Prezident České republiky
| Prezident České republiky |
|
 Vlajka prezidenta České republiky |
|
 Václav Klaus od 7. března 2003 |
|
| Sídlo | Pražský hrad |
|---|---|
| Funkční období | 5 let, 2 po sobě jdoucí období |
| První ve funkci | Václav Havel 2. února 1993 |
| Vytvoření | Ústava České republiky 1. ledna 1993 |
| Webová stránka | www.hrad.cz |
Prezident České republiky je hlava České republiky. Je volen oběma komorami Parlamentu a není z výkonu své funkce odpovědný s výjimkou velezrady. Prezident se ujímá úřadu složením slibu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny, jeho funkční období trvá pět let. Výkon pravomocí, protokolární povinnosti a další funkce spojené s osobou prezidenta zajišťuje Kancelář prezidenta republiky.
Česká republika je parlamentní republika, v níž je hlava státu součástí pilíře výkonné moci s omezenými pravomocemi v rozhodovacích procesech (pasivní složka), ty většinově náleží předsedovi vlády a kabinetu (aktivní složka), ale do dění vstupuje v okamžiku napětí a krize. Reprezentuje zemi navenek i ve vnitřních vztazích.[1]
Slib prezidenta republiky zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“[2]
Prezident republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Je mu uděleno slovo, kdykoliv o to požádá. Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti. Prezident je také vrchním velitelem ozbrojených sil.
Obsah |
[editovat] Volba prezidenta
- Podrobnější informace naleznete v článcích Volba prezidenta České republiky a Seznam voleb prezidenta České republiky.
Prezidentem republiky může být zvolen občan, který má právo volit a dosáhl věku 40 let. Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou. Zvolen také nemůže být občan, který byl odsouzen za velezradu.
Z kandidátů, které navrhli poslanci či senátoři, volí prezidenta Parlament České republiky na společné schůzi obou komor. Volba probíhá ve třech kolech: v prvním kole je ke zvolení potřeba nadpoloviční většina všech poslanců i nadpoloviční většina všech senátorů. Pokud ani jeden z kandidátů takto zvolen není, proběhne druhé kolo volby, do kterého postupuje kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů v Senátu, a kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů v Poslanecké sněmovně.
Ve druhém kole je ke zvolení potřeba nadpoloviční většina přítomných poslanců a zároveň nadpoloviční většina přítomných senátorů. Pokud ani ve druhém kole nebyl nikdo zvolen, proběhne se stejnými kandidáty třetí kolo, ve kterém ke zvolení stačí nadpoloviční většina hlasů přítomných poslanců a senátorů (v součtu). Nebyl-li prezident republiky zvolen ani ve třetím kole, konají se nové volby.
Ke konci roku 2010 začala být už na vládní úrovni připravována změna Ústavy, která by zavedla volbu přímo občany.[3]
[editovat] Indemnita
Prezident má speciální druh imunity, indemnitu. Prezidenta nelze zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt. Trestní stíhání pro trestné činy spáchané po dobu výkonu funkce prezidenta republiky je navždy vyloučeno.
[editovat] Velezrada
Velezrada je jediný delikt, za který může být prezident odsouzen. Přesný obsah velezrady přitom není určen přímo v Ústavě, stanoví ho v rámci úpravy řízení o ústavní žalobě proti prezidentu republiky § 96 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Žalobu může podat jen Senát a řízení probíhá před Ústavním soudem. Trestem může být ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt.
Žádné stíhání pro velezradu se doposud neuskutečnilo. V roce 2004 však lidovecký senátor Zdeněk Bárta prohlásil, že má připravený návrh na ústavní žalobu proti prezidentu Klausovi pro velezradu, kterého obviňoval z toho, že svým počínám ohrožuje fungování Ústavního soudu České republiky, protože nenavrhuje dostatečně rychle Senátu na schválení kandidáty na pozici jeho soudců.[4] Tento návrh však mezi ostatními senátory podporu nezískal, i když zájem obecně vzbudil.[5] O velezradě také uvažovala v roce 2009 sociálnědemokratická senátorka Alena Gajdůšková, a to v souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy.[6] Ani v tomto případě však k podání ústavní žaloby nedošlo.
[editovat] Pravomoci
[editovat] Absolutní pravomoci (bez kontrasignace)
Tyto pravomoci vykonává prezident zcela nezávisle, rozhodnutí podle nich vydaná jsou bezprostředně platná.
Prezident podle Ústavy České republiky:
- a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,
- b) svolává zasedání Poslanecké sněmovny,
- c) rozpouští Poslaneckou sněmovnu,
- d) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády,
- e) jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy,
- f) jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu,
- g) odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem (agraciace), nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo (abolice), a zahlazuje odsouzení (rehabilitace) (viz dále),
- h) má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního (viz dále),
- i) podepisuje zákony,
- j) jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,
- k) jmenuje členy Bankovní rady České národní banky,
- l) vyhlašuje referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii a jeho výsledek.
[editovat] Milost
Milost je zvláštní pravomoc, ideově vycházející z doby monarchie. Umožňuje prezidentovi v individuálních případech odpouštět a zmírňovat tresty uložené soudem; nařizovat, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo; a zahlazovat odsouzení.
V praxi tuto pravomoc prezident používá zejména v případech, kdy se domnívá, že soud pochybil, nebo v humanitárních případech, kdy zabraňuje rozdělení rodiny nebo přihlíží k vážnému zdravotnímu stavu odsouzených nebo členů jejich rodiny. V praxi bývají některá udělení milosti veřejností kritizována.
[editovat] Prezidentské veto
Suspenzivní veto patří mezi pravomoci českého prezidenta. Dovoluje mu vrátit Parlamentem schválený návrh zákona zpět Poslanecké sněmovně spolu s odůvodněním. Musí tak učinit ve lhůtě 15 dnů počínající den po předložení zákona k podpisu a nemůže tak učinit u ústavních zákonů. Přehlasovat veto může nadpoloviční většina všech poslanců. Pokud si prezident není jistý ústavností zákona, může podat Ústavnímu soudu návrh na zrušení zákona. Zákon ovšem nabude platnost.
Veto bývá prezidentem používáno jen zřídka.[zdroj?] Například Václav Havel ve svém prvním volebním období použil veto jen devětkrát. Čtyřikrát byl poslanci přehlasován, čtyřikrát nebyl, v jednom případě rozhodl o zrušení platného zákona na návrh prezidenta Ústavní soud. Ve druhém volebním období použil veto sedmnáctkrát, ve všech případech však byl poslanci přehlasován. Úspěšnější byl u ústavního soudu, který čtyřikrát alespoň částečně návrhům prezidenta vyhověl. Prezident Václav Klaus veto používá častěji, do konce roku 2006 vetoval 25 zákonů[7].
[editovat] Pravomoci s kontrasignací
Rozhodnutí vydaná podle těchto pravomocí vyžadují ke své platnosti spolupodpis (kontrasignaci) předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Za tato rozhodnutí odpovídá vláda.
Prezident podle Ústavy České republiky:
- a) zastupuje stát navenek,
- b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,
- c) je vrchním velitelem ozbrojených sil,
- d) přijímá vedoucí zahraničních zastupitelských misí,
- e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí,
- f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu,
- g) jmenuje a povyšuje generály,
- h) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán,
- i) jmenuje soudce,
- j) má právo udělovat amnestii,
Další pravomoci určují běžné zákony. Podle nich prezident například:
- a) vyhlašuje volby do zastupitelstev krajů a do zastupitelstev obcí
- b) uchovává pečetidlo státní pečeti
- c) jmenuje a odvolává rektory veřejných vysokých škol a jmenuje profesory
[editovat] Amnestie
Amnestie je pravomoc prezidenta, která mu umožňuje hromadně promíjet a snižovat tresty a právní následky odsouzení, právo nařizovat, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo. Amnestie se může vztahovat i na přestupky. Pokud se vztahuje na přestupky, vždy se jedná konkrétně o některý z přestupků a uděluje se celoplošně. Amnestie nemůže být zrušena. Prezident může určit okruhy osob, na které se amnestie vztahuje, i okruhy osob, na které se nevztahuje. K platnosti amnestie je třeba spolupodpis předsedy vlády nebo pověřeného ministra.
Václav Havel jako prezident České republiky udělil amnestie, a to v letech 1993 a 1998. Obě se týkaly jen nižšího počtu osob (130 a 955) a nevzbudily[zdroj?] větší kontroverze.
Mnoho ohlasů vzbudila rozsáhlá amnestie Václava Havla jako prezidenta Československa v roce 1990. Tehdy ještě nebylo třeba spolupodpisu. Propuštěno bylo 15 000 vězňů, 16 000 se trest zkrátil. Kritici Havlovi vyčítají, že tímto rozhodnutím výrazně zvýšil míru kriminality. Trestných činů spáchaných propuštěnými na základě této amnestie (tzv. amnestovanými) bylo 9 procent z celkové kriminality v roce 1990.
[editovat] Úřad prezidenta neobsazen
Úřad prezidenta může zůstat neobsazen:
- prezident je odsouzen za velezradu
- vzdá se svého úřadu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny
- funkční období prezidenta skončí a nový prezident ještě nesložil slib či složil slib s výhradou
- není schopen svůj úřad se závažných důvodů vykonávat (usnáší se na tom Poslanecká sněmovna a Senát)
V těchto případech pravomoci s kontrasignací (kromě pravomocí jmenovat a povyšovat generály) přecházejí na předsedu vlády.
Pravomoci bez kontrasignace (kromě jmenování předsedy a místopředsedy Nejvyššího soudu, milosti, suspenzivního veta, podepisování zákonů, jmenování předsedy a místopředsedy NKÚ) přecházejí na předsedu Poslanecké sněmovny. Pokud je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší výkon těchto pravomocí předsedovi Senátu. V takovémto případu však dojde k ústavní krizi, protože pravomoc vyhlásit nové volby do Senátu a Poslanecké sněmovny kvůli chybě v ústavě z prezidenta na nikoho nepřechází (změněno ústavním zákonem 319/2009 Sb., předseda vlády podle článku 63 písmeno f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a Senátu).
[editovat] Stav ohrožení státu, stav nouze, válečný stav
Po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu může vláda požádat Parlament, aby projednal vládní návrh zákona ve zkráceném jednání. V tomto případě prezident nemá právo veta.
Jestliže po dobu nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu podmínky na území České republiky neumožní konat volby ve lhůtách, které jsou stanoveny pro pravidelná volební období, lze zákonem lhůty prodloužit, nejdéle však o šest měsíců. Toto prodloužení je možné provést i opakovaně. Lze tak prodloužit i volební období prezidenta republiky.
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ CABADA, Ladislav; KUBÁT, Michal, a kol. Úvod do studia politických věd. Praha : Eurolex Bohemia s. r. o., 2004. ISBN 80-86432-63-7.
- ↑ Čl. 59 odst. 2 Ústavy České republiky
- ↑ Přímá volba prezidenta, vlada.cz, 29. listopadu 2010
- ↑ Zdeněk Bárta: Prezidentova velezrada podle § 96, blisty.cz, 15. dubna 2004
- ↑ Jiří Pehe: Co je (Klausova) velezrada, 16. října 2009
- ↑ Klause obviníme z velezrady, plánuje senátorka, tyden.cz, 10. května 2009
- ↑ [1]
[editovat] Literatura
- Zdeněk Koudelka: Prezident republiky, Nakladatelství Leges: Praha 2011, 224 s., ISBN 978-80-87212-95-0.
- In ŠIMÍČEK, Vojtěch. Postavení prezidenta v ústavním systému České republiky. Brno : Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2008. ISBN 978-80-210-4520-0. (čeština, slovenština)
