Xenofanés

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Xenofanés, rytina ze 17. století.

Xenofanés z Kolofonu (řecky Ξενοφάνης ὁ Κολοφώνιος) byl starověký řecký předsokratický filosof. Narodil se v Kolofónu nejspíše kolem roku 570 př. n. l., později byl však z města vyhnán (tento údaj se dá odhadnou poměrně přesně, rok 545/546 př. n. l.), poté hodně cestoval a nejvíce se zdržoval na Sicílii. Žil poměrně dlouho, zemřel asi kolem roku 480 př. n. l. Považuje se za předchůdce Eleatů. Někdy se spekuluje, že byl jeho žákem Parmenidés, ale jejich učení je spíše paralelní než navazující.

Vymyká se už svým stylem, na rozdíl od Miléťanů v próze, ale v jambech (elektickém distichu a hexametrech), jeho poezie je satirická, často reflexivní lyrika, dochovaly se nám ale pouze zlomky jeho díla. Kritizuje velice často antické spisovatele (Homéra, Hesioda), způsob, jakým zpodobňují bohy, olympijské hry (politicky zneužívaná tradice), konzumní společnost. Zcela odmítá každý druh pověry, bojuje proti víře v zázraky a ve věštění i proti nauce o putování duší. Ostře se vymezuje proti používání peněz jako platidla (v té době byly peníze tak běžné jako dnes platební karty). Říká se, že první použil slovo třešeň. Jako první reflektuje pozici básníka, ne múzy jsou odpovědné za dílo, ale mysl básníka. Též se jako první zmiňuje o pythagorejcích. Jako jeden z prvních také vyslovuje domněnku, že zkameněliny měkkýšů jsou skutečné pozůstatky živočichů, kdysi žijících v moři (na místě nynější souše).

Po Xenofanovi je pojmenován kráter Xenophanes na přivrácené straně Měsíce.[1][2]

Kritika bohů[editovat | editovat zdroj]

zlomky:

B11
To všechno přiřkli Homér a Hésiodos (Bohům),
co u lidí je potupou a hanbou,
že kradou, cizoloží a že se navzájem podvádějí.
B15
Kdyby však voli, koně, lvi měli ruce
kdyby mohli rukama kreslit a dovršovat díla jako lidé;
pak koně koním a voli zase volům podobné
tak kreslili by podoby bohů a tvořili těla taková,
jako (každí) právě sami mají postavu.

Xenofanés jako první kritizuje řecké náboženství. Vadí mu nejen nemorální chování bohů, ale i jejich antropomorfizace. Jestliže jiné národy zpodobňují své bohy podobni sobě, proč by to neměla dělat zvířata? Oba dva úryvky jsou velice provokativní, kritizovat Homéra a tvrdit, že i zvířata mají své bohy, znamenalo porušit tabu. Na rozdíl od milétské školy se Xenofanés nepokoušel vytvořit ucelenou koncepci světa, myšlenky z ní čerpal nesystematicky, a jeho hlavním cílem bylo především zajistit pořádek v řecké obci: řecká polis dle jeho mínění potřebuje boha, který není podoben člověku, ale je živou silou, která ovládá kosmos – aplikuje tedy milétskou fyziku na náboženství a rozšiřuje jí o politický rozměr. Xenofanés tedy nebyl ani tak metafyzikem, či přírodovědcem, ale politizujícím teologem.
V dalších zlomcích se můžeme dočíst o jeho koncepci Boha:

B23
Jeden Bůh, největší před bohy a lidmi,
není smrtelníkům podobný představou ani myšlenkou.
B24
Celý vidí, celý myslí, celý slyší.

Bůh je jen jeden, ostatní bohové jsou skoro na stejné úrovni jako lidé. Nejsou tak docela bohové, protože se narodili (tedy byly i doby, kdy nebyli).

Podle Xenofana to, co je nejvyšší a nejlepší, může být jen jedno - toto jedno je pak všudypřítomné a jeho podobu ani myšlení nelze srovnávat s podobou a myšlením lidským : Xenofanův Bůh je netělesný a nepoznatelný (má být myšlen, nikoliv zobrazován), je nehybnou silou bez pohybu v prostoru, avšak s vnitřním děním, je vlastně Nús (mysl) a je identický s jednotou celku světa - Xenofanova filozofie se tak dá nazvat filosofií panteistickou.

Tímto ztotožněním boha s jednotou celku světa se pak Xenofanés stává zároveň zakladatelem nauky o věčném, neproměnlivém bytí, jež je ukryto za rozmanitým světem jevů a tato jeho nauka je posléze důsledně rozpracována jeho následníky, Parmenidem a Zénónem z Eleje.

Náboženství tedy má být mravné, je to jediná věc, z které si Xenofanés nedělá legraci. Jeho Bůh ale neměl kult, proto je jakákoli podobnost mezi ním a Bohem Židů pouze formální. Tuto formálnost třeba vyzdvihuje Klement Alexandrijský.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • text založen hlavně na přednášce Z. Kratochvíla - Předsokratikové

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha : Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Markov, s. 28/1.  
  2. Crater Xenophanes on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Storig H.J. Malé dějiny filosofie
  • Kirk, Raven, Schofield. Předsokratovští filosofové

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]