Prezident České republiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Prezident České republiky
Flag of the president of the Czech Republic.svg
Vlajka prezidenta České republiky
Miloš Zeman
Úřadující
Miloš Zeman

od 8. března 2013
Sídlo Pražský hrad
Funkční období 5 let, 2 po sobě jdoucí období
První ve funkci Václav Havel
2. února 1993
Vytvoření Ústava České republiky
1. ledna 1993
Webová stránka www.hrad.cz

Fanfára prezidenta

Problémy s přehráváním? Nápověda.

Prezident České republiky je hlava České republiky, která je volena přímo českými občany, resp. oprávněnými voliči. V letech 1993–2012 byl volen oběma komorami Parlamentu, tedy poslanci a senátory, na společné schůzi obou komor. Z výkonu své funkce není odpovědný s výjimkou velezrady a hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. Prezident se ujímal úřadu složením slibu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny, od roku 2013 skládá slib do rukou předsedy Senátu. Prezidentovo funkční období trvá pět let. Vzdát se svého úřadu může též do rukou předsedy Senátu Parlamentu ČR. Výkon pravomocí, protokolární povinnosti a další funkce spojené s osobou prezidenta zajišťuje Kancelář prezidenta republiky, jeho ochranu má na starosti specializovaný policejní útvar.

Česká republika je parlamentní republika, v níž je hlava státu součástí pilíře výkonné moci s omezenými pravomocemi v rozhodovacích procesech (pasivní složka), ty většinově náleží předsedovi vlády a kabinetu (aktivní složka), ale do dění vstupuje v okamžiku napětí a krize. Reprezentuje zemi navenek i ve vnitřních vztazích.[1]

Slib prezidenta republiky zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“[2]

Prezident republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Je mu uděleno slovo, kdykoliv o to požádá. Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti. Prezident je také vrchním velitelem ozbrojených sil a disponuje jedním ze sedmi klíčů od dveří do Korunní komory v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta, kde jsou uloženy české korunovační klenoty.

Volba prezidenta[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Volba prezidenta České republiky, Volby prezidenta České republiky (1993-2008) a Volba prezidenta České republiky 2013.

Prezidentem republiky může být zvolen občan, který má právo volit a dosáhl věku 40 let. Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou. Zvolen také nemůže být občan, který byl odsouzen za velezradu nebo za hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku.

Navrhovat kandidáta může nejméně dvacet poslanců nebo deset senátorů, anebo každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50 000 občany. Volbu prezidenta republiky vyhlašuje předseda Senátu, koná se tajným hlasováním a právo volit má každý český občan, který dosáhl věku 18 let.

V prvním kole může být zvolen kandidát, který získá nadpoloviční většinu všech platných hlasů. Pokud nikdo nadpoloviční většinu nezíská, koná se do 14 dnů kolo druhé, do kterého postoupují dva nejúspěšnější kandidáti z kola prvního (při teoretické rovnosti hlasů všichni, kteří takový počet hlasů získají, tak, aby byli alespoň dva). Ve druhém kole pak bude zvolen ten kandidát, který získá hlasů více (opět při teoretické rovnosti hlasů se do deseti dnů vyhlásí zcela nová volba).

Indemnita[editovat | editovat zdroj]

Prezident má speciální druh imunity, indemnitu. Prezidenta nelze po dobu výkonu jeho funkce zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt.

Velezrada[editovat | editovat zdroj]

Velezrada je ústavní delikt, za který může být prezident odsouzen. Kromě toho je možné jej odsoudit také pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. Velezradou se přitom rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Žalobu může podat jen Senát Parlamentu České republiky, který k tomu však musí získat souhlas Poslanecké sněmovny. Řízení probíhá před Ústavním soudem a jediným trestem může být ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt.

V roce 2004 však lidovecký senátor Zdeněk Bárta prohlásil, že má připravený návrh na ústavní žalobu proti prezidentu Klausovi pro velezradu, kterého obviňoval z toho, že svým počínám ohrožuje fungování Ústavního soudu České republiky, protože nenavrhuje dostatečně rychle Senátu na schválení kandidáty na pozici jeho soudců.[3] Tento návrh však mezi ostatními senátory podporu nezískal, i když zájem obecně vzbudil.[4] O velezradě také uvažovala v roce 2009 sociálnědemokratická senátorka Alena Gajdůšková, a to v souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy.[5] Ani v tomto případě však k podání ústavní žaloby nedošlo.

V únoru 2013 podepsal potřebný počet senátorů (28) návrh žaloby na prezidenta Václava Klause především v souvislosti s amnestií vyhlášenou v novoročním projevu, ale i dalšími kroky během funkčního období (nedokončování ratifikace mezinárodních smluv, nenavrhování kandidátů na soudce Ústavního soudu, nerozhodnutí o jmenování či nejmenování Petra Langera soudcem). Tím se měl dopustit jednání směřujícího proti svrchovanosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu.[6][7] Zároveň byla Senátu doručena petice 73 tisíc lidí s výzvou k podání žaloby. Na základě tohoto návrhu proběhla 4. března mimořádná schůze Senátu, která podání ústavní žaloby k Ústavnímu soudu schválila[8] Ústavní soud však řízení o žalobě z procesních důvodů zastavil, když dovodil, že podle zákonné úpravy o tomto řízení účinné před 7. březnem 2013 nešlo pokračovat v řízení o této žalobě po uplynutí funkčního období prezidenta.[9]

Pravomoci[editovat | editovat zdroj]

Absolutní pravomoci (bez kontrasignace)[editovat | editovat zdroj]

Tyto pravomoci vykonává prezident zcela nezávisle, rozhodnutí podle nich vydaná jsou bezprostředně platná.

Prezident podle Ústavy České republiky:

  1. jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,
  2. svolává zasedání Poslanecké sněmovny,
  3. rozpouští Poslaneckou sněmovnu,
  4. pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády,
  5. jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy,
  6. jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu,
  7. odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem (agraciace) a zahlazuje odsouzení (rehabilitace) (viz dále),
  8. má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního (viz dále),
  9. podepisuje zákony,
  10. jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,
  11. jmenuje členy Bankovní rady České národní banky.

Ke jmenování soudců Ústavního soudu však potřebuje souhlas Senátu.

Milost[editovat | editovat zdroj]

Milost je zvláštní pravomoc, ideově vycházející z doby monarchie. Umožňuje prezidentovi v individuálních případech odpouštět a zmírňovat tresty uložené soudem; zahlazovat odsouzení; a s kontrasignací nařizovat, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo.

V praxi tuto pravomoc prezident používá zejména v případech, kdy se domnívá, že soud pochybil, nebo v humanitárních případech, kdy zabraňuje rozdělení rodiny nebo přihlíží k vážnému zdravotnímu stavu odsouzených nebo členů jejich rodiny. V praxi bývají některá udělení milosti veřejností kritizována.

Prezidentské veto[editovat | editovat zdroj]

Suspenzivní veto patří mezi pravomoci českého prezidenta. Dovoluje mu vrátit Parlamentem schválený návrh zákona zpět Poslanecké sněmovně spolu s odůvodněním. Musí tak učinit ve lhůtě 15 dnů počínající den po předložení zákona k podpisu a nemůže tak učinit u ústavních zákonů. Přehlasovat veto může nadpoloviční většina všech poslanců. Pokud si prezident není jistý ústavností zákona, může podat Ústavnímu soudu návrh na zrušení zákona. Zákon ovšem nabude platnost.

Václav Havel ve svém prvním volebním období použil veto jen devětkrát. Čtyřikrát byl poslanci přehlasován, čtyřikrát nebyl, v jednom případě rozhodl o zrušení platného zákona na návrh prezidenta Ústavní soud. Ve druhém volebním období použil veto sedmnáctkrát, ve všech případech však byl poslanci přehlasován. Úspěšnější byl u Ústavního soudu, který čtyřikrát alespoň částečně návrhům prezidenta vyhověl. Prezident Václav Klaus veto používal častěji, vetoval celkem 62 zákonů.

Pravomoci s kontrasignací[editovat | editovat zdroj]

Rozhodnutí vydaná podle těchto pravomocí vyžadují ke své platnosti spolupodpis (kontrasignaci) předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Za tato rozhodnutí odpovídá vláda.

Prezident podle Ústavy České republiky:

  1. zastupuje stát navenek,
  2. sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,
  3. je vrchním velitelem ozbrojených sil,
  4. přijímá vedoucí zahraničních zastupitelských misí,
  5. pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí,
  6. vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu,
  7. jmenuje a povyšuje generály,
  8. propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán,
  9. jmenuje soudce,
  10. nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo (abolice, viz shora),
  11. má právo udělovat amnestii.

Další pravomoci určují běžné zákony. Podle nich prezident například:

  1. vyhlašuje volby do zastupitelstev krajů a do zastupitelstev obcí
  2. uchovává pečetidlo státní pečeti
  3. jmenuje a odvolává rektory veřejných vysokých škol a jmenuje profesory

Amnestie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Amnestie.

Amnestie je pravomoc prezidenta, která mu umožňuje hromadně promíjet a snižovat tresty a právní následky odsouzení, právo nařizovat, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo. Amnestie se může vztahovat i na přestupky. Pokud se vztahuje na přestupky, vždy se jedná konkrétně o některý z přestupků a uděluje se celoplošně. Amnestie nemůže být zrušena. Prezident může určit okruhy osob, na které se amnestie vztahuje, i okruhy osob, na které se nevztahuje. K platnosti amnestie je třeba spolupodpis předsedy vlády nebo pověřeného ministra.

Václav Havel jako prezident České republiky udělil amnestie, a to v letech 1993 a 1998. Obě se týkaly jen nižšího počtu osob (130 a 955) a nevzbudily takové kontroverze jako jeho první amnestie, ještě v úřadu prezidenta Československa v roce 1990. Tehdy ještě nebylo třeba premiérova spolupodpisu. Amnestie byla nejrozsáhlejší a vzbudila mnoho ohlasů. Propuštěno bylo 15 tisíc vězňů, 16 tisícům se trest zkrátil. Kritici Havlovi vyčítají, že tímto rozhodnutím výrazně zvýšil míru kriminality. Trestných činů spáchaných propuštěnými na základě této amnestie (tzv. amnestovanými) bylo 9 procent z celkové kriminality v roce 1990.

Václav Klaus možnosti amnestie využil u příležitosti výročí 20 let od rozdělení Československa. Ve svém posledním prezidentském novoročním projevu 1. ledna 2013 oznámil amnestii, na základě které bylo propuštěno přibližně 6 500 věznů. Protesty zejména opozičních politiků a občanů ČR vyvolal zejména rozsah amnestie, která se týkala i řady kauz ekonomické trestné činnosti a známých osobností.

Úřad prezidenta neobsazen[editovat | editovat zdroj]

Úřad prezidenta může zůstat neobsazen:

  • prezident je odsouzen za velezradu nebo za hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku
  • vzdá se svého úřadu do rukou předsedy Senátu
  • funkční období prezidenta skončí a nový prezident ještě nesložil slib či složil slib s výhradou
  • není schopen svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat (usnáší se na tom Poslanecká sněmovna a Senát)

V těchto případech pravomoci s kontrasignací (kromě pravomocí jmenovat a povyšovat generály a vyhlašovat parlamentní volby) přecházejí na předsedu vlády.

Pravomoci bez kontrasignace (kromě jmenování předsedy a místopředsedů Nejvyššího soudu, milosti, suspenzivního veta, podepisování zákonů a jmenování předsedy a místopředsedy Nejvyššího kontrolního úřadu) přecházejí na předsedu Poslanecké sněmovny, včetně pravomoci vyhlašovat volby do Senátu (volby do Poslanecké sněmovny v takových případech vyhlašuje vždy předseda Senátu). Pokud je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší výkon těchto pravomocí předsedovi Senátu.

Stav ohrožení státu, stav nouze, válečný stav[editovat | editovat zdroj]

Po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu může vláda požádat Parlament, aby projednal vládní návrh zákona ve zkráceném jednání. V tomto případě prezident nemá právo veta.

Jestliže po dobu nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu podmínky na území České republiky neumožní konat volby ve lhůtách, které jsou stanoveny pro pravidelná volební období, lze zákonem lhůty prodloužit, nejdéle však o šest měsíců. Toto prodloužení je možné provést i opakovaně. Lze tak prodloužit i volební období prezidenta republiky.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CABADA, Ladislav; KUBÁT, Michal, a kol. Úvod do studia politických věd. Praha : Eurolex Bohemia s. r. o., 2004. ISBN 80-86432-63-7.  
  2. Čl. 59 odst. 2 Ústavy České republiky
  3. Zdeněk Bárta: Prezidentova velezrada podle § 96, blisty.cz, 15. dubna 2004
  4. Jiří Pehe: Co je (Klausova) velezrada, 16. října 2009
  5. Klause obviníme z velezrady, plánuje senátorka, tyden.cz, 10. května 2009
  6. Návrh žaloby na Klause pro velezradu podepsalo 27 senátorů – zpráva ČTK z 26. února 2013
  7. Text návrhu ústavní žaloby Senátu, web senátora Miloše Janečka
  8. .ČTK. Senát schválil ústavní žalobu na prezidenta pro velezradu. České noviny.cz [online]. 2013-03-04 [cit. 2013-03-04]. Dostupné online.  
  9. Ústavní soud: Ústavní soud zastavil řízení o velezradě bývalého prezidenta Václava Klause – aktualizováno

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu