Franklin Delano Roosevelt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Franklin Delano Roosevelt
Franklin Delano Roosevelt
Ve funkci:
4. března 1933 – 12. dubna 1945
Předchůdce Herbert Hoover
Nástupce Harry S. Truman

Narození 30. ledna 1882

Hyde Park, New York

Úmrtí 12. dubna 1945
Warm Springs, Georgie
Politický subjekt Demokrat
Choť Eleanor Roosevelt
Rodiče James Roosevelt a Sara Roosevelt
Děti James Roosevelt a Elliott Roosevelt
Vzdělání

Harvard College a Harvardova univerzita

Commons Franklin Delano Roosevelt

Franklin Delano Roosevelt (30. ledna 188212. dubna 1945) byl americký politik a 32. prezident USA v letech 19331945. Zastával svůj úřad nejdéle ze všech amerických prezidentů a byl jediným, který byl zvolen do svého úřadu více než dvakrát (zvolen byl čtyřikrát). Patří mezi nejdůležitější osobnosti historie 20. století. Jeho vzdálený bratranec byl prezident Theodore Roosevelt.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Život do roku 1932[editovat | editovat zdroj]

Roosevelt roku 1904 absolvoval Harvard, poté vystudoval právo na Kolumbijské univerzitě (1908). Roku 1910 se stal senátorem ve státě New York. Roku 1912 se stal náměstkem na ministerstvu námořnictva, kde působil do roku 1920, kdy neúspěšně kandidoval na funkci viceprezidenta. Ve svých třiadvaceti letech se oženil se svou sestřenicí Eleonorou.

V roce 1921 onemocněl obrnou, částečně ochrnul a od té doby někdy používal kolečkové křeslo. V roce 1928 se stal guvernérem státu New York, zde zahájil své úspěšné tažení proti korupci.

Život po roce 1932[editovat | editovat zdroj]

Roku 1932 se stal demokratickým kandidátem na prezidenta, v této době vyhlásil plán New Deal (nový úděl).

Vláda Franklina D. Roosevelta
Úřad Osoba Období
Prezident Franklin D. Roosevelt 1933–1945
Viceprezident John Nance Garner 1933–1941
Henry A. Wallace 1941–1945
Harry S. Truman 1945
Ministr zahraničí Cordell Hull 1933–1944
Edward R. Stettinius 1944–1945
Ministr války George Dern 1933–1936
Harry H. Woodring 1936–1940
Henry L. Stimson 1940–1945
Ministr financí William H. Woodin 1933–1934
Henry Morgenthau, Jr. 1934–1945
Nejvyšší státní zástupce Homer S. Cummings 1933–1939
Frank Murphy 1939–1940
Robert H. Jackson 1940–1941
Francis Biddle 1941–1945
Ministr pošt James Farley 1933–1940
Frank C. Walker 1940–1945
Ministr námořnictva Claude A. Swanson 1933–1939
Charles Edison 1940
Frank Knox 1940–1944
James Forrestal 1944–1945
Ministr vnitra Harold L. Ickes 1933–1945
Ministr zemědělství Henry A. Wallace 1933–1940
Claude R. Wickard 1940–1945
Ministr obchodu Daniel C. Roper 1933–1938
Harry Hopkins 1939–1940
Jesse H. Jones 1940–1945
Henry A. Wallace 1945
Ministr práce Frances Perkins 1933–1945

Dne 15. února na něj Giuseppe Zangara spáchal atentát, při kterém sice nebyl prezident zraněn, ale zemřel při něm starosta Chicaga Antonín Čermák. Po složení přísahy amerického prezidenta dne (4. března 1933) pronesl historický rozhlasový projev, v němž požádal Američany o důvěru. Tento jeho projev byl mimořádně dobrý a silný, předznamenal tak začátek obratu z krize. Roosevelt pronášel podobné projevy pravidelně i později, vžil se pro ně název rozhovory od krbu.

V roce 1934 se jeho administrativa na okamžik ocitla v ohrožení, když naplánovala skupina bohatých průmyslníků vojenský převrat (tzv. Business Plot) s cílem svrhnout Rooseveltovu vládu.[1] Pro uskutečnění hledali konspirátoři důvěru u generálmajora Smedleyho Butlera – ten však jejich plán zhatil a o převratu svědčil před Kongresem Spojených států.[2]

Na přelomu roku 1936/1937, kdy vypukla ve Flintu státě Michigan stávka dělníků vyrábějících automobily, a viceprezident John Garner po několika potyčkách dělníků s policií připravoval intervenci, Roosevelt tuto intervenci zamítl a postavil se na stranu dělníků. Stávka přesáhla lokálního významu, přivedla ve velkém dělníky tohoto průmyslu do odborů, v konečném výsledku zlepšila jejich úroveň a přihrála Rooseveltovi politické body.

Po začátku druhé světové války začal podporovat západní spojence, především Velkou Británii a Francii, v jejich boji proti nacistickému Německu. USA např. vyměnily s Velkou Británií 50 zastaralých torpédoborců z 1. světové války za základny na ostrovech v Karibiku. Prosadil také zákon o půjčce a pronájmu. Po napadení USA Japonskem v Pearl Harboru začal vést aktivně válku proti zemím Osy (Německo, Itálie a Japonsko), přičemž jeho prioritou byla válka v Evropě.

Zúčastnil se konferencí Velké Trojky (Winston S. Churchill, Josif V. Stalin a Franklin D. Roosevelt) v Teheránu a na jaltské konferenci. Měl velkou zásluhu na dobrých vztazích západních spojenců s komunistickým stalinistickým Ruskem. Během jeho poslední volební kampaně v roce 1944 byl již jeho zdravotní stav velmi špatný. Celkové fyzické vyčerpání doprovázely také psychické potíže v podobě depresí a projevy arteriosklerózy. Roosevelt dle očekávání ve volbách zvítězil a 20. ledna 1945 byl slavnostně uveden do úřadu. Tehdy však již jen minimálně vnímal své okolí, projevoval se u něj nápadný třes rukou a často byl duchem zcela nepřítomen. V tomto katastrofálním zdravotním stavu odcestoval na jaltskou konferenci. Na neblahém výsledku této konference se zcela jistě podepsal právě i jeho zdravotní stav a Roosvelt byl po návratu do USA napadán tiskem i veřejností za to, že západní mocnosti v jednáních tolik ustupovaly Sovětskému svazu.

Krátce po svém posledním výročním projevu národu z 11. ledna 1944, který kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu – zotavoval se z rýmy – četl pro rádio, předložil návrh nazývaný jako Druhá listina práv (en:Second Bill of Rights). Tato listina je též známa pod názvem „listina hospodářských práv“.

Návrh nad stávající základní práva zaručoval právo každého Američana na:

  • právo na zdravotní péči
  • právo na vzdělání
  • právo na práci s životaschopným platovým ohodnocením (jinými slovy právo na zaměstnání se mzdou dostačující na nákup adekvátních potravin, ošacení, důstojného bydlení a odpočinku),

a to spolu se záchrannou sítí, která by poskytovala ochranu před ožebračením způsobeným stářím, nemocí, nehodou nebo nezaměstnaností, tedy: právo na domov, zdravotní péči, ekonomickou ochranu (penzi) během nemoci, úrazu, nezaměstnání a užívání starobního důchodu.

Roosevelt netrval na zanesení těchto práv do Ústavy, ale na její postupné politické implementaci.

Ke Druhé listině práv později, v roce 1979, referoval též český profesor Karel Vašák jako ke druhé ze tří generací lidských práv. Rooseveltův projev byl zaznamenán na film, ale mělo se za to, že se ztratil. Byl nalezen až v roce 2008 dokumentaristou Michaelem Moorem a použit v jeho filmu O kapitalismu s láskou.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Prezident zemřel nedlouho po návratu z této konference 12. dubna 1945 na mrtvici, když malířka kreslila jeho portrét. Zemřel ve vrcholný okamžik války, kdy se zhroucení hitlerovského Německa očekávalo každou chvíli. Byl to jeden z významných amerických prezidentů a jeden z nejuznávanějších světových státníků.


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://coat.ncf.ca/our_magazine/links/53/Plot1.html
  2. Schmidt, Hans (1998). Maverick Marine (reprint, illustrated ed.). University Press of Kentucky. str. 224. ISBN 0-8131-0957-4.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • WANNER, Jan. Rooseveltův pohled na svět a spojenecká koalice. Historický obzor, 1995, 6 (5/6), s. 98-103.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]