osvojovat si různé poznatky a dovednosti, kognitivní procesy, které edukant využívá při učení, sociální vztahy, komunikaci i celkové klima ve škole a dalších edukačních prostředích, strategii a styl výuky v závislosti na věku žáků, vyučovacím předmětu, jejich motivaci, schopnostech, vzájemné kooperaci apod., změny osobnosti navozené výchovně-vzdělávacím procesem atd.
  • Speciální pedagogika - zabývá se edukací osob s ohledem na jejich speciální výchovné a vzdělávací potřeby v oblasti fyzické, psychické nebo sociální. Zkoumá jejich pracovní a společenské možnosti, usiluje o jejich integraci do společnosti a sleduje komplexní rozvoj jejich osobnosti. Speciální pedagogika se dělí do následujících podoborů:
  • Sociální pedagogika
  • Pedagogika volného času
  • Andragogika
  • Obecná didaktika
  • Oborové a předmětové didaktiky
  • Technologie vzdělávání
  • Pedagogická evaluace
  • Pedagogická diagnostika
  • Pedeutologie
  • Teorie řízení školství
  • Vzdělávací politika
  • Pedagogická prognostika

(Průcha[5], s. 26, pouze seznam disciplín, nikoliv popisy)

Kde studovat pedagogiku?[editovat | editovat zdroj]

[5]

Pedagogika jako aplikovaná disciplína se v České republice vyučuje na středních pedagogických školách nebo vyšších odborných školách s pedagogickým zaměřením a především na vysokých školách v oborech s pedagogickým zaměřením. Kromě filozofických a pedagogických fakult se pedagogika na VŠ vyučuje na více než 30 jiných fakultách, obvykle v rámci studia učitelství pro SŠ nebo 2. stupeň ZŠ (např. učitelství matematiky na Matematicko-fyzikální fakultě UK apod.).

Studium pedagogiky jako vědecké disciplíny poskytují:

Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav pedagogických věd

Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Katedra pedagogiky

Časopisy[editovat | editovat zdroj]

[5]

  • některé české odborné pedagogické časopisy
název časopisu vydavatel frekvence poznámka
Aula Centrum pro studium vysokého školství, v.v.i. 4× ročně publikuje články a studie z oblasti vysokoškolského vzdělávání, vysokoškolské politiky, sociálního postavení studentů, uplatnění absolventů apod.
e-Pedagogium PedF UP 4× ročně (2 anglická a 2 česká čísla) Nezávislý recenzovaný odborný časopis pro interdisciplinární výzkum v pedagogice, speciální pedagogice a didaktikách oborů.
Komenský PedF MU 5× ročně časopis pro ZŠ; nejstarší pedagogický časopis u nás (vychází od roku 1873)
Pedagogická orientace Česká pedagogická společnost 6× ročně zaměřuje se na obecnější, aktuální problémy pedagogické teorie a praxe, pedagogického výzkumu, školské politiky a přípravy budoucích učitelů
Pedagogika PedF UK 4× ročně uveřejňuje odborné texty z filosofie výchovy a z pedagogických disciplín – a to jak ze základních věd, tak z aplikovaného výzkumu
Orbis scholae společně PedF UK a PedF MU 3× ročně zaměřený na problematiku školního vzdělávání v jeho širších sociokulturních souvislostech; jedno číslo vždy v angličtině
Studia paedagogica Ústav pedagogických věd FF MU 4x ročně teoretické, ale především empirické příspěvky týkající se vzdělávání, výchovy a učení ve všech sférách života společnosti; jedno číslo vždy monotematicky zaměřeno; jedno číslo v anglickém jazyce; plné verze článků online s výjimkou posledního čísla; časopis usiluje o interdisciplinární otevřenost
Speciální pedagogika PedF UK 5× ročně určen především pedagogům na školách a zařízeních pro mentálně retardované, sluchově, řečově, zrakově a tělesně postižené, na školách při nemocnicích a ozdravovnách a na školách a zařízeních pro obtížně vychovatelné
  • některé české populární pedagogické časopisy
název časopisu vydavatel frekvence poznámka
Učitelské noviny Gnnosis, s.r.o. týdenník
Moderní vyučování AISIS 10× ročně zaměřen na inovační trendy v českém i zahraničním školství
Informatorium 3-8 Portál, s.r.o. 10× ročně časopis pro výchovu dětí od 3 do 8 let v mateřských školách a školních družinách

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PETRÁČKOVÁ, V., et al. : Velký slovník cizích slov [CD-ROM]. Ver. slovníku 2.0, ver. programu 3.21. Voznice : LEDA, 2005
  2. a b PRŮCHA, J. - WALTEROVÁ, E. - MAREŠ, J. : Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009. 395 p. ISBN 978-80-7367-647-6.
  3. ŠVARCOVÁ, I. : Základy pedagogiky pro učitelské studium. 1. vyd. Praha : VŠCHT, 2005 [cit. 2009-06-12. ISBN 80-7080-573-0.]
  4. a b c PRŮCHA, J. : Moderní pedagogika. 3rd ed. Praha : Portál, 2005. 481 p. ISBN 80-7367-047-X.
  5. a b c d e PRŮCHA, J. : Přehled pedagogiky : úvod do studia oboru. 3rd ed. Praha : Portál, 2009. 271 p. ISBN 978-80-7367-567-7.
  6. a b ECLER, P. : Stručný přehled dějin pedagogiky. In HODNÝ, J., et al. Vybrané kapitoly z psychologie a pedagogiky. 1st ed. Brno : Vojenská akademie v Brně, 2000, p. 78-113.
  7. GRECMANOVÁ, HOLOUŠOVÁ. Olomouc : UP Olomouc, 2006. ISBN 80-244-1470-8. Kapitola 1, s. 9. (česky) 
  8. SLOMEK, Z.: Základy speciální pedagogiky. Zdravotně sociální fakulta Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích, 2006.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]