Univerzita Palackého v Olomouci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Univerzita Palackého v Olomouci

latinsky Universitas Palackiana Olomucencis
Znak Univerzity Palackého na budově Právnické fakulty
Znak Univerzity Palackého na budově Právnické fakulty
Zkratka UP nebo UPOL
Rok založení 1573
Typ školy veřejná
Vedení
Rektor (seznam) prof. Mgr. Jaroslav Miller, M.A., Ph.D.
Kvestor Ing. Jiří Přidal
(pověřen výkonem funkce)
Kancléř PhDr. Rostislav Hladký
Prorektor pro záležitosti vědy a výzkumu prof. RNDr. Jitka Ulrichová, CSc.
Prorektor pro zahraniční vztahy doc. MUDr. Ivana Oborná, Ph.D.
Prorektor pro organizaci a rozvoj Mgr. Ondřej Kučera
Prorektor pro vnější vztahy Mgr. Petr Bilík, Ph.D.
Prorektor pro studijní záležitosti doc. Mgr. MgA. Vít Zouhar, Ph.D.
Prorektor pro transfer technologií prof. RNDr. Miroslav Mašláň, CSc.
Předseda akademického senátu doc. Mgr. Miroslav Dopita, Ph.D.
Počet ostatních studentů 24,000
Další informace
Počet fakult 8
Rozpočet 1 029 436 000
Sídlo Olomouc
webové stránky

Univerzita Palackého v Olomouci (latinsky: Universitas Palackiana Olomucensis) je svou tradicí po Univerzitě Karlově druhá nejstarší univerzita v českých zemích, na Moravě pak nejstarší.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Sluneční hodiny k oslavě 400 let olomoucké univerzity (1573–1973) na fasádě Filozofické fakulty

Vznikla 22. prosince 1573 udělením příslušných práv dosavadní olomoucké koleji Tovaryšstva Ježíšova. Vysokoškolská výuka začala o tři roky později. V době stavovského povstání univerzita na čas zanikla, ale byla obnovena v roce 1621. V roce 1778 byla moravská univerzita na čas přestěhována do Brna, ale v roce 1782 vydal císař Josef II. dekret, kterým se univerzita přenesla zpátky do Olomouce, zároveň však byla degradována na akademické lyceum (podle dekretu měly být univerzity pouze ve Vídni, v Praze a ve Lvově). V roce 1827 bylo učení znovu povýšeno na univerzitu pojmenovanou C. k. Františkova univerzita v Olomouci. V roce 1860 císař František Josef I. dekretem univerzitu zrušil, v Olomouci zůstala kromě univerzitní knihovny pouze samostatná teologická fakulta, která se stala pojítkem mezi starou univerzitou a univerzitou dnešní, obnovenou až v roce 1946 pod názvem Univerzita Palackého.[1] Vzhledem k takto přerušenému olomouckému univerzitnímu vývoji došlo v roce 1919 při založení univerzity v Brně k vydání zákona č. 50/1919 Sb.z.n., kterým byla Masarykova univerzita označena za druhou českou univerzitu.[2]

Insignie[editovat | editovat zdroj]

Kopie rektorského žezla Olomoucké univerzity z roku 1998. Originál dal patrně v roce 1572 zhotovit Vilém Prusinovský z Víckova a v současnosti jej drží Innsbrucká univerzita.

Revoluční hnutí roku 1848 nalezlo živnou půdu na olomoucké univerzitě. V březnu byla vytvořena ozbrojená Akademická legie o celkem 382 mužích (první rota se skládala ze studentů práva pod velením studenta Appela, druhá ze studentů filosofie a medicíny pod vedením studenta Arnošta Förchtgotta). Část legionářů pak podpořila akce revolučního studentstva ve Vídni. Profesoři (např. Ignác Jan Hanuš, Jan Helcelet, Andreas Ludwig Jeitteles) a studenti se účastnili činnosti politických spolků, podnítili vznik německých i českých novin.[3] Pro své aktivity v r. 1848 univerzita upadla v nemilost a poté, co Habsburský režim nabyl zpět sebevědomí, byla od r. 1851 postupně likvidována.

Univerzita jako celek byla oficiálně zrušena dekretem v roce 1860 (dekret přečkaly Fakulta teologie a, do roku 1875, Lékařsko-chirurgické studium). Univerzitní regálie následně získala Univerzita v Innsbrucku. Konkrétně se jedná o:[4]

  • akademický řetěz olomouckého rektora zhotovený někdy mezi roky 1566-1573, který nyní slouží jako řetěz rektora Innsbrucké univerzity medicíny,
  • akademické žezlo olomouckého rektora zhotovené patrně v roce 1572, které nyní slouží jako žezlo děkana innsbrucké fakulty teologie,
  • akademické žezlo děkana olomoucké filosofické fakulty zhotovené patrně v roce 1588, které nyní slouží jako žezlo rektora Innsbrucké univerzity medicíny, a
  • akademické žezlo děkana olomoucké právnické fakulty zhotovené v roce 1833, které nyní slouží jako žezlo děkana innsbrucké fakulty práv.

Snahy o navrácení olomouckých regálií, které započaly již po vzniku Československa v roce 1918, byly doposud marné. Jediným výsledkem bylo obdržení kopie rektorského žezla, kterou Innsbrucká univerzita darovala Univerzitě Palackého v roce 1998. Při obnovení univerzity v roce 1947 tak musely být zhotoveny nové regálie.

Vývoj názvu olomoucké univerzity[editovat | editovat zdroj]

Historická budova Univerzity Palackého, tzv. Jezuitský konvikt, dnes sídlo uměleckého centra UP
Židovská branka – součást opevnění přiléhajícího k Jezuitskému konviktu

Vývoj oficiálního názvu, zejména v 16. a prvních dvou třetinách 17. století, není přesně doložitelný i vzhledem k tomu, že oficiální název asi ještě nebyl plně ustálen. Podle historických dokladů a zejm. pečetí univerzity lze stanovit zhruba tento vývoj:[5]

  • jezuitská akademie a univerzita (1573–1762):
    • Olomoucká akademie biskupská koleje Tovaryšstva Ježíšova (Alma Olomucensis academia collegii episcopalis Societatis Jesu) - v počátcích bylo olomoucké vysoké učení označováno jako akademie.
    • Císařsko-královská a biskupská univerzita Tovaryšstva Ježíšova v Olomouci (Alma caesarea regia ac episcopalis universitas Societatis Jesu Olomucensis) – označení univerzita se objevuje poprvé v roce 1635 v souvislosti s vydělením fakult filosofické a teologické, k němuž došlo r. 1630.
  • státní a biskupská univerzita (1762–1782):
    • 1762–1777: Císařsko-královská a biskupská univerzita v Olomouci – roku 1762 bylo zakázáno používat přívlastku "Tovaryšstva Ježíšova", ale byl používán i starý název, a to až do zrušení jezuitského řádu roku 1773.
    • 1777–1778: Císařsko-královská a arcibiskupská univerzita v Olomouci
    • 1778–1782: Císařsko-královská a arcibiskupská univerzita v Brně
  • olomoucké lyceum (1782-1827):
    • Císařsko-královské lyceum v Olomouci
  • Františkova univerzita (1827–1860):
    • Císařsko-královská Františkova univerzita v Olomouci (Caesareo-regia universitas Franciscea Olomoucensis, K. K. Franzens-Universität in Olmütz)
  • samostatná teologická fakulta (1860–1946):
    • 1860–1919: Císařsko-královská teologická fakulta v Olomouci – jakožto samostatná vysoká škola s právem promočním
    • 1919–1946: Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta v Olomouci – jakožto samostatná vysoká škola s právem promočním
  • Univerzita Palackého (od r. 1946): podle zákona o obnovení univerzity šlo o „Univerzitu Palackého“,[1] později se však začíná objevovat dodatek „v Olomouci“,[6][7][8] který je součástí názvu i dnes.[9][10]


Vývoj olomoucké univerzity do uzavření Teologické fakulty nacisty v roce 1939
Vývoj olomoucké univerzity do uzavření Teologické fakulty nacisty v roce 1939

Fakulty[editovat | editovat zdroj]

Vývoj olomoucké univerzity po roce 1945
Vývoj olomoucké univerzity po roce 1945

Cyrilometodějská teologická fakulta[editovat | editovat zdroj]

Budova Cyrilometodějské teologické fakulty z roku 1675, přestavěná do současné podoby v roce 1718. Původně se jednalo o budovu Semináře sv. Františka Xaverského pro nemajetné studenty
Podrobnější informace naleznete v článku Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého.

Cyrilometodějská teologická fakulta je nejstarší fakultou univerzity – bohoslovecká studia probíhala již při povýšení Jezuitské koleje na univerzitu v roce 1573. Když byla mezi lety 1782–1827 univerzita degradována na lyceum, tak si tato fakulta zachovala vysokoškolský status, který jí zůstal i po uzavření ostatních fakult a zrušení univerzity v roce 1860 (většina profesorů fakulty se distancovala od revoluce roku 1848). V roce 1919 změnila jméno na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu. V letech 19391945 byla uzavřena nacisty, v roce 1946 se stala součástí obnovené univerzity. V roce 1950 byla zrušena komunisty, nakrátko byla obnovena v letech 1968–1974. Činnost obnovila v roce 1990. Kromě přípravy bohoslovců zde studují i laičtí posluchači. Ve spolupráci s Vyšší odbornou školou sociální Caritas v Olomouci nabízí také bakalářské obory charitativní a sociální práce a sociální a humanitární práce.

Filozofická fakulta[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Filozofická fakulta Univerzity Palackého.

Filozofická fakulta je druhou nejstarší fakultou univerzity. Vyučování na ní zahájil Angličan George Warr 3. listopadu 1576 přednáškou z logiky. Po revoluci v roce 1848 byla tato fakulta potlačena jako první v roce 1851. Obnovena byla v roce 1946. Mezi lety 1953-8 byla uzavřena. Dnes fakulta nabízí více než 600 kombinací širokého spektra humanitních, sociálních, lingvistických a uměnovědných oborů.

Právnická fakulta[editovat | editovat zdroj]

Budova Právnické fakulty. Před Sametovou revolucí se jednalo o okresní sídlo ÚV KSČ
Podrobnější informace naleznete v článku Právnická fakulta Univerzity Palackého.

Právnická fakulta je třetí nejstarší fakultou univerzity. V roce 1679 byla dekretem císaře Leopolda I. ustavena na univerzitě právnická profesura, a to k značné nelibosti jezuitů vedoucích univerzitu. V 60. letech 18. století se stala centrem osvícenství na Moravě. Profesura byla povýšena na direktorium v roce 1778 a fakultou se stala v roce 1784. Její studenti a profesoři byli nejaktivnějšími příznivci revoluce roku 1848. Následovalo její uzavření v roce 1855. Zákon o obnovení univerzity v Olomouci obnovil v roce 1946 i právnickou fakultu, k jejímu faktickému znovuotevření ale došlo až po pádu komunistického režimu v roce 1991. Fakulta je také jedinou v ČR poskytující klinické vzdělávání studentům ve formě bezplatné právní pomoci veřejnosti.

Lékařská fakulta[editovat | editovat zdroj]

Teoretické ústavy Lékařské fakulty z let 1950-1961, architekti Jiří Kroha a Václav Roštlapil
Podrobnější informace naleznete v článku Lékařská fakulta Univerzity Palackého.

Vyučování lékařství bylo zahájeno na Filosofické fakultě v roce 1753. S přestěhováním do Brna v roce 1778 vznikla při Filosofické fakultě samostatná Katedra ranhojičství a babictví, která se pak v roce 1782 stala Direktoriem ranhojičství a babictví, na kterém probíhal dvouletý lékařský kurz. Studium lékařství pokračovalo i po uzavření univerzity v roce 1860, zrušena byla až v roce 1873. V roce 1946 došlo k obnovení fakulty. Mezi lety 1954-1958 byla jedinou fakultou univerzity. V roce 2008 se z ní vyčlenila nová Fakulta zdravotnických věd.

Pedagogická fakulta z let 1936-1938, architekt: Klaudius Madlmayr

Pedagogická fakulta[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Pedagogická fakulta Univerzity Palackého.

Zatímco čtyři starobylé fakulty byly ustaveny zákonem o obnovení univerzity v Olomouci, pedagogická fakulta byla založena roku 1946 zvláštním zákonem č. 100/1946. Po reformě učitelského studia r. 1953 byla přeměněna na Vysokou školu pedagogickou, přeměněnou r. 1959 na Pedagogický institut. Ten byl v letech 1963-1964 včleněn zpět do Univerzity Palackého a vznikla tak opět pedagogická fakulta. V roce 1991 se z ní vyčlenila nová Fakulta tělesné kultury.

Přírodovědecká fakulta[editovat | editovat zdroj]

Přírodovědecká fakulta - schodiště ve 4. patře
Podrobnější informace naleznete v článku Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého.

V roce 1953 byla v Olomouci založena Vysoká škola pedagogická s Fakultou společenských věd a Fakultou přírodních věd. Ta druhá byla v roce 1958 začleněna do svazku univerzity.

Fakulta tělesné kultury[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta tělesné kultury Univerzity Palackého.

Fakulta tělesné kultury byla založena rozhodnutím Akademického senátu UP dne 27. srpna 1990. Vznikla na základě iniciativy pracovníků Katedry tělesné výchovy Pedagogické fakulty UP. Činnost zahájila v roce 1991.

Fakulta zdravotnických věd[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta zdravotnických věd Univerzity Palackého.

Fakulta zdravotnických věd byla založena jako 8. fakulta univerzity na základě rozhodnutí akademického senátu UP 27. února 2008 osamostatněním zdravotnických nelékařských oborů od Lékařské fakulty.

Univerzitní zařízení[editovat | editovat zdroj]

Univerzitní zařízení univerzity, běžně zvaná také "centrální jednotky" se dělí do dvou skupin:

Momentálně nezařazena zůstává Konfuciova akademie.

Sportovní hala[editovat | editovat zdroj]

V univerzitní hale na adrese U sportovní haly 2, Lazce, Olomouc-Lazce sídlí 3 sportovní celky SK UP Olomouc, SK UP-BCM Olomouc a v prostoru loděnice Akademik sport centrum UP. Jedná se o víceúčelovou halu s komplexem venkovních hřišť a loděnicí sloužící především pro odbornou výuku studentů Fakulty tělesné kultury UP, zájmovou tělesnou výuku studentů všech fakult UP, pro tréninky a mistrovská utkání oddílů Sportovního klubu UP a pro sportovní či kulturní akce.

Hala svým vybavením splňuje veškeré parametry pro vrcholový sport na mezinárodní úrovni. Hrací plocha splňuje podle certifikátu DIN (mezinárodních federací volejbalu, basketbalu a házené) požadavky pro konání olympijských her na olympijské úrovni.

Uvnitř jsou k dispozici dvě samostatné hrací plochy umožňující organizaci soustředění, turnajů, organizaci mezinárodních utkání a pořádání sportovních akcí na Evropské i světové úrovni. Mezi prostory haly patří:

  • víceúčelové centrum
  • basketballové hřiště
  • voleyballové hřiště
  • baseballové hřiště
  • softballové hřiště
  • fotbalové hřiště
  • vodní sporty

Studentské spolky[editovat | editovat zdroj]

Koleje na Neředínském campusu Fakulty tělesné kultury

Prvním spolkem olomouckých studentů byla patrně Mariánská sodalita (bratrstvo po vzoru spolku ustaveného v roce 1563 na Collegiu Romanu) nazvaná Regina Angelorum, činná v letech 1625-1778.[11]

V současnosti[kdy?] na univerzitě působí studentské spolky jako například AIESEC Olomouc,[12] Asociace studentů speciální pedagogiky, Cech invalidů středoevropské historiografie,[13] Česká asociace studentů psychologie,[14] Divadlo Konvikt,[15] Liga posluchačů Právnické fakulty UP a další.

Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Toto je neúplný seznam významných osobností spjatých s olomouckou univerzitou:

Přednášející[editovat | editovat zdroj]

Posluchači[editovat | editovat zdroj]

Portrét Hurtada Péreze, prvního rektora olomoucké univerzity.

Rektoři[editovat | editovat zdroj]

Inaugurace Lubomíra Dvořáka, rektora v letech 2006-10
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam rektorů olomoucké univerzity.

Prvním rektorem univerzity se v roce 1573 stal Hurtado Pérez. Až do roku 1765 připadala pozice Rectora Magnifica automaticky rektorovi jezuitské koleje. Prvním světským rektorem se v roce 1766 stal Johann Heinrich Bösenselle. K nejvýznamnějším rektorům univerzity patří osvícenec a zakladatel moderní moravské historiografie Josef Vratislav Monse, slovinský filosof Franz Samuel Karpe,první rektor obnovené univerzity po 2. světové válce filosof J.L.Fischer a první porevoluční rektor,amerikanista Josef Jařab. První ženou na postu rektora české vysoké školy se stala na Univerzitě Palackého v roce 1950 Jiřina Popelová. V současné době je rektorem Jaroslav Miller, který tuto funkci zastává od 1. února 2014.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Univerzita Palackého ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Zákon č. 35/1946 Sb., o obnovení university v Olomouci
  2. Zákon č. 50/1919 Sb.
  3. http://www.upol.cz/odkazy/o-univerzite/historie-a-soucasnost/
  4. Původní žezlo rektora olomoucké univerzity. Žurnál Univerzity Palackého. červen 1998, roč. 12, čís. 28. Dostupné online.  
  5. viz ŠANTAVÝ, František. Organizace/pečeti a insignie Olomoucké Univerzity v letech 1573/1973. [s.l.] : Univerzita Palackého, Olomouc. (česky) , s. 30-32
  6. Příloha zákona č. 19/1966 Sb., o vysokých školách
  7. Příloha zákona č. 39/1980 Sb., o vysokých školách
  8. Příloha zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách
  9. Příloha č. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách
  10. Výpis z Registru ekonomických subjektů ČSÚ
  11. Richard Zimprich: Olmütz als deutsche Hochschulstadt in Mähren, Langer Vertrag 1974
  12. http://olomouc.aiesec.cz/o-nas
  13. http://www.cish.bloger.cz
  14. http://www.caspos.cz
  15. http://www.divadlokonvikt.cz/historie

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]