Thrákové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Thrácké a další kmeny na území Thrákie a v přilehlých oblastech
Thrácký voják, 5. – 4. století př. n. l.
Thrácký jezdec
Zlatý thrácký poklad z bulharského Panagjurište

Thrákové byli skupinou indoevropských kmenů mluvících thráckým nebo dáckým jazykem. Obývali Balkánský poloostrov a přilehlé oblasti východní Evropy.

Thrákové osídlili území pozdějších římských provincií Thrákie, Moesie, Dácie, Malá Skythie, Bithýnie, Mýsie, Makedonie, Panonie a v menším počtu i některé další. Tyto provincie pokrývají většinu balkánského poloostrova na sever od Řecka. Severní thrácké kmeny – Getové, žili na území od Dunaje až k Jižnímu Bugu.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Jejich původ je nejasný, protože se nám dochovalo jen minimum písemných zpráv. Předpokládá se, že Thrákové vznikli smíšením původních obyvatel balkánského poloostrova s indoevropskými kmeny, které přišly do Evropy v rané době bronzové.

Podle moderních jazykovědců patří Thrákové, spolu s Íránci, Slovany a Baltskými národy, do východní skupiny indo-evropských národů. Příbuznost se staro-íránskými národy (Skythové, Sarmati, Kimmeriové) je podpořena i archeologickými nálezy a historickými důkazy o způsobu života, umění a způsobu pohřbívání. Vinko Pribojević se ve svém spisu O původu a dějinách Slovanů z poloviny 16. století pokoušel objasnit, že Thrákové jsou předchůdci dnešních Slovanů.

Někteří historikové (Alexander Fol, Ivan Marazov, Elka Penkova) si myslí, že Thrákové byli součástí větší „thrácko-pelasgické“ skupiny národů. K tomuto názoru dospěli porovnáním thrácké kultury s frýžskou, mínojskou a mykénskou kulturou.

První historické zmínky o Thrácích nalézáme v Iliadě, kde jsou spojenci Trójanů.

Starověk[editovat | editovat zdroj]

Hérodotos je v 5. století př. n. l. považoval za druhý nejpočetnější národ na světě (po Indech), a pokud by se sjednotili, stali by se pode něj i nejmocnějším národem na světě. Až na výjimky typu odryského království nebo Dácie pod vedením Burebisty však zůstaly thrácké kmeny nesjednocené.

V této době styky mezi Thrákií a Řeckem zintenzivněly, což vedlo k posílení řeckého vlivu na thráckou společnost, kulturu a řemesla. Protože jejich jazyk neměl žádnou tradici, přijali členové aristokratických rodin v některých oblastech klasickou řečtinu za svůj vlastní jazyk. Thráčtí obchodníci používali řečtinu jako "lingua franca" při svých kontaktech se sousedními kmeny a národy.

Poté, co byli podmaněni makedonským králem a následně i římskou říší, byli Thrákové buď helenizováni nebo romanizováni. Romanizované kmeny v Dácii se staly etnickými předky Valachů, o nichž existují první zmínky z 10. století a z nichž se vyvinuli dnešní Rumuni.

V 6. století byli Thrákové žijící jižně od řeky Dunaj poslovanštěni nově příchozími slovanskými kmeny. V 8. a 9. století se stali jedním ze základních prvků při formování bulharského národa. Kvůli tomu thrácký jazyk a kultura postupně vymizely.

Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Mytické[editovat | editovat zdroj]

Historické[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]