Konrad Adenauer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Konrad Adenauer
Konrad Adenauer (1952)
Konrad Adenauer (1952)
Ve funkci:
15. září 1949 – 16. října 1963
Prezident Theodor Heuss
Heinrich Lübke
Předchůdce funkce zřízena
(vojenští guvernéři a velitelé okupačních zón)
Nástupce Ludwig Erhard

Ve funkci:
21. října 1950 – 23. března 1966
Předchůdce funkce zřízena
Nástupce Ludwig Erhard

Narození 5. ledna 1876

Německé císařství Kolín nad Rýnem, Německé císařství

Úmrtí 19. dubna 1967
Západní Německo Rhöndorf, Bad Honnef, Západní Německo
Politický subjekt Centrum (1906-1945)
CDU (1945-1967)
Choť Emma Weyer
Auguste (Gussie) Zinsser
Děti Max Adenauer
Vzdělání

Freiburská univerzita
Mnichovská univerzita
Bonnská univerzita

Profese právník, politik
Náboženství římské katolictví
Podpis Konrad Adenauer, podpis
Commons Konrad Adenauer

Konrad Hermann Joseph Adenauer (5. ledna 1876, Kolín nad Rýnem19. dubna 1967, Rhöndorf) byl německý konzervativní politik, první poválečný kancléř Německa (19491963) a (též první) předseda Křesťanskodemokratické unie (19501966).

Život[editovat | editovat zdroj]

Život do konce druhé světové války[editovat | editovat zdroj]

Pracovna kancléře Konrada Adenauera

Pocházel z katolické úřednické rodiny z Porýní. Studoval práva a ekonomii ve Freiburgu, Mnichově a Bonnu. Zprvu pracoval jako soudní přísedící (19021904), pak v advokátní kanceláři v Kolíně nad Rýnem. Od r. 1906 městský radní za katolické Centrum v Kolíně, 19171933 ve funkci vrchního starosty města. Od 1920 člen pruské státní rady, později její prezident. Během rúrské krize (1923) podporoval myšlenku správního oddělení Porýní od Pruska, avšak distancoval se od separatistických tendencí. V květnu 1926 odmítl nominaci na úřad kancléře. V březnu 1933 byl nacisty zbaven všech úřadů, v roce 1944 byl několik měsíců vězněn.

Život po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

V květnu 1945 jej Američané znovu dosadili do úřadu vrchního starosty Kolína, v říjnu ho sesadili Britové. Od března 1946 předseda CDU v britské okupační zóně, předseda frakce CDU na sněmu Severního Porýní-Vestfálska, 1948 předseda parlamentní rady, 15. září 1949 zvolen prvním kancléřem SRN. Adenauerovým hlavním cílem byla integrace SRN do západoevropského politického a ekonomického systému. V hospodářské sféře se přikláněl k modelu sociálního tržního hospodářství Ludwiga Erharda a odmítal socializační tendence levého křídla CDU. Za důležitý cíl považoval vybudování nového vztahu k Francii. Jeho významnými úspěchy byl podpis pařížských dohod 23. 10. 1954, které znamenaly uznání plné suverenity SRN a její přijetí do NATO (ratifikace 1955), ukončení válečného stavu se SSSR, navázání diplomatických styků a návrat válečných zajatců (1955) a začlenění Sárska do SRN (1955). Udržoval blízký vztah k Ch. de Gaullovi a J. F. Dullesovi. Na domácí scéně oslabila Adenauerovu pozici aféra vyvolaná zásahem policie proti listu Der Spiegel. V říjnu 1963 odstoupil z úřadu kancléře, ale předsedou CDU zůstal až do roku 1966. Následně připravoval edici svých pamětí.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Pohřeb Konrada Adenauera
Vyobrazení Konrada Adenauera na dvoumarkové minci

Je považován za jednoho z nejvýznamnějších německých politiků 20. století. Byl zakladatelem Křesťanskodemokratické unie. V anketě Unsere Besten byl hlasováním televizních diváků zvolen největším Němcem všech dob. Adenauer po 2. světové válce pochopil, že nejrychlejší obnova Německa bude možná jen v těsné spolupráci s USA. Vždy prosazoval proamerický kurs a mezi Němci byl výrok: Adenauer, to je největší Američan v Evropě! Mezi jeho největší zásluhy jakožto německého kancléře se počítá dojednání propuštění německých válečných zajatců ze Sovětského svazu v roce 1955, postupné znovuvyzbrojení Německa a jeho začlenění do NATO a znovupřipojení Sárska ke Spolkové republice Německo (1957). Jen Helmut Kohl sloužil jako spolkový kancléř Německa déle než Adenauer.

Politické úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Adenauer im Dritten Reich (Adenauer ve Třetí říši), Berlin - Rhöndorf 1991.
  • Erinnerungen (Paměti), Frankfurt nad Mohanem 1970.
  • Teegespräche 1950–1954 (Rozhovory u čaje), Berlin - Rhöndorf 1984.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BECKER, Winfried. De Gasperi und Adenauer. Prague Papers on the History of International Relations. 2004, roč. 8, s. 251-279. ISBN 80-7308-093-1. 
  • Berwid-Buquoy, Jan / Paul B. Wink: Konrad Adenauer - Člověk a politik, vydal Konrad-Adenauer-Stiftung (dvojjazyčná publikace - čeština, němčina v jednom svazku), ISBN 3-937731-97-0, Berlín 2005.
  • Hamšík, Dušan: Oběd s Adenauerem, Praha 1966.
  • Novák, Miloslav: Kancléř Adenauer, Praha 1995.
  • Williams, Charles: Adenauer - Otec nového Německa (Překlad z angličtiny: Adenauer, The Father of the New Germany, Londýn 2000), ISBN 80-7257-931-2, Praha 2002.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]