Bulharsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o státu v jihovýchodní Evropě. O historickém státu Bulharů pojednává článek Volžské Bulharsko.
Bulharská republika
Република България
Vlajka Bulharska
vlajka
Znak Bulharska
znak
Hymna: Mila Rodino
Motto: Съединението прави силата
Săedinenieto pravi silata

(Jednota je zdrojem moci)
Geografie

Poloha Bulharska

Hlavní město: Sofie
Rozloha: 110 993,6 km² (102. na světě)
z toho 0,3[1] % vodní plochy
Nejvyšší bod: Musala (2 925 m n. m.)
Časové pásmo: +2
Poloha: 42°45′ s. š., 25°30′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 7 262 675[2] (88. na světě, 2008)
Hustota zalidnění: 65,43 ob. / km² (123. na světě)
HDI: 0,782 (vysoký) (57. na světě, 2012)
Jazyk: bulharština
Národnostní složení: Bulhaři (84 %), Turci (9,3 %), Romové (4,7 %)[3]
Náboženství: pravoslaví (85 %), islám (13 %), katolictví (1 %)[1]
Státní útvar
Státní zřízení: parlamentní republika
Vznik: 3. března 1878 (nezávislost na Osmanské říši)
Prezident: Rosen Plevneliev
Předseda vlády: Bojko Borisov
Měna: lev (BGN)
HDP/obyv. (PPP): 15 933 USD (64. na světě, 2012)
Giniho koeficient: 29,2 (2003)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 100 BGR BG
MPZ: BG
Telefonní předvolba: +359
Národní TLD: .bg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Bulharsko (bulharsky България / Bălgarija) je stát v jihovýchodní Evropě, na Balkánském poloostrově. Země sousedí na severu s Rumunskem (hranici tvoří převážně Dunaj), na západě se Srbskem a s Makedonií, na jihu s Řeckem a na jihovýchodě s Tureckem. Východní hranici tvoří Černé moře. V roce 2004 země vstoupila do NATO a 1. 1. 2007 do EU.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Bulharska.
Chán Krum slaví se svými šlechtici po bitvě u Plisky. Jeho služebník (zcela vpravo) přináší víno v šálku z lebky Nikefora I.
Druhá bulharská říše kolem roku 1204

Nejstaršími známými obyvateli Bulharska jsou Thrákové. Od 8. století před n. l. vznikaly na černomořském pobřeží početné řecké osady. Ve 4. století před n. l. spadala velká část území současného Bulharska do říše Alexandra Velikého. O tři staletí později se stalo součástí Římské říše. V 6. století vstoupili na území dnešního Bulharska první Slované. V 7. století sem přišli kočovní Protobulhaři. První bulharský stát založil v roce 681 chán Asparuch, poté co uzavřel smlouvu s byzantským císařem, jíž bylo Bulharům a Slovanům dovoleno sídlit v Moesii. V polovině 9. století přijali Bulhaři křesťanství. Hlavním městem bulharského státu byla Pliska, která se nacházela na severovýchodě dnešního Bulharska. První bulharské carství zaniklo v roce 1018 a její území bylo začleněno do Byzantské říše.

Samostatnost získalo Bulharsko opět v roce 1185 v důsledku povstání bratrů Asena, Petra a Kalojana, budoucích panovníků Bulharska. Tak vzniká takzvaný Druhý Bulharský stát s centrem ve Velikém Tarnovu. Vrcholu dosáhlo za vlády cara Ivana Asena II. (12181241). Během druhé poloviny 14. století se Bulharsko dostalo stále více pod vliv Osmanské říše. S pádem Vidinu v roce 1396 bylo Bulharsko začleněno do Osmanské říše na téměř pět dalších století.

Na konci 18. století začíná bulharské národní obrození. Zpočátku čistě kulturní hnutí se postupně měnilo v hnutí s politickými požadavky. V roce 1876 bylo krvavě potlačeno protiosmanské Dubnové povstání. O rok později propukla rusko-turecká válka (1877-1878). Jedním z důsledků ruského vítězství byl i vznik Bulharského knížectví v roce 1878. V roce 1885 byla ke knížectví připojena i do té doby autonomní součást Osmanské říše, Berlínským kongresem vytvořená Východní Rumélie. Obyvatelstvo bylo i přesto velmi nespokojeno s faktem, že část Bulharů zůstala stále na území Turecka; aktivní odpůrci založili hnutí VMRO, které proti Osmanům provádělo bombové útoky a atentáty, ale páchalo i vraždy na nevinném obyvatelstvu. V roce 1908 dne 22. září vyhlásil bulharský kníže Ferdinand ve Velikém Tǎrnovu nezávislost Bulharska na Osmanské říši a přijal titul cara.

Roku 1912 se Bulharsko zapojilo spolu se spojenci z Balkánského spolku do první balkánské války s Osmanskou říší. Bulharská armáda dobyla město Odrin (dnes Edirne v Turecku) a jen o několik hodin prohrálo s Řeckem "závod" o obsazení Soluně. Vzhledem ke sporům se Srbskem o Makedonii (Srbové odmítli vydat tzv. nesporné pásmo) a bezvýsledným mírovým jednáním vydal bulharský car Ferdinand I. v červnu 1913 rozkaz zaútočit na srbské pozice. Druhá balkánská válka dopadla pro Bulhary katastrofálně, Osmanské říší museli odstoupit Odrin, Rumunsko si vynutilo předání jižní Dobrudže.

Bulharsko, království 1915

Po počáteční neutralitě vstoupilo na podzim roku 1915 Bulharsko do první světové války na straně ústředních mocností a vyhlásilo válku Srbsku. Cílem bylo zvrátit výsledky druhé balkánské války. První světová válka končí pro Bulharsko druhou národní katastrofou. Přestože je mu smluvně garantován přístup k Egejskému moři, po řecko-turecké válce o něj v důsledku přesídlování maloasijských Řeků přichází.

V roce 1918 car Ferdinand abdikoval a na trůn přichází jeho syn car Boris III. (1918 – 1943). Na začátku druhé světové války vyhlásilo Bulharsko neutralitu, pod tlakem ekonomických okolností ale v roce 1941 vstoupilo do válečného konfliktu na straně nacistického Německa. Válku Sovětskému svazu nicméně Bulharsko nevyhlásilo. V roce 1944 vstupuje na území Bulharska Rudá armáda. Konce světové války už se Bulharsko účastní na straně spojenců.

V roce 1946 bylo referendem zrušeno carství a Bulharsko se stalo lidovou republikou. Od roku 1944 až do roku 1989 vládne v Bulharsku komunistická strana. Bulharsko bylo stejně jako Československo součástí východního bloku, plně loajální Sovětskému svazu. Režim vládl tvrdou rukou.

Po roce 1989 procházela země procesem demokratizace, v roce 2004 vstoupila do NATO a v roce 2007 se stala členským státem Evropské unie.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Bulharska.
Pohoří ve středním Bulharsku
Pobřeží černého moře

Velká část povrchu Bulharska je hornatá. Centrální částí země se táhne ve směru ze západu na východ pohoří Stara Planina. Jižně od hlavního města vystupuje masiv Vitoša měřící 2290 m n. m. Jihozápad země vyplňuje mohutný horský masiv s pohořími Rila, kde je také nejvyšší hora Bulharska a také Balkánského poloostrova Musala měřící 2925 m n. m., dále Pirin a plošně rozsáhlejší Rodopy. Pirin a Rodopy patří do starobylého rodopského horského systému. Zhruba prostředkem Bulharska se táhne od srbských hranic na západě po Černé moře na východě pohoří Stara Planina (česky Staré hory), které patří do systému Balkanid.

Na sever od něj leží Dolnodunajská nížina, na jih Hornotrácká nížina. Stara planina je pokračováním Karpat a na rozdíl od Rodop patří do Alpsko-himálajského systému.

Do Černého moře odvádí své vody největší řeka země Dunaj, k úmoří Egejského moře patří Marica.

Podnebí má na severu ráz kontinentální, na jihu a východě středomořský. Průměrné lednové teploty se pohybují od -2 do 2 °C, červencové od 21 do 25 °C. Průměrný roční úhrn srážek kolísá mezi 450 – 850 mm, na horách přes 1000 mm.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Bulharska.
Sofie, ekonomické srdce Bulharska

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Bulharsko je průmyslově-zemědělský stát. Hlavní průmyslová odvětví jsou hutnictví, strojírenství, chemie, textilní průmysl a potravinářství. Těží se hnědé uhlí a barevné kovy. Nejdůležitější průmyslová centra jsou Sofie, Plovdiv, Burgas, Pernik a Stara Zagora. V zemědělství převládá rostlinná produkce nad živočišnou. Využití půdy: orná půda 37 %, louky a pastviny 18 % a lesy 35 %. Pěstuje se pšenice, ječmen, kukuřice, slunečnice, brambory, cukrová řepa, zelenina, broskve, vinná réva, rajčata, melouny a tabák. Chovají se ovce, prasata, skot, buvoli, koně, osli, kozy a drůbež. Produkce vlny, medu a rybích výrobků.

Pracovní právo[editovat | editovat zdroj]

Minimální věk pro výkon práce v Bulharsku je 16 let, pokud však daná pracovní pozice vyžaduje minimální odpovědnost a má minimální dopady na lidské zdraví, je možné zaměstnat osobu, která dovršila 15 let. Výpovědní doba u smlouvy na dobu určitou činí 30 dní, a to jak ze strany zaměstnavatele, tak ze strany zaměstnance. U smlouvy na dobu určitou jsou to 3 měsíce, přičemž toto období nesmí překročit konec smluvní doby.

  • Maximální délka pracovní doby

Pracovní doba je stanovena na 40 hodin/týden, 8 hodin/den. Zaměstnavatel může z provozních důvodů prodloužit v určitý den pracovní dobu, musí však o stejný čas zkrátit pracovní dobu v jiný den. Zároveň prodloužená pracovní doba nesmí přesáhnout 10 hodin denně. Zaměstnavatel má dle zákona nárok nařídit zaměstnanci 60 dní s prodlouženou pracovní dobou, maximálně však 20 po sobě následujících pracovních dní. Pětidenní pracovní týden při práci v noci nesmí přesáhnout 35 hodin.

  • Minimální délka dovolené za pracovní rok

Každému zaměstnanci vzniká dle zákona nárok na 20 dní dovolené na zotavenou ročně. Zákon nijak neupravuje podmínky čerpání dovolené, jedinou podmínkou je čerpání min. poloviny dovolené vcelku. Bulharsko má 13 státních svátků.

  • Minimální mzda

Výše minimální mzdy je dána zákonem, v roce 2013 činí 158,5 EUR.

  • Ochrana zdraví při práci

Zaměstnavatel musí přijmout veškerá možná opatření, aby zajistili fyzickou i psychickou bezpečnost svých pracovníků, včetně prevence rizik.

  • Rovné zacházení pro muže a ženy, diskriminace

V Bulharsku zákon zakazuje diskriminaci na základě pohlaví zaměstnanců.

Úroveň mezd[editovat | editovat zdroj]

Bulharsko má nejnižší průměrnou mzdu ze zemí EU. V roce 2013 je to v přepočtu cca. 9700 CZK.

Vzdělání a gramotnost pracovní síly[editovat | editovat zdroj]

Bulharský systém vzdělávání je podobný tomu českému, vzdělávání je na dobré úrovni. Negramotných je pouze cca. 0,4% obyvatelstva.

Dostupnost pracovní síly[editovat | editovat zdroj]

Míra nezaměstnanosti v září 2013 činila 13,1%. Nejvíce Bulharů pracuje v odvětví služeb (61,1%), následuje průmysl s 32%, v zemědělství je to 6,9%.

Kulturní normy a hodnoty dané země[editovat | editovat zdroj]

Převládá zde pravoslavné náboženství, zastoupen je zde také islám, judaismus a křesťanství. Bulharsko má řadu uznávaných umělců, zejména z řad hudebníků a operních pěvců. Je také zemí plnou středověkých a antických památek.

Turistický ruch[editovat | editovat zdroj]

V posledních letech příjmy z turistického ruchu v Bulharsku rapidně vzrostly. Přímořská letoviska (Sozopol, Nesebar, Zlaté písky, Slunečné pobřeží, Primorsko, Albena, Varna, Burgas, Kranevo a Balčik) se stávají oblíbenými pro turisty ze západních evropských zemí i pro turisty z Česka, v zimní sezoně jsou populární lyžařská střediska Bansko v Pirinu, Pamporovo v Rodopech a Borovec v Rile.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Bulharsko má od počátku devadesátých let negativní populační růst. Ten byl zaviněn malou porodností, emigrací a špatným hospodářským vývojem po roce 1989.

Počet obyvatel Bulharska
Rok Počet obyvatel Rok Počet obyvatel
1887 3 154 375 1946 7 029 349
1892 3 310 713 1956 7 613 709
1900 3 744 283 1965 8 227 866
1905 4 035 575 1975 8 727 771
1910 4 337 513 1985 8 948 649
1920 4 846 971 1992 8 487 317
1926 5 528 741 2001 7 928 901
1934 6 077 939 2006 7 385 367
Vývoj počtu obyvatel Bulharska v letech 1961–2003 (v milionech)
Vývoj počtu obyvatel Bulharska v letech 19612003 (v milionech)

Etnické složení[editovat | editovat zdroj]

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Bulharska.
Bulharské oblasti

Od roku 1999 se Bulharsko dělí na 28 oblastí, nazvaných podle jejich hlavního města:

Úřední název státu[editovat | editovat zdroj]

  • od listopadu 1990Bulharská republika / Republika Bulharsko (bulh. Република България [Republika Bălgarija])

Dřívější úřední názvy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b http://www.government.bg/cgi-bin/e-cms/vis/vis.pl?s=001&p=0159&n=000003&g=
  2. https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/bu.html
  3. a b http://www.nsi.bg/Census_e/Census_e.htm

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]