Smlouva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Smlouva (někdy též kontrakt, dohoda, konvence aj.) je dvoustranné či vícestranné právní jednání spočívající ve vzájemných a obsahově shodných projevech vůle smluvních stran, směřujících ke vzniku, změně či zániku práv a povinností, které právní předpisy s takovými projevy vůle spojují. Smlouva je jeden ze základních pilířů soukromého práva, obzvláště práva civilního (občanského).

České soukromé právo[editovat | editovat zdroj]

Smlouvy v českém soukromém právu se týkají soukromoprávních závazků a upravuje je obecně občanský zákoník, obchodní zákoník odlišně upravuje některá ustanovení v oblasti obchodněprávních vztahů, zákoník práce pak upravuje veškeré smlouvy týkající se závislé práce. Pro platnost smlouvy platí podmínky, které obecně platí pro platnost právního jednání. K uzavření smlouvy dojde tehdy, kdy dostatečně určitý návrh (oferta) je druhou stranou včasně přijat (akceptace).[1] Smlouvy mohou být uzavřeny jakoukoli formou, písemná forma je vyžadována jen u převodů nemovitých věcí a tam, kde to výslovně vyžaduje zákon nebo dohoda stran (písemně uzavřené smlouvy lze měnit také jen písemně).[2] Zrušit smlouvu lze vždy dohodou, jednostranně odstoupit je možné jen tehdy, pokud to sama smlouva nebo zákon výslovně umožňuje, případně tehdy (mimo obchodněprávní vztahy), pokud ji jeden z účastníků uzavřel v tísni za nápadně nevýhodných podmínek.[3]

Soukromoprávní smlouva vždy váže jen ty, kteří ji uzavřeli. Lze ovšem také uzavřít smlouvu ve prospěch třetí osoby, taková smlouva se však na ni bude vztahovat až tehdy, kdy s ní projeví souhlas.[4] O uzavření smlouvy o určité záležitosti se lze také předběžně dohodnout (tzv. smlouva o smlouvě budoucí).

Smluvní typy[editovat | editovat zdroj]

V důsledku historického vývoje se vytvořily typy smluv, které standardně a vyváženě upravují práva a povinnosti smluvních stran. Vzhledem k jejich typizovanému obsahu i označení se nazývají pojmenované smlouvy. Obsaženy jsou v občanském zákoníku, obchodním zákoníku (ten obsahuje i vlastní úpravu některých smluv z občanského zákoníku)[5] a v dalších zvláštních zákonech.[6] Přesto je díky smluvní svobodě možné uzavřít i smlouvu, která není v zákoně výslovně upravena, nepatří mezi smluvní typy. Takováto smlouva se nazývá smlouva nepojmenovaná (inominátní, atypická) a nesmí odporovat obsahu či účelu zákona.[7]

V praxi se lze nejčastěji setkat s těmito smluvními typy:

  • Kupní smlouva – prodávající odevzdává kupujícímu předmět koupě a kupující jej přebírá a platí za něj dohodnutou cenu.
  • Darovací smlouva – dárce něco bezúplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, který tento dar nebo slib přijímá.
  • Nájemní smlouva – pronajímatel přenechává na dohodnutou dobu za úplatu (nájemné) nájemci do užívání určitou věc (např. i byt).
  • Smlouva o výpůjčce – vypůjčitel může po dohodnutou dobu bezplatně používat určitou konkrétní věc, která patří půjčiteli.
  • Smlouva o zápůjčce – věřitel přenechává za úplatu nebo bezúplatně dlužníkovi druhově určené věci (zejména peníze) a dlužník se zavazuje je po uplynutí dohodnuté doby vrátit a případně i zaplatit úrok.
  • Pracovní smlouva – upravuje pracovní poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem (mimo pracovní poměr upravuje dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem dohoda o provedení práce nebo dohoda o pracovní činnosti).
  • Pojistná smlouva – pojistitel se zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout dohodnuté finanční plnění a pojistník se zavazuje pravidelně platit pojistiteli pojistné.

Mezi další patří např. tyto:

  • Příkazní smlouva – příkazník se zaváže pro příkazce obstarat nějakou věc nebo vykonat nějakou činnost.
  • Zprostředkovatelská smlouva – zprostředkovatel se za úplatu zaváže pro zájemce obstarat uzavření nějaké smlouvy.
  • Smlouva o dílo – zhotovitel se zavazuje objednateli, že za sjednanou cenu provede na své nebezpečí určité dílo (tj. výsledek určité činnosti, který je hmotně zachytitelný).
  • Smlouva o úschově – schovatel převezme od složitele movitou věc do úschovy.
  • Smlouva o ubytování – ubytovatel poskytne objednateli za danou cenu přechodné ubytování na dohodnutou dobu (v hotelech, ubytovnách apod.).
  • Přepravní smlouva (smlouva o přepravě osob nebo nákladu) – cestující má právo, aby ho dopravce za stanovené jízdné přepravil do místa určení řádně a včas; odesílatel má právo, aby mu dopravce za poplatek přepravil jeho zásilku do určeného místa, popř. vydal určenému příjemci.
  • Cestovní smlouva – cestovní kancelář se zákazníkovi zaváže poskytnout za smluvenou cenu zájezd.
  • Smlouva o důchodu – zakládá se jí právo někoho na doživotní nebo jinak časově neurčité vyplácení určitého důchodu.

České veřejné právo[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Veřejnoprávní smlouva.

Veřejnoprávní smlouvy upravuje správní řád, který na občanský zákoník odkazuje jako na subsidiární právní pramen. Definuje je jako dvoustranné nebo vícestranné právní jednání, které zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva. Veřejnoprávní smlouvu uzavírá v souladu s veřejným zájmem správní orgán, který musí mít při jejím uzavírání za cíl plnění úkolů veřejné správy.

Mezinárodní právo[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Mezinárodní smlouva.

Mezinárodní smlouva je jedním z hlavních pramenů mezinárodního práva. Má pouze mezinárodněprávní účinky, protože jejími stranami mohou být jen subjekty mezinárodního práva (nejčastěji státy), které ji nejdříve podepisují (tím vzniká jejich mezinárodní platnost) a posléze ratifikují (vznik mezinárodní účinnosti).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 43a–45 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“)
  2. § 46 ObčZ
  3. § 48 a 49 ObčZ a § 267 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „ObchZ“)
  4. § 50 ObčZ
  5. § 261 a 262 ObchZ
  6. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě
  7. § 51 ObčZ a § 269 odst. 2 ObchZ

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]