Hirschův index
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hirschův index (také H-index) je kvantitativní ohodnocení kvality vědeckých článků publikovaných jedním vědeckým pracovníkem.[1] Měl by umožnit odstranit problémy spojené s možnou nevyváženou účastí autora na různých článcích (hlavní autor méně citovaných prací či drobný přispěvatel na jednom velmi citovaném článku) a ohodnotit tak jeho „průměrný“ podíl na citačním indexu svých článků.
Obsah |
[editovat] Výpočet Hirschova indexu
Hirschův index jednotlivce lze velmi jednoduše zjistit z citačních indexů jeho jednotlivých vědeckých prací. Jde o číslo h, označující počet článků mající citační index rovný či vyšší h. Má-li např. devátý nejcitovanější článek autora citační index 10 a desátý článek citační index 9, pak pro daného vědce je Hirschův index h=9. Lze si jej představit jako stranu největšího celočíselného čtverce, který lze vepsat pod setříděný graf počtu citací.
Zřejmě nejvyšší Hirschův index ve fyzice měl v roce 2005 (tedy roce uveřejnění) guru teorie superstrun Edward Witten, jehož h=110. Podle J. Hirsche je roční vzestup indexu h o 1 známkou kvalitní publikační aktivity, o 3 pak zcela výjimečné práce.
[editovat] Porovnání indexu pro různé obory
Problém, který Hirschův index ale neřeší, je srovnání výkonnosti vědců v různých oborech, neboť ty mají různý, více či méně charakteristický, počet spoluautorů článků. Jednou z možností, jak umožnit srovnání indexu h pro různé obory, je použít hodnotu Hirschova indexu dělenou střední hodnotou počtu spoluautorů článku.[2]
