Právnická osoba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Právnická osoba je právní pojem, který se vedle pojmu fyzická osoba tedy člověka používá pro jednoho ze dvou typů právních subjektů.

Právnická osoba je vymezena například v § 118 až 488 českého občanského zákoníku, v § 21 sq. německého občanského zákoníku (BGB) a § 26 rakouského občanského zákoníku (ABGB). Paragraf 26 ABGB ovšem definuje "morální osobu" (die moralische Persone) a rozděluje na povolené a nepovolené společnosti. Samotný termín "die juristische Persone" nebo "die rechtwissenschaftliche Persone" se nikde v ABGB vůbec nevyskytuje. Tento občanský zákoník znal pouze fyzické osoby a výdělečná sdružení (podle hl. 27). Platil až do konce r. 1950, nikdy nevyšel ve sbírce zákonů česky a jeho úřední znění je německé, otištěné v říšské sbírce zákonů (viz ustanovení uvozovacího dekretu k ABGB). S pojmem "právnická osoba" se operovalo už za 1. republiky, nebyl zakotven v zákoně a chápání bylo jiné než dnes.

Právnická osoba v českém právu[editovat | editovat zdroj]

Stručná historie[editovat | editovat zdroj]

Původně lidé svůj majetek spravovali sami, přestože známe z římského práva existenci obdobných entit, není možné dohledat, zda měly právní osobnost a byly tedy subjektem práva tak, jak ho chápeme dnes. 

Ve středověku vznikaly subjekty především při správě věcí hanzovních, církevních či univerzitních. Nedá se však ještě mluvit o právní osobnosti v pravém slova smyslu, jelikož vznikaly zejména za účelem ochany  

proti zásahům autority, nejčastěji panovníka. 

Vznik skutečné právní osoby je zapříčiněn vývojem obchodu za dob průmyslové revoluce, kdy zejména obchodníci, při rozvíjení velkých projektů, hledali nástroje, jak omezit riziko ztráty vlastního majetku v případě 

neúspěchu.[1]

Definice podle občanského zákoníku[editovat | editovat zdroj]

Dle § 20 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., Nový občanský zákoník, je právnická osoba definována jako: "organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná. 

Právnická osoba může bez zřetele na předmět své činnosti mít práva a povinnosti, které se slučují s její právní povahou."[2]

 Toto základní vymezení sleduje funkční a organizační hledisko. Organzační útvar můžeme chápat jako strukturu, která existuje jakožto nástroj lidské činnosti nezávisle na právu. Právní osobnost poté značí

 způsobilost vystupovat v právních vztazích vlastním jménem a nést majetkovou odpovědnost z těchto vztahů vznikající. [1]

Právnická osoba má právní osobnost (způsobilost mít práva a povinnosti), stejně jako svéprávnost, už od okamžiku svého vzniku, a to v plném rozsahu, ledaže je omezena zákonem. Za právnickou osobu ovšem jejím jménem jednají osoby fyzické, tzv. statutární orgány nebo pověření zaměstnanci či členové.[3] K jejímu vzniku je obvykle potřeba písemná smlouva nebo zakladatelská listina a vzniká zásadně dnem zápisu do veřejného rejstříku nebo jiného rejstříku.[4] Při vzniku je třeba určit její název, který pak požívá zákonné ochrany, a sídlo.[5]

Právnická osoba zaniká dnem výmazu z veřejného rejstříku. Právnická osoba, která nepodléhá zápisu do veřejného resjtříku poté zaniká skončením likvidace.[6]

Účelem likvidace je vypořádat majetek zrušené právnické osoby, vyrovnat dluhy věřitelům a naložit s čistým majetkovým zůstatkem jež vyplyne z likvidace. Náležitostmi likvidace se zabývají příslušné paragrafy

občanského zákoníku.[7]

 Podle hlavní činnosti lze právnická osoba ustavit ve veřejném nebo soukromém zájmu.[8]

Typy právnických osob[editovat | editovat zdroj]

Ustanovení nového občanského zákoníku rozlišují tři typy právnických osob: korporace, fundace a ústavy.

Pro korporace – typicky spolky[9]. Je příznačné, že je tvoří členové nebo společníci neboli osobní složka (corpus = tělo). V současné právní úpravě jde především o občanská sdružení.

Pro fundace – typicky nadace či nadační fondy[10]. Je naopak typické, že jejich základ (fundus) tvoří majetek určený k určitému účelu.

ústavech[11] je osobní i majetková složka propojena: ústav nemá členy jako korporace, ale zaměstnance, a majetek ústavu není tak chráněn jako u fundací. V současné době jde především o obecně prospěšné

společnosti.[1]

Právnickými osobami pak konkrétně jsou:[12]

  • sdružení fyzických nebo právnických osob (korporace),
  • účelová sdružení majetku (fundace, nadace, nebo nadační fondy),
  • společnosti bez členů (pouze se zaměstnanci), majetek není chráněn jako u fundací (ústavy, obecně prospěšné společnosti)
  • jednotky územní samosprávy, tedy obce a kraje (veřejnoprávní korporace) a
  • jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon.

Právnickou osobou je i stát, pokud je účastníkem občanskoprávních vztahů.[13] Právnickou osobou naopak není societas nebo tichá společnost, protože ty jsou jen obligačním poměrem mezi účastníky smlouvy.

Příklady právnických osob[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ELIÁŠ, Karel, a kol. Občánské právo pro každého: Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. První. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2013. 316 s. ISBN 978-80-7478-013-4. S. 113.  
  2. ELIÁŠ, Karel; SVATOŠ, Marek. ÚZ 900 Nový občanský zákoník. [s.l.] : Sagit, 2012. 320 s. ISBN 978-80-7208-920-8. S. 12.  
  3. § 118, § 123, § 163 až 165 zákona č. 89/2012 Sb., Nový občanský zákoník (dále jen „NOZ“)
  4. §118,§ 119 ,§ 120,§ 121,§ 122 až 125,§ 127 NOZ
  5. § 123, § 132 až 134, § 135/1,§ 135/2, § 136, § 137 NOZ
  6. § 185, § 186 NOZ
  7. § 187 až 209 NOZ
  8. § 144 odst. 1 NOZ
  9. § 210 až 302 NOZ
  10. § 303 až 401 NOZ
  11. § 402 až 418 NOZ
  12. § 20 odst. 2 NOZ
  13. § 21 NOZ

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]