Západní Německo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Spolková republika Německo
Bundesrepublik Deutschland
 Britská okupační zóna Německa
 Americká okupační zóna Německa
 Francouzská okupační zóna Německa
 Sársko (1947–1956)
19491990 Spolková republika Německo 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Hymna Ich hab mich ergeben (do 1952)
Hymna 3. strofa písně Das Lied der Deutschen (od 1952)
Motto Gott mit uns (1949–1962)
Einigkeit und Recht und Freiheit (od 1962)
Geografie
Mapa
Rozloha
248 577 km²
Obyvatelstvo
Počet obyvatel
63 254 000 (1990)
Národnostní složení
Státní útvar
Vznik
23. května 1949 – vytvoření z okupačních zón
Zánik
3. října 1990 – znovusjednocení Německa
Státní útvary a území
Předcházející
Britská okupační zóna Německa Britská okupační zóna Německa
Americká okupační zóna Německa Americká okupační zóna Německa
Francouzská okupační zóna Německa Francouzská okupační zóna Německa
Sársko (1947–1956) Sársko (1947–1956)
Následující
Spolková republika Německo Spolková republika Německo

Západní Německo (německy Westdeutschland) je historické a neoficiální označení Spolkové republiky Německo v období studené války, kdy bylo součástí západního bloku, zatímco východní část Německa oddělená železnou oponou byla součástí východního bloku.

Označuje se tak od svého vzniku 23. května 1949 po berlínské blokádě až do 3. října 1990, kdy došlo k oficiálnímu znovusjednocení Německa. Jeho (prozatímním) hlavním městem byl Bonn, retrospektivně je proto také označováno jako Bonnská republika.[1]

Východní Německo se oficiálně nazývalo Německá demokratická republika (NDR). Uprostřed něho se nacházela exkláva Západní Berlín, která byla faktickou součástí Západního Německa.

Název a zkratka[editovat | editovat zdroj]

Stát se nazýval německy Bundesrepublik Deutschland, neoficiální zkratka BRD. Komunistický režim v Československu zavedl český název státu Německá spolková republika, se zkratkou NSR.[2] Po znovusjednocení Německa jsou v českém prostředí používány pro označení Německa (Spolkové republiky Německo) zkratky SRN a NSR, zkratka NSR se již od poloviny devadesátých let přestala používat.[3]

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

     Západní Německo

Federální republika vznikla během spojenecké okupace Německa po druhé světové válce z jedenácti států zformovaných na území třech spojeneckých okupačních zón, které držely Spojené státy, Velká Británie a Francie.

Na počátku studené války byla Evropa rozdělena na západní a východní blok. Německo bylo de facto rozděleno na dvě země a dvě zvláštní území, Sársko a rozdělený Berlín. Spolková republika Německo původně požadovala výhradní mandát pro celé Německo a považovala se za jediné demokraticky reorganizované pokračování Německé říše z let 1871–1945. Vycházelo z toho, že Německá demokratická republika (NDR) byla ilegálně ustaveným loutkovým státem. Přestože NDR pořádala pravidelné volby, nebyly ani svobodné, ani spravedlivé. Ze západoněmeckého pohledu proto byla NDR nezákonná.[pozn. 1]

Tři jihozápadní země západního Německa se v roce 1952 spojily a vytvořily Bádensko-Württembersko. Sársko se ke Spolkové republice Německo připojilo v roce 1957. Kromě výsledných deseti států byl Západní Berlín považován za de facto jedenáctý stát. Zatímco právně nebyl součástí Spolkové republiky Německo, protože Berlín byl pod kontrolou Spojenecké kontrolní rady, Západní Berlín se politicky se západním Německem spojil a byl zastoupen ve svých federálních institucích.

Základ pro dnešní vlivné postavení Německa byl položen během německého hospodářského zázraku (Wirtschaftswunder) v 50. letech, kdy se západní Německo přeměnilo z válkou zničené země na třetí největší ekonomiku na světě. První kancléř Konrad Adenauer, který zůstal ve funkci až do roku 1963, pracoval spíše na úplném příklonu k NATO než na neutralitě. Zajistil nejen členství v NATO, ale byl také zastáncem dohod, ze kterých se vyvinula dnešní Evropská unie. Když byla v roce 1975 založena skupina G6, nebylo pochyb o tom, zda se Německá spolková republika stane členem.

Po pádu komunistických režimů ve střední a východní Evropě v roce 1989, symbolizovaném otevřením berlínské zdi, došlo k rychlému posunu k opětovnému sjednocení Německa. Východní Německo hlasovalo v roce 1990 o rozpuštění a přistoupení ke Spolkové republice. Jeho pět poválečných států (Länder) bylo rekonstruováno společně se sjednoceným Berlínem, který ukončil svůj zvláštní status a vytvořil další spolkovou zemi. Formálně se ke Spolkové republice připojili 3. října 1990 a počet států se zvýšil z deseti na šestnáct, čímž bylo ukončeno rozdělení Německa. Sjednocení nevedlo ke vzniku nové země; místo toho byl tento proces v zásadě dobrovolným aktem o přistoupení, přičemž západní Německo bylo rozšířeno o další státy východního Německa, které přestalo existovat. Rozšířená Spolková republika si udržela západoněmeckou politickou kulturu a pokračovala ve svém stávajícím členství v mezinárodních organizacích, jakož i v západoevropské zahraniční politice a přidružení k západním aliancím, jako jsou OSN, NATO, OECD a Evropská unie.

Spolkové země[editovat | editovat zdroj]

Hranice mezi Bavorskem a Československem (z Německé strany) - fotografie z roku 1980.
Číslo (staré) Spolkové země Zemské
hlavní město
Rozloha
(km²)
1 Bádensko-Württembersko (od roku 1952) Stuttgart 35 752
Württembersko-Bádensko (do roku 1952) Stuttgart  
Württembersko-Hohenzollernsko (do roku 1952) Tübingen  
Bádensko (do roku 1952) Freiburg im Breisgau  
2 Svobodný stát Bavorsko Mnichov 70 552
3 Svobodné hanzovní město Brémy Brémy 404
4 Svobodné a hanzovní město Hamburk Hamburk 755
5 Hesensko Wiesbaden 21 115
6 Dolní Sasko Hannover 47 387
7 Severní Porýní-Vestfálsko Düsseldorf 34 085
8 Porýní-Falc Mohuč 19 853
9 Šlesvicko-Holštýnsko Kiel 15 799
10 Sársko (přistoupilo roku 1957) Saarbrücken 2 569
Celkem 248 271

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Celkový počet obyvatel podle Statistisches Bundesamt.

Rok Populace[4] Živě narození Úmrtí Přirozená změna Hrubá míra porodnosti (na 1000 obyv.) Hrubá míra úmrtnosti (na 1000 obyv.) Přirozená změna (na 1000 obyv.) Plodnost
1946 732 998 588 331 144 667 15,9 12,7 3,2 1,89
1947 781 421 574 628 206 793 16,6 12,2 4,4 2,01
1948 806 074 515 092 290 982 16,7 10,6 6,1 2,07
1949 832 803 517 194 315 609 16,9 10,5 6,4 2,14
1950 50 958 000 812 835 528 747 284 088 16,3 10,6 5,7 2,10
1951 51 435 000 795 608 543 897 251 711 15,7 10,8 4,9 2,06
1952 51 864 000 799 080 545 963 253 117 15,7 10,7 5,0 2,08
1953 52 454 000 796 096 578 027 218 069 15,5 11,3 4,2 2,07
1954 52 943 000 816 028 555 459 260 569 15,7 10,7 5,0 2,12
1955 53 512 000 820 128 581 872 238 256 15,7 11,1 4,6 2,11
1956 53 340 000 855 887 599 413 256 474 16,1 11,3 4,8 2,19
1957 54 064 000 892 228 615 016 277 212 16,6 11,5 5,1 2,28
1958 54 719 000 904 465 597 305 307 160 16,7 11,0 5,7 2,29
1959 55 257 000 951 942 605 504 346 438 17,3 11,0 6,3 2,34
1960 55 958 000 968 629 642 962 325 667 17,4 11,6 5,8 2,37
1961 56 589 000 1 012 687 627 561 385 126 18,0 11,2 6,8 2,47
1962 57 247 000 1 018 552 644 819 373 733 17,9 11,3 6,6 2,45
1963 57 865 000 1 054 123 673 069 381 054 18,4 11,7 6,7 2,52
1964 58 587 000 1 065 437 644 128 421 309 18,3 11,1 7,2 2,55
1965 59 297 000 1 044 328 677 628 366 700 17,8 11,6 6,2 2,51
1966 59 793 000 1 050 345 686 321 364 024 17,8 11,6 6,2 2,54
1967 59 948 000 1 019 459 687 349 332 110 17,2 11,6 5,6 2,54
1968 60 463 000 969 825 734 048 235 777 16,3 12,3 4,0 2,39
1969 61 195 000 903 456 744 360 159 096 15,0 12,4 2,6 2,20
1970 61 001 000 810 808 734 843 75 965 13,4 12,1 1,3 1,99
1971 61 503 000 778 526 730 670 47 856 12,7 11,9 0,8 1,92
1972 61 809 000 701 214 731 264 -30 050 11,3 11,8 -0,5 1,72
1973 62 101 000 635 663 731 028 -95 395 10,3 11,8 -1,5 1,54
1974 61 991 000 626 373 727 511 -101 138 10,1 11,7 -1,6 1,51
1975 61 645 000 600 512 749 260 -148 748 9,7 12,1 -2,4 1,45
1976 61 442 000 602 851 733 140 -130 289 9,8 11,9 -2,1 1,46
1977 61 353 000 582 344 704 922 -122 578 9,5 11,5 -2,0 1,40
1978 61 322 000 576 468 723 218 -146 750 9,4 11,8 -2,4 1,38
1979 61 439 000 581 984 711 732 -129 748 9,5 11,6 -2,1 1,39
1980 61 658 000 620 657 714 117 -93 460 10,1 11,6 -1,5 1,44
1981 61 713 000 624 557 722 192 -97 635 10,1 11,7 -1,6 1,43
1982 61 546 000 621 173 715 857 -94 684 10,1 11,6 -1,5 1,41
1983 61 307 000 594 177 718 337 -124 160 9,7 11,7 -2,0 1,33
1984 61 049 000 584 157 696 118 -111 961 9,5 11,4 -1,9 1,29
1985 61 020 000 586 155 704 296 -118 141 9,6 11,6 -2,0 1,28
1986 61 140 000 625 963 701 890 -118 141 10,3 11,5 -1,2 1,34
1987 61 238 000 642 010 687 419 -45 409 10,5 11,3 -0,8 1,37
1988 61 715 000 677 259 687 516 -10 257 11,0 11,2 -0,2 1,41
1989 62 679 000 681 537 697 730 -16 193 11,0 11,2 -0,2 1,39
1990 63 726 000 727 199 713 335 13 864 11,5 11,3 0,2 1,45

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Náboženská příslušnost v Západním Německu od 60. let klesala – u protestantů rychleji než u katolíků, tudíž římskokatolická církev v 70. letech předstihla EKD jako největší denominaci v zemi.

Náboženství v NSR, 1970
Víra Procent
Protestantství EKD
49 %
Katolicismus
44,6 %
Nepřidruženi
6,4 %
Rok EKD protestanti [%] Římští katolíci [%] Muslimové [%] Bez vyznání/jiné [%][5]
1950 50,6 45,8 3,6
1961 51,1 45,5 3,5
1970 49,0 44,6 1,3 3,9
1980 42,3 43,3
1987 41,6 42,9 2,7 11,4

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Tato pozice se však časem změnila. Ve svém prohlášení z 28. října 1969 spolková vláda poprvé oficiálně uznala existenci dvou německých států. Na jaře 1970 došlo mezi kancléřem Willym Brandtem a předsedou vlády NDR Willi Stophem ke dvěma významným setkáním – v březnu ve východoněmeckém Erfurtu a v květnu v západoněmeckém Kasselu. V prosinci 1972 pak byla podepsána „Smlouva o základech vztahů mezi Spolkovou republikou Německo a Německou demokratickou republikou“ (Vertrag über die Grundlagen der Beziehungen zwischen der Bundesrepublik Deutschland und der Deutschen Demokratischen Republik, zkráceně Grundlagenvertrag). Obě země vzájemně uznaly po 23 letech suverénní existenci toho druhého, nicméně mezi oběma státy nedošlo k úplnému vzájemnému diplomatickému uznání. Smlouva znovu upravovala dopravu a pohyb občanů mezi oběma státy a dovolovala ze závažných rodinných důvodů návštěvu občana NDR v NSR.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The Bonn Republic — West German democracy, 1945-1990, Anthony James Nicholls, Longman, 1997
  2. Federální shromáždění schválilo smlouvu, která normalizovala vztahy mezi SRN a Československem, Vyprávěj, Česká televize
  3. Spojení NSR s NDR 1990, Euroskop.cz. www.euroskop.cz [online]. [cit. 2010-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-06-04. 
  4. Current population. Federal Statistical Office [online]. [cit. 2023-05-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Zahrnuje protestanty mimo EKD.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]