Vysoká škola
Vysoká škola je vzdělávací instituce, právnická osoba poskytující terciární vzdělávání. Jde o nejvyšší článek vzdělávací soustavy. Studenti a pedagogové vysoké školy tvoří akademickou obec. Vysoká škola je jediná instituce, která má právo udělovat akademické tituly. Vysoké školy mohou být děleny na univerzitní a neuniverzitní.
Dle Ústavu pro informace ve vzdělávání v roce 2009 studovalo na českých vysokých školách celkem 394 855 studentů, z toho 333 580 na vysokých školách veřejných, 56 357 na soukromých a 4 918 na státních. V tomtéž roce absolvovalo na českých vysokých školách 81 672 studentů.
Obsah |
Druhy českých vysokých škol[editovat]
- Související informace naleznete v článku Seznam vysokých škol v Česku.
Podle typu[editovat]
Vysoké školy v České republice se především dělí na univerzitní a neuniverzitní. Ovšem už od roku 2008 se plánuje zcela jinak diverzifikovat české vysoké školy, podle záměru vlády z konce roku 2010 by mělo vzniknout maximálně pět elitních výzkumných univerzit, ostatní vysoké školy by byly zaměřeny jen na výuku studentů a jejich přípravu pro praxi.
Univerzitního typu[editovat]
Univerzita je vysoká škola, kde učitelé přednáší studentům o vědě ve více oborech. Univerzita vedle funkce vzdělávací má i významnou funkci vědecko-badatelskou. Člení se na fakulty (např. lékařská, právnická, přírodovědecká, matematicko-fyzikální, filozofická apod.), které se dále dělí na katedry nebo ústavy. U fakult zajišťujících výuku ve větším počtu se mohou ústavy nebo katedry sdružovat do sekcí (např. sekce chemie, sekce fyziky nebo sekce věd o Zemi). Univerzity mohou uskutečňovat všechny typy studijních programů. Kromě činnosti pedagogické provozují i činnost vědeckou a výzkumnou, vývojovou nebo uměleckou.
Neuniverzitního typu[editovat]
Uskutečňují především bakalářské studijních programy, ale mohou též uskutečňovat magisterské studijních programy. Na rozdíl od univerzitních vysokých škol se nečlení na fakulty.
Podle právní formy[editovat]
V České republice existují vysoké školy veřejné, soukromé a státní.
Veřejné vysoké školy[editovat]
Veřejné vysoké školy jsou zřizovány a rušeny zákonem. V České republice je 26 veřejných vysokých škol. Většina z nich je univerzitního typu, pouze Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích a Vysoká škola polytechnická Jihlava je neuniverzitní. Veřejné vysoké školy jsou financovány především dotacemi ze státního rozpočtu. Dalšími zdroji jejich financí mohou být poplatky spojené se studiem, výnosy z majetku, příjmy ze státních fondů a z rozpočtů obcí, výnosy z doplňkové činnosti a dary.
Orgány veřejné vysoké školy jsou:
Soukromé vysoké školy[editovat]
Soukromé vysoké škole musí k provozu činnosti udělit souhlas Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. V České republice takto působí 46 soukromých vysokých škol, tři z nich jsou univerzitního typu. Soukromé vysoké školy jsou financovány především z vlastních zdrojů, může jim však být poskytnuta státní dotace.
Státní vysoké školy[editovat]
Státní vysoké školy jsou policejní a vojenské. Jsou spravovány přímo příslušnými ministerstvy (vnitra a obrany), nemají právní subjektivitu a jsou organizačními složkami státu. Je zde omezena vysokoškolská samospráva.
V České republice působí dvě státní vysoké školy:
- Policejní akademie České republiky se sídlem v Praze
- Univerzita obrany se sídlem v Brně
Obě jsou univerzitního typu.
Lidé působící na vysoké škole[editovat]
Na vysoké škole je výuka realizována a řízena především profesory a docenty. Kromě nich mohou vyučovat, zejména vést semináře, odborní asistenti či jen asistenti nebo lektoři. Pomoc při výuce je obvykle studijním plánem předepsána i postgraduálním studentům.
V Česku musí student univerzity nejprve získat úplné střední vzdělání nebo úplné střední odborné vzdělání, tedy maturitu. Před rokem 1998 platila výjimka z tohoto pravidla např. pro mimořádně nadané zájemce o studium uměleckého oboru. Dnes je maturita podmínkou pro studium jakéhokoliv oboru.
Studium na vysoké škole[editovat]
Studium může probíhat v prezenční (denní), distanční (dálkové) nebo v kombinované formě. V rámci Boloňského procesu přechází české vysoké školy na jednotnou třístupňovou strukturu studia:
- bakalářský program
- magisterský program
- navazuje na bakalářský program, trvá 2 až 3 roky
- u oborů, které vyžadují delší přípravu (např. právo nebo lékařství), nenavazuje na bakalářský program, standardní délka studia je pak 5 až 6 let.
- absolventům se uděluje titul Mgr. (magistr), MgA. (magistr umění), Ing. (inženýr), Ing. arch. (inženýr architekt), MUDr. (doktor medicíny), MDDr. (zubní lékař), MVDr. (doktor veterinární medicíny)
- absolventi s titulem Mgr. poté mohou projít rigorózním řízením a získat tzv. "malý doktorát" – JUDr. (doktor práv), PhDr. (doktor filozofie), RNDr. (doktor přírodních věd), PharmDr. (doktor farmacie), ThLic. (licenciát teologie) nebo ThDr. (doktor teologie)
- doktorský program
Akademická práva a svobody[editovat]
Mezi základní akademická práva a svobody patří:
- svoboda vědy, výzkumu a umělecké tvorby
- svoboda výuky, otevřenost různým vědeckým názorům, metodám a uměleckým směrům
- svoboda volby zaměření v rámci studijního programu a svoboda vyjadřovat vlastní názory ve výuce
- právo členů akademické obce volit akademické orgány
- právo používat akademické insignie a konat akademické obřady
Odkazy[editovat]
Související články[editovat]
- Seznam vysokých škol v Česku
- Seznam nejstarších univerzit
- Polytechnika
- Fakulta
- Imatrikulace
- Vzdělávací programy EU
- Diplomová práce
- Promoce
- Akademický titul
- Česká konference rektorů
- Rada vysokých škol
