Srovnávací pedagogika
Srovnávací pedagogika (někdy také zvaná jako komparativní pedagogika) je jednou ze základních pedagogických disciplín, která se zabývá srovnáním vzdělávacích systémů, nebo jejich částí ve dvou nebo více zemích.[1] Čerpá z poznatků a přístupů jiných věd, zároveň tyto poznatky doplňuje či prohlubuje. V rámci společenských věd vychází především z filozofie, psychologie a sociologie.
Definice srovnávací pedagogiky podle odborníků[editovat | editovat zdroj]
Existuje mnoho způsobů jak definovat srovnávací pedagogiku. Pro příklad uvádíme následující definice:
„Posláním srovnávací a mezinárodní pedagogiky je objevování, vysvětlování, podporování a šíření znalosti o vzdělávacích systémech a o idejích a problémech vzdělávání ve světě.“ (Comparative and International Education Society)[2]
„Srovnávací pedagogika provádí výzkumné aktivity zaměřené na podrobné dokumentování různých národních vzdělávacích systémů, se zaměřením na jejich organizační struktury, cíle edukace a edukační procesy.“ (Theisen, Adams, 1990)[2]
„Srovnávací pedagogika je analýza vzdělávacích systémů a problémů ve dvou či více zemích, a to v kontextu jejich historických, socioekonomických, politických, kulturních, náboženských a jiných faktorů. Srovnávací pedagogika je interdisciplinární oblast výzkumu, která čerpá ze sociologie a ekonomie vzdělávacích procesů, z poznatků o jejich historickém vývoji a o současné vzdělávací politice.“ (Brickman, 1992)[2]
“Srovnávací pedagogika používá data z jedné nebo více zemí či regionů
- k popisu vzdělávacích systémů, jejich fungování a produktů,
- k pomoci pro rozvoj vzdělávacích institucí a vzdělávací praxe,
- k objasňování vztahů mezi vzděláváním a společností,
- k formulování trendů vývoje vzdělávání platných obecně pro více zemí.“ (Noah, 1985)[2]
Souhrnně se může tvrdit, že srovnávací pedagogika není pouze komparace vzdělávacích systémů, ale jedná se taky o popisy, dokumentace a analýzy zprostředkující poznatky o vzdělávacím systému určité země do jiné.
Oblasti srovnávací pedagogiky[editovat | editovat zdroj]
- Podmínky, procesy, produkty školní edukace v různých zemích
- Kurikula, vzdělávací programy, demografické a kulturní determinanty vzdělávacích systémů
- Školská politika, administrativa a legislativa
- Řízení a financování školství
- Vztahy mezi školami a rodiči, veřejností, obcemi, zaměstnavateli
- Vztahy mezi sociální stratifikací zemí a přístupem k vzdělávání
- Vztahy mezi sférou vzdělávání a trhem práce[2]
Účelnost srovnávací pedagogiky[editovat | editovat zdroj]
Srovnávací pedagogika slouží:
- odborníkům v oblasti vzdělávací politiky, plánování a řízení školství ve státě
- odborníkům ve sféře ekonomie školství a vzdělávání
- pro analýzy v oblasti sociálních věd, zejména sociologii
- učitelům a dalším pedagogickým pracovníkům ve školách a jiných vzdělávacích zařízeních, studentům učitelských oborů, výzkumným pracovníkům ve sféře školství
- pro rodiče a širší veřejnost
Poznatky se srovnávací pedagogiky jsou pro širší veřejnost důležité z toho důvodu, že ovlivňují postoje ke vzdělávání ve vlastní zemi, umožňují vzdělávací systém v dané zemi hodnotit a také jej ovlivňovat.[2]
Historie srovnávací pedagogiky[editovat | editovat zdroj]
Počátky srovnávací již do antického období. Již Xenofon, který poukazoval na rozdíly mezi spartskou výchovou chlapců a výchovou a vzděláváním Peršanů. Podobně i Cicero, který popisoval řecký a římský způsob výuky, nebo Tacitus, který analyzoval kulturu a výchovu Židů, Galů a Germánů a poukazoval na odlišnosti od římské kultury a výchovy.[3]
V období od středověku až do počátku 19. století publikovali různí cestovatelé a obchodníci své poznatky o vzdělávání a výchově v různých zemích a porovnávali je s možnostmi na jejich domácím území. Všechny tyto poznatky o školství ovšem nebyly v žádném systematickém či vědeckém přehledu.
Za zakladatele srovnávací pedagogiky a za toho, kdo položil metodologický základ této disciplíny, je považován francouzský osvícenec Marc Antoine Jullien de Paris, a to na základě své publikace „Nárys a předběžné pohledy na práci o srovnávací pedagogice“, která vyšla v Paříži v roce 1817. Samotná publikace obsahuje 2 části: První část obsahuje důvody, které vedou k vytvoření srovnávacího výkladu o vzdělávání v různých zemích Evropy. Druhá část je metodologicky založena a zahrnuje otázky určené ke sběru informací o vzdělávacích systémech.[4] Sám autor vytyčil principy, které se ve srovnávací pedagogice uplatňují dodnes (přesná dokumentace o školství v různých zemích, objektivní vyhodnocování rozdílnosti).
Ve 20. století nastal velký rozkvět srovnávací pedagogiky jak v Evropě, tak i v USA. Začaly být zakládány vědecké asociace a ústavy pro dokumentaci a srovnávací výzkum vzdělávacích systémů. I po 2. světové válce se srovnávací pedagogika rozvíjela ve velkém, vznikaly vědecké společnosti, výzkumná a dokumentační centra a speciální časopisy.[2] Dokonce i UNESCO podporovalo srovnávání a popisování vzdělávacích systémů, především v méně rozvinutých zemích, kde vzdělání bylo na nízké úrovni oproti jiným zemím. V rámci UNESCA byl v Hamburku roku 1955 založen dodnes působící Institut pro vzdělávání, a v roce 1958 v Amsterdamu byla zahájena činnost IEA (International Association for the Evaluation of Educational Achievement), která provedla několik srovnávacích měření vzdělávacích výsledků ve školách mnoha zemích světa.
Typy srovnávacích studií[editovat | editovat zdroj]
• studie o edukačních problémech v jednotlivých zemích (např. prestiž učitelského povolání v ČR)
• průřezové studie zkoumající určitý jev ve více zemích, jsou stanovena společná kritéria (např. porovnání vzdělávacích standardů, přijímání studentů na VŠ)
• mezinárodní studie srovnávající vzdělávací systémy podle společných kategorií (např. úroveň znalostí desetiletých žáků ze čtenářské gramotnosti)
• nadnárodní studie (např. perspektivy multikulturní výchovy, Světová krize ve vzdělávání atd.)
Principy metodologie srovnávací pedagogiky[editovat | editovat zdroj]
Neexistuje jediný typ srovnávací studie, která by dokázala odpovědět na všechny otázky týkající se fungování vzdělávání v jiných zemích. Nejplodnější studie jsou podle nich ty, které kombinují více metodologických postupů.[5]
Mezi základní principy metodologie srovnávací pedagogiky dle Průchy (2006) řadíme:
- Multidisciplinární oblast – objasňuje obecné problémy fungování a tendence vývoje edukačních systémů v mezinárodní souvislosti
- Empirická deskripce – dokumentace konkrétních vlastností vzdělávacích systémů, které poskytují materiál pro srovnávací analýzy. Přínosem je to, že jsou podněcovány různé aktivity teoretického významu. Popisované rozdílnosti vzdělávacích systémů vedly k vytvoření klasifikace ISCED
- Aplikace kvantitativních i kvalitativních metod – efektivnější jsou kvantitativní postupy, kvůli přesnějšímu a komplexnějšímu vyhodnocování při mezinárodním srovnávání vzdělávacích systémů. Pomocí statistických ukazatelů mohou být popsány a srovnány nejen statické (trvalé vlastnosti vzdělávacích systémů), ale i vlastnosti procesuální.
- Komplexní přístup – spočívá v kvalitativním rozboru srovnávaných jevů a v dlouhodobější komparaci.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ PRŮCHA, JAN. Pedagogický slovník. 2., rozš'iřené a přepracované vyd. vyd. Praha: Portál 328 s. Dostupné online. ISBN 80-7178-252-1, ISBN 978-80-7178-252-0. OCLC 42029112
- ↑ a b c d e f g PRŮCHA, Jan. Srovnávací pedagogika. Vyd. 1. vyd. Praha: Portál, 2006. 264 s. Dostupné online. ISBN 80-7367-155-7, ISBN 978-80-7367-155-6. OCLC 85705857
- ↑ VÁŇOVÁ, MIROSLAVA. Teoretické a metodologické otázky srovnávací pedagogiky. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta 91 s. Dostupné online. ISBN 80-86039-51-X, ISBN 978-80-86039-51-0. OCLC 40088388
- ↑ VÁŇOVÁ, Miroslava. Marc Antoine Jullien de Paris – duchovní otec srovnávací pedagogiky. Pedagogika. 1998, roč. 48, čís. 3, s. 270 s. – 275 s..
- ↑ RABUŠICOVÁ, Milada; ZÁLESKÁ, Klára. Metodologické otázky srovnávací pedagogiky: podněty pro koncipování komparativních studií. Pedagogická orientace. 2016-10-15, roč. 26, čís. 3, s. 346. Dostupné online [cit. 2019-12-09]. ISSN 1805-9511. DOI 10.5817/PedOr2016-3-346.
