Willard Libby
| Willard Frank Libby | |
 |
|
| Narození | 17. prosince 1908 Grand Valley, Colorado  USA |
|---|---|
| Úmrtí | 8. září 1980 Los Angeles, Kalifornie USA |
| Národnost | Američan |
| Vzdělání | Univerzity of California, Berkeley Princeton Univerzity |
| Povolání | chemik a fyzik |
| Ocenění | Nobelova cena, medaile Elliotta Cressona |
Willard Frank Libby (17. prosince 1908 - 8. září 1980) byl americký fyzikální chemik, který objevil a významně zdokonalil tzv. radiokarbonovou metodu datování, která způsobila revoluci v archeologii. Za to také získal roku 1960 Nobelovu cenu za chemii. Objevil též, že za pomoci tritia lze určovat stáří vody, což ovlivnilo zejména obchod s vínem.
Narodil se v Grand Valley ve státě Colorado. Doktorát za chemii dostal v roce 1933 na University of California v Berkeley. Tam se pak stal odborným asistentem. 30. léta 20. století strávil budováním citlivého Geigerova počítače na měření přírodní a umělé radioaktivity. Bylo mu uděleno Guggenheimovo stipendium, které využil většinou v roce 1941 na Princeton University. Po začátku Druhé světové války pracoval s nositelem Nobelovy ceny, chemikem Haroldem Ureyem na projektu Manhattan (výroba první atomové bomby) na Columbia University, byl zde zodpovědný za plynovou difúzí a obohacení uranu 235.
V roce 1945 se stal profesorem na univerzitě v Chicagu. V roce 1954 byl jmenován do americké komise pro atomovou energii. V roce 1959 se stal profesorem chemie na University of California, na tomto postu působil až do jeho odchodu do důchodu v roce 1976. Měl tu čest učit studenty prvního ročníku chemie v letech 1959 až 1963 (v souladu s univerzitní tradicí, kdy senior fakulty učí první ročník). Byl po mnoho let ředitelem celostátního institutu Geofyziky a planetární fyziky (IGPP) při University of California, včetně doby, kdy došlo k přistání na Měsíci.
V roce 1966 se podruhé oženil s Leonou Woods Marshallovou, původně experimentátorkou na prvním nukleárním reaktoru na světě, později profesorkou tvorby a ochrany životního prostředí na UCLA. Také byl u počátku prvního programu tvorby a ochrany životního prostřední na UCLA v roce 1972.
V roce 1960 se stal nositelem Nobelovy ceny za chemii jako vedoucí týmu (sestávajícího z Jamese Arnolda a Ernie Andersona, kterým byl udělen příspěvek 5.000 dolarů), který vyvinul datování pomocí C-14.
