Olympijské hry

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zahajovací ceremoniál na LOH 2004

Olympijské hry jsou hromadná mezinárodní sportovní soutěž v mnoha různých disciplínách a sportech, za účasti sportovců z celého světa, které se pořádají jednou za čtyři roky (toto období mezi jednotlivými hrami se nazývají "olympiáda").

Svého předchůdce a vzor mají v antických olympijských hrách, konaných ve starém Řecku v Olympii na poloostrově Peloponés. Jejich zakladatelem byl podle pověsti Hérakles.

Pořádají se jako:

Letní i zimní olympijské hry se konají jednou za 4 roky. Až do roku 1992 se konaly vždy ve stejný rok, v současnosti jsou termíny her posunuty tak, aby se po dvou letech vystřídaly.

Samostatná, avšak organizačně částečně přidružená je šachová olympiáda. Od roku 2010 jsou také oficiálně pořádány i letní olympijské hry mládeže, od roku 2012 pak zimní olympijské hry mládeže.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První krůčky na cestě k novodobým hrám[editovat | editovat zdroj]

Antické olympijské hry byly nejvýznamnější, největší a nejstarší z všeřeckých her. Konaly se od roku 776 př. n. l. až do roku 393 našeho letopočtu. Roku 394 zakazuje olympijské hry zvláštním ediktem Theodosius I.. V roce 426 pak byl vydán rozkaz ke zbourání chrámů a soch v Olympii. Dílo zkázy bylo dokonáno zemětřeseními v letech 522 a 551.

První krůčky na dlouhé cestě k prvním novodobým hrám patří řeckým učencům z Byzance, kteří ve 14. a 15. století působili na italských univerzitách, a jejich žákům. Pietro Paolo Vergerio (1348–1419), profesor padovské univerzity, byl první o kom je známo, že vyhlásil právo muže na cvičení těla. Vittorino Ramboldini de Feltre (1378–1446) šel ještě dál, když v Mantově založil tělocvičnou školu.

První novodobá práce o olympijských hrách vyšla roku 1430 a byla dílem florentského básníka Matea Palmieriho. Roku 1491 vydal Virgilius Polydorus knihu O posvátných hrách starých Řeků a roku 1569 vychází v Benátkách kniha významného humanisty Hieronyma Mercuriala O gymnastickém umění. I když si tyto činnosti nekladly za cíl znovuobnovení olympijských her, byly důležitým stupínkem na cestě k oživení tradice pěstování kultury těla.

První novodobé sportovní hry nesoucí označení olympijské, byly Anglické olympijské hry, které na svém venkovském sídle v Cotswoldu uspořádal roku 1604 Robert Dover. Hry podporoval i velký příznivec a propagátor sportu, král Jakub I. Hry se měly konat každý rok za letního slunovratu, na programu byly běžecké disciplíny, hod kladivem, míčové hry, šerm holemi a zápas. Mohli se zúčastnit jak šlechtici, tak prostí občané, některých disciplín dokonce i ženy. Hry se dočkaly 40 ročníků a skončily nejpozději se smrtí svého zakladatele.

První, kdo vystoupil s myšlenkou obnovení olympijských her, byl v roce 1760 německý pedagogický reformátor Johann Bernhard Basedow. Dalším velkým propagátorem vzkříšení olympijských her byl Johann Christoph Friedrich Gutsmuths. Pod jeho vlivem uspořádaly některé tělovýchovné organizace v několika německých městech sportovní klání pod označením olympijské hry.

Novořecké olympijské hry[editovat | editovat zdroj]

15. listopadu 1859 se v Athénách 20 000 diváků stalo svědky sportovních klání 300 soutěžících na prvních novořeckých olympijských hrách. Hlavní zásluhu na jejich uspořádání měl hrdina osvobozovacích bojů, Evangelos Zappas, který jejich organizaci věnoval nejen značné úsilí, ale i celý svůj majetek. Myšlenka uspořádat novořecké olympijské hry se zrodila v Pyrgu. Bylo to krátce po osvobození Řecka z turecké nadvlády, kdy se místní městská rada rozhodla pro obnovení her přímo v Olympii. Měly se konat každé čtyři roky 25. března, tj. na Den řecké nezávislosti. Nepříznivé podmínky v Olympii (bažinaté území plné komáru představovalo velkou hrozbu malárie) vedly k tomu, že se nakonec hry konaly až v listopadu a v Aténách. Hry se pak konaly ještě v letech 1870, 75 a 89.

Novodobé olympijské hry[editovat | editovat zdroj]

Pierre de Coubertin se několik let věnoval studiu tělovýchovných systémů v anglosaském světě. Své poznatky zpracoval v několika knihách a zároveň usiloval o jejich začlenění do francouzského výchovného systému. Když viděl, že jeho literární činnost nevzbudila dostatečný zájem, rozhodl se přejít k činům. V roce 1888 se rozhodl, že obnoví olympijské hry.

Okamžitě začal pro tento záměr shánět podporu v okruhu svých známých a přátel a 25. listopadu 1892 vystoupil s touto myšlenkou veřejně na schůzi k 5. výročí založení Francouzské unie atletických sportů. V roce 1896 se tak konaly v Aténách první novodobé olympijské hry.

Olympijská myšlenka[editovat | editovat zdroj]

Zformuloval ji Pierre de Coubertin ve svém díle Antický ideál tělesné krásy a duchovní dokonalosti – tzv. kalokagathía – posvátný mír (ekecheiría), slavnostní obřady při zahájení antických olympijských her ožívají v nové formě při dnešních OH obohaceny o požadavek rovnoprávnosti všech sportovců bez rasové, politické a náboženské diskriminace, o požadavek demokracie a internacionalismu. Dnešní olympijská myšlenka je v podstatě vyjádřena v základním článku Olympijské charty.

Olympijská přísaha[editovat | editovat zdroj]

Slavnostní slib, který skládají:

  • sportovci při slavnostním zahájení
  • rozhodčí při slavnostním zahájení
  • trenéři při slavnostním zahájení
Pro všechny tři význam viz olympijský slib
  • sportovec při podpisu přihlášky
  • nový člen MOV

Olympijské symboly[editovat | editovat zdroj]

Olympijské symboly a znaky vyjadřují olympijské myšlenky a univerzálnost olympijského hnutí, jeho úkoly a cíle. Jejich přesnou podobu i způsoby a pravidla pro jejich používání přesně definuje Olympijská charta.

Rozlišení[editovat | editovat zdroj]

Olympijské kruhy.

Olympijské kruhy[editovat | editovat zdroj]

Největším olympijským symbolem jsou olympijské kruhy, které jsou vzájemně propojeny. Pět kruhů představuje pět kontinentů spojených olympijskou myšlenkou, šest barev (včetně bílého podkladu) barvy všech národů světa. Existuje obecný názor, že kruhy představují jednotlivé kontinenty, ale není tomu tak. Baron de Coubertin vnímal kruhy a barvy jako dva nezávislé symboly a MOV výslovně uvádí, že žádný z kruhů nereprezentuje konkrétní kontinent. Olympijské kruhy jsou součásti olympijské vlajky, která má bílý podklad a v jejím středu je umístěno pět olympijských kruhů:

  • modrý kruh se nachází vlevo nahoře, nejblíže žerdi
  • černý kruh umístěn vedle modrého, ve středu vlajky
  • červený kruh se nalézá vedle černého
  • žlutý kruh propojuje modrý a černý kruh
  • zelený kruh propojuje černý a červený kruh
Související informace naleznete také v článku olympijská vlajka.

Vlajka poprvé zavlála při VI. olympijském kongresu v roce 1914, na olympijském stadiónu poprvé v roce 1920. Na OH se vyvěšuje vlajka, kterou v roce 1920 věnovaly Antverpy, na ZOH vlajka, kterou v roce 1952 věnovalo Oslo. Součástí historické vlajky je i olympijské heslo Citius, Altius, Fortius (Rychleji, výše, silněji), které vyjadřuje cíl olympijského hnutí, úsilí o neustálý pokrok. Pierre de Coubertin toto heslo převzal od svého přítele, abbé Didona. Nejvýznamnější symboly olympijského hnutí jsou podle čl. 6 olympijské charty výlučným vlastnictvím MOV. S výjimkou oficiálního olympijského dne nesmí NOV užívat olympijské symboly bez jeho výslovného povolení. Nejvyšší symboly se nesmí použít ke komerčním účelům. Kombinací olympijských kruhů s jinými znaky nebo atributy (např. se státní vlajkou) vznikají emblémy, znaky NOV a organizačních výborů OH (ZOH), jejichž jsou vlastnictvím, musí však být schváleny MOV. Nově používaným symbolem OH (ZOH) jsou maskoty, které mají vyjadřovat národní tradici hostitelské země.

Olympijský ceremoniál[editovat | editovat zdroj]

Olympijský ceremoniál je soubor předepsaných obřadů pro zahájení a ukončení OH a pro rozdílení cen, konající se v hlavním olympijském stadionu.

Zahajovací ceremoniál[editovat | editovat zdroj]

  • začíná příchodem hlavy státu země pořádající OH v doprovodu předsedy MOV a předsedy organizačního výboru her na olympijský stadion.
  • zazní státní hymna pořádající země
  • defilé účastníků – každá delegace je označena standartou se jménem země a státní vlajkou. Defilé zahajuje delegace Řecka a uzavírá je delegace hostitelské země; ostatní národy defilují v abecedním pořádku podle jazyka země, která hry pořádá.
  • předseda MOV přednese uvítací projev a vyzve hlavu pořádajícího státu, aby pronesl zahajovací formuli.
  • ozve se hlas trubek a za zvuků olympijské hymny je vztyčena olympijská vlajka.
  • předání oficiální, olympijské vlajky starostovi pořadatelského města.
  • symbolické vypuštění holubů (poznámka: v současnosti se již neprovádí).
  • příchod olympijské štafety s pochodní. Poslední běžec oběhne olympijský stadion a zažehne olympijský oheň.
  • slavnostní přísaha sportovců a rozhodčích. První přísaha rozhodčích se uskutečnila na Letních olympijských hrách v Mnichově (viz olympijský slib).
  • Na závěr zahajovacího ceremoniálu je hrána státní hymna hostitelské země.

Závěrečný ceremoniál[editovat | editovat zdroj]

  • Vlajkonoši zúčastněných delegací nastoupí spolu s nosiči standart s označením země na plochu stadiónu ve stejném pořadí a zaujmou stejná místa jako při zahájení.
  • Za nimi defiluje šest závodníků z každé delegace v osmi- nebo desetistupech bez rozdílu státní příslušnosti.
  • zazní řecká státní hymna.
  • na stožár stojící po pravé straně středového stožáru (užívaného pro vlajky vítězů) vystoupá řecká vlajka; pak vystoupá na středový stožár státní vlajka pořadatelské země a na stožár vlevo od středového vlajka země, v níž se nachází město, jež bude pořádat příští olympijské hry.
  • zazní státní hymna země příštích olympijských her.
  • předseda MOV vystoupí na pódium a krátkým projevem, v němž poděkuje pořadatelské zemi a pozve k účasti na příštích olympijských hrách, hry pak ukončí.
  • Zazní fanfára.
  • zhasne olympijský oheň.
  • za zvuků olympijské hymny je spuštěna ze stožáru olympijská vlajka.
  • při odnášení vlajky z olympijského stadionu je pozdravena pěti dělovými výstřely a pěvecké sbory zpívají na rozloučenou.

Ceremoniál předávání olympijských medailí[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Medailové pořadí na olympijských hrách.
  • se koná v průběhu olympijských her, pokud možno ihned po skončení soutěže a na místě, kde se soutěž konala. Medaili předává předseda Mezinárodního olympijského výboru nebo určený člen MOV za doprovodu předsedy příslušné mezinárodní sportovní federace nebo jeho náhradníka.
  • závodníci, kteří skončili na prvním, druhém a třetím místě, vystoupí na stupně vítězů; vítěz na nejvyšší středový stupeň, druhý na stupeň po jeho pravici a třetí na stupeň po jeho levici
  • na středový stožár je vztyčena státní vlajka země vítěze, vlajky druhého a třetího závodníka na dvou stožárech vedlejších.
  • zazní státní hymna vítěze.

Olympijský ceremoniál se stal hlavním vzorem pro podobné akty řady mezinárodních sportovních soutěží.

Olympijské hry mládeže[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní olympijský výbor od roku 2010 organizuje také olympijské hry mládeže, a to jak letní či zimní, které jsou určeny dětem a mládeži.

Olympiády v přeneseném významu[editovat | editovat zdroj]

Olympiádami se často nazývají i různé místní nebo školní sportovní nebo i jiné soutěže napodobující skutečnou olympiádu. Pro tělesně postižené sportovce bývá pořádána paralympiáda. Názvem olympiáda byl inspirován i název Československých spartakiád.

Slova Olympiáda a Olympijský (a slova odvozená), stejně jako symboly pěti kruhů a olympijské pochodně, jsou chráněna zákonem[1] a nesmí se používat bez speciálního povolení Olympijského výboru[2][3]. Toto povolení má např. Ministerstvo školství, a smí se používat pro vzdělávací znalostní a dovednostní soutěže konané ve spolupráci se školami: například matematická olympiáda, fyzikální olympiáda, chemická olympiáda, astronomická olympiáda atd.

Pořadatelské státy a města[editovat | editovat zdroj]

  • Zvolené pořadatelské město olympijských her má jednou pro vždy právo k přídomku olympijské – tedy olympijské město.
  • Pořadatelská země má oproti ostatním zemím navíc právo postavit svůj národní olympijský tým ve všech olympijských kolektivních sportech aniž by se musela zúčastnit jakékoliv kvalifikace.
Pořadatelská města olympijských her[4]
Rok Letní olympijské hry Zimní olympijské hry Olympijské hry mládeže
Číslo Pořadatelské město Číslo Pořadatelské město Číslo Pořadatelské město
1896 I Řecké království Athény, Řecko
1900 II Francie Paříž, Francie
1904 III USA(1896) St. Louis, Spojené státy americké[5]
1906 neoficiální[6] Řecké království Athény, Řecko
1908 IV Velká Británie Londýn, Spojené království[7]
1912 V Švédsko Stockholm, Švédsko
1916 VI Německá říše Berlín, Německo
zrušeno kvůli světové válce
1920 VII Belgie Antverpy, Belgie
1924 VIII Francie Paříž, Francie I Francie Chamonix, Francie
1928 IX Nizozemsko Amsterdam, Nizozemsko II Švýcarsko St. Moritz, Švýcarsko
1932 X USA(1912) Los Angeles, Spojené státy americké III USA(1912) Lake Placid, Spojené státy americké
1936 XI Třetí říše Berlín, Německo IV Třetí říše Garmisch-Partenkirchen, Německo
1940 XII Japonsko Tokio, Japonsko
Finsko Helsinky, Finsko
zrušeno kvůli druhé světové válce
V Japonsko Sapporo, Japonsko
Švýcarsko St. Moritz, Švýcarsko
Třetí říše Garmisch-Partenkirchen, Německo
zrušeno kvůli druhé světové válce
1944 XIII Velká Británie Londýn, Spojené království
zrušeno kvůli druhé světové válce
V Italské království Cortina d'Ampezzo, Itálie
zrušeno kvůli druhé světové válce
1948 XIV Velká Británie Londýn, Spojené království V Švýcarsko St. Moritz, Švýcarsko
1952 XV Finsko Helsinky, Finsko VI Norsko Oslo, Norsko
1956 XVI Austrálie Melbourne, Austrálie +
Švédsko Stockholm, Švédsko[8]
VII Itálie Cortina d'Ampezzo, Itálie
1960 XVII Itálie Řím, Itálie VIII USA Squaw Valley, Spojené státy americké
1964 XVIII Japonsko Tokio, Japonsko IX Austria Innsbruck, Rakousko
1968 XIX Mexiko Ciudad de México, Mexiko X Francie Grenoble, Francie
1972 XX Západní Německo Mnichov, Západní Německo XI Japonsko Sapporo, Japonsko
1976 XXI Kanada Montréal, Kanada XII USA Denver, Spojené státy americké
Austria Innsbruck, Rakousko
1980 XXII Sovětský svaz 1955 Moskva, Sovětský svaz XIII USA Lake Placid, Spojené státy americké
1984 XXIII USA Los Angeles, Spojené státy americké XIV Jugoslávie Sarajevo, Jugoslávie
1988 XXIV Jižní Korea Soul, Jižní Korea XV Kanada Calgary, Kanada
1992 XXV Španělsko Barcelona, Španělsko XVI Francie Albertville, Francie
1994 XVII Norsko Lillehammer, Norsko
1996 XXVI USA Atlanta, Spojené státy americké
1998 XVIII Japonsko Nagano, Japonsko
2000 XXVII Austrálie Sydney, Austrálie
2002 XIX USA Salt Lake City, Spojené státy americké
2004 XXVIII Řecko Athény, Řecko
2006 XX Itálie Turín, Itálie
2008 XXIX Čína Peking, Čína
2010 XXI Kanada Vancouver, Kanada I (letní) Singapur Singapur
2012 XXX Velká Británie Londýn, Spojené království I (zimní) Rakousko Innsbruck, Rakousko
2014 XXII Rusko Soči, Rusko II (letní) Čína Nanking, Čína
2016 XXXI Brazílie Rio de Janeiro, Brazílie II (zimní) Norsko Lillehammer, Norsko
2018 XXIII Jižní Korea Pchjongčchang, Jižní Korea III (letní) Argentina Buenos Aires, Argentina
2020 XXXII Japonsko Tokio, Japonsko III (zimní) Bude oznámeno
2022 XXIV Bude oznámeno IV (letní) Bude oznámeno
2024 XXXIII Bude oznámeno IV (zimní) Bude oznámeno

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zákon č. 60/2000 Sb., o ochraně olympijských symbolik, Sbírka zákonů, 28. března 2000, částka 22, mvcr.cz
  2. Olympijská symbolika a jejich právní ochrana, olympic.cz
  3. Metodika pro užívání olympijské symboliky, olympic.cz
  4. Olympic Games [registration required]. Encyclopædia Britannica, [cit. 2009-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Původně naplánováno do Chicaga, později však přesunuto do St. Louis z důvodu spojení s výstavou.
  6. MOV tyto hry neuznal za oficiální.
  7. Původně naplánováno do Říma, později však přesunuto do Londýna z důvodu erupce Vesuvu.
  8. Jezdecká soutěž se konala ve Stockholmu. Tato separátní soutěž obdržela vlastní olympijský oheň a také měla vlastní formální uvítání a ceremonie, stejně jako ostatní hry. Official Report of the Equestrian Games of the XVIth Olympiad (Swedish & English) [PDF]. Los Angeles 1984 Foundation, [cit. 2008-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]