Vzdělávací politika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Vzdělávací politika je jednou z částí veřejné politiky. Jako fenomén je výsledkem dvou vzájemně souvisejících procesů. Konkrétně procesů výchovy a vzdělávání jejichž výsledkem je vzdělání, které se stává charakteristikou jednotlivce nebo dané populace, z ekonomického hlediska jde o typický příklad netžního zboží, které je zdrojem inovací a změn v kvalitě pracovní síly a kromě toho má také zásadní význam pro rozvoj lidské osobnosti a kvality života v dané společnosti.[1]

Funkce vzdělávací politiky[editovat | editovat zdroj]

  • Výchovná funkce - formování osobnostních a charakterových vlastností člověka
  • Vzdělávací funkce - získání a osvojení soustavy poznatků a dovedností
  • Socializační funkce - začleňování žáků a studentů do společnosti a jejich rozvíjení jako společenských bytostí
  • Kvalifikační funkce - získání odborných znalostí a dovedností nezbytných k dosažení způsobilosti k výkonu určitého povolání, funkce
  • Integrační funkce - vytváření postojů a dovedností umožňujících sociální interakce
  • Selektivní funkce - oceňuje schopnosti a dovednosti jednotlivců, tím jim umožňuje studovat určitou školu a následně vykonávat určitou profesi
  • Ochranná a kontrolní funkce - kontrola a dozor nezletilých
  • Inovativní funkce a tvorba nových poznatků
  • Kulturní funkce - poznání kulturních tradic
  • Tělovýchovná a zdravotní funkce - zajištění fyzického rozvoje, podpora zdravotní aktivity
  • Poradenská funkce - poskytování informací (např. o dalším studiu)
  • Zabezpečovací funkce - zahrnuje ekonomické, organizační a administrativní činnosti

Principy vzdělávací politiky[editovat | editovat zdroj]

[2] Vzdělávací politiky vychází vždy ze stejných principů. Mezi základní principy většiny současných vzdělávacích politik vyspělých států můžeme zařadit:

Princip celoživotního vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

V naší společnosti rychle roste poptávka po vzdělání, stává se rozmanitější. Potřeba neustálého vzdělávání je způsobena rychlým vývojem věd - vědomosti rychle zastarávají, jsou nahrazovány novějšími. Ze vzdělávání se pak stává celoživotní proces.

Princip rovných šancí v přístupu ke vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Právo na vzdělání a rovné šance v přístupu ke vzdělání jsou ukotveny už v Listině základních práv a svobod. Šanci na vzdělání má mít každý stejnou, je pak na jedinci, jak ji využije.

Princip individualizace a diferenciace ve vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Individuální vzdělání je důležité, protože každý člověk je jiný, má jiné schopnosti, předpoklady, inteligenční potenciál apod. Stejná forma vzdělávání tedy nemůže být účinná pro všechny.

Princip internacionalizace ve vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Vzdělání chápeme jako nadnárodní záležitost - pomáhá soužití lidí různých národností, ras, náboženství apod.

Vzdělávací politika v Česku[editovat | editovat zdroj]

Znakem vzdělávací politiky socialistického Československa byla především vysoká ideologizace školství, která se negativně projevovala zejména v oblasti společenských věd, a také vysoká centralizace a monopol státu. K pozitivním rysům patří zejména zvýšení propustnosti školské soustavy a zvýšení celkové úrovně vzdělání obyvatelstva, která umožnila překonat období následné hospodářské transformace bez významných společenských otřesů.

Po roce 1989 došlo k výrazným změnám v oblasti sociální politiky. Kromě státu v vstupují do vzdělávací politiky další subjekty, jmenovitě soukromý sektor a církve, které pružně reagují na poptávku po vzdělání v případě primárního a sekundárního vzdělávání. Naopak vysoké školství není sto uspokojit poptávku po terciárním vzdělání, mimo jiné také kvůli nemožnosti financovat jej nadále výlučně ze státního rozpočtu.

Na důležitosti nabývá také nutnost spravedlivého přístupu k vzdělání. Ta je dána mimo jiné také nutností rekvalifikací na proměnlivém trhu práce. Dochází tak k rozvoji celoživotního vzdělávání.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KREBS, Vojtěch, et al. Sociální politika. Praha : CODEX Bohemia, 1997. ISBN 80-85963-33-7.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KREBS, Vojtěch, et al. Sociální politika. Praha : CODEX Bohemia, 1997. ISBN 80-85963-33-7.  
  2. http://www.inflow.cz/principy-vzdelavaci-politiky-v-demokratickych-zemich