Profesor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o vědeckém titulu. O profesi učitele na vysoké škole pojednává článek Vysokoškolský učitel.

Profesor je vědecký titul vysokoškolského pedagoga, nejvyšší vědeckopedagogická hodnost. Titul profesora se také někdy používá jako tradiční (ale nesprávné) označení učitele na českých gymnáziích.

Historie pojmenování[editovat | editovat zdroj]

Professor byl ve starověkém Římě veřejný, vládou ustanovený a placený učitel (z latinského slova profiteri, což přibližně znamená „veřejně vyznávat“).

Od 17. století byli univerzitními profesory:

  • professores ordinarii – profesoři řádní, tvořící sbor univerzity, vybaveni určitými právy, mohli být voleni děkany a rektory,
  • professores extraordinarii – profesoři mimořádní, vyučující předměty, které nebyly státem systemizovány, nemohli být voleni děkany a rektory.

Univerzitní profesoři byli též zváni doctores nebo magistri, studenti byli zváni scholares. Kromě toho také existovali professores honorarii, profesoři čestní, s právem, nikoli povinností vyučovat na univerzitě, a suplující profesoři, kteří zastupovali řádné profesory a za to dostávali peněžitou odměnu k platu (remuneraci).

V České republice a na Slovensku (někdy též i v Rakousku a v zemích bývalého Uherského království) přetrvává nepamětný zvyk titulovat „profesory“ i učitele na gymnáziích a dalších středních školách. Pracovní označení „středoškolský profesor“ přiznával vysokoškolsky vzdělaným pedagogům československých středních škol ještě zákon o vysokých školách z roku 1966.

Řízení ke jmenování profesorem v České republice[editovat | editovat zdroj]

Podle § 73 a 74 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, se profesorem může stát docent (výjimečně též profesor na renomované vysoké škole v zahraničí), který je význačnou a uznávanou vědeckou nebo uměleckou osobností ve svém oboru a který úspěšně projde řízením ke jmenování profesorem. To je zahájeno jeho návrhem, který musí být podpořen alespoň dvěma dalšími profesory stejného či příbuzného oboru, případně návrhem děkana či rektora, a který posuzuje vědecká rada dané fakulty či vysoké školy (u vysokých škol uměleckého směru umělecká rada). Ta jmenuje pětičlennou hodnotící komisi, jejímiž členy mohou být jen profesoři, docenti nebo jiní významní představitelé daného nebo příbuzného oboru, která po projednání a tajném hlasování přednese svůj návrh, zda má být uchazeč jmenován či nikoli. Pokud je návrh pozitivní, uchazeč musí přednést přednášku, ve které předloží svou koncepci výuky a vědecké či umělecké práce, poté následuje definitivní tajné hlasování vědecké rady. Proti procesnímu postupu v řízení může uchazeč podat námitky, o kterých rozhoduje rektor.

Jestliže kandidát tímto řízením projde úspěšně, vědecká rada prostřednictvím ministra školství navrhne prezidentovi republiky, aby jej pro daný obor profesorem jmenoval. Jde přitom podle čl. 63 odst. 2–4 Ústavy o rozhodnutí prezidenta republiky, které ke své platnosti potřebuje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády a za které nese odpovědnost vláda.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]